Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

22 As 141/2026

Téma · generováno AIDokazování totožnosti řidiče v přestupkovém řízení

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 11. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: FOLTAS TomášECLI:CZ:NSS:2026:22.As.141.2026.24
Další údaje
Předmět řízení: Pozemní komunikace

Shrnutí · generováno AI

Správní orgány uznaly řidičku vinnou z přestupků spojených s jízdou po požití alkoholu, ale neprokázaly dostatečně, že vozidlo skutečně řídila ona. Městský soud proto jejich rozhodnutí zrušil a NSS kasační stížnost ministerstva odmítl jako nepřijatelnou. Záznam o podaném vysvětlení sám k prokázání totožnosti řidiče nestačí.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Správní orgán musí podle § 3 a § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, prokázat rozhodné skutečnosti bez důvodných pochybností, i když obviněný svou obhajobu mění nebo ji lze považovat za účelovou. Úřední záznam o podaném vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek a sám neprokazuje totožnost řidiče. Je-li totožnost řidiče konkrétně zpochybněna a chybí jiný relevantní důkaz, je zpravidla nutný výslech zasahujících policistů.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nese správní orgán, který musí zjistit rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného (§ 3 a § 50 odst. 3 správního řádu).
    Zobrazit v textu
  • Úřední záznamy mohou být podklady rozhodnutí, samy o sobě však nemohou prokázat konkrétní rozhodnou skutečnost.
    Zobrazit v textu
  • Samotné označení obhajoby za účelovou nemůže nahradit dokazování.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: Z. Š., zastoupená JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2025, čj. MD-35573/2025-160/5, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2026, čj. 13 A 40/2025-28,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 6 135 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Emila Flegela, advokáta.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 30. 8. 2024, čj. MHMP 1738852/2024/Hop, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z přestupků podle § 125c odst. 1 písm. b) a k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v rozhodném znění. Podle správních orgánů žalobkyně řídila vozidlo po požití alkoholu, přičemž po jeho zastavení jej dostatečně nezajistila proti samovolnému pohybu (dostatečně nezatáhla ruční brzdu). Vozidlo se následně rozjelo a otevřenými dveřmi na straně spolujezdce žalobkyni srazilo a zranilo. Žalobkyni byla uložena pokuta 4 000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel na šest měsíců a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.

[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou. Namítla zejména, že správní orgány neprokázaly, že vozidlo řídila právě ona. Tvrdila, že je řídila osoba blízká, kterou chtěla chránit. Závěr o totožnosti řidičky byl založen především na úředních záznamech, oznámení o přestupku a protokolu o nehodě, aniž byly provedeny další důkazy. Poukázala na to, že policisté nebyli přítomni samotné nehodě a nebyly k důkazu provedeny kamerové záznamy a požadovaný výslech svědkyně R. P. (dále též „svědkyně“).

[3] Městský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobě vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zdůraznil, že v řízení o přestupku nese důkazní břemeno správní orgán, přičemž obviněná není povinna prokazovat svou nevinu. V daném případě podle městského soudu nebylo na jisto postaveno, že předmětné motorové vozidlo řídila právě žalobkyně. Tuto skutečnost prokazuje toliko záznam o podaném vysvětlení ze dne 16. 10. 2023, což nestačí. Žádný jiný podklad prokazující tutéž skutečnost ve spise založený není. Není jim ani lékařská zpráva ze dne 29. 9. 2023. V té toliko stojí, že žalobkyně vystupovala z vozidla, které nebylo dostatečně zajištěné, v důsledku čehož se rozjelo a žalobkyni zranilo. Ani označení obhajoby žalobkyně za účelovou nezbavuje správní orgány povinnosti zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností. Podle městského soudu bylo přitom lze v daném případě skutkový stav doplnit např. výslechem policistů, svědkyně, členů posádky zdravotnické záchranné služby nebo ošetřujícího lékaře. Městský soud proto dospěl k závěru, že správní orgány neunesly důkazní břemeno stran otázky, kdo v rozhodné době řídil předmětné motorové vozidlo, resp. zda řidičkou byla žalobkyně, či nikoliv. Uzavřel proto, že skutkový stav vyžaduje zásadní doplnění.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně

[4] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů obsahově podřaditelných pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Napadený rozsudek považuje za nezákonný a nepřezkoumatelný. Namítá, že správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav a řádně se zabývaly tvrzením žalobkyně, že vozidlo neřídila. Protože žalobkyně tuto obhajobu uplatnila až po vstupu zmocněnce do řízení, považovaly ji za účelovou. Stěžovatel dále nesouhlasil s posouzením důkazního významu úředního záznamu. Zákaz podle § 137 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, se podle něj vztahuje pouze na záznam o podání vysvětlení, nikoli na úřední záznam zachycující zjištění policistů. Správní orgány navíc nevycházely jen z úředního záznamu, ale i z dalších podkladů, které podle stěžovatele prokazovaly, že vozidlo řídila žalobkyně. Výslech policistů by vzhledem k časovému odstupu pouze reprodukoval obsah jejich záznamů, a byl by proto nehospodárný a v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.

[5] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje její odmítnutí pro nepřijatelnost, příp. zamítnutí. Napadený rozsudek považuje za souladný s ustálenou judikaturou. Zdůrazňuje, že označení její změněné obhajoby za účelovou nenahrazovalo důkaz o totožnosti řidičky. Městský soud nevyloučil použitelnost úředních záznamů, správně však dodal toliko na nich nelze stavět prokázání určitě skutečnosti. Žalobkyně nesouhlasí ani s tvrzenou nadbytečností provedení svědeckých výslechů, neboť stěžovatel předjímá výsledek dosud neprovedeného dokazování. Požádala o přiznání náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).

[7] Kasační stížnost není přijatelná.

[8] Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, či ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/2004-62).

[9] Napadený rozsudek je přezkoumatelný. Je z něj zřejmé, z jakého skutkového stavu městský soud vyšel, které podklady považoval ve vztahu k totožnosti řidičky za nedostatečné a proč dospěl k závěru, že skutkový stav vyžaduje zásadní doplnění. Městský soud rovněž vysvětlil, jakými důkazy lze dokazování doplnit a proč dosavadní podklady samy o sobě nepostačovaly k prokázání toho, že vozidlo řídila právě žalobkyně. Skutečnost, že stěžovatel s právním posouzením městského soudu nesouhlasí, sama o sobě nezakládá nepřezkoumatelnost jeho rozsudku (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, ze dne 31. 1. 2008, čj. 4 Azs 94/2007-107, a ze dne 21. 8. 2008, čj. 7 As 28/2008-76).

[10] Ani na základě námitek poukazujících na nesprávný právní závěr městského soudu stran zjištěného skutkového stavu však neshledal Nejvyšší správní soud důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému přezkumu.

[11] Městským soudem přijaté závěry odpovídají východiskům ustálené judikatury. Povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nese správní orgán, který musí zjistit rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného (§ 3 a § 50 odst. 3 správního řádu). Ani dokonce doznání obviněného jej této povinnosti nezbavuje (rozsudky NSS ze dne 29. 4. 2014, čj. 8 As 105/2013-50, a ze dne 30. 9. 2014, čj. 6 As 162/2014-70). Úřední záznamy mohou být podklady rozhodnutí, samy o sobě však nemohou prokázat konkrétní rozhodnou skutečnost. Podstatné je, zda existují další důkazy vztahující se právě k této skutečnosti, které jsou společně s úředními záznamy způsobilé ji spolehlivě prokázat (rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2019, čj. 3 As 231/2017-49). Je-li totožnost řidiče konkrétně zpochybněna a neexistuje-li k ní jiný relevantní důkaz, je zpravidla nutné vyslechnout zasahující policisty (rozsudky NSS ze dne 22. 6. 2016, čj. 1 As 60/2016-30, a ze dne 14. 3. 2019, čj. 3 As 231/2017-49).

[12] Městský soud přitom správně poznamenal, že skutečnost, že žalobkyně předmětné vozidlo řídila, vyplývá toliko z úředního záznamu o podaném vysvětlení. Takový záznam nelze použít jako důkazní prostředek a sám by ani nepostačoval k prokázání totožnosti řidičky bez důvodných pochybností (viz judikaturu citovanou v předchozím bodě). Lze dodat, že městský soud neopomenul vyhodnotit žádnou z listin založených ve spise. Odůvodnil i to, proč uvedenou skutečnost nelze prokázat ani na základě lékařské zprávy ze dne 29. 9. 2023.

[13] Městský soud nevybočil z mezí judikatury ani tím, že konstatoval, že správní orgány se nemohou zbavit povinnosti zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tím, že označí tvrzení žalobkyně, že vozidlo neřídila, za účelové. Samotné označení obhajoby za účelovou nemůže nahradit dokazování. Její účelovost či nevěrohodnost lze zohlednit při hodnocení obhajoby, takový závěr však musí vycházet z jejího obsahu a celkové důkazní situace; nemůže nahrazovat povinnost správního orgánu prokázat rozhodné skutečnosti (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 5. 2017, čj. 10 As 24/2015-71; rozsudky NSS ze dne 21. 2. 2017, čj. 2 As 214/2016-24, a ze dne 16. 8. 2022, čj. 10 As 410/2020-26).

[14] Přijatelnost kasační stížnosti nezakládá ani odkaz stěžovatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, čj. 5 As 40/2015-38, neboť závěry městského soudu nejsou s tímto rozsudkem v rozporu. Nejvyšší správní soud v něm připustil použití úředního záznamu, který nezachycuje podání vysvětlení. V nyní posuzované věci je však důkazem, na němž správní orgány postavily závěr o tom, že žalobkyně dané vozidlo řídila, právě úřední záznam zachycující podané vysvětlení. Nadto Nejvyšší správní soud v označeném rozsudku mj. výslovně uvedl, že „stěžovatelem rozporovaný úřední záznam nepředstavoval jediný ani klíčový důkaz o stavu věci, ale jednalo se pouze o podpůrnou listinu, která podle svého obsahu pouze shrnovala okolnosti zjištěné ostatními důkazními prostředky“ (bod 32). I v tomto ohledu se tedy skutkový stav obou věcí vzájemně odlišuje. Ze stejných důvodů na věci nic nemění ani rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, čj. 4 As 118/2013-61.

[15] Námitka, že svědecké výslechy vzhledem k časovému odstupu nic nového nepřinesou, je čistě spekulativní. Stěžovatel nemůže z povahy věci předjímat výpověď svědků. Lze dodat, že městský soud neučinil konečný závěr, že žalobkyně vozidlo neřídila. Uzavřel pouze, že tato skutečnost nebyla při dosavadním stavu dokazování dostatečně prokázána, pročež závěr správních orgánů o její odpovědnosti byl předčasný. Těmito závěry soud nijak nezlehčuje závažnost ani společenskou škodlivost řízení pod vlivem alkoholu. Bez důvodných pochybností však musí být prokázáno, že vozidlo řídila právě osoba, jíž je toto jednání kladeno za vinu (viz výše citovanou judikaturu).

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

[17] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS z 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení NSS z 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně měla ve věci úspěch (kasační stížnost stěžovatele byla odmítnuta), má proto právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému stěžovateli.

[18] Žalobkyně byla v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem, který jejím jménem podal vyjádření ke kasační stížnosti. Náklady představují mimosmluvní odměnu za jeden úkon právní služby - písemné podání ve věci samé - ve výši 4 620 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Náklady se proto podle § 57 odst. 2 s. ř. s. zvyšují o DPH ve výši 21 %, tj. po zaokrouhlení o 1 065 Kč. Celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti proto činí 6 135 Kč (srov. rozsudky NSS ze dne 6. 8. 2026, čj. 10 As 136/2025-56, bod 24, a ze dne 25. 6. 2026, čj. 6 As 56/2026-47, bod 47).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 11. listopadu 2026

Tomáš Foltas
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací