Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

22 As 128/2026

Téma · generováno AIPovinné advokátní zastoupení a zahraniční právnické vzdělání

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 4. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: ZAVŘELOVÁ JitkaECLI:CZ:NSS:2026:22.As.128.2026.51
Další údaje
Předmět řízení: Stavební zákon

Shrnutí · generováno AI

Společnost napadla odmítnutí žaloby související s řízením o odstranění reklamní obrazovky. V kasačním řízení však neprokázala, že její jednatel má požadované právnické vzdělání, ani existenci zastoupení advokátem. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Pro splnění podmínky povinného zastoupení podle § 105 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 5 odst. 1 písm. b) bodem 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, musí zahraniční právnické vzdělání kumulativně splňovat formální uznání i obsahovou a rozsahovou rovnocennost českému magisterskému studiu práva. Samotný diplom o rigorózní zkoušce tuto podmínku neprokazuje. Není-li přes výzvu doloženo ani kvalifikované zastoupení advokátem, kasační stížnost se odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Stěžovatelka totiž nedoložila splnění druhé podmínky stanovené § 5 odst. 1 písm. b) bodem 2 zákona o advokacii, jež musí být splněna kumulativně, tj. že takové vzdělání odpovídá obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice.
    Zobrazit v textu
  • Stěžovatelka tak neodstranila nedostatek podmínky řízení, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

pokračování 22 As 128/2026-53

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: LED MULTIMEDIA s.r.o., se sídlem [adresa] a, Praha 7, proti žalovanému: Magistrát města Ústí nad Labem, se sídlem [adresa] Ústí nad Labem, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nepřerušení řízení o odstranění stavby Reklamní LED obrazovka na střeše Interhotelu Bohemia, Ústí nad Labem, Mírové náměstí 2442/6, vedeného pod číslem spisu 335706/2021, v nezákonnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2025 o odstranění této stavby a v zahájení exekučního řízení ke splnění povinnosti stanovené tímto rozhodnutím, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2026, čj. 141 A 9/2026-15,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením odmítl jako nepřípustnou žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, jíž se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost přerušit řízení o odstranění stavby Reklamní LED obrazovka na střeše Interhotelu Bohemia, Ústí nad Labem, Mírové náměstí 2442/6, vedené pod číslem spisu 335706/2021, na dobu potřebnou k zodpovězení předběžné otázky, a to do pravomocného rozhodnutí o žalobě na určení vlastnického práva k dané stavbě. Žalobkyně současně požadovala, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost zmíněné řízení o odstranění stavby zastavit, pokud civilní soud rozhodne, že žalobkyně není vlastníkem uvedené stavby. Žalobkyně dále navrhla, aby soud vyslovil nezákonnost rozhodnutí žalovaného z 25. 6. 2025, čj. MMUL/OÚPSŘ/S/238142/2025/Kk, o odstranění této stavby, a nezákonnost zahájení exekučního řízení na jeho základě, a aby dále uložil žalovanému navrátit řízení v předešlý stav a zahájit je se skutečným vlastníkem dané stavby.

[2] Proti uvedenému usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost.

[3] Stěžovatelka spolu s podáním kasační stížnosti neprokázala splnění podmínky zastoupení, resp. vzdělání dle § 105 odst. 2 s. ř. s., dle nějž musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

[4] Usnesením z 2. 7. 2026, čj. 22 As 128/2026-20, proto Nejvyšší správní soud stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení uvedeného usnesení buďto předložila plnou moc udělenou jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo ve stejné lhůtě prokázala, že její zaměstnanec nebo člen, který za ni jedná nebo ji zastupuje, má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, a to předložením kopie vysokoškolského diplomu o takovém vzdělání a předložením pověření k zastupování a jednání před Nejvyšším správním soudem. Současně stěžovatelku poučil, že nevyhoví-li této výzvě, soud předmětnou kasační stížnost odmítne.

[5] Stěžovatelka na výzvu reagovala 13. 7. 2026, tj. ve stanovené patnáctidenní lhůtě, zasláním fotografie diplomu. Z ní plyne, že jediný jednatel stěžovatelky (dále „jednatel“), na Fakultě práva Panevropské vysoké školy, Slovenská republika (dále „Panevropská vysoká škola“), vykonal rigorózní zkoušku ve studijním oboru právo, za což mu byl v roce 2013 udělen akademický titul „doktor práv“ (ve zkratce JUDr.).

[6] Nejvyšší správní soud reagoval usnesením z 31. 8. 2026, čj. 22 As 128/2026-28, v němž uvedl, že doložením uvedeného diplomu o udělení titulu JUDr. jednateli stěžovatelka nesplnila podmínku danou § 105 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Získání titulu JUDr. na základě vykonání rigorózní zkoušky nedokládá, že jednatel absolvoval vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Proto stěžovatelku posledně uvedeným usnesením, jež jí bylo doručeno 1. 9. 2026, opětovně vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení uvedeného usnesení buďto předložila plnou moc udělenou jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo ve stejné lhůtě prokázala, že její zaměstnanec nebo člen, který za ni jedná nebo ji zastupuje, má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, a to předložením kopie vysokoškolského diplomu o takovém vzdělání a předložením pověření k zastupování a jednání před Nejvyšším správním soudem. Současně ji též poučil, že nevyhoví-li této výzvě, soud předmětnou kasační stížnost odmítne.

[7] Stěžovatelka na opakovanou výzvu reagovala vyjádřením z 16. 9. 2026 doručeným Nejvyššímu správnímu soudu téhož dne. Předně se vymezila proti neuznání diplomu Panevropské vysoké školy, jímž byl jednateli udělen titul JUDr. N. rozpor s unijním principem vzájemného uznávání a judikaturou Soudního dvora EU, dle níž jsou vnitrostátní orgány a soudy povinny posuzovat skutečnou úroveň a obsah nabytých znalostí a kvalifikace, nikoli pouze lpět na striktní formální totožnosti studijního programu s vnitrostátním modelem. Poukázala rovněž na Smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice, uzavřenou dne 28. 11. 2013, publikovanou pod č. 23/2015 Sb. m. s. (dále „smlouva č. 23/2015 Sb. m. s.“). Nejvyšší správní soud dle stěžovatelky pochybil tím, že automaticky předpokládal, že rigorózní řízení na Panevropské vysoké škole proběhlo na základě „neprávního“ magisterského studia. Místo kategorického odmítnutí měl v rámci poučovací povinnosti stěžovatelku vyzvat k doložení celého průběhu studia (včetně předchozího magisterského diplomu), nikoli a priori konstatovat nesplnění podmínek. Dle stěžovatelky akreditovaný magisterský a rigorózní program na Panevropské vysoké škole splňuje veškeré požadavky smlouvy č. 23/2015 Sb. m. s., unijního práva i judikatury Soudního dvora EU k volnému pohybu a rovnocennosti právnického vzdělání.

[8] Přílohou vyjádření stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu zaslala fotografie či skeny následujících diplomů jednatele:

- diplom z 26. 5. 2009 o získání vysokoškolského vzdělání v bakalářském studijním programu na Policejní akademii České republiky v Praze, udělen titul Bc.;

- diplom z 26. 5. 2011 o získání vysokoškolského vzdělání v magisterském studijním programu na Policejní akademii České republiky v Praze, udělen titul Mgr.;

- diplom z 15. 10. 2015, jímž byl udělen titul magistr práva (Mgr.) získaný na Užhorodské národní univerzitě;

- diplom z 18. 12. 2013 o vykonání rigorózní zkoušky ve studijním oboru právo na Panevropské vysoké škole, udělen titul JUDr.;

- diplom ze 4. 5. 2015 o absolvování studia na Univerzitě Jana Amose Komenského Praha, udělen titul MBA;

- diplom z 22. 6. 2018 o absolvování rigorózního řízení na Vysoké škole Danubius, Slovenská republika, udělen titul PhDr.

[9] Závěrem svého vyjádření stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud připustil její zastoupení v řízení o kasační stížnosti jednatelem. Alternativně, pro případ nepřipuštění zastoupení jednatelem, stěžovatelka udělila plnou moc ke svému zastupování v kasačním řízení JUDr. Bc. Norbertu Naxerovi, advokátovi.

[10] Nejvyšší správní soud reagoval usnesením z 16. 10. 2026, čj. 22 As 128/2026-46. V něm uvedl, že studium na vysoké škole v zahraničí je v souladu s § 5 odst. 1 písm. b) bodem 2 zákona o advokacii považováno za ekvivalent vysokoškolského vzdělání získaného v magisterském studijním programu na vysoké škole v České republice při splnění dvou podmínek, které musí být naplněny kumulativně. První podmínka se týká formálního uznání zahraničního studia, a to buď na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, anebo pokud takové vzdělání bylo uznáno podle zvláštního právního předpisu, jímž je zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (§ 89 a násl.). Druhou podmínkou je, že takové vzdělání odpovídá obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice (usnesení NSS z 27. 8. 2026, čj. 4 Ads 149/2026-28, bod 8).

[11] Dále Nejvyšší správní soud uvedl, že v nyní posuzované věci nepostupoval formalisticky, jak naznačuje stěžovatelka. Jak je uvedeno výše, usnesením čj. 22 As 128/2026-28 Nejvyšší správní soud stěžovatelku vyzval k doložení zastoupení, resp. požadovaného vzdělání jejího zaměstnance či člena. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní tížilo stěžovatelku. Měla-li tedy za to, že v souvislosti s vykonáním rigorózní zkoušky a udělením titulu JUDr. na Panevropské vysoké škole je rozhodná skutečná úroveň a obsah studia, měla spolu s doložením diplomu doložit též tyto skutečnosti, tj. celý průběh studia. Přestože tak neučinila, čímž nevyhověla výzvě soudu, Nejvyšší správní soud nezvolil formalistický přístup, jež by spočíval v odmítnutí kasační stížnosti pro nesplnění podmínky řízení dle § 105 odst. 2 s. ř. s. Namísto toho postupoval tak, jak stěžovatelka požaduje ve svém vyjádření z 16. 9. 2026. Tedy poučil ji o tom, že samotný diplom je nedostatečný a že pro splnění podmínky vzdělání ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 5 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii je třeba doložit další skutečnosti. A to takové, z nichž by plynulo buď to, že studium na Panevropské vysoké škole spočívající ve vykonání rigorózní zkoušky odpovídá svým obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice. Nebo to, že absolvoval též magisterský studijní program v oboru právo ve smyslu § 5 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii (body 7 a 8 usnesení čj. 22 As 128/2026-28). Nejvyšší správní soud tedy nepředpokládal, že rigorózní řízení na Panevropské vysoké škole proběhlo na základě „neprávního“ magisterského studia. Toliko konstatoval, že na základě relevantní slovenské právní úpravy proběhnout mohlo a že stěžovatelka nedoložila, že proběhlo na základě magisterského studia v oboru právo.

[12] Nic z toho však stěžovatelka v reakci na usnesení čj. 22 As 128/2026-28 nedoložila. V rámci vyjádření ani příloh totiž nepředložila nic, z čeho by mohla či měla plynout skutečná úroveň či obsah (celý průběh) jejího studia na Panevropské vysoké škole spočívajícího „toliko“ ve vykonání rigorózní zkoušky. V tomto ohledu je tedy irelevantní, zda vzdělání získané na slovenské Panevropské vysoké škole je v České republice, ať již na základě unijního práva či smlouvy č. 23/2015 Sb. m. s., uznáváno za rovnocenné právnímu vzdělání získanému v České republice. Stěžovatelka totiž nedoložila splnění druhé podmínky stanovené § 5 odst. 1 písm. b) bodem 2 zákona o advokacii, jež musí být splněna kumulativně, tj. že takové vzdělání odpovídá obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice.

[13] Ke zmínce stěžovatelky o magisterském studiu v oboru právo na Panevropské vysoké škole, Nejvyšší správní soud uvedl, že nedoložila, že by jednatel takové studium absolvoval.

[14] Nejvyšší správní soud dospěl rovněž k závěru, že ani zbylé předložené diplomy o dosaženém vzdělání nedokládají, že jednatel má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

[15] Jde-li o vzdělání, resp. diplomy z českých vysokých škol (Policejní akademie České republiky v Praze a Univerzita Jana Amose Komenského Praha), nejedná se o vysokoškolského vzdělání v oboru právo získané v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice. Magisterský studijní program v oboru právo totiž v současné době v České republice poskytují pouze čtyři vysoké školy, a to Právnická fakulta Univerzity Karlovy, Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Právnická fakulta Západočeské univerzity v Plzni a Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Ve všech případech jde o veřejné vysoké školy. Za požadované vysokoškolské vzdělání se nepovažuje vzdělání získané na jiné vysokoškolské instituci než na právnických fakultách výše uvedených vysokých škol, a to bez ohledu na to, zda takové vzdělání obsahuje některé prvky vzdělání právnického (usnesení NSS z 22. 6. 2021, čj. 2 As 140/2021-21, body 7 a 8; Sdělení představenstva České advokátní komory z 13. 10. 2005 kterým se stanoví zásady pro posuzování žádostí o zápis do seznamu advokátních koncipientů, o umožnění vykonání advokátní zkoušky a o zápis do seznamu advokátů z hlediska požadavků stanovených zákonem, ve znění sdělení představenstva České advokátní komory ze dne 12. 5. 2008 a ve znění sdělení představenstva České advokátní komory ze dne 15. 4. 2026; dostupné z: https://www.cak.cz/dokumenty-a-formulare/379 [cit. 2026-10-15]

).

[16] Ohledně absolvování rigorózního řízení na Vysoké škole Danubius, Slovenská republika a udělení titulu PhDr. pak obdobně platí totéž, co pro vykonání rigorózní zkoušky a udělení titulu JUDr. na Panevropské vysoké škole. Samotné rigorózní řízení na první pohled nelze považovat za svým obsahem a rozsahem odpovídající obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice. Zároveň stěžovatelka nedoložila, že jednatel předtím (jako nutnou podmínku pro vykonání rigorózní zkoušky) absolvoval magisterský studijní program v oboru právo ve smyslu § 5 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii.

[17] Z diplomu z 15. 10. 2015 vydaného Užhorodskou národní univerzitou, striktně vzato, neplyne, že by jednatel na uvedené škole absolvoval nějaké studium. Plyne z něj jen to, že mu byl udělen titul magistr práva (Mgr.). Podle Nejvyššího správního soudu je však z hlediska první podmínky § 5 odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona o advokacii stěžejní, že ani případné studium na uvedené škole není uznáváno za rovnocenné právnímu vzdělání získanému v České republice na základě unijního práva a logicky ani smlouvy č. 23/2015 Sb. m. s., na něž stěžovatelka ve svém vyjádření z 16. 9. 2026 poukazuje. Mezi Českou republikou a Ukrajinou nebyla sjednána žádná bilaterální smlouva týkající se uznávání vysokoškolského vzdělání. Oba státy jsou smluvními stranami multilaterální smlouvy, kterou je Úmluva o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, publikovaná pod č. 60/2000 Sb. m. s. (tzv. Lisabonská úmluva). Ta ovšem není založena na principu automatického uznávání vysokoškolského vzdělání, nýbrž na principu rozhodování o uznání vzdělání. V poměrech České republiky se jedná o řízení dle § 89 a násl. zákona o vysokých školách, přičemž Lisabonská úmluva má aplikační přednost dle § 106 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatelka však nejen že nedoložila, ale ani netvrdila, že by udělení titulu magistr práva jednateli Užhorodskou národní univerzitou předcházelo studium na této ukrajinské vysoké škole, jež bylo uznáno rozhodnutím vydaným kompetentním českým orgánem. V případě jednatele tak není splněna první z výše zmíněných podmínek stanovených § 5 odst. 1 písm. b) bodem 2 zákona o advokacii (bod [10] výše). Bylo by tak zbytečné zabývat se splněním druhé podmínky stanovené uvedeným ustanovením, neboť obě podmínky musí být splněny kumulativně. Nadto, stěžovatelka splnění druhé podmínky uvedeného ustanovení ani netvrdila, natož že by jej doložila.

[18] Nejvyšší správní soud proto v usnesení čj. 22 As 128/2026-46 uzavřel, že stěžovatelka neprokázala, že jednatel má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie [§ 105 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 5 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii].

[19] Stěžovatelka nicméně pro případ nepřipuštění zastoupení jednatelem, udělila ve svém podání z 16. 9. 2026 plnou moc pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Bc. Norbertu Naxerovi, advokátovi.

[20] Z rozsudku rozšířeného senátu z 26. 3. 2024, čj. 2 As 103/2023-47, č. 4599/2024 Sb. NSS, bodu 45, nicméně plyne, že „[S] ohledem na to, že povinné zastoupení advokátem je podmínkou řízení, pak zde ovšem existuje legitimní požadavek, aby měl soud postaveno najisto, že skutečně existuje vztah zastoupení mezi účastníkem řízení a advokátem. Rozšířený senát má za to, že v soudních řízeních, v nichž je zákonem vyžadováno zastoupení advokátem, proto může být namístě po účastníkovi řízení požadovat, aby prokázal existenci vztahu zastoupení, a to buď podpisem zmocněnce na plné moci, nebo přímo doložením smlouvy o zastoupení. Je tomu tak právě z důvodu, že tím účastník řízení dokládá splnění podmínky řízení“.

[21] Nejvyšší správní soud proto usnesením čj. 22 As 128/2026-46 stěžovatelku vyzval, aby za účelem splnění podmínek § 105 odst. 2 s. ř. s. ve lhůtě 7 dnů od doručení uvedeného usnesení prokázala existenci vztahu zastoupení mezi ní a JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, a to buď předložením plné moci podepsané zástupcem JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, nebo doložením smlouvy o zastoupení. Současně ji též poučil, že nevyhoví-li této výzvě, soud předmětnou kasační stížnost odmítne.

[22] Usnesení čj. 22 As 128/2026-46 bylo stěžovatelce doručeno do její datové schránky v pátek 16. 10. 2026. Posledním dnem sedmidenní lhůty pro prokázání existence vztahu zastoupení mezi stěžovatelkou a JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, proto byl pátek 23. 10. 2026.

[23] Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. Takovou podmínkou kasačního řízení je i podmínka dle § 105 odst. 2 s. ř. s.

[24] Stěžovatelka ve stanovené lhůtě (ani později) existenci vztahu zastoupení mezi stěžovatelkou a JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, neprokázala (nepředložila plnou moc podepsanou zástupcem JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, ani nedoložila smlouvu o zastoupení), ani nedoložila splnění podmínky § 105 odst. 2 s. ř. s. jiným tam uvedeným způsobem. Stěžovatelka tak neodstranila nedostatek podmínky řízení, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.

[25] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 4. listopadu 2026

Jitka Zavřelová

předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací