Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Ivo Pospíšila a Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: A. S., zast. Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem [adresa] Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2026, č. j. OAM-1024/ZA-ZA11-K01-2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 7. 2026, č. j. 78 Az 15/2026 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Faridu Alizeyovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti a náhrada hotových výdajů ve výši 6 135 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce, státní občan Moldavska, podal dne 20. 11. 2022 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Zopakoval své tvrzení o obavách z věřitele v zemi původu uplatněné v první žádosti a poukázal také na možné bombardování ruské vojenské základny ve vesnici K. poblíž jeho posledního bydliště. V průběhu řízení dále uvedl, že v prosinci 2022 prodělal cévní mozkovou příhodu, po níž zůstal ochrnutý na levou polovinu těla a odkázaný na pomoc jiných osob. Žalovaný posoudil opakovanou žádost jako přípustnou, avšak rozhodnutím ze dne 11. 3. 2026 žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neudělil.
[2] Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil u Krajského soud v Ostravě – pobočky v Olomouci, který žalobu zamítl. Nepřisvědčil žalovanému, že žalobce při pohovoru své dřívější obavy z věřitele v podstatě popřel; takový závěr neměl podle krajského soudu oporu ve správním spise. Toto pochybení však nepovažoval za důvod ke zrušení rozhodnutí. Obavy z věřitele již byly posouzeny v řízení o první žádosti a žalobce podle krajského soudu ve vztahu k nim neuvedl nové skutečnosti odůvodňující jejich opětovné věcné posouzení.
[3] Ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobce krajský soud rozlišil podmínky pro udělení mezinárodní ochrany a překážky navrácení vyplývající ze zásady non-refoulement. S odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 18. 12. 2014, C-542/13, M’Bodj, a usnesení rozšířeného senátu ze dne 15. 2. 2024, č. j. 7 Azs 186/2022 - 48, č. 4589/2024 Sb. NSS, dovodil, že samotné riziko zhoršení zdravotního stavu pro nedostatek odpovídající léčby v zemi původu, není-li spojeno s úmyslným odepíráním péče, nezakládá nárok na doplňkovou ochranu. Tím však nezaniká povinnost zabránit navrácení odporujícímu článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Krajský soud odkázal na prostředky ochrany podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů. Ve vztahu k bezpečnostní situaci neshledal skutečnosti svědčící o hrozbě vážné újmy; žalobcovo bydliště se navíc nachází mimo Podněstří.
[4] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítá, že krajský soud opomenul souvislost mezi jeho zdravotním stavem, zvýšenou bezbranností vůči věřiteli a faktickou nemožností využít ochrany moldavských orgánů. Jeho rozsudek je proto nezákonný a nepřezkoumatelný.
[5] Judikaturu k nedostupnosti zdravotní péče považuje stěžovatel za nepřiléhavou: újmu podle něj působí úmyslné jednání věřitele, nikoli samotná nemoc či nedostupnost léčby. Zdravotní stav zesiluje hrozbu a omezuje dostupnost ochrany. Návratové řízení ani vízum za účelem strpění tuto námitku neřeší. Krajskému soudu vytýká také omezení významu zranitelnosti na procesní záruky.
[6] Závěr o nevyvrácení domněnky dostupnosti ochrany v Moldavsku zpochybňuje stěžovatel lékařsky doloženou imobilitou a závislostí na pomoci druhých, nikoli pouhou nedůvěrou ke státním orgánům. Podle stěžovatele nelze bez dalšího vycházet ze závěrů přijatých před vznikem jeho zdravotních obtíží.
[7] Stěžovatel nesouhlasí s omezením věcného posouzení opakované žádosti. Novou skutečností je podle něj nejen nemoc, ale i její význam pro dříve tvrzenou hrozbu věřitele; žalovaný měl původní obavy znovu posoudit s ohledem na změněné poměry. Stěžovatel nezpochybňuje nemožnost udělit mu národní humanitární azyl, domáhá se však posouzení doplňkové ochrany.
[8] Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje v potřebě vyjasnit význam závažného postižení pro hrozbu ze strany soukromé osoby a skutečnou dostupnost ochrany v zemi původu. Za podstatné považuje také zrušení institutu humanitárního azylu a judikaturu k samostatným zdravotním důvodům.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti označil napadený rozsudek za zákonný a odpovídající judikatuře.
[10] Kasační stížnost je jako celek přípustná a projednatelná. Vzhledem k tomu, že v řízení u krajského soudu rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)], musí NSS posoudit, jestli kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud tomu tak není, NSS ji odmítne jako nepřijatelnou. Kasační stížnost je přijatelná, pokud (i) se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS, (ii) se týká právních otázek, které dosavadní judikatura řeší rozdílně, (iii) je třeba učinit judikaturní odklon, (iv) NSS shledá zásadní pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, či ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 11).
[11] V části, v níž stěžovatel namítá, že jeho zdravotní postižení, imobilita a závislost na pomoci jiných osob zpochybňují dostupnost vnitrostátní ochrany v Moldavsku, že jeho zdravotní stav zvyšuje ohrožení ze strany věřitele, a že změna jeho osobních poměrů měla vést k novému posouzení dříve uplatněné obavy z věřitele, je kasační stížnost nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s.
[12] Stěžovatel v žalobě namítal obavy z věřitele a tvrdil, že mu moldavské státní orgány nejsou schopny či ochotny poskytnout ochranu. Zdravotní stav a nedostupnost odpovídající léčby však předestřel jako samostatný důvod, spojený s rizikem zhoršení zdraví a zásadou non-refoulement. Netvrdil, že mu imobilita brání vyhledat ochranu před věřitelem nebo že zdravotní postižení mění význam dříve uplatněné obavy natolik, že je třeba ji znovu věcně posoudit. Tyto námitky mohl stěžovatel uplatnit již v řízení před krajským soudem, ale neučinil tak, a proto jsou nyní nepřípustné.
NSS se tedy nebude zabývat ani tím, zda by propojení nového zdravotního postižení s dříve tvrzenou hrozbou mohlo být novou skutečností ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu.
[13] Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti, krajský soud podle NSS nevybočil z požadavků kladených judikaturou na odůvodnění soudního rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS, a ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016 - 123, č. 3668/2018 Sb. NSS). Zabýval se obavami z věřitele a dostupností vnitrostátní ochrany (body 9-14 napadeného rozsudku) i zdravotním stavem a tvrzenou nedostupností péče (body 15-37). Jejich souvislost výslovně neposoudil, neboť stěžovatel takovou žalobní námitku neuplatnil.
[14] V přípustné části kasační argumentace stěžovatel zpochybňuje závěr, že samotné závažné onemocnění a nedostupnost odpovídající léčby v zemi původu nezakládají nárok na doplňkovou ochranu. Tuto otázku však již vyřešila judikatura. Rozšířený senát v usnesení č. j. 7 Azs 186/2022 - 48, vyložil také dřívější znění § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Následně NSS v rozsudku ze dne 30. 4. 2024, č. j. 3 Azs 80/2023 - 27, s odkazem na rozsudek SDEU ve věci M’Bodj uzavřel, že závažné onemocnění a riziko zhoršení zdravotního stavu v důsledku nedostupnosti odpovídající léčby v zemi původu samy o sobě nárok na doplňkovou ochranu nezakládají, a to ani podle dřívějšího znění uvedeného ustanovení. Krajský soud se touto otázkou zabýval v bodech 28 až 30 svého rozsudku v souladu s uvedenou judikaturou.
[15] Závěr uvedený v předchozím bodě se týká samostatného zdravotního důvodu; neřeší tvrzenou hrozbu způsobenou úmyslným jednáním věřitele, neboť tato kasační námitka je nepřípustná (srov. výše body [11] a [12]). Nárok na status mezinárodní ochrany je třeba odlišovat od zákazu navrácení. Krajský soud netvrdil, že stěžovatele lze navrátit bez ohledu na jeho aktuální zdravotní stav; posoudil nárok na status a uvedl, že zákaz navrácení musí být respektován v případném návratovém řízení (body 31-37 napadeného rozsudku; srov. rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2024, č. j. 3 Azs 80/2023 - 27).
[16] K postavení stěžovatele jako zranitelné osoby krajský soud uvedl, že samotné zařazení do této kategorie automaticky nezakládá hmotněprávní nárok na azyl či doplňkovou ochranu. Otázku automatického vzniku takového nároku je třeba odlišovat od případného významu konkrétních dopadů zdravotního postižení při posuzování individuálního ohrožení nebo dostupnosti ochrany. Kasační argumentace přitom neoznačuje konkrétní právo či záruku spojenou s postavením zranitelné osoby, v níž by měl být stěžovatel zkrácen (usnesení NSS ze dne 30. 7. 2026, č. j. 4 Azs 126/2026 - 31, bod 22).
[17] Krajský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Řádně vypořádal všechny žalobní body a nedopustil se pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s).
[18] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51-53). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti.
[19] Krajský soud ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta, který jej zastupoval také v řízení o kasační stížnosti. Ustanovenému zástupci náleží odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu kasační stížnosti ze dne 14. 9. 2026 [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarifu]. V souladu s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu jde o částku 4 620 Kč, k níž náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného zástupce činí 5 070 Kč. Ustanovený zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšují o tuto daň (§ 57 odst. 2 s. ř. s.) na celkových 6 135 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci vyplacena z účtu NSS do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2026
Sylva Šiškeová
předsedkyně senátu