Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

1 As 378/2020

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 27. 5. 2021Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: ŠIŠKEOVÁ SylvaECLI:CZ:NSS:2021:1.As.378.2020.36
Další údaje
Předmět řízení: Přestupky

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 27. 5. 2021

Plný text

pokračování 1 As 378/2020 - 39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: H. Ch., zastoupené Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému: Magistrát města Pardubic, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2019, č. j. OSA/PO-10/19/20, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 8. 2020, č. j. 52 A 103/2019-82,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Monice Ipserové, advokátce, se přiznává odměna za zastupování ve výši 4.114 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Úřad městského obvodu Pardubice V (dále „správní orgán prvního stupně“) zahájil s manželem žalobkyně P. Ch. a dalším obviněným M. M. řízení o přestupku proti majetku a proti občanskému soužití (sp. zn. P-171, 172/18). Nařídil ústní jednání, k němuž předvolal žalobkyni jako svědkyni a poučil ji o jejích právech a povinnostech, mj. o tom, že je povinna dostavit se včas na určené místo, a o důsledcích nedostavení se na ústní jednání bez náležité omluvy. Přestože byla žalobkyně řádně předvolána (předvolání ze dne 26. 11. 2018 na den 7. 1. 2019 a ze dne 15. 1. 2019 na den 25. 2. 2019), k nařízeným jednáním se bez omluvy nedostavila.

[2] V průběhu ústního jednání dne 7. 1. 2019 bylo zahájeno další přestupkové řízení proti obviněnému M. M. (sp. zn. P-241/18). Správní orgán prvního stupně v této věci nařídil další ústní jednání a žalobkyni znovu předvolal jako svědka (předvolání ze dne 15. 1. 2019 na den 27. 2. 2019) a zevrubně ji poučil. Žalobkyně se k ústnímu jednání opět nedostavila. Správní orgán prvního stupně za uvedená jednání uložil žalobkyni rozhodnutím ze dne 28. 2. 2019 pořádkovou pokutu ve výši 2.000 Kč, neboť se nedostavila na předvolání k podání svědectví.

[3] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že přímo ve výrokové části rozhodnutí uvedl, za jaké konkrétní jednání se žalobkyni pořádková pokuta ukládá; ve zbytku se ztotožnil se skutkovými a právními závěry správního orgánu prvního stupně.

[4] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), v níž namítla jeho nepřezkoumatelnost a nedostatečnost skutkových zjištění. Žalovanému vytkla, že nepřihlédl k žádostem jejího manžela o oddělený výslech a nevypořádal se s jím vznesenou námitkou podjatosti. Žalovaný měl přihlédnout též k tomu, že je žalobkyně invalidní, pohybuje se s pomocí invalidního vozíku a úřední jednání ji stresují. Měl proto žalobkyni z úřední povinnosti zajistit sociální službu ve smyslu § 37 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Nadto je podle mínění žalobkyně uložená pořádková pokuta v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení.

[5] Krajský soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že ve správním spise se nenachází náležitá omluva žalobkyně z účasti na ústních jednáních. Dodal, že žalobkyně mohla využít právní pomoci nebo požádat o poskytnutí krátkodobé ochrany Policií České republiky. Ve věci nedošlo ani k excesu při ukládání pořádkové pokuty, neboť správní orgány přihlédly ke specifikům konkrétního případu a v rámci zákonné sazby stanovily pořádkovou pokutu ve výměře, která plní účel pořádkové pokuty a není zjevně nepřiměřená.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud podle stěžovatelky nesprávně posoudil otázku, zda jí správní orgány mohly uložit pořádkovou pokutu podle § 62 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, pokud se nedostavila na předvolání ke správnímu orgánu výhradně z důvodu obavy o své zdraví a život ze strany obviněného z přestupku M. M. Ten měl být při jednání před správním orgánem prvního stupně přítomen, správní orgán však nepřijal opatření pro ochranu stěžovatelky jako svědkyně. Jednání stěžovatelky za daných okolností nelze bez přijetí opatření ze strany správního orgánu hodnotit jako závažné ztížení postupu správního orgánu ve smyslu § 62 odst. 1 správního řádu. Stěžovatelka a její manžel žádali, aby si správní orgán prvního stupně vyžádal od Policie České republiky informace o osobě obviněného M. M. Správní orgán odmítal zajistit účast Policie České republiky a stěžovatelce nesdělil nic o jiných možnostech konání ústního jednání, ani ji nepoučil o tom, že si může sama zajistit policejní ochranu.

[7] Stěžovatelka dále namítla vady skutkových zjištění z důvodu nesprávného posouzení několika jejích podání a dále podání jejího manžela ze dne 5. 12. 2018, 12. 12. 2018 a 18. 1. 2019 včetně příloh a úředních záznamů sepsaných Policií České republiky se stěžovatelkou a jejím manželem, z nichž mj. vyplývá, že obviněný M. M. chtěl manžela stěžovatelky fyzicky napadnout. Správní orgán prvního stupně neměl vyhodnotit jako závažné ztížení svého postupu, pokud se stěžovatelka nedostavila k ústním jednáním z důvodu oprávněné obavy o svůj život a zdraví. Jiná situace by byla, pokud by správní orgán učinil potřebná opatření k zabránění možnosti fyzického napadení stěžovatelky, stěžovatelku o nich vyrozuměl, a ta by se přesto k ústnímu jednání nedostavila. Správní orgány dále neprovedly důkaz zprávou Policie České republiky, který navrhla stěžovatelka s manželem. Na jejím základě mohly vyhodnotit, jaké opatření bude dostačující vzhledem k míře nebezpečnosti obviněného M. M. pro stěžovatelku a jejího manžela.

[8] Správní orgány dále pochybily při stanovení výše pořádkové pokuty. Stěžovatelce uložily pořádkovou pokutu, která se v jiných případech nemusí jevit jako vysoká. Je však třeba vzít v úvahu, že stěžovatelčin manžel nemá vlastní příjem, neboť pečuje o stěžovatelku, jejíž výdaje jsou navíc zvýšeny kvůli nepříznivému zdravotnímu stavu. Vzhledem k osobní a majetkové situaci stěžovatelky, která nastala v důsledku jejího nepříznivého zdravotního stavu, měl krajský soud přistoupit k moderaci pořádkové pokuty.

[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na názoru, že stěžovatelka byla povinna dostavit se jako svědkyně ke správnímu orgánu k podání svědecké výpovědi. Za řádný průběh ústního jednání odpovídá správní orgán. Svědek není oprávněn posuzovat, zda jsou opatření správního orgánu k zajištění pořádku dostatečná, a na základě vlastního posouzení se rozhodnout, zda bude svědčit. V důsledku toho, že se stěžovatelka nedostavila k podání svědecké výpovědi, byl závažně ztížen postup správního orgánu v řízení. Žalovaný poukázal též na skutečnost, že stěžovatelce byla následně uložena pořádková pokuta ve výši 5.000 Kč za opakované nedostavení se k podání svědecké výpovědi. Na další nařízené ústní jednání byla stěžovatelka již předvedena, toto jednání proběhlo za účasti dvou strážníků městské policie.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[10] Kasační stížnost je podána včas, osobou k tomu oprávněnou a míří proti rozhodnutí, proti kterému je kasační stížnost přípustná.

[11] Kasační stížnost není důvodná.

[12] Předmětem sporu je posouzení otázky, zda správní orgán mohl uložit pořádkovou pokutu stěžovatelce, která se opakovaně nedostavila na předvolání k ústnímu jednání bez jakékoliv omluvy, ač byla o následcích takového jednání náležitě poučena. Stěžovatelka současně tvrdí, že se na předvolání nedostavila výhradně z důvodu obavy o své zdraví a život ze strany obviněného z přestupku M. M.

[13] Podle § 59 správního řádu „správní orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je k provedení úkonu nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem. V předvolání musí být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví. Předvolaný je povinen dostavit se včas na určené místo; nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit.“.

[14] Podle § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu „správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že se bez náležité omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu“.

[15] Stěžovatelka byla k ústnímu jednání předvolána jako svědkyně. Platí, že svědek je povinen dostavit se ve stanovený čas k ústnímu jednání, k němuž byl předvolán, a tam vypovídat (s výjimkou důvodů stanovených zákonem – k tomu srov. § 55 správního řádu). Neučiní-li tak svědek bez náležité omluvy, může mu správní orgán uložit pořádkovou pokutu nebo jej nechat předvést. O těchto skutečnostech správní orgán prvního stupně stěžovatelku poučil.

[16] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 3. 2009, č. j. 7 As 9/2009-66, konstatoval, že „pravý smysl má omluva učiněná ještě před událostí, která má nastat, nicméně k takové omluvě nejsou vždy objektivně podmínky (náhlé onemocnění, úraz, které brání uvedené omluvě). Proto také ani zákon o přestupcích, ani správní řád nehovoří o omluvě předem, tedy ještě před událostí, která má nastat. Ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích hovoří o ‚náležité omluvě‘ a ustanovení § 59 zákona č. 500/2004 Sb. o ‚bezodkladné omluvě správnímu orgánu s uvedením důvodů‘. Z těchto ustanovení proto nelze dovodit, že se účastník řízení musí vždy omluvit předem, a to ještě před očekávanou událostí. To vždy závisí na okolnostech, za nichž došlo k pracovní neschopnosti. Obecně proto náležitou omluvou či bezodkladnou omluvou správnímu orgánu může být i omluva učiněná s určitým odstupem času po události, která měla nastat, jež podle konkrétních okolností splňuje znaky náležité či bezodkladné omluvy správnímu orgánu.“. Ačkoliv je žádoucí, aby předvolaný učinil omluvu před začátkem jednání (nebo jakéhokoliv úkonu, jehož se má zúčastnit), i omluva učiněná s odůvodněným časovým odstupem po události, která předvolanému bránila v účasti u jednání, může splňovat znaky náležité omluvy.

[17] V nyní posuzované věci není sporu o tom, že se stěžovatelka nedostavila bez jakékoliv omluvy na ústní jednání, na něž byla předvolána za účelem podání svědecké výpovědi. Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že ve správním spisu sp. zn. P-171, 172/18 se nachází podání stěžovatelky ze dne 22. 10. 2019, kterým vyjádřila „nesouhlas a námitku“ proti opakovanému předvolání na jiné ústní jednání ze dne 18. 10. 2019. Byť by uvedené podání bylo možné podle obsahu posoudit jako omluvu z ústního jednání (nikoliv však omluvu náležitou, viz níže), je především nesporné, že se zcela míjí s předmětem této věci, v níž správní orgán prvního stupně uložil pokutu již rozhodnutím ze dne 28. 2. 2019, žalovaný pak o odvolání rozhodl dne 26. 7. 2019. Stěžovatelce byla uložena pořádková pokuta za neomluvenou nepřítomnost při ústních jednáních konaných začátkem roku 2019; proto je její podání z října roku 2019 pro posouzení této věci zcela bez významu.

[18] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla nesprávné posouzení podání ze dne 5. 12. 2018, 12. 12. 2018 a ze dne 18. 1. 2019. Žádný z odkazovaných dokumentů ovšem nelze vyhodnotit jako omluvu stěžovatelky. Jedná se o podání jejího manžela, v nichž žádal o provedení odděleného výslechu bez účasti obviněného, nesouhlasil s projednáním přestupku správním orgánem a žádal, aby se věcí zabývaly orgány činné v trestním řízení. Manžel stěžovatelky vystupoval v řízení v pozici obviněného z přestupku a nikoliv v procesním postavení obecného zmocněnce stěžovatelky, a proto nemohl jménem stěžovatelky činit procesní úkony. Jak již správně vyložil krajský soud v bodě 24 rozsudku, nejednalo se přitom o situaci, jež by umožňovala vzájemné zastupování manželů ve smyslu § 696 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

[19] Předně platí, že všechny stěžovatelkou tvrzené důvody mohly být uplatněny právě v omluvě, kterou by učinila před konáním ústního jednání, nikoliv až následně v odvolání nebo dokonce při soudním přezkumu. S ohledem na povahu tvrzených skutečností (obavy o zdraví a život kvůli strachu z obviněného M. M., trvale zhoršený zdravotní stav) je zřejmé, že stěžovatelce byly důvody bránící účasti na jednání známy předem. Nejvyšší správní soud se však domnívá, že i pokud by stěžovatelka uplatnila stejné důvody prostřednictvím řádné a včasné omluvy, nejedná se o důvody způsobilé pro omluvu z ústního jednání. Stěžovatelka netvrdila, že by její aktuální zdravotní stav byl natolik nepříznivý (v důsledku nemoci nebo zranění), že by jí bránil v podání svědectví. I v takovém případě by navíc měla tvrzené obtíže rovněž doložit, např. lékařskou zprávou. Důvod omluvy totiž musí předvolaná osoba doložit a v rámci objektivních možností své tvrzení prokázat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 As 25/2013-23).

[20] Nejvyšší správní soud nemíní bagatelizovat tvrzené obavy stěžovatelky z obviněného M. M., avšak souhlasí s krajským soudem v tom, že správní orgán poskytl stěžovatelce zcela dostačující poučení o jejích právech. Správní orgán není povinen poskytovat účastníkům řízení nebo svědkům poučení o různých možnostech pomoci, asistence nebo ochrany ani zajišťovat právní pomoc nebo sociální službu z moci úřední. Správní řád ukládá správním orgánům povinnost poskytovat dotčeným osobám v souladu s § 4 odst. 2 správního řádu přiměřené poučení, tj. je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Skutečnost, že správní orgán stěžovatelce nezajistil sociální službu nebo krátkodobou ochranu z moci úřední, proto nelze klást k jeho tíži. Krajský soud pak v napadeném rozsudku pečlivě vyložil, jaké další možnosti pomoci či ochrany měla stěžovatelka k dispozici (zejm. body 27-29 rozsudku).

[21] Svědek je povinen dostavit se k výslechu; není oprávněn určovat, za jakých podmínek se tak bude dít. Zajištění řádného průběhu správního řízení včetně ústního jednání je přitom úlohou správního orgánu. Správnímu orgánu prvního stupně bylo z úřední činnosti známo, že stěžovatelka již dříve bez potíží jako svědkyně vypovídala. Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatelka byla rovněž informována o zajištění přítomnosti strážníků, kteří měli zabezpečit řádný a bezpečný průběh ústního jednání. Jak stěžovatelka uvedla v žalobě, při podávání vysvětlení byla rovněž poučena Policií České republiky o možnosti krátkodobé ochrany. Z výše uvedených důvodů nebylo zapotřebí, aby si správní orgány za účelem posouzení nebezpečnosti obviněného M. M. vůči stěžovatelce a jejímu manželovi vyžádaly zprávu Policie České republiky.

[22] V této souvislosti Nejvyšší správní soud podotýká, že manžel stěžovatelky vystupoval v jednom z přestupkových řízení také jako obviněný. Obě přestupková řízení navíc správní orgán prvního stupně zastavil, neboť odpovědnost za přestupek zanikla v důsledku uplynutí roční prekluzivní lhůty. S krajským soudem lze tedy souhlasit i v tom, že stěžovatelka svým postupem naopak přispěla ke zmaření možného postihu obviněných z přestupku. Z obsahu správního spisu se podává, že správní orgán stěžovatelku v obou přestupkových řízeních předvolal ještě jednou, avšak bezvýsledně, a proto přistoupil k uložení další pořádkové pokuty a následně také k předvedení stěžovatelky. Vzhledem k výše uvedenému není pochyb o tom, že stěžovatelka svým přístupem postup správního orgánu v řízení závažně ztěžovala, a bylo tedy namístě uložit jí pořádkovou pokutu podle § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu.

[23] Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem i ohledně závěru o přiměřenosti uložené pořádkové pokuty. Pořádková pokuta představuje rychlé a operativní opatření pro zajištění hladkého a efektivního průběhu řízení, jehož užití z povahy věci nepředpokládá dokazování či podrobné zjišťování osobních a majetkových poměrů dotčené osoby (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2019, č. j. 5 As 212/2019-40). Správní orgán při jejím ukládání sice výslovně nezohlednil osobní a majetkové poměry stěžovatelky, avšak pokutu uložil na dolní hranici zákonné sazby, jejíž horní hranice dosahuje 50.000 Kč. I s přihlédnutím k stěžovatelčiným poměrům, jak je nastínil krajský soud v napadeném rozsudku, nejde o pokutu nepřiměřenou či dokonce likvidační; stejně tak není ani v hrubém nepoměru k závažnosti následku (opakované odročení ústních jednání) a významu předmětu řízení. Přestože se jedná spíše o zajišťovací opatření než trestní sankci, výše pořádkové pokuty by měla motivovat ke splnění procesní povinnosti tak, aby mohlo řízení řádně pokračovat. Jak se ukázalo v nyní posuzované věci, jediným efektivním způsobem zajištění účasti stěžovatelky na ústním jednání bylo až její předvedení.

[24] Stěžovatelka v podání ze dne 5. 5. 2020 (tedy po uplynutí lhůty pro podání žaloby) rovněž navrhla, aby soud pro případ, že napadené rozhodnutí nezruší, přistoupil alespoň k moderaci pořádkové pokuty. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2005, č. j. 1 As 30/2004-82, sice může být návrh na moderaci sankce řádně uplatněn i po uplynutí lhůty k podání žaloby, ale musí vycházet z žalobního bodu vzneseného ve lhůtě pro podání žaloby. V žalobě přitom stěžovatelka namítla, že pokuta je v hrubém nepoměru s přihlédnutím k závažnosti následku a významu předmětu řízení. Návrh na moderaci tudíž vychází z včas uplatněného žalobního bodu a je přípustný. Krajský soud jej vypořádal s tím, že výši pokuty správní orgán prvního stupně odpovídajícím způsobem odůvodnil. Nedospěl k závěru, že by výše pořádkové pokuty byla zjevně nepřiměřená, a proto neshledal prostor pro zásah v podobě moderace. S tímto posouzením se Nejvyšší správní soud plně ztotožnil.

IV. Závěr a náklady řízení

[25] Stěžovatelka se svými námitkami neuspěla. Nejvyšší správní soud nezjistil ani žádný důvod pro zrušení napadeného rozsudku z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl tedy kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

[26] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jako úspěšnému účastníku právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

[27] Stěžovatelce byla v řízení před krajským soudem ustanovena zástupkyní advokátka Mgr. Monika Ipserová, která ji zastupuje i v řízení o kasační stížnosti (§ 35 odst. 10 s. ř. s. věta poslední). Ustanovené zástupkyni náleží odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], a to ve výši 3.100 Kč [§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], a dále 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupkyně stěžovatelky je plátkyní daně z přidané hodnoty, proto soud zvýšil odměnu za zastupování o tuto daň. Celkově tedy ustanovené zástupkyni náleží odměna ve výši 4.114 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. května 2021

JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu

Usnesení ze dne 4. 11. 2020

Plný text

pokračování 1 As 378/2020 - 24

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové, soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: H. Ch., zastoupené Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému: Magistrát města Pardubice, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2019, č. j. OSA/PO-10/19/20, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 8. 2020, č. j. 52 A 103/2019 – 82, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Úřad městského obvodu Pardubice V (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 28. 2. 2019, č. j. 6878/2018/OIS/Fa-6, uložil žalobkyni pořádkovou pokutu ve výši 2.000 Kč za to, že se bez náležité omluvy nedostavila na předvolání ve dnech 25. 2. 2019 a 27. 2. 2019 ke správnímu orgánu prvého stupně jako svědkyně v řízení o přestupku. Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 7. 2019, č. j. OSA/PO-10/19/20, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil tak, že přímo ve výrokové části rozhodnutí uvedl, za jaké konkrétní jednání se pořádková pokuta ukládá. Ve zbytku se zcela ztotožnil se skutkovými a právními závěry správního orgánu prvního stupně. Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), kterou krajský soud zamítl.

[2] V kasační stížnosti žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) požádala o přiznání odkladného účinku. Žádost odůvodnila tím, že jí výkonem rozhodnutí krajského soudu hrozí nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, tj. žalovanému, resp. správnímu orgánu prvního stupně. Přiznání odkladného účinku současně podle stěžovatelky není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[3] Stěžovatelka uvedla, že se nachází v nepříznivé finanční situaci a částka 2.000 Kč je pro ni vzhledem k jejímu příjmu a životním nákladům velmi vysoká. Přiznání odkladného účinku by nekolidovalo ani s veřejným zájmem, neboť účinky napadeného rozhodnutí by byly pozastaveny pouze do skončení řízení o kasační stížnosti.

[4] Ke své osobní situaci stěžovatelka uvedla, že je osobou zdravotně těžce postiženou s potřebou pomoci a doprovodu (ZTP/P), imobilní, upoutanou na invalidní vozík, pobírající invalidní důchod III. stupně. S manželem, který nemá žádný příjem a o stěžovatelku celodenně osobně pečuje, jsou nemajetní, odkázaní finančně pouze na příjmy stěžovatelky, mají vysoké náklady na bydlení, na léky a léčbu stěžovatelky.

[5] Stěžovatelka doplnila, že tyto skutečnosti osvědčila již v řízení před krajským soudem v souvislosti s podáním žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, přičemž krajský soud oběma žádostem vyhověl a také žalobě přiznal odkladný účinek.

[6] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že pořádková pokuta dosud nebyla uhrazena. Tvrzení stěžovatelky uvedená v návrhu nezpochybnil a sdělil, že pořádková pokuta nedosahuje takové výše, aby její neuhrazení v případě přiznání odkladného účinku správní orgán prvního stupně pocítil jako zásadní pro financování svého provozu.

II. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem

[7] Podle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu § 107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.

[8] Z těchto ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku se pozastavují účinky právní moci rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 – 38).

[9] V nyní projednávaném případě stěžovatelka svou žádost o odkladný účinek konkretizovala svízelnou finanční a zdravotní situací a důsledky, které by pro ni měla další finanční zátěž spočívající ve vykonatelnosti rozhodnutí žalovaného. Krajský soud přiznal její žalobě odkladný účinek usnesením ze dne 11. 12. 2019, č. j. 52 A 103/2019 – 59.

[10] Nejvyšší správní soud proto přistoupil k poměřování újmy, která by mohla stěžovatelce vzniknout nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Újmu hrozící stěžovatelce vyhodnotil Nejvyšší správní soud jako poměrně vážnou, přičemž stěžovatelka již v řízení před krajským soudem prokázala, že se nachází v tíživé životní situaci (srov. usnesení krajského soudu v této věci ze dne 3. 9. 2019, č. j. Na 1054/2019 – 38, kterým byla stěžovatelka osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce). Nejvyšší správní soud shodně jako krajský soud nedovodil, že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. První kritérium přiznání odkladného účinku je proto splněno.

[11] Nejvyšší správní soud dále poměřoval újmu stěžovatelky se zájmem státu na řádném průběhu řízení před správním orgánem jako veřejným zájmem včetně zájmu na řádné úhradě pravomocně uložených pokut. Pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení je třeba vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality poměřovat intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího stěžovateli s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS). Jak již bylo výše uvedeno, újma způsobená stěžovatelce nepřiznáním odkladného účinku by mohla být podstatná. Intenzita narušení zmíněného veřejného zájmu by naopak vzhledem k předběžné povaze přiznání odkladného účinku byla spíše nízká, což ostatně potvrdil ve svém vyjádření i žalovaný. Naopak pro stěžovatelku by zatížení i takto relativně nízkou částkou znamenalo podstatnou újmu. Nejvyšší správní soud přihlédl také k tomu, že stěžovatelka byla v předchozím řízení osvobozena od povinnosti zaplatit soudní poplatek. Není-li stěžovatelka schopna zaplatit ani soudní poplatek, je zřejmé, že další finanční zátěž by jí mohla způsobit zásadní újmu. Zájem státu nebude narušen do té míry, aby bylo přiznání odkladného účinku v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím je splněna druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[12] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovatelce vyhověl a její kasační stížnosti přiznal odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku krajského soudu ze dne 26. 8. 2020, č. j. 52 A 103/2019 – 82, a rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2019, č. j. OSA/PO-10/19/20.

[13] Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku může i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.). Z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti rovněž nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2020

JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací