1 Azs 211/2020

Plný text

pokračování 1 Azs 211/2020 - 34
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové, soudce JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: T. T., zastoupen Mgr. Pavlem Maršálkem, advokátem se sídlem [adresa] Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2020, č. j. OAM-69845-14/ZM-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 5. 2020, č. j. 59 A 14/2020 – 28,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 5. 2020, č. j. 59 A 14/2020 – 28, se ruší.

II. Žaloba se odmítá.

III. Věc se postupuje Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců k vyřízení odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. 1. 2020, č. j. OAM69845-14/ZM-2019.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti.

V. Žalobci se vrací zaplacené soudní poplatky za žalobu a za kasační stížnost ve výši 8.000 Kč, které budou vyplaceny z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu proti napadenému rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o prodloužení zaměstnanecké karty dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce byl odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž zejména namítá, že napadeným rozhodnutím bylo nepřiměřeně zasaženo do jeho práva na soukromý a rodinný život. Krajský soud se s touto otázkou dle stěžovatele nevypořádal dostatečně, čímž zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností.

[3] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[4] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přípustná. Než přistoupil k přezkumu důvodnosti kasační stížnosti v rozsahu uplatněných námitek, zkoumal soud, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž je nutné přihlédnout z úřední povinnosti.

[5] Nejvyšší správní soud přitom shledal jinou vadu řízení před krajským soudem, která měla za následek nezákonnost napadeného rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], pro kterou je kasační soud povinen rozsudek zrušit i bez návrhu (§ 109 odst. 4 s. ř. s).

[6] V nynějším případě žalovaný neprodloužil stěžovateli zaměstnaneckou kartu, neboť shledal naplnění podmínek pro zrušení zaměstnanecké karty z důvodu uvedeného v § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.

[7] Podle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců platí, že rozhodnutí ministerstva vydané z důvodu uvedeného v § 37 odst. 1 písm. a) téhož zákona nabývá právní moci jeho oznámením. Žalovaný v napadeném rozhodnutí z uvedeného ustanovení dovodil, že proti tomuto rozhodnutí nelze podat odvolání a o tomto stěžovatele taktéž poučil.

[8] Nejvyšší správní soud ovšem v rozsudku ze dne 20. 8. 2020, č. j. 6 Azs 192/2020 – 21, vyložil uvedené ustanovení odlišně. Dospěl k závěru, že ze samotného textu § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nelze dovodit vyloučení možnosti podat odvolání. V případech, kdy zákonodárce zamýšlel vyloučit odvolání, učinil tak v zákoně o pobytu cizinců na řadě míst výslovně užitou formulací „odvolání není proti tomuto rozhodnutí přípustné“. Znění § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, které hovoří o okamžiku nabytí právní moci oznámením rozhodnutí, ovšem samo o sobě právo účastníka řízení na odvolání nevylučuje.

[9] Správní řád v části druhé a třetí vychází z obecné a tradiční zásady dvojinstančnosti správního řízení. Obecně platí, že účastník správního řízení může proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak (§ 81 odst. 1 správního řádu). Správní řád stanoví jinak v § 152, podle něhož lze proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, podat rozklad, o němž rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Tato úprava je modifikována zvláštní úpravou § 170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle něhož proti rozhodnutí ministerstva lze podat odvolání ke komisi.

[10] Zbývá dodat, že řízení o prodloužení zaměstnanecké karty nespadá pod taxativně stanovený okruh případů, na něž se část druhá a třetí správního řádu dle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nevztahují. Samotný § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců pak výslovně řeší toliko určení okamžiku právní moci rozhodnutí a nikoliv otázku přípustnosti opravného prostředku. Toto ustanovení oproti obecné úpravě § 73 odst. 1 správního řádu stanoví, že již rozhodnutí vydané v prvním stupni nabývá právní moci oznámením, a to bez ohledu na skutečnost, zda zákon připouští či nepřipouští opravné prostředky. Naopak dle § 73 odst. 1 musí být pro nabytí právní moci splněny kumulativně obě podmínky – oznámení rozhodnutí a nepřípustnost odvolání.

[11] Podle § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba proti rozhodnutí správního orgánu nepřípustná, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.

[12] Přípustnost žaloby patří mezi podmínky řízení v širším smyslu a představuje samostatný důvod pro odmítnutí žaloby, u něhož nepřichází v úvahu odstraňování této překážky řízení. Nepřípustnou žalobu soud bez dalšího odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015 – 59. č. 3409/2016 Sb. NSS). Pokud krajský soud věcně projedná nepřípustnou žalobu, zatíží řízení vadou ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., k níž je Nejvyšší správní soud povinen dle § 109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti.

[13] Podal-li ovšem žalobce žalobu proto, že se řídil poučením správního orgánu o nepřípustnosti řádného opravného prostředku, které je nesprávné, potom soud žalobu odmítne a věc postoupí k vyřízení opravného prostředku příslušnému správnímu orgánu. Pokud byla žaloba u soudu podána včas, i opravný prostředek se považuje za včas podaný (§ 46 odst. 5 s. ř. s.).

[14] Jak již soud uvedl shora, proti napadenému rozhodnutí je přípustné odvolání, k jehož projednání je dle § 170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců příslušná Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Žaloba je z tohoto důvodu nepřípustná dle § 68 písm. a) s. ř. s. Krajský soud proto věcným projednáním žaloby zatížil řízení vadou, ke které byl kasační soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti a napadený rozsudek zrušit. Jelikož byly již v řízení před krajským soudem dány důvody pro odmítnutí žaloby, Nejvyšší správní soud současně se zrušením napadeného rozsudku žalobu odmítl.

[15] Protože však žalobce podal žalobu v důsledku nesprávného poučení žalovaného o nepřípustnosti řádného opravného prostředku proti napadenému rozhodnutí, postoupil Nejvyšší správní soud věc dle § 46 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. k vyřízení odvolání příslušnému odvolacímu správnímu orgánu, kterým je Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

[16] Závěrem je třeba dodat, že soud si je vědom, že v důsledku specifické situace nastolené zákonodárcem nabývá rozhodnutí Ministerstva vnitra v první instanci právní moci oznámením účastníku řízení, avšak zároveň je připuštěno odvolání, přičemž právní moc rozhodnutí nemá žádný vliv na procesní průběh odvolacího řízení, ani na procesní pravidla, jimiž se toto řízení řídí. Kolize a související problémy plynoucí ze střetu této právní úpravy se správním řádem (např. vyřešení otázky odkladného účinku a okamžiku vykonatelnosti správního rozhodnutí), budou nuceny nejprve vyřešit správní orgány a zákonnost a ústavní konformnost zvolených řešení následně přezkoumat krajské soudy (srov. citovaný rozsudek č. j. 6 Azs 192/2020 – 21).

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnosti vyhověl, napadený rozsudek zrušil a žalobu odmítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s. Současně věc postoupil k vyřízení opravného prostředku příslušnému správnímu orgánu dle § 46 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s.

[18] Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. platí, že zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a rozhodl-li současně o odmítnutí návrhu, rozhodne i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu. Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti i řízení o žalobě podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Podle uvedených ustanovení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, je-li žaloba odmítnuta.

[19] Jelikož soud žalobu odmítl, je povinen vrátit žalobci podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3.000 Kč a za podání kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč. Citované zákonné ustanovení sice podmiňuje vrácení soudního poplatku odmítnutím návrhu před prvním jednáním, respektive ve smyslu § 10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích před vydáním rozhodnutí ve věci samé, tato ustanovení je však třeba aplikovat analogicky i na situaci, kdy rozhodnutí ve věci samé bylo kasačním soudem zrušeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2014, č. j. Ars 5/2014 - 28, ze dne 2. 11. 2016 č. j. 6 Azs 199/2016 - 35, nebo ze dne 23. 4. 2019, č. j. Ars 6/2018 - 28). Zaplacený soudní poplatek bude žalobci vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 10a zákona o soudních poplatcích) k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Pavla Maršálka.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. září 2020

JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu

Plný text

pokračování 1 Azs 211/2020 - 25

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: T. T., zastoupen Mgr. Pavlem Maršálkem, advokátem se sídlem [adresa] Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2020, č. j. OAM-69845-14/ZM-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 5. 2020, č. j. 59 A 14/2020 – 28,

takto:

I. Kasační stížnosti žalobce se přiznává odkladný účinek.

II. Do rozhodnutí soudu o kasační stížnosti se pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 5. 2020, č. j. 59 A 14/2020 – 28 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. 1. 2020, č. j. OAM-69845-14/ZM-2019.

III. Žalobci s e u k l á d á zaplatit ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I.

[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 28. 5. 2020 doručena kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti napadenému rozsudku, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“), zamítl žalobu proti napadenému rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost stěžovatele o prodloužení zaměstnanecké karty dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, neboť stěžovatel byl odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky.

II.

[2] Stěžovatel ke kasační stížnosti připojil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Uvádí, že v důsledku napadeného rozhodnutí nyní nemá platné oprávnění k pobytu na území České republiky. Žije zde od roku 2015 spolu s manželkou, dcerou (rok narození X), která studuje obchodní akademii a synem (rok narození X), který navštěvuje základní školu. Spolu s manželkou zde vlastní bytovou jednotku, na níž splácejí hypoteční úvěr. Veškerý jeho osobní a rodinný život je tedy soustředěn na zdejším území. Výkonem napadeného rozhodnutí by proto bylo podstatně zasaženo nejen do soukromého a rodinného života stěžovatele, ale i celé jeho rodiny, která na celé záležitosti nenese žádnou vinu. Také krajský soud žalobě odkladný účinek přiznal.

[3] Žalovaný se ve stanovené lhůtě k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.

III.

[4] Podle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej ale může na návrh stěžovatele přiznat a užije přitom přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[5] Pravidelně je odkladný účinek spojován s tzv. řádnými opravnými prostředky, např. odvoláním, kde účinky rozhodnutí správního orgánu nastávají až v okamžiku rozhodnutí o opravném prostředku. Naproti tomu u opravných prostředků mimořádných, mezi něž spadá i kasační stížnost, je přiznání odkladného účinku předmětem úvahy rozhodujícího orgánu (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 581/06 ze dne 11. října 2006).

[6] Stěžovatel tvrdí, že výkonem napadeného rozsudku a napadeného rozhodnutí bude zasaženo do jeho práva na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“).

[7] Je třeba vycházet z předpokladu, že nedojde-li k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, bude stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocného rozhodnutí nucen opustit území České republiky a vycestovat zpět do země původu. Není rozhodné, že napadené rozhodnutí tuto povinnost přímo neukládá. Pokud by stěžovatel nevycestoval, pobýval by na území České republiky nelegálně. S ohledem na shora nastíněné rodinné vazby stěžovatele (na základě řádných pobytových oprávnění zde žije od roku 2015 jeho manželka a dvě nezaopatřené děti) by stěžovateli v důsledku nutnosti vycestovat vznikla poměrně vážná újma.

[8] K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu § 73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“.

[9] Co se týče rozporu s důležitým veřejným záměrem v nyní posuzované věci, Nejvyšší správní soud nemá bližší informace o jednání, kterým stěžovatel naplnil skutkovou podstatu shora uvedeného trestného činu, neboť žalovaný dosud přes výzvu nepředložil správní spis ani se jinak nevyjádřil. Z vyjádření žalovaného k žalobě lze pouze obecně seznat, že stěžovatel pravděpodobně řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu či omamných látek. Třebaže se jedná o poměrně vysoce společensky škodlivé jednání, stěžovatel se jej zřejmě dopustil pouze ojediněle a jiným způsobem za dobu svého pobytu od roku 2015 právní předpisy neporušoval. Újmu, která by stěžovateli vznikla vycestováním před rozhodnutím o kasační stížnosti, tudíž soud nyní toliko pro účely rozhodnutí o odkladném účinku vyhodnotil jako nepoměrně větší oproti hrozbě, kterou stěžovatel dle dostupných informací aktuálně představuje pro veřejný pořádek.

[10] Zbývá doplnit, že s ohledem na zásah do soukromého a rodinného života a práva na spravedlivý proces přiznal odkladný účinek žalobě proti napadenému rozhodnutí také krajský soud.

[11] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a kasační stížnosti přiznal odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky napadeného rozhodnutí.

[12] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že výrok o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005  76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).

[13] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky 20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, poplatkové povinnosti a stěžovatel nespadá mezi osoby osvobozené od povinnosti soudní poplatek hradit, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Soudní poplatek ve výši 1 000 Kč je možno uhradit v kolcích vylepením na vyznačeném místě v příloze tohoto usnesení (po připojení svého podpisu jej stěžovatel zašle zpět Nejvyššímu správnímu soudu), případně v hotovosti na podkladně soudu anebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno, závazný variabilní symbol pro identifikaci platby: 1010521120.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. června 2020

JUDr. Josef Baxa
předseda senátu