Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Václava Štencla v právní věci žalobce: N. D. Q., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem [adresa] Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 7. 2026, čj. KRPA-239748-11/ČJ-2026-000022-ZZC, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2026, čj. 25 A 30/2026-43,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná rozhodla o zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (zákon o pobytu cizinců), za účelem správního vyhoštění na dobu 30 dnů. Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou k Městskému soudu v Praze (městský soud), který ji zamítl.
[2] Městský soud přezkoumal z úřední povinnosti podmínky zákonnosti zajištění včetně těch, jejichž porušení žalobce nenamítal. Žalovaná se podle něho dostatečně zabývala možností uložení některého ze zvláštních opatření a dospěla k závěru, že takový postup by nebyl účelný. Mezi důvody zahrnula především žalobcovo dlouhodobé nerespektování českých právních předpisů, které započalo jeho nelegálním příjezdem do České republiky na základě neplatného dokladu z Maďarska a pokračovalo nedodržením povinnosti vycestovat vyplývající z rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce tvrdil, že si je vědom své povinnosti vycestovat z České republiky a že ji splní, nicméně tak ani jednou neučinil. Podle městského soudu žalovaná náležitě odůvodnila, že nelze očekávat, že by žalobce povinnosti mu uložené mírnějšími opatřeními nahrazujícími zajištění plnil. Vysvětlila, že ač žalobce uvádí, že má registrovánu adresu pobytu v České republice a slibuje řádné hlášení se na policii, nelze to akceptovat kvůli jeho předchozímu jednání. Žalobce rovněž potvrdil, že nedisponuje finanční hotovostí ke složení finanční záruky, byť uvedl, že tuto záruku za něj složí třetí osoba. Do dne vydání rozhodnutí se to ale nestalo. Podle městského soudu by uložení zvláštních opatření neplnilo svůj účel, protože přes prohlášení o dobrovolném vycestování žalobce nikdy nevycestoval, což odůvodňuje obavu, že by uložením pouze zvláštního opatření byl ohrožen výkon správního vyhoštění.
[3] Žalobce se bránil tím, že o povinnosti vycestovat z území České republiky po skončení azylového řízení nevěděl, protože jej zástupce včas neinformoval (což zástupce potvrdil), žalovaná však akcentovala, že to nebylo osvědčeno, např. sjetinou vstupů do datové schránky. Žalovaná rovněž podle městského soudu logicky vysvětlila, že pokud si žalobce ze své vůle zvolil zástupce, sám se pak o řízení nezajímal a bez dalšího spoléhal na jeho jednání, následky nesplnění povinností zástupce nese toliko žalobce. Podle judikatury NSS rovněž není rozhodné, zda cizinec o neoprávněnosti pobytu na území České republiky ví, jde naopak o objektivní odpovědnost, tj. bez ohledu na zavinění. Neoprávněného pobytu se tak cizinec dopustí, i když o tom neví.
[4] Městský soud připomněl, že doklad o strpění, který žalobce předložil policejní hlídce, byl vydán jen na dobu, po kterou bylo vedeno řízení o kasační stížnosti ve věci žádosti o mezinárodní ochranu. Kasační stížnost však NSS odmítl usnesením ze dne 9. 6. 2026, čj. 4 Azs 61/2026-32, které nabylo právní moci dne 16. 6. 2026. Při kontrole dne 21. 7. 2026 tak již žalobce platným dokladem o strpění pobytu nedisponoval.
[5] Žalobce sice navrhl, že za něj finanční záruku složí třetí osoba, nicméně tato osoba žalovanou ani druhý den po zadržení žalobce nekontaktovala a složení finančních prostředků ani nenabídla, natož aby je složila na příslušný účet. Žalovaná navíc vstřícně vyzvala ke složení prostředků i zástupce žalobce, což ten ostře odmítl. Městský soud se nevyjádřil k námitkám ohledně výše a výpočtu finanční záruky, protože podstatné bylo pouze to, že žalobce žádnou finanční záruku nesložil, tudíž nebyl důvod se zabývat její výší či výpočtem. Žalovaná podle městského soudu rovněž pečlivě zkoumala možný zásah do soukromého a rodinného života. Zjistila, že žalobce je zdráv, nemá zde žádný majetek, nesplněné závazky, práci ani osobní, rodinné, sociální či kulturní vazby (to vše má naopak v zemi původu).
II. Kasační stížnost žalobce
[6] Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Zdůrazňuje, že užití zajištění je krajním prostředkem a musí být založeno na závažných důvodech svědčících pro nutnost omezení osobní svobody. Žalovaná nesprávně zjistila skutkový stav věci a městský soud to nenapravil, ačkoli proti tomu stěžovatel v žalobě brojil. Odůvodnění rozsudku je nepřesvědčivé. Městský soud odmítá možnost uložení zvláštních opatření a odůvodnění staví na zcela mylných informacích. Stěžovatel připomíná, že během výslechu vysvětlil, že disponoval potvrzením o vízu za účelem strpění platným do 1. 9. 2026 a jeho zástupce jej zapomněl informovat, že NSS jeho kasační stížnost odmítl (měl tedy za to, že řízení stále probíhá). Při kontrole předložil stěžovatel potvrzení o strpění spolu s dokladem o ubytování a pojištěním. Je zřejmé, že si svého nelegálního pobytu nebyl vědom. Tuto verzi událostí potvrdil během výslechu i jeho zástupce.
[7] Okolnosti svědčící pro uložení zvláštního opatření byly dány, neboť stěžovatel měl zajištěné ubytování (měl je registrováno i nahlášeno a bylo uvedeno i v potvrzení o strpění) a označil osobu připravenou složit finanční částku do výše 150 000 Kč. Žalovaná však tuto osobu nijak nekontaktovala, neprověřila, zda má povolen trvalý pobyt, ani jí nesdělila, jak může finanční částku složit. Rovněž stěžovatele nepoučila, v jaké výši a jakým způsobem je nutné finanční záruku složit. Argumentace, že záruku za stěžovatele mohl složit zástupce, je zcela absurdní, protože zástupce není finanční institucí ani není povinen za klienta skládat své finanční prostředky, jeho povinností je jej zastupovat. Žalovaná přezkoumatelně neodůvodnila, proč uložení mírnějšího opatření nestačilo.
[8] Stěžovatel s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2026, čj. 52 A 5/2026-32, body 28, 30-31, připomíná, že zajištění nesmí být automatismem za situace, kdy cizinec dobrovolně nevycestuje z území. Nebyl přitom důvod stěžovateli nedůvěřovat, že by se do doby vycestování nedostavoval na služebnu policie, když během řízení o mezinárodní ochraně, případně o povinnosti opustit území pravidelně docházel prodlužovat průkaz či potvrzení o strpění. Jak vyplývá např. z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2026, čj. 38 A 31/2026-28, bodu 51, opatření podle § 123b odst. 1 písm. c) a d) zákona o pobytu cizinců nelze odmítnout pouze s odkazem na protiprávní jednání cizince spočívající v dobrovolném nevycestování ve lhůtě z území. K tomu musí přistoupit ještě další okolnosti, které mohou založit důvodnou obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí o vyhoštění.
[9] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná.
[11] Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, O., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[12] Stěžovatel uplatnil obecné výhrady k porušování ustanovení o správním řízení a obsáhle citoval z judikatury, aniž by však tamní závěry vztáhl k individuálním okolnostem svého případu a reflektoval, jak se k němu postavil městský soud. K této části kasační stížnosti se proto NSS nevyjadřuje.
[13] Napadený rozsudek netrpí nepřezkoumatelností. Ve vztahu k posouzení možnosti aplikovat zvláštní opatření městský soud následoval usnesení rozšířeného senátu ze dne 28. 2. 2017, čj. 5 Azs 20/2016-38, č. 3559/2017 Sb. NSS, bod 37, když neustal u teze, že jakkoli je zajištění cizinců u některého z typových důvodů zajištění podle § 124 odst. 1 písm. c) a d) zákona o pobytu cizinců spíše pravidlem, žádný z nich paušálně nevylučuje aplikaci zvláštních opatření podle § 123b téhož zákona. Vždy je proto nutné zvážit osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností souvisejících s vyhošťovacím řízením a jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených Českou republikou nebo jinými státy EU (včetně charakteru porušení těchto povinností ze strany cizince). Městský soud v napadeném rozsudku aproboval postup žalované vycházející z konkrétního jednání stěžovatele v souladu se zásadou individualizace. Městský soud rovněž ověřil, že žalovaná zohlednila, že stěžovatel je zdráv, nemá v České republice žádný majetek, závazky, nepracuje zde a nemá zde ani žádné osobní, rodinné, sociální či kulturní vazby (bod 23 napadeného rozsudku), proto je jeho vycestování možné.
[14] Městský soud postupoval v souladu s judikaturou NSS, jíž se stěžovatel dovolával a podle které je volba mírnějších opatření vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a neexistuje důvodná obava, že se bude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění. Obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, které by bránily využití některého ze zvláštních opatření, nemohou pramenit toliko z prosté skutečnosti, že cizinec nerespektoval správní vyhoštění. K této skutečnosti musí přistoupit i další okolnost, která již důvodnou obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění může založit (rozsudek NSS ze dne 18. 3. 2026, čj. 6 Azs 8/2026-31, bod 22 a tam citovaná judikatura).
[15] NSS v judikatuře označil za nepřijatelný postup, kdy označení cizince za nedůvěryhodného nebylo opřeno o konkrétní relevantní důvody, pro které by bylo možno předpokládat, že by výkon správního vyhoštění do budoucna ztěžoval. Bylo to za situace, kdy se cizinec ke správnímu orgánu dostavil dobrovolně za účelem vyřešení své pobytové situace, aniž by bylo možno z jeho postupu dovozovat, že by nebyl ochoten poskytnout správním orgánům v budoucnu potřebnou součinnost. Cizinec rovněž v citované věci tvrdil, že v ČR pobývá již od roku 2008, disponoval platným živnostenským oprávněním a má zde rodinné a sociální zázemí (rozsudek NSS čj. 6 Azs 8/2026-31, bod 23). Oproti tomu za situace, kdy stěžovatel nejenže nevycestoval, jak mu bylo uloženo, ke správnímu orgánu se navíc dobrovolně nedostavil, ale ten se o něm dozvěděl až v rámci pobytové kontroly (bod 13 napadeného rozsudku), na území ČR přijel v lednu 2025 na základě neplatného dokladu z Maďarska (bod 20 napadeného rozsudku), a nemá žádné vazby na ČR (ani jednu z těchto skutečností v kasační stížnosti nepopírá), se městský soud nedopustil pochybení, když aproboval označení stěžovatele za nedůvěryhodného. Ve vztahu k námitce, že o ukončení řízení před NSS ve věci mezinárodní ochrany nevěděl, žalovaná i městský soud zohlednily, že to stěžovatel dostatečně neprokázal (bod 20 napadeného rozsudku), a proti tomu žádná kasační argumentace nesměřuje.
[16] Je pravdou, že stěžovatel nabídl složit poměrně vysokou částku jako finanční záruku (150 000 Kč), a to třetí osobou. V souladu s rozsudkem NSS ze dne 27. 7. 2017, čj. 1 Azs 94/2017-26, bodem 31, se mu ovšem dostalo i náležitě individualizovaného posouzení možnosti nahrazení zajištění přijetím finanční záruky. Při posuzování možnosti uložení zvláštních opatření navíc nelze dospět k tomu, že by měl správní orgán v každém jednotlivém případě vůči cizinci poučovací povinnost. NSS v rozsudku ze dne 12. 10. 2016, čj. 10 Azs 102/2016-56, bodě 41, nepovažoval poučení za nezbytné zejména v situacích, kdy správní orgán shledá existenci skutečností, které efektivnost užití mírnějších opatření vylučují (blíže viz předchozí odstavec). Městský soud postupoval v souladu s tímto rozsudkem. Nutnost vážit možnost využití mírnějšího opatření místo zajištění je společná jak pro výkon vyhoštění, tak i pro realizaci povinnosti opustit území.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[17] Ze shora uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost podmínky přijatelnosti nesplňuje. Proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl NSS podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51-53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalované, která by jinak toto právo měla, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2026
Eva Šonková
předsedkyně senátu