1 Azs 93/2026

Plný text

1 Azs 93/2026 - 50
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Ivo Pospíšila a Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: T. S., zast. Mgr. Bc. Danielem Jandou, advokátem se sídlem [adresa] Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2026, č. j. OAM626/LELE05LE05NV22026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2026, č. j. 49 A 24/2026  33,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu Mgr. Bc. Danielu Jandovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 10 140 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dní od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce je šrílanský státní příslušník tamilské národnosti. Do České republiky přicestoval letecky z Indie přes Istanbul a prokázal se neoprávněně vyplněným schengenským vízovým štítkem Slovinské republiky. Následně v tranzitním prostoru letiště požádal o mezinárodní ochranu.

[2] Rozhodnutím ze dne 25. 5. 2026 žalovaný žalobci nepovolil vstup na území. Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2026 žalovaný zamítl žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou. Rozhodnutím ze dne 11. 6. 2026 žalovaný prodloužil dobu, po kterou žalobce nemůže vstoupit na území, do 1. 9. 2026.

[3] Proti prvnímu rozhodnutí o nepovolení vstupu na území se žalobce bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 17. 6. 2026, č. j. 39 A 20/2026  23. Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku odmítl Nejvyšší správní soud (NSS) jako nepřijatelnou usnesením ze dne 14. 8. 2026, č. j. 2 Azs 113/2026  39. Žalobu proti rozhodnutí o zamítnutí žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné zamítl městský soud rozsudkem ze dne 5. 8. 2026, č. j. 2 Az 9/2026  27. Řízení o kasační stížnosti proti tomuto rozsudku je u NSS vedeno pod sp. zn. 9 Azs 118/2026.

[4] Nyní projednávaná věc se týká přezkumu rozhodnutí žalovaného o prodloužení doby nepovolení vstupu na území. Městský soud žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

[5] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítá, že městský soud nekriticky převzal závěry žalovaného. Žalovaný ani městský soud se dostatečně nevypořádali s důkazy předkládanými stěžovatelem a pominuli je. Městský soud klade na stěžovatele v rozporu s judikaturou přehnané důkazní nároky. Také nedostatečně přezkoumal závěr žalovaného o nevěrohodnosti stěžovatele a účelovosti jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Výklad neurčitého právního pojmu veřejný pořádek podléhá plnému soudnímu přezkumu. Tvrzení městského soudu, že by stěžovatel mohl opustit území České republiky, není ničím podloženo. Stejně tak nemá oporu ve spise ani závěr o jeho nedůvěryhodnosti.

[6] Podle stěžovatele nelze směšovat použití zfalšovaného víza a neoprávněně vyplněného víza. V jeho případě šlo o druhou situaci; tuto skutečnost nemohl jako laik rozpoznat. Městský soud hodnotil intenzitu jeho protiprávního jednání v rozporu s judikaturou. Závěry, které přijali žalovaný a městský soud k údajným rozporům v jeho azylovém příběhu, jsou nesprávné a zjednodušující. Důvod nepovolení vstupu spočívající v užití padělaných nebo pozměněných dokladů lze užít jen tehdy, neníli totožnost dané osoby jinak známa. Toto ustanovení nelze obcházet prostřednictvím obecnějšího důvodu nepovolení vstupu z důvodu ohrožení veřejného pořádku.

[7] Stěžovatel nesouhlasí ani se stanovením doby, o kterou žalovaný prodloužil nepovolení vstupu. Žalovaný a městský soud se dostatečně nevypořádali ani s možností užití zvláštních opatření namísto omezení osobní svobody stěžovatele. I tyto závěry jsou v rozporu s judikaturou.

[8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozsudkem a vyjádřil se k jednotlivým kasačním námitkám.

[9] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským (městským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Neníli tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Kasační stížnost je přijatelná v případě, pokud se týká (i) právní otázky, kterou judikatura NSS dosud neřešila nebo neřešila v plném rozsahu, (ii) právní otázky, na niž dosavadní judikatura odpovídá rozdílně, (iii) otázky vyžadující judikaturní odklon, nebo (iv) zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

[10] NSS ve věci přezkumu prvního rozhodnutí o nepovolení vstupu stěžovatele rozhodoval již zmíněným usnesením č. j. 2 Azs 113/2026  39. V nynější věci vyjde kasační soud ze závěrů uvedeného usnesení v rozsahu, v němž se týkají námitek společných oběma věcem.

[11] Stěžovatel namítá, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Podle NSS však městský soud v obsáhlém odůvodnění svého rozsudku nevybočil z požadavků kladených judikaturou na odůvodnění soudního rozhodnutí a řádně vypořádal všechny žalobní body (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, a ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016123, č. 3668/2018 Sb. NSS).

[12] Pokud jde o námitku pominutí důkazů předložených stěžovatelem a jejich nesprávného hodnocení, NSS odkazuje zejména na bod 56 napadeného rozsudku a na posouzení obdobné kasační námitky stěžovatele v usnesení č. j. 2 Azs 113/2026  39 (bod 15). Městský soud srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů nemohly stěžovatelem předkládané podklady rozptýlit pochybnosti o jeho azylovém příběhu (rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008  117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Postupoval tedy v souladu s judikaturou k otázce tzv. opomenutých důkazů (rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004  89, č. 618/2005 Sb. NSS).

[13] K samotné podstatě věci NSS uvádí, že podle ustálené judikatury je nepovolení vstupu na území, resp. prodloužení doby, po kterou nelze vstup na území povolit, podle § 73 odst. 3 a 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, opatřením omezujícím osobní svobodu cizince s obdobnými účinky jako zajištění (rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2013, č. j. 5 Azs 15/2013  73, bod 18). Pro nepovolení vstupu z důvodu podle § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026 nepostačuje pouhý fakt nelegálního vstupu nebo pobytu cizince (rozsudky NSS ze dne 9. 3. 2017, č. j. 5 Azs 312/2016  31, či ze dne 17. 6. 2020, č. j. 1 Azs 119/2020  30, bod 37, a usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010  151, č. 2420/2011 Sb. NSS). Relevantním důvodem pro zákaz vstupu podle § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026 však může být zjevná a prokázaná účelovost žádosti o mezinárodní ochranu (rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2025, č. j. 3 Azs 237/2023  50, bod 25).

[14] Městský soud posoudil věc v souladu s těmito judikaturními východisky (zejm. body 42 a násl. jeho rozsudku). Zdůraznil, že žalovaný neodůvodnil své rozhodnutí pouze nelegálním vstupem stěžovatele na základě neoprávněně vyplněného vízového štítku, ale především zjevnou účelovostí jeho žádosti o mezinárodní ochranu (body 45 a 46).

[15] Závěr stěžovatele, že výklad neurčitého právního pojmu veřejný pořádek podléhá plnému soudnímu přezkumu, odpovídá judikatuře (zejm. usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2014, č. j. 8 As 37/2011  154, č. 3073/2014 Sb. NSS). Městský soud konkrétně a individuálně posoudil věrohodnost stěžovatelových tvrzení a přitakal závěrům žalovaného (zejm. bod 50 a násl.). Samotné souhlasné ztotožnění se se závěry správního orgánu je podle judikatury možné (rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005  130, č. 1350/2007 Sb. NSS).

[16] Pokud jde o polemiku stěžovatele s hodnocením jeho věrohodnosti ze strany městského soudu, NSS odkazuje na podrobné posouzení této otázky v napadeném rozsudku. Závěry městského soudu odpovídají judikatuře k institutu zjevné nedůvodnosti žádosti o mezinárodní ochranu (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 1. 2011, č. j. 5 Azs 6/2010  107, č. 2289/2011 Sb. NSS, či rozsudek NSS ze dne 5. 12. 2014, č. j. 4 Azs 200/2014  33).

[17] Námitka, že stěžovatel nemohl rozpoznat neoprávněnost vyplnění svého vízového štítku, se míjí s rozhodovacími důvody napadeného rozsudku (§ 104 odst. 4 s. ř. s.; srov. usnesení NSS ze dne 21. 11. 2007, č. j. 8 As 52/2006  74, č. 1655/2008 Sb. NSS). Městský totiž soud uvedl, že tuto okolnost považuje za nerozhodnou (bod 46 napadeného rozsudku).

[18] Také stěžovatelovo tvrzení, že na něj městský soud klade nepřiměřené důkazní požadavky, neodpovídá odůvodnění napadeného rozsudku. Městský soud vystavěl svůj rozsudek na hodnocení samotných tvrzení stěžovatele a na jejich rozpornosti, nikoli na tom, že by stěžovatel nepředložil ke svému azylovému příběhu dostatek podkladů (zejm. body 50 a 54 napadeného rozsudku).

[19] Městský soud se podrobně zabýval také možností využití mírnějších opatření namísto omezení osobní svobody (body 5762). Také tyto závěry odpovídají judikatuře (rozsudky NSS ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016  48, a ze dne 28. 2. 2017, č. j. 5 Azs 20/2016  38). Jestliže stěžovatel namítá, že městský soud nepodložil svůj závěr o možném vycestování stěžovatele z České republiky, lze odkázat na bod 61 napadeného rozsudku. Městský soud zde vysvětlil, že stěžovatel několikrát uvedl, že cílem jeho cesty byla Evropa, ale k České republice nemá žádné konkrétní vazby. Podle městského soudu tato skutečnost ve spojení se značnou nedůvěryhodností stěžovatele vede k závěru, že by uplatnění zvláštních opatření nenaplnilo sledovaný cíl (rozsudek NSS ze dne 11. 10. 2017, č. j. 1 Azs 193/2017  18).

[20] Stanovením doby, na kterou žalovaný prodloužil odepření vstupu, se městský soud zabýval v bodech 6366 svého rozsudku. Konstatoval, že se žalovaný pohyboval v zákonných mezích, vyšel z předpokládané délky soudního přezkumu ve věci žádosti o mezinárodní ochranu a své správní uvážení řádně odůvodnil. Také tyto závěry odpovídají judikatuře NSS (rozsudky ze dne 2. 11. 2011, č. j. 1 As 119/2011  39, bod 29, nebo ze dne 31. 7. 2013, č. j. 1 As 71/2012  46, bod 22).

[21] Lze uzavřít, že městský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Řádně vypořádal všechny žalobní body a nedopustil se pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s).

[22] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti.

[23] Ustanovenému zástupci náleží odměna za dva úkony právní služby, a to za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif] a za písemné podání ve věci samé – doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. V souladu s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu činí tato odměna 2 x 4 620 Kč, tedy 9 240 Kč. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč, tedy 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy odměna a náhrada hotových výdajů činí 10 140 Kč. Ustanovený zástupce není plátcem daně z přidané hodnoty. Uvedená částka mu bude vyplacena z účtu NSS do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 54 odst. 9 ve spojení s § 55 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. října 2026

Sylva Šiškeová
předsedkyně senátu