Rozsudek ze dne 4. 9. 2025
Plný text
10 As 109/2025 - 53
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci navrhovatele: V. F., zastoupen advokátem JUDr. Markem Křížem, Ph.D., Masarykovo nám. 91/28, Karviná, proti odpůrkyni: obec Horní Bludovice, Horní Bludovice 434, zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou, Údolní 567/33, Brno, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy, v řízení o kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2025, čj. 76 A 2/2022 120,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2025, čj. 76 A 2/2022 120, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Vymezení věci
[1] Zastupitelstvo odpůrkyně schválilo dne 14. 4. 2021 opatření obecné povahy č. 1/2021 změnu č. 3 Územního plánu obce Horní Bludovice (dále jen změna ÚP č. 3). Navrhovatel podal u krajského soudu návrh na zrušení změny ÚP č. 3 v části týkající se plochy P1 (je vlastníkem pozemků v této ploše).
[2] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zrušil napadenou část změny ÚP č. 3, neboť shledal důvodnou námitku týkající se nekonání opakovaného veřejného projednání návrhu změny ÚP č. 3. Odpůrkyně provedla po veřejném projednání takové úpravy návrhu, které byly podstatné a zásadně změnily jeho koncepci. Ta byla původně založena na zrušení ploch výroby VS a znemožnění dalšího rozvoje výroby v obci. Po veřejném projednání návrhu však byla výroba shledána přípustnou pro vybrané subjekty. Odůvodnění tohoto kroku nese známky účelovosti. Odpůrkyně rezignovala na vlastní hodnocení změn z pohledu § 53 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného do 31. 12. 2023, tedy zda a proč byla provedená změna podstatná. Podle krajského soudu změna podstatná byla a navrhovateli bylo odňato právo se proti ní bránit. K námitce podjatosti krajský soud uvedl, že souběh soukromého zájmu člena zastupitelstva s politickým zájmem obce není „principiálně závadou“. To je ovšem v této věci bezpředmětné. Od deklarovaného politického zájmu na „bezvýrobní obci“ totiž bylo upuštěno. Dalšími návrhovými body se krajský soud nezabýval, neboť by jejich vypořádání nemohlo nic změnit na výsledném posouzení.
2. Kasační stížnost, vyjádření navrhovatele a replika
[3] Odpůrkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítá, že krajský soud nesprávně vyhodnotil podstatu změny ÚP č. 3 a v návaznosti na to chybně posoudil úpravy návrhu po veřejném projednání jako podstatnou změnu, o které se mělo konat opakované veřejné projednání. Změna ÚP č. 3 měla řešit celou řadu různých úkolů. Ukázalo se, že je potřeba vymezit prostor pro některá zařízení občanského vybavení, a jako nejvhodnější byla vyhodnocena plocha P1. Nijak se neměnila koncepce rozvoje navržená v platném územním plánu, krajský soud ji však nepochopil a postupoval chybně. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem krajského soudu, podle něhož ponecháním jedné ze tří ploch VS beze změny byla popřena deklarovaná koncepce změny ÚP č. 3. Konání opakovaného veřejného projednání by bylo nadbytečné. Stěžovatelka nesouhlasí ani s názorem krajského soudu, že rezignovala na hodnocení změn z pohledu § 53 odst. 2 stavebního zákona. Navrhuje, aby NSS zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Navrhovatel se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje se závěry krajského soudu. Dále podrobně rozvádí svou námitku podjatosti vůči radním stěžovatelky a uvádí, že námitka dosud nebyla „vyřešena“. Krajský soud se nezabýval ani námitkami chyb v dokumentaci územního plánu a disproporcionality přijatého řešení. Navrhovatel se ohrazuje vůči tvrzením stěžovatelky ohledně jeho žádosti o územní rozhodnutí. Navrhuje, aby NSS kasační stížnost zamítl a aby se v rámci odůvodnění zabýval také námitkou podjatosti, což má význam pro oba účastníky.
[5] Stěžovatelka v replice setrvává na své argumentaci a uvádí, že vyjádření navrhovatele směřuje převážně mimo rámec řízení o kasační stížnosti. Drobná korekce funkčního využití ploch v návaznosti na námitky během veřejného projednání nemůže být podstatnou změnou. Z pouhého množství připomínek či dotčení různorodých zájmů nelze dovozovat, že změna je podstatná. Stěžovatelka setrvala na svém návrhu (petitu).
3. Právní hodnocení
[6] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že ji podává mj. z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., což ovšem nijak nerozvedla. Její argumentace odpovídá výhradně důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. NSS tedy přezkoumal rozsudek krajského soudu v mezích kasačních námitek a rovněž ověřil, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost je důvodná. Lépe řečeno, NSS zjistil vadu, ke které musí přihlédnout z úřední povinnosti.
[8] Stěžovatelka namítla, že krajský soud nesprávně zhodnotil úpravy návrhu po veřejném projednání jako podstatné změny, o nichž se mělo konat opakované veřejné projednání. NSS zjistil, že kasační námitka se týká toliko dílčích otázek, vymezených v návrhu na zrušení části změny ÚP č. 3. Od zbylého obsahu návrhu ovšem nelze odhlédnout. Navrhovatel totiž vymezil několik návrhových bodů, které jsou svou intenzitou přinejmenším srovnatelně závažné jako popsané (a jediné vypořádané) pochybení stěžovatelky. Nadto je argumentace v návrhu úzce provázána a od vzájemných souvislostí návrhových bodů nelze v této věci odhlédnout (jinými slovy, nelze pouze izolovaně přezkoumat námitku týkající se koncepce změny ÚP č. 3 a opakovaného veřejného projednání).
[9] NSS tedy shledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, což podrobněji zdůvodňuje dále. Pro přehlednost pojednává o jednotlivých návrhových bodech, jež nebyly krajským soudem vypořádány vůbec, nebo zcela nedostatečně (v textu níže jsou vyznačeny tučným písmem).
[10] Navrhovatel uplatnil námitku podjatosti, kterou spojil s argumentem o vadě procesu pořizování změny ÚP č. 3. Vada podle něj spočívala v tom, že zastupitelstvo (v samostatné působnosti) nerespektovalo návrh rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek, který zpracovala tzv. létající pořizovatelka (v přenesené působnosti; k návrhovému bodu podrobně viz str. 4 11 návrhu). Námitka podjatosti směřovala proti konkrétním úředním osobám, a to starostce obce Ing. P. F. a místostarostovi M. Ch. (na okraj byl zmíněn též radní I. J.).
[11] Takto formulovaným návrhovým bodem se krajský soud vůbec nezabýval. Obecné konstatování o souběhu soukromého zájmu člena zastupitelstva s politickým zájmem obce (bod 20 napadeného rozsudku) je zcela nedostatečné a vůbec se nevěnuje podstatě uplatněné argumentace. Její vypořádání je přitom zásadní pro stanovení dalšího postupu ve věci.
[12] Je li zrušena změna územního plánu, znamená to, že platí územní plán v podobě před zrušenou změnou (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2011, čj. 2 Ao 6/2011 210). Zároveň platí, že při pořizování změny se naváže na poslední úkon, který nebyl zrušením zpochybněn (viz § 55 odst. 3 větu poslední stavebního zákona). Rozhodl li krajský soud výhradně o tom, že se mělo konat opakované veřejné projednání, aniž vypořádal argumenty týkající se předchozího kroku (tj. námitku podjatosti a otázku s ní souvisící – jak pořizovatelka zpracovala návrh rozhodnutí o námitkách a jak s ním naložilo zastupitelstvo stěžovatelky), vystavil účastníky patové situaci. Není totiž postaveno najisto, na který úkon při procesu pořizování a vydávání změny ÚP č. 3 stěžovatelka vlastně může a má navázat.
[13] NSS zcela nad rámec posouzení věci poznamenává, že § 55 odst. 3 věta poslední stavebního zákona nevylučuje, aby obec, jež pořizovala změnu územního plánu z vlastního podnětu, navázala na poslední úkon, který nebyl zrušujícím rozhodnutím zpochybněn, a následně rozhodla, že změna nebude nadále pořizována [což lze dovodit z § 44 písm. a) stavebního zákona]. Tím ovšem NSS nijak nepředjímá rozhodnutí krajského soudu v této věci ani případný postup stěžovatelky. Pouze se tak chce vyhnout nesprávné interpretaci § 55 odst. 3 stavebního zákona.
[14] Podle argumentace navrhovatele způsob, jak stěžovatelka naložila s návrhem létající pořizovatelky na rozhodnutí o námitkách, mohl mít vliv na to, jak stěžovatelka přistoupila k úpravě návrhu změny ÚP č. 3 po veřejném projednání. Také proto je zřejmé, že návrhové body týkající se námitky podjatosti, nerespektování návrhu rozhodnutí o námitkách, vyhodnocení změn a nekonání opakovaného veřejného projednání spolu úzce souvisejí a nelze je vypořádat odděleně.
[15] Za popsané situace NSS nepovažoval za vhodné věcně vypořádat kasační námitku, jež se týká pouze dílčí otázky (resp. dílčího argumentu z návrhu, zda stěžovatelka řádně posoudila podstatu změn návrhu po veřejném projednání a zda mělo být konáno opakované veřejné projednání; viz str. 13 15 návrhu), která nebyla vypořádána v popsaných souvislostech. Krajský soud se totiž bude muset znovu věcí zabývat a posoudit, zda závěry z napadeného rozsudku obstojí, nebo je bude třeba doplnit či přehodnotit.
[16] Krajský soud nevypořádal ani návrhový bod spočívající v zásadních chybách (nepřezkoumatelnosti) dokumentace změny ÚP č. 3 (viz str. 11 16 a 26 28 návrhu). Navrhovatel konkrétně namítal nesoulad textové a grafické části a vady odůvodnění. Také tento návrhový bod je úzce provázán s otázkou podstaty změn po veřejném projednání a případné nutnosti konat opakované veřejné projednání. Navrhovatel totiž poukazoval na nesrovnalosti týkající se rušených ploch VS, které byly ve fázi po veřejném projednání zčásti navráceny do návrhu změny ÚP č. 3. Navrhovatel také uvedl, že odůvodnění kroků souvisejících s plochami VS bylo účelové, zavádějící, nesprávné a nedostatečné, což podle něj souviselo s tím, proč nebylo provedeno opakované veřejné projednání. Poukázal rovněž na rozpory v odůvodnění změny ÚP č. 3, jež se týkaly zdůvodnění změn v ploše P1. Zmínil také, že z odůvodnění není zřejmé, z jakých podkladů vychází rozhodnutí stěžovatelky ohledně ploch VS (resp. plochy P1). Uváděl i nedostatky odůvodnění ohledně potřebnosti (legitimity) změny plochy P1 na plochu OV (viz str. 29 33 návrhu). Jak již bylo uvedeno, krajský soud se vůbec nezabýval argumentací ohledně vad dokumentace změny ÚP č. 3, přestože tato otázka je opět těsně provázána s dalšími návrhovými body, jež tvrdí přinejmenším stejně závažné vady.
[17] Konečně se krajský soud nevyjádřil k návrhovému bodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách navrhovatele (str. 34 43 návrhu). Navrhovatel přitom podrobně popsal, v čem spatřuje nedostatky odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Tento návrhový bod má již ze své podstaty spojitost s tvrzeními o podjatosti a nerespektováním návrhu rozhodnutí o námitkách zpracovaného létající pořizovatelkou.
[18] NSS nepřehlédl, že krajský soud se dalšími návrhovými body nezabýval, neboť by to podle něj nemělo vliv na výrok napadeného rozsudku. Takto ovšem za okolností posuzované věci postupovat nelze, což plyne rovněž z (krajským soudem citovaného) rozsudku NSS ze dne 25. 2. 2016, čj. 7 As 91/2025 79. NSS souhlasí s názorem krajského soudu potud, že není vždy třeba vypořádat všechny návrhové body. Jejich posouzení je ovšem nezbytné tehdy, má li to význam pro další postup v řízení (zde v procesu pořizování a vydávání změny územního plánu). Přesně taková situace nastala. Jak již NSS uvedl výše, krajský soud svým kusým přístupem k věci vytvořil stav, v němž není vůbec jasné, jak má stěžovatelka dále postupovat. Z uvedeného důvodu bylo namístě, aby NSS napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[19] NSS podotýká, že si je vědom znění § 110 odst. 2 písm. b) s. ř. s. (tedy že byly li by k tomu důvody, mohl zrušit jak napadený rozsudek, tak změnu ÚP č. 3). Za okolností této věci však NSS nemohl postupovat podle citovaného ustanovení. V každém případě se mu to totiž jevilo jako nevhodné, a především v rozporu s právem na spravedlivý proces. Kasační stížnost podala stěžovatelka a zaměřila se v ní pouze na dílčí otázku. V řízení před krajským soudem zůstala nezodpovězena naprostá většina návrhových bodů, které spolu úzce souvisely a v nichž byly namítány vady přinejmenším stejné intenzity. NSS by tedy případným postupem podle citovaného ustanovení účastníkům odepřel jednu soudní instanci. Návrhové body by poprvé posoudil teprve kasační soud, čímž by zasáhl do ústavně zaručených práv účastníků na spravedlivý proces (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2007, čj. 7 Afs 103/2007 77). NSS si je vědom, že účastníci mají právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, což je i ve veřejném zájmu na hospodárnosti řízení. Ani tyto zájmy však v dané věci nemohly převážit nad respektováním ústavně zaručených pravidel.
4. Závěr a náklady řízení
[20] NSS dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky je důvodná, resp. zjistil vadu, k níž byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Proto zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným NSS v rušícím rozhodnutí (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Krajský soud tedy posoudí veškeré výše uvedené návrhové body, které spolu vzájemně souvisí. Neopomene ani to, že v případě zrušujícího rozsudku musí být z jeho právního názoru seznatelné, na který úkon pořizování a vydávání změny ÚP č. 3 má být navázáno ve smyslu § 55 odst. 3 věty poslední stavebního zákona (příp. srov. též § 323 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, v aktuálním znění).
[21] V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. září 2025
Ondřej Mrákota
předseda senátu
Usnesení ze dne 19. 6. 2025
Plný text
10 As 109 2025 - 37
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci navrhovatele: V. F., zastoupený advokátem JUDr. Markem Křížem, Ph.D., Masarykovo náměstí 91/28, Karviná, proti odpůrkyni: obec Horní Bludovice, Horní Bludovice 434, zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou, Údolní 567/33, Brno, o zrušení opatření obecné povahy č. 1/2021 – Změny č. 3 Územního plánu obce Horní Bludovice, v řízení o kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2025, čj. 76 A 2/2022 120, o návrhu odpůrkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
takto:
I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2025, čj. 76 A 2/2022 120.
II. Odpůrkyni se ukládá zaplatit České republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Zastupitelstvo obce Horní Bludovice přijalo dne 14. 4. 2021 změnu č. 3 Územního plánu obce Horní Bludovice. Toto opatření obecné povahy nabylo účinnosti dne 19. 5. 2021. Změnou došlo mimo jiné k novému zařazení pozemků (plocha P1) ve vlastnictví navrhovatele do plochy s funkčním využitím občanské vybavení (OV). Původní využití bylo plocha smíšená výrobní (VS). Navrhovatel chtěl dotyčné pozemky využít ke stavbě výrobní haly pro svou společnost VINAMET CZ s. r. o. Změnou územního plánu byl tento záměr znemožněn.
[2] Navrhovatel podal ke krajskému soudu návrh, jímž se domáhal, aby krajský soud zrušil změnu územního plánu v části týkající se plochy P1. Krajský soud návrhu vyhověl a rozsudkem označeným v záhlaví zrušil změnu územního plánu v požadovaném rozsahu.
[3] Odpůrkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, s níž spojila návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V návrhu uvedla, že změna funkčního využití plochy P1 měla předejít možným negativním vlivům výroby na obytné plochy v blízkém okolí. V obci je citelná potřeba některých zařízení občanského vybavení. V důsledku zrušení změny územního plánu v dotčené části krajským soudem došlo k obnovení předchozí územně plánovací dokumentace, tedy i předchozího funkčního využití plochy P1 jako plochy pro výrobu.
[4] Stavební úřad v současnosti vede řízení o umístění stavby nazvané „Novostavby výrobního, skladovacího a administrativního závodu firmy VINAMET“ zahájené dne 19. 9. 2018. Tato stavba má být umístěna právě v ploše P1. Územní řízení se nachází v závěrečné fázi před vydáním rozhodnutí. To by tedy mohlo být vydáno dříve, než bude rozhodnuto o kasační stížnosti. Stěžovatelce tak reálně hrozí, že bude v ploše P1 umístěna stavba společnosti VINAMET, i přestože měla tato plocha sloužit pro občanské vybavení. Popsaná újma je pro stěžovatelku nepoměrně větší, než jaká může vzniknout navrhovateli či jiným osobám. V případě pravomocného umístění záměru se stane jakákoliv snaha stěžovatelky o znovupřijetí zrušené části změny územního plánu bezpředmětnou. Tím bude zmařena její snaha zajistit dostatečné plochy občanského vybavení veřejné infrastruktury.
[5] Stěžovatelka uvedla, že přiznání odkladného účinku se na straně navrhovatele projeví pouze tím, že se o nějakou dobu oddálí okamžik rozhodnutí stavebního úřadu. Současně dodala, že společnost navrhovatele podala žádost o umístění stavby sedm let poté, co územní plán obce umožnil využít dotčenou plochu pro výrobu. Další dva roky navrhovatel shromažďoval potřebné podklady. Navrhovatel si tedy „dával na čas“ s využitím plochy P1. Další posečkání spojené s přiznáním odkladného účinku lze považovat za zanedbatelné.
[6] Navrhovatel ve vyjádření potvrdil, že činí všechny právní kroky k tomu, aby bylo vydáno územní rozhodnutí ke stavbě záměru, jenž je v souladu s platným územním plánem. Napadená změna územního plánu nebyla přijata zákonným způsobem, jak potvrdil krajský soud a před ním i krajský úřad. Územní řízení je v současnosti přerušeno. S ohledem na složitost územního řízení je vyloučeno, aby bylo ve věci rozhodnuto ihned po rozhodnutí o pokračování v řízení. Stěžovatelka měla podle navrhovatele dostatek času, aby odstranila nezákonnosti změny územního plánu. To neučinila. Navrhovateli je známo, že rada obce rozhodla dne 1. 4. 2025 o pořízení další stavební uzávěry v ploše P1.
[7] Dále navrhovatel uvedl, že protahování územního řízení bylo zapříčiněno defenzivním přístupem stěžovatelky. Stěžovatelka se svým nátlakem na pořizovatele územního plánu dopustila hrubého porušení pravidel pro přijetí (změny) územního plánu. Navrhovatel je přesvědčen, že odkladný účinek nelze kasační stížnosti přiznat.
[8] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti NSS zjišťuje současné splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) chybějícího rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Nutno podotknout, že § 73 s. ř. s. upravuje rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku u žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části tento návrh uplatnit nelze, neboť v soudním řádu správním schází zákonný podklad pro jeho použití (srov. usnesení NSS ze dne 6. 10. 2010, čj. 9 Ao 4/2010 20). Judikatura NSS však dovodila, že v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části takovýto zákonný podklad představuje citovaný § 107 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 29. 3. 2016, čj. 4 As 217/2015 182, č. 3415/2016 Sb. NSS, body 40 53).
[10] NSS dospěl k závěru, že v nyní posuzované věci jsou splněny zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[11] Ve vztahu k návrhům na přiznání odkladného účinku podávaným žalovaným správním orgánem (v nyní posuzované věci odpůrkyní jako stěžovatelkou) judikatura NSS vychází z toho, že úkolem žalovaného správního orgánu je v soudním řízení hájit zákonnost jím vydaného správního rozhodnutí (v nyní souzené věci zákonnost vydaného opatření obecné povahy) a veřejný zájem s ním související (usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006 49, č. 1255/2007 Sb. NSS, nebo ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 26 a násl.). V zájmu zachování zásady rovnosti v řízení před soudem proto nelze žalovanému či odpůrci (jako stěžovateli) odepřít právo domáhat se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve vztahu k jím hájeným veřejným zájmům. Půjde však o případy výjimečné, „kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem“ (usnesení rozšířeného senátu čj. 10 Ads 99/2014 58, bod 27).
[12] NSS posoudil návrh stěžovatelky ve smyslu uvedených východisek a shledal, že na straně stěžovatelky existuje důležitý veřejný zájem, jehož ohrožení představuje nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám.
[13] Stěžovatelka odůvodnila svůj návrh především tím, že po vydání napadeného rozsudku bezprostředně hrozí, že stavební úřad vydá územní rozhodnutí, na jehož základě bude moct navrhovatel zahájit stavbu výrobní haly zamýšlenou právě v ploše P1. Popsaný stavební záměr není hypotetický, neboť územní řízení je ve své závěrečné fázi. Stěžovatelka vysvětlila, že plocha P1 měla podle 3. změny územního plánu sloužit zařízením občanské vybavenosti, která jsou v obci citelně potřebná. Jedná se zejména o mateřskou a základní školu, bydlení pro seniory, komunitní centrum apod. V platném územním plánu nejsou pro tato zařízení jiné vhodné plochy. Ze spisu je zjevné, že se stěžovatelka od počátku územního řízení soustavně bránila proti stavbě výrobní haly (opatřením o stavební uzávěře, návrhem na předběžné opatření apod.).
[14] NSS uvádí, že ani případná budoucí změna podoby územně plánovací dokumentace, která by v řešených plochách opětovně vyloučila stavbu výrobní haly, by nepůsobila zpětně. Pokud by navrhovatel již disponoval pravomocným územním rozhodnutím, byl by proti případným pozdějším změnám územního plánu chráněn i v navazujících stavebních řízeních (viz rozsudky NSS ze dne 10. 8. 2023, čj. 9 As 105/2023 41, bod 19, a ze dne 12. 9. 2012, čj. 1 As 107/2012 139, č. 2742/2013 Sb. NSS, body 30 až 32).
[15] Jestliže by tedy NSS nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek a následně zrušil napadený rozsudek krajského soudu (v důsledku čehož by plocha P1 ve vztahu k pozemkům navrhovatele opět přestala být plochou smíšenou výrobní), jednalo by se z pohledu stěžovatelky a jí hájeného veřejného zájmu na ochraně dotčené plochy o hrozbu nevratné změny v území. Taková újma je podle NSS nepochybně větší než újma hrozící navrhovateli, která spočívá v relativně nedlouhém časovém posunu realizace jeho stavebního záměru na pozemcích dotčených změnou územního plánu (srov. usnesení NSS ze dne 18. 1. 2024, čj. 6 As 359/2023 27, bod 12, či ze dne 19. 1. 2016, čj. 8 As 152/2015 64, bod 27). NSS tak má za splněnou první podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[16] Z hlediska druhé podmínky pro přiznání odkladného účinku pak NSS neshledal, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s jiným důležitým veřejným zájmem, který by měl v dané věci převážit.
[17] NSS proto podanému návrhu vyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Učinil tak ve vztahu k napadenému rozsudku krajského soudu, v důsledku čehož dochází až do právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti k plné sistaci účinků napadeného rozsudku krajského soudu. Tímto usnesením NSS nijak nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
[18] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudnímu poplatku 1 000 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Poplatková povinnost v daném případě vzniká dnem právní moci tohoto usnesení [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012 32]. NSS proto výrokem II vyzval stěžovatelku ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
K výroku II: Soudní poplatek lze zaplatit bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1100410925.
V Brně dne 19. června 2025
Ondřej Mrákota
předseda senátu