2 Azs 166/2026

Plný text

2 Azs 166/2026 - 35
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Václava Štencla v právní věci žalobce: P. L., zastoupený Mgr. Marinou Musilovou, advokátkou se sídlem [adresa] Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2023, čj. MV1329804/SO2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2026, čj. 41 A 21/2023128,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce pobýval na území České republiky na základě dlouhodobého pobytu za účelem studia a požádal dne 17. 8. 2022 o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“. Účel pobytu odůvodnil účastí na ročním intenzivním kurzu anglického jazyka pořádaném společností Go Study group jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky s.r.o. (Go Study) v Brně v rozsahu 20 hodin týdně. Správní orgány žádosti nevyhověly proto, že žalobce nedoložil konkrétní účel pobytu ve smyslu § 31 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (zákon o pobytu cizinců). Podle správních orgánů samotné studium anglického jazyka nepředstavuje účel odůvodňující dlouhodobý pobyt, neboť není činností dostatečně spjatou s územím České republiky. Žalovaná současně odmítla zohlednit žalobcovo tvrzení uplatněné až v odvolání, že po absolvování kurzu nastoupí ke studiu na české vysoké škole. Krajský soud rozsudkem ze dne 6. 3. 2024, čj. 41 A 21/202336, obě správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že žalobce účel pobytu dostatečně doložil, neboť zákon nevyžaduje, aby jej bylo možné realizovat výlučně na území České republiky. Intenzivní jazykový kurz vyžadující dlouhodobou přítomnost cizince na území podle soudu tuto podmínku splňuje. Současně vytkl správním orgánům, že se bez řádného odůvodnění odchýlily od dřívější správní praxe, v jejímž rámci byly obdobné jazykové kurzy uznávány jako důvod pro udělení dlouhodobého pobytu za účelem „ostatní/jiné“. Tím porušily princip legitimního očekávání a požadavek rozhodovat obdobné případy obdobně.

[2] Žalovaná podala proti rozsudku Krajského soudu v Brně čj. 41 A 21/202336 kasační stížnost. Druhý senát NSS usnesením ze dne 8. 4. 2025, čj. 2 Azs 64/202438, předložil věc k posouzení rozšířenému senátu. Ten v usnesení ze dne 31. 3. 2026, čj. 2 Azs 64/202453, č. 4747/2026 Sb. NSS, dospěl k závěru, že zákonem blíže neupravený účel pobytu podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 31 odst. 1 písm. b), případně § 30 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, pro který cizinec žádá o povolení k dlouhodobému pobytu, musí vykazovat dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu k území České republiky. Poté druhý senát rozsudkem ze dne 20. 5. 2026, čj. 2 Azs 64/202462, zrušil rozsudek krajského soudu čj. 41 A 21/202336 a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[3] Následně krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem (napadený rozsudek) žalobu zamítl. Uvedl, že rozhodující právní otázku, zda žalobcem deklarovaný účel pobytu, tj. studium anglického jazyka na jazykové škole, představuje účel, který ve smyslu zákona o pobytu cizinců vyžaduje pobyt na území České republiky, již NSS v této věci zodpověděl, a to v usnesení rozšířeného senátu čj. 2 Azs 64/202453, bodě 46. Podle krajského soudu jej tento právní názor zavazuje a neponechává mu prostor pro odlišné posouzení uvedené otázky. Rozšířený senát totiž dospěl k závěru, že žalobcem uvedený důvod (konkrétní studium) nezakládá natolik intenzivní, těsnou a seriózní vazbu k území České republiky, která by odůvodňovala jeho pobyt na území.

[4] Žalobce sice namítal, že kurz anglického jazyka představoval přípravu na navazující vysokoškolské studium v České republice a souvisel s jeho adaptací na české akademické prostředí, ale ani tato argumentace podle krajského soudu nemohla obstát. Pro posouzení zákonnosti napadených rozhodnutí je rozhodný skutkový a právní stav existující v době rozhodování žalované. Pozdější skutečnosti, zejména přijetí žalobce ke studiu na Masarykově univerzitě či jeho další studijní aktivity, proto nejsou z hlediska soudního přezkumu relevantní.

[5] Argumentace týkající se žalobcova úmyslu pokračovat ve studiu představuje podle krajského soudu polemiku se závěry, které v této věci již závazně vyslovil rozšířený senát NSS. Ten uzavřel, že deklarovaný účel pobytu nevykazoval dostatečně intenzivní a seriózní vazbu k území České republiky. Krajský soud je tímto právním názorem vázán. Obdobně nejsou důvodné ani námitky související se změnou správní praxe a porušením legitimního očekávání. Také tuto otázku již NSS závazně vyřešil (v rozsudku čj. 2 Azs 64/202462), takže závěry původního rozsudku krajského soudu o nezákonnosti změny správní praxe nadále neobstojí. Důvodná není ani námitka diskriminace. Napadené rozhodnutí totiž vycházelo z nesplnění zákonné podmínky spočívající v doložení účelu pobytu, nikoli ze státní příslušnosti žalobce či jiného nepřípustného rozlišovacího kritéria. Žalobce ostatně netvrdil ani nedoložil, že by s ním bylo ve srovnatelné situaci zacházeno odlišně.

II. Kasační stížnost žalobce

[6] Žalobce (stěžovatel) brojí proti napadenému rozsudku krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje v potřebě nastavit meze individuálního posuzování účelu dlouhodobého pobytu „ostatní“, povinnosti správních orgánů zjišťovat a hodnotit individuální okolnosti případu a rovněž rozsahu soudního přezkumu v procesní situaci, kdy byl v předchozím kasačním řízení vysloven závazný právní názor.

[7] Podle stěžovatele krajský soud nesprávně vyložil závazný právní názor NSS, rezignoval na posouzení individuálních okolností věci a zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Stěžovatel namítá, že NSS nevyslovil obecný závěr, podle něhož studium anglického jazyka nikdy nemůže představovat účel dlouhodobého pobytu, ale toliko konstatoval, že v jeho případě nebyla dostatečně objasněna souvislost tohoto studia s Českou republikou. Krajský soud proto pochybil, jestliže stěžovatelova následná tvrzení a důkazy směřující k prokázání návaznosti jazykové přípravy na vysokoškolské studium v České republice odmítl jako nepřípustnou polemiku se závazným právním názorem NSS.

[8] Stěžovatel dále namítá, že správní orgány i krajský soud fakticky vycházely z nepřípustného požadavku, podle něhož zamýšlený účel pobytu nesmí být realizovatelný v jiném státě. Takový „test absolutní nezbytnosti“ podle jeho názoru neodpovídá judikatuře NSS, která vyžaduje pouze existenci dostatečně intenzivní a seriózní vazby konkrétního účelu pobytu k území České republiky. Tvrdí, že tuto vazbu dokládá jeho následné přijetí ke studiu na Masarykově univerzitě do studijního programu, k němuž byla určitá úroveň angličtiny nezbytná, jakož i průběh tohoto studia. Absolvování jazykového kurzu v anglofonní zemi by ho na takové studium ani další profesní směřování nepřipravilo. Za nesprávný považuje rovněž postup krajského soudu při aplikaci § 75 odst. 1 s. ř. s. Později nastalé skutečnosti a důkazy k nim nepředkládal jako nový účel pobytu, ale dokládal tak pravdivost a serióznost svého původního tvrzení o záměru studovat v České republice.

[9] Z radikální změny výkladu práva vyplývá, že by správní orgány měly žadatele na nový standard upozornit a umožnit mu tvrzení doplnit. Soudy mu vyčetly, že ve správním řízení nevysvětlil, proč zvolil danou školu, považovaly jeho důvod za zástupný, ale přehlédly, že v době podání žádosti tehdejší praxe nic takového nežádala. Nyní je mu doložení vysvětlení upřeno. Jde o překvapivé, formalistické rozhodnutí vedoucí k odepření práva na spravedlivý proces. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spatřuje stěžovatel zejména v tom, že krajský soud převážně odkázal na jiné své rozhodnutí, aniž se individuálně vypořádal s jeho argumentací a navrženými důkazy, včetně návrhu na jeho účastnický výslech.

[10] Žalovaná označila kasační stížnost za nepřípustnou, neboť obě rozhodné otázky ve věci již vyřešil NSS a krajský soud se jeho právním názorem řídil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[11] Nejprve se NSS zabýval přípustností kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je totiž kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí zrušeno NSS. To neplatí, jeli důvodem kasační stížnosti námitka, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem NSS. Výkladem uvedeného ustanovení se zabýval rozšířený senát v usnesení ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009165, č. 2365/2011 Sb. NSS, bodech 21 až 24. Rozšířený senát zdůraznil, že smyslem citovaného ustanovení je zabránit tomu, aby se NSS opakovaně zabýval věcí, v níž již jednou vyslovil závazný právní názor a krajský soud se tímto názorem následně řídil. Zrušíli NSS rozhodnutí krajského soudu, je jeho právním názorem vázán nejen krajský soud, ale i NSS samotný. Zákaz opakované kasační stížnosti se však neuplatní ve výjimečných případech. Jde zejména o situace, kdy NSS v předchozím rozhodnutí vytkl krajskému soudu procesní pochybení, nedostatečně zjištěný skutkový stav nebo nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.

[12] Podstatou kasační stížností je námitka, že krajský soud při přezkumu rozhodnutí žalované nerespektoval závazný právní názor vycházející z usnesení rozšířeného senátu čj. 2 Azs 64/202453. Stěžovatel tvrdí, že NSS nevyloučil možnost, aby jeho studium na jazykové škole Go Study bylo možné považovat za naplňující „účel vyžadující pobyt na území“ ve smyslu § 30 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Právě proto mu mělo být umožněno, aby v dalším správním řízení, které by následovalo po zrušení rozhodnutí žalované, tvrdil a prokazoval individuální skutečnosti odůvodňující povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“.

[13] Podle NSS je tato námitka přípustná podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., protože tvrdí, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem. Argumentace směřující proti nepřipuštění doložení individuálních okolností o povaze deklarovaného účelu pobytu s ní souvisí. Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku kvůli odkazu na jiný rozsudek a nedostatečnému odůvodnění neprovedení účastnického výslechu je rovněž přípustná, neboť se vztahuje výhradně k postupu krajského soudu následujícímu po kasačním zásahu NSS. Z povahy věci se na tyto skutečnosti závazný právní názor vztahovat nemohl.

[14] Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko, v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Ve stěžovatelově věci se o žádný z těchto případů nejedná.

[15] V nosném závěru napadeného rozsudku, že NSS již závazně vyřešil otázku, zda stěžovatelem deklarovaný účel pobytu zakládal dostatečně intenzivní a seriózní vazbu k území České republiky, nelze spatřovat pochybení krajského soudu. Pro krajský soud skutečně nebyl ponechán prostor pro odlišné posouzení naplnění účelu „ostatní/jiné“. Rozšířený senát sice obecně připustil, že budeli dána kvalifikovaná vazba k České republice, pak může být tento účel naplněn i jinými vzdělávacími aktivitami než studiem ve smyslu § 64 zákona o pobytu cizinců (usnesení rozšířeného senátu čj. 2 Azs 64/202453, bod 41), v bodě 46 však konkrétně v případě stěžovatele takovou vazbu (resp. mimořádnost výuky na jazykové škole Go Study) neshledal. Podle rozšířeného senátu „žalobcem uvedený důvod nesplňuje požadavek dostatečně intenzivní, těsné a seriózní vazby k území České republiky. Je totiž opodstatněná její [žalované – pozn. NSS] úvaha, že záměr žalobce zlepšit se v anglickém jazyce by byl uskutečnitelný kdekoli jinde, včetně žalobcovy domovské země, přičemž v anglofonních zemích by pro takový účel byly mnohem příznivější podmínky než v Česku. Žalobce zároveň nijak nevysvětlil, proč pro svůj záměr zlepšit se v anglickém jazyce zvolil právě uvedenou českou jazykovou školu, resp. v čem je jí poskytovaná výuka mimořádná. Z okolností je zřejmé, že žalobcem deklarované studium představuje spíše zástupný důvod, který měl umožnit žalobci setrvat v Česku poté, co již neplnil účel pobytu dle původního povolení (studium na Vysokém učení technickém v Brně)“ (bod 46).

[16] Ke srovnatelným závěrům dospěl NSS již dříve v dalších obdobných věcech (rozsudky NSS ze dne 21. 10. 2024, čj. 7 Azs 22/202427, a ze dne 24. 10. 2024, čj. 9 Azs 115/202432). Pouze tohoto studia, a nikoli případného jiného navazujícího vysokoškolského studia, se týkala žádost stěžovatele o povolení k dlouhodobému pobytu. Krajský soud se tak nedopustil zásadního pochybení, jestliže s odkazem na § 75 odst. 1 s. ř. s. odmítl provést některé navrhované důkazy, neboť tyto důkazy se nevztahovaly ke skutkovému stavu v době rozhodování správního orgánu, nýbrž k pozdějším skutečnostem. Vzhledem k výše uvedenému závaznému právnímu názoru rozšířeného senátu není nepřezkoumatelné ani nevyhovění návrhu na provedení účastnického výslechu.

[17] Usnesení rozšířeného senátu zároveň nepředstavuje ani změnu dosavadní judikatury, jak stěžovatel naznačuje. Rozšířený senát naopak potvrdil právní názor, který byl v judikatuře NSS již předtím zastáván, a kromě předkládacího usnesení ze dne 8. 4. 2025, čj. 2 Azs 64/202438, v ní nezazněl oponentní názor (stěžovatel ostatně na žádný konkrétně nepoukázal). Současně nelze přehlédnout, že citované závěry rozšířený senát vztáhl ke skutkovým okolnostem věci se znalostí správního spisu. Z jeho obsahu přitom vyplývá, že postup stěžovatele vykazoval znaky účelového jednání, když před podáním žádosti v této věci opakovaně zahajoval studium různých studijních programů poté, co buď nesplnil podmínky pro postup do dalšího ročníku nebo po čase studia sám zanechal, což oprávněně vzbudilo pochybnosti správního orgánu o plnění účelu, pro který mu byl pobyt dříve povolen.

[18] Přijatelnost kasační stížnosti nezakládá ani skutečnost, že krajský soud v odůvodnění odkázal na jiný rozsudek. Takový postup je v souladu s judikaturou NSS. Soud může z důvodu hospodárnosti řízení v podrobnostech odkázat na závěry obsažené v dřívějším rozhodnutí vydaném ve skutkově a právně obdobné věci. Panujeli mezi právním názorem krajského soudu a závěry vyslovenými v takové věci obsahová shoda, není důvodu, proč by na ně nemohl odkázat. Odkaz však nesmí být pouze mechanický. Soud je vždy povinen alespoň stručně reagovat na uplatněné žalobní námitky a zasadit převzaté závěry do kontextu projednávané věci (rozsudek NSS ze dne 5. 8. 2021, čj. 3 Azs 80/202028, bod 15, obdobně též usnesení NSS ze dne 20. 8. 2026, čj. 22 Azs 144/202640, bod 14). Krajský soud tato pravidla dovozená judikaturou respektoval. Pro úplnost lze dodat, že proti závěru krajského soudu týkajícímu se nezákonnosti změny správní praxe stěžovatel v kasační stížnosti nebrojil.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

[19] Ze shora uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost podmínky přijatelnosti nesplňuje. Proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl NSS podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 5153). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalované, která by jinak toto právo měla, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. září 2026

Eva Šonková
předsedkyně senátu