Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

22 Azs 120/2026

Téma · generováno AIAktuální informace o zemi původu pro azyl

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 12. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: KRATOCHVÍL JanECLI:CZ:NSS:2026:22.Azs.120.2026.83
Další údaje
Předmět řízení: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

Shrnutí · generováno AI

Spor se týkal neudělení mezinárodní ochrany venezuelské žadatelce a jejímu dítěti po zásadních politických změnách v zemi původu. Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí ministerstva i městského soudu, protože neměly dostatečné aktuální podklady o situaci ve Venezuele. Ministerstvo musí věc znovu posoudit a nemůže považovat výpověď žadatelky za účinně zpochybněnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Při podstatné změně poměrů v zemi původu krátce před správním rozhodnutím se povinnost opatřit aktuální podklady ve zvýšené míře přesouvá na správní soud, který provádí úplný a aktuální přezkum ex nunc. Žalovaný nemůže bez relevantních podkladů uzavřít, že se režim nezměnil; jinak nedostojí § 3 správního řádu. Azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu se posuzuje podle reálného budoucího individualizovaného rizika, nikoli jen podle již uskutečněných zásahů.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Situace v zemi původu stěžovatelů se podstatně změnila velmi krátce před rozhodnutím žalovaného. Ten tak částečně z objektivních důvodů nebyl schopen si obstarat aktuální informace o zemi původu splňující všechny výše uvedené požadavky. Tato povinnost se tak ve zvýšené míře než obvykle přesunula na správní soud, který má ve věcech mezinárodní ochrany povinnost úplného a aktuálního (ex nunc) přezkumu správního rozhodnutí.
    Zobrazit v textu
  • Zároveň ani žalovaný, byť částečně z objektivních důvodů, nedostál své povinnosti zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu), a opatřit si pro své rozhodnutí dostatečné a aktuální informace o zemi původu.
    Zobrazit v textu
  • Rozhodující je individualizované budoucí riziko, nikoli nezbytně již uskutečněné zásahy.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové, v právní věci žalobců: a) R. A. R. O., b) nezl. R. E. R. O., zastoupený svou zákonnou zástupkyní žalobkyní a), oba zastoupení Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze 12. 2. 2026, čj. OAM-452/ZA11-P09-R2-2023, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2026, čj. 31 Az 3/2026-47,

takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2026, čj. 31 Az 3/2026-47, se ruší.
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2026, čj. OAM-452/ZA11-P09-R2-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců náhradu nákladů řízení ve výši 26 518 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce, Mgr. et Mgr. Václava Klepše, advokáta.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozsudek se týká žádosti občanky Venezuely a jejího dítěte o mezinárodní ochranu v České republice. Nejvyšší správní soud se zabýval aktuálností zpráv o zemi původu po americké vojenské intervenci dne 3. 1. 2026 a tvrzenou nevěrohodností výpovědi stěžovatelky. Rozhodl, že pokud se situace v zemi původu podstatně změnila velmi krátce před rozhodnutím žalovaného, tak povinnost obstarat si dostatečné informace o zemi původu, které budou aktuální, se ve zvýšené míře než obvykle přesunula na správní soud, který má ve věcech mezinárodní ochrany povinnost úplného a aktuálního (ex nunc) přezkumu správního rozhodnutí.

[2] Žalobkyně a) žádala o udělení mezinárodní ochrany spolu se svým nezletilým synem, žalobcem b). V průběhu správního řízení uvedla, že její otec je autorem knihy, v níž kritizuje venezuelskou vládu. Poté, co se o této knize dozvěděly venezuelské státní orgány, začala její rodina dostávat výhrůžky. Otec rodinu z bezpečnostních důvodů opustil. Po jeho odchodu přišla do bytu, kde žalobkyně žila se svou matkou a bratrem, bezpečnostní složka FAES (Fuerzas de Acciones Especiales; Speciální pořádkové jednotky). Její členové chtěli vědět, kde se nachází její otec, mluvili s nimi hrubě a výhrůžně, mířili na ně zbraně a jejího bratra fyzicky napadli. Týden po této události hrozil žalobkyni potrat. Proto žalobkyně ze země uprchla a přicestovala do Česka. Zde se jí narodil syn – žalobce b).

[3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 2. 2024, čj. OAM-452/ZA-ZA11-P09-2023, žalobcům mezinárodní ochranu podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neudělil. Rozhodnutí žalovaného napadli žalobci žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové. Krajský soud rozsudkem ze dne 9. 5. 2024, čj. 51 Az 2/2024-47, žalobu zamítl, avšak Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 9. 2024, čj. 5 Azs 143/2024-29, rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

[4] Ve zrušujícím rozsudku Nejvyšší správní soud odkázal na rozsudek ze dne 23. 9. 2024, čj. 5 Azs 144/2024-31, týkající se žádosti o mezinárodní ochranu bratra žalobkyně podané současně se žádostí žalobkyně a v zásadě ze stejných důvodů. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud shrnul, že žalovaný pochybil, pokud usoudil, že je stěžovatel nevěrohodný pouze na základě rozporů ve výpovědi stěžovatele a jeho sestry, aniž by kterémukoliv z nich dal možnost rozpory vysvětlit, a aniž by do úvahy o věrohodnosti zahrnul další relevantní poznatky, zejména informace o zemi původu a ostatní dostupné důkazy. Žalovaný rovněž nezjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neboť pominul zásadní důkaz, a to žalobkyní předloženou knihu jejich otce, v níž má autor kritizovat venezuelskou vládu coby zločineckou organizaci. Nejvyšší správní soud shledal, že citované závěry vyslovené ve věci žádosti bratra žalobkyně o mezinárodní ochranu lze vztáhnout i na věc žalobkyně. Dodal, že žalobkyně na rozdíl od svého bratra netvrdila, že by se podílela na distribuci knihy svého otce. To ovšem nepovažoval za rozhodující, neboť při posuzování otázky, zda má žadatel odůvodněný strach z pronásledování, není důležité, zda skutečně vykazuje charakteristické rysy, které vedou k pronásledování, jestliže mu původce pronásledování tyto rysy (politické názory, politické přesvědčení, politické aktivity apod.) připisuje.

[5] Žalovaný, vázán rozsudkem Nejvyššího správního soudu, čj. 5 Azs 143/2024-29, následně přistoupil k opětovnému posouzení věci a provedl doplňující pohovor s žalobkyní. Napadeným rozhodnutím žalobcům mezinárodní ochranu podle zákona o azylu opět neudělil. Uvedl, že kromě jednoho údajného incidentu s bezpečnostními složkami FAES neměla žalobkyně před svým odjezdem z vlasti naprosto žádné problémy. Co se týče samotného incidentu, žalovaný shledal výpověď žalobkyně v tomto směru nevěrohodnou, a to nejen ve srovnání s jejími vlastními tvrzeními, ale zejména při porovnání výpovědi její a jejího bratra. Ke knize otce žalobkyně uvedl, že sám otec (její autor) nadále žije ve Venezuele a našel zde útočiště. Kniha sama představuje encyklopedický kompilát, jehož převažujícím obsahem není kritika venezuelského režimu. Od doby, co žalobkyně a její bratr vycestovali, se navíc nikomu z jejich rodiny nic nestalo. Žalovaný uzavřel, že venezuelské složky nejeví o knihu otce žalobkyně ani o jeho osobu zvýšený zájem. K událostem ze dne 3. 1. 2026, kdy došlo k zadržení tehdejšího venezuelského prezidenta N. M., uvedl, že z aktuálního veřejně dostupného zpravodajství je zjevné, že pro běžné občany země se nic zásadního nezměnilo a že tamní autoritářský režim nadále funguje víceméně stejně.

[6] Rozhodnutí žalovaného napadli žalobci žalobou u Městského soudu v Praze. Ten žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl.

[7] Městský soud konstatoval, že tvrzení žalobkyně nadále nevykazují potřebnou míru konkrétnosti a vnitřní přesvědčivosti. Z doplňujícího pohovoru jsou patrné další dílčí nekonzistence, zejména pokud jde o průběh incidentu, jeho bezprostřední následky a časovou posloupnost jednotlivých událostí před odjezdem ze země původu. Žalobkyně současně opakovaně potvrdila, že sama nebyla politicky aktivní a že její případné obavy byly odvozeny výlučně od činnosti jejího otce. Nově sice uvedla, že se její bratr podílel na šíření otcovy knihy a ona o této činnosti věděla, ani tato tvrzení ovšem nedosahují intenzity, která by mohla založit reálné riziko individuálně zaměřeného pronásledování vůči její osobě či jejímu nezletilému synovi. Soud shrnul, že tvrzení o dlouhodobých problémech otce žalobkyně a obecné represi vůči osobám kritickým k režimu zůstávají v rovině obecných tvrzení o zemi původu. Nelze přitom přehlédnout, že blízcí rodinní příslušníci žalobkyně ve Venezuele nadále žijí a podle jejích vlastních slov se cítí relativně bezpečně, neprojevují-li své názory veřejně. I za situace, kdy soud považuje žalobkyní popisovaný incident s FAES či DAET (Dirección de Acciones Estratégicas y Tácticas; Ředitelství strategických a taktických akcí) za, co do základu pravdivý, jednalo se o ojedinělou událost bez další eskalace nedosahující intenzity pronásledování.

[8] Městský soud shrnul, že bezpečnostní rizika ve Venezuele mají obecný charakter a nejsou bez dalšího individualizována vůči konkrétním osobám. Ze zpráv o zemi původu neplyne, že by samotná rodinná vazba k osobě s opozičními názory automaticky vedla k systematickému pronásledování všech příbuzných bez další individualizace. Nejvyšší správní soud k situaci ve Venezuele již dříve uvedl, že po vyostření okolo prezidentských voleb v létě 2024 došlo k jejímu zklidnění. Samotná existence autoritářského režimu, postihování opozice a obecná atmosféra strachu nejsou podle Nejvyššího správního soudu samy o sobě důkazem o hrozbě pronásledování či vážné újmy.

[9] Z judikatury Nejvyššího správního soudu (městský soud v této souvislosti shrnul závěry rozsudku NSS ze dne 9. 10. 2025, čj. 1 Azs 91/2025-67) rovněž plyne, že okolnost, že rodinný příslušník žadatele o mezinárodní ochranu publikoval dílo obsahující kritiku politického režimu, sama o sobě nepostačuje k závěru o existenci azylově relevantního pronásledování, pokud tato činnost není spojena s konkrétními zásahy vůči žadateli a nedosahuje intenzity zjevně protirežimního vystupování. V projednávané věci přitom žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by vůči ní samotné docházelo k systematickému nebo opakovanému jednání ze strany státních orgánů, které by dosahovalo intenzity pronásledování. Tvrzený ojedinělý incident, jehož věrohodnost byla navíc žalovaným zpochybněna, nelze bez dalšího považovat za projev cíleného a individualizovaného pronásledování. Stejně tak pouhá rodinná vazba k osobě s opozičními názory nepostačuje k závěru o existenci reálné hrozby ve vztahu k žalobkyni, chybí-li další konkrétní okolnosti svědčící o tom, že by byla sama vnímána jako nositelka těchto názorů, nebo že by se stala terčem represivních opatření.

[10] Městský soud doplnil podklady pro rozhodnutí o další zprávy o situaci ve Venezuele (viz níže bod [36]). Zohlednil přitom vývoj bezpečnostní a politické situace z počátku roku 2026, kdy byl při operaci ozbrojených sil USA zadržen tehdejší prezident N. M. Tato změna ovšem podle soudu spíše oslabuje relevanci tvrzení žalobkyně o hrozbě pronásledování. Byla-li důvodem obav činnost jejího otce namířená proti konkrétní politické reprezentaci, pak změna této reprezentace a destabilizace dosavadního režimu výrazně snižuje pravděpodobnost, že by žalobkyně byla jako rodinný příslušník vystavena pokračujícímu systematickému individuálnímu pronásledování.

[11] Městský soud uzavřel, že ani ve světle aktuálního vývoje nebylo prokázáno, že by žalobkyně čelila individualizovanému systematickému nebo zvlášť intenzivnímu ohrožení zakládajícímu azylově relevantní pronásledování či hrozbu vážné újmy. Žalobkyní předložené podklady nemohly tento závěr zvrátit, neboť se vztahují k obecné situaci, nikoli ke konkrétním okolnostem případu. K závěru o splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany nelze dospět ani ve vztahu k žalobci b), a to jak z důvodu absence vlastních azylově relevantních tvrzení, tak proto, že jeho situace je nerozlučně spjata se situací žalobkyně.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků

[12] Žalobci (stěžovatelé) napadli rozsudek městského soudu kasační stížností. V ní upozornili, že Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 19. 6. 2024, čj. 32 Az 3/2026-44, ve věci bratra stěžovatelky uplatňujícího shodné důvody pro udělení mezinárodní ochrany, rozhodl opačně než ve věci stěžovatelů a rozhodnutí žalovaného zrušil. Stěžovatelé dále odkázali na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2026, čj. 32 Az 33/2024-208, týkající se žadatelky o mezinárodní ochranu z Venezuely. Krajský soud zde ve shodě s městským soudem ve věci bratra stěžovatelky uzavřel, že s ohledem na dynamický a dosud ne zcela ustálený vývoj poměrů ve Venezuele nelze bez aktuálních a vícezdrojově ověřených podkladů spolehlivě posoudit, jaká by byla situace žadatelky po návratu do země původu. Za situace, kdy soudy rozhodují nekonzistentně, je na místě aplikovat zásadu „benefit of the doubt“.

[13] Stěžovatelé především namítají nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. Ten nevypořádal otázku nebezpečí plynoucího z jednoznačně protirežimního postoje otce stěžovatelky pro jeho rodinu a děti, dále otázku tvrzené nevěrohodnosti stěžovatelky a námitku nutnosti návratu po delším pobytu v zahraničí. Městský soud opomenul stěžovateli doložené dokumenty, a to zprávu I. S. zaměřenou na charakter změny režimu po americké intervenci a závěry z projevu předsedy Meziamerické komise pro lidská práva. Za nepřezkoumatelný a v rozporu s obsahem spisu považují stěžovatelé závěr soudu, že nastalé změny snižují relevanci stěžovatelčiných tvrzení. Městský soud konečně nezhodnotil a ani nemohl zhodnotit důsledky ničivého zemětřesení ze dne 24. 6. 2026.

[14] Městský soud pochybil, neboť nedostál zásadě materiální pravdy a nedostatečně zjistil skutkový stav, zejména co do změny situace po americké vojenské intervenci. Ani soud ani správní orgán nemohly s určitostí vědět, jaká je skutečná situace ve Venezuele po událostech z ledna 2026.

[15] Stěžovatelé namítají, že tvrzené rozpory mezi výpověďmi stěžovatelky a jejího bratra nemohou obstát a v tomto ohledu je třeba souhlasit se závěry rozsudku ve věci bratra stěžovatelky. Městský soud zde shledal, že se nejedná o rozpory takového charakteru, které by odůvodnily závěr o tom, že si žalobce (bratr stěžovatelky) a jeho sestra incident s FAES vymysleli.

[16] Stěžovatelé rozporují závěr soudu, že stěžovatelčina situace nedosáhla intenzity individuálního azylově relevantního pronásledování. Již popsané skutečnosti byly dostatečným důvodem obav z dalšího dlouhodobého pronásledování, a to i se zohledněním stavu stěžovatelky, která byla těhotná a bez partnera, a bylo tak zcela logické, že vycestovala z obavy nejen o vlastní zdraví a život. Městský soud se v otázce pronásledování odchýlil od závěrů dosavadní judikatury. V případě blízké rodinné vazby je totiž uznáváno, že nebezpečí za aktivity rodičů dopadá i na děti včetně těch zletilých. V této souvislosti stěžovatelé odkázali na rozhodnutí žalovaného, v nichž byla mezinárodní ochrana udělena rodinným příslušníkům osob pronásledovaných režimem venezuelské příslušnosti. Trestání celých rodin plyne i ze zprávy Meziamerické komise pro lidská práva. Rozhodnutí žalovaného je v rozporu s předchozím zrušujícím rozsudkem NSS, čj. 5 Azs 143/2024-29, který zavázal správní orgán znovu a dostatečně posoudit možné zprostředkované pronásledování kvůli rodinné vazbě k otci.

[17] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. Uvedl, že skutečnost, že jiný senát správního soudu rozhodoval v jiné věci odlišně, sama o sobě nezakládá nezákonnost nyní přezkoumávaného rozsudku. Správní orgán provedl rozsáhlé dokazování, opatřil aktuální informace o zemi původu a všechny rozhodné skutečnosti posoudil ve vzájemných souvislostech. Samotná existence odlišných názorů na vývoj bezpečnostní situace ve Venezuele proto neznamená splnění podmínek pro aplikaci zásady „benefit of the doubt“.

[18] Co se týče zjišťování skutkového stavu po událostech v lednu 2026, městský soud zohlednil informace, které byly v té době objektivně dostupné. Nelze mu vytýkat, že nepředvídal další vývoj situace ani že nepřijal jednoznačné závěry tam, kde relevantní a ověřené informace dosud neumožňovaly vytvořit spolehlivý obraz o dlouhodobých dopadech této události. Samotná skutečnost, že stěžovatelé předložili další dokumenty hodnotící situaci ve Venezuele odlišně, nezakládá bez dalšího nezákonnost napadeného rozsudku. Jak zpráva I. S., tak projev předsedy Meziamerické komise pro lidská práva nemohou samy o sobě představovat rozhodující důkaz o individuálním ohrožení stěžovatelů. K zemětřesení dne 24. 6. 2026 žalovaný uvedl, že nezákonnost rozhodnutí nelze dovozovat ani z okolností, které v jeho době vydání vůbec neexistovaly.

[19] Žalovaný se podrobně zabýval postavením otce stěžovatelky, jeho veřejnou činností i možnými dopady na ostatní členy rodiny. Nebylo přitom spolehlivě prokázáno, že státní moc či jiní původci pronásledování skutečně připisují činnost otce stěžovatelky jeho rodinným příslušníkům a že právě z tohoto důvodu jim hrozí individuálně zaměřené pronásledování nebo vážná újma.

[20] Stěžovateli citovaná rozhodnutí žalovaného byla založena na odlišném skutkovém základu, odlišné důkazní situaci i individuálních okolnostech konkrétních žadatelů. Nelze z nich dovozovat obecné pravidlo, že každý rodinný příslušník osoby vystupující proti režimu automaticky splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Obdobně je třeba hodnotit odkaz na zprávy Organizace amerických států popisující případy postihování rodinných příslušníků některých opozičně orientovaných osob.

[21] K hodnocení věrohodnosti stěžovatelky žalovaný uvedl, že úlohou soudu není nahrazovat hodnocení důkazů vlastním názorem pouze proto, že by bylo možné dospět i k jinému skutkovému závěru. Ani odkaz na rozsudek ve věci stěžovatelčina bratra nemůže vést k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Přestože jsou si skutkové okolnosti obou případů do určité míry blízké, neznamená to, že musí být bezvýhradně převzato hodnocení důkazů učiněné v jiném řízení.

[22] Stěžovatelé v replice setrvali na své kasační argumentaci. Žalovaný nerozptýlil podezření, že by dostál zásadě materiální pravdy; vycházel z jediné zprávy nedostatečně reflektující události roku 2026. Tyto události ani reflektovat nemohl, neboť věc k datu jeho rozhodnutí nebyla ustálena ani nikým dostatečně analyzována. Zpráva I. S. je jedinou ve spise založenou analýzou, která se skutečně týká změny režimu po americké intervenci. Správní orgán rozhodl předčasně. Nemohl vyvrátit, že za nové situace hrozí žalobcům nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[23] Podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to (i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo (ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko).

[24] V této věci Nejvyšší správní soud shledal, že se krajský soud dopustil zásadního pochybení.

III. a) Rozsudek městského soudu je přezkoumatelný

[25] Jelikož nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského (městského) soudu představuje důvod, pro který by musel Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí bez dalšího zrušit, zabýval se nejprve tím, zda je rozhodnutí městského soudu přezkoumatelné.

[26] Stěžovatelé namítají nepřezkoumatelnost závěrů městského soudu, že tvrzení stěžovatelky jsou nekonzistentní a nevěrohodná a že jejich relevanci snižují změny nastalé ve Venezuele po 3. 1. 2026. Městský soud opomenul vypořádat otázku nebezpečí plynoucí z protirežimního postoje otce stěžovatelky pro jeho děti, stěžovateli doložené dokumenty a námitku nutnosti návratu po delším pobytu v zahraničí. Soud dále nezhodnotil a ani nemohl zhodnotit důsledky ničivého zemětřesení ze dne 24. 6. 2026.

[27] K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-74). Má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal soud za prokázaný a jak posoudil skutečnosti mající pro věc zásadní význam. Pokud rozhodnutí soudu ve svém odůvodnění nereflektuje námitky a zásadní argumentaci, o kterou se žaloba opírá, má to za následek jeho nepřezkoumatelnost (rozsudek NSS ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/2004-62). Není nezbytné, aby se soud výslovně vyjádřil ke každé jednotlivé námitce, pokud z celkového kontextu vyplývá, že se jí zabýval a že jeho právní závěry zahrnují její (byť i jen implicitní) vypořádání (rozsudky NSS ze dne 12. 9. 2025, č. j. 3 Afs 14/2024-62, bod 34; ze dne 25. 3. 2010, č. j. 5 Afs 25/2009-98; a ze dne 30. 4. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-130). Podstatné je, aby se zabýval námitkami stěžejními, což může konzumovat i vypořádání námitek dílčích a souvisejících (rozsudky NSS ze dne 28. 6. 2024, č. j. 7 Afs 193/2022-48, bod 13; a ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013-33).

[28] Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by měl být rozsudek odůvodněn. Jedná se o objektivní překážku, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, čj. 3 Azs 69/2016-24; ze dne 27. 9. 2017, čj. 4 As 146/2017-35, bod 18). Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů nemůže být založena tím, že odůvodnění krajského soudu je pouze stručné či argumentačně chudé, popř. že krajský soud nevyvracel každý dílčí argument uplatněný účastníky. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu přitom trefně zdůraznil, že „přezkoumatelnost“ rozhodnutí krajského soudu není hodnotou sama o sobě. Zrušení rozhodnutí zpravidla pro účastníky či osoby zúčastněné na řízení, včetně toho, který podává kasační stížnost, neznamená žádný přínos. Výsledkem je naopak pravidelně prodloužení a prodražení soudního řízení. I proto je nutné k aplikaci kasačního důvodu spočívajícího v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů přistupovat krajně zdrženlivě (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016-123, body 29-30).

[29] V nyní posuzované věci městský soud srozumitelně odůvodnil své závěry a vypořádal se s podstatou žalobní argumentace. Z napadeného rozsudku je zřejmé, proč žalobu stěžovatelů zamítl. Nevěrohodností stěžovatelčiny výpovědi se zabýval v bodě 123 rozsudku. Konstatoval, že její tvrzení nadále nevykazují potřebnou míru konkrétnosti a vnitřní přesvědčivosti. Nicméně své rozhodnutí nakonec založil na tom, že nebyly zjištěny takové skutečnosti, které by svědčily o existenci odůvodněné obavy žalobkyně či jejího nezletilého syna z pronásledování z azylově relevantních důvodů, ani o reálném riziku vážné újmy v případě jejich návratu do země původu. A to ani pokud soud žalobkyní popisovaný incident s FAES či DAET považuje za, co do základu pravdivý. Rozsudek městského soudu je tu na první pohled vnitřně rozporný. Nelze na jednu stranu říci, že stěžovatelka je ohledně incidentu s FAES nevěrohodná (body 123 a 142 rozsudku) a následně vycházet z toho, že tento incident se stal (bod 126). Nicméně rozsudek lze chápat i tak, že soud se s názorem žalovaného o nevěrohodnosti stěžovatelky ztotožnil, ale ani v případě, kdy by byla shledána ohledně incidentu věrohodnou, nelze dospět k závěru, že by její situace dosáhla intenzity azylově relevantního pronásledovaní. Při takovémto čtení rozsudek vnitřní rozporností netrpí.

[30] Při posouzení samotné existence pronásledování městský soud srozumitelně vysvětlil, že byla-li důvodem stěžovatelčiných obav činnost jejího otce namířená proti konkrétní politické reprezentaci, pak změna této reprezentace snižuje pravděpodobnost, že by stěžovatelka byla vystavena pronásledování. Zabýval se rovněž otázkou pronásledování rodinných příslušníků osob s opozičními názory, a to zejména v bodech 137 až 143 napadeného rozsudku. S jeho závěrem ostatně stěžovatelé v kasační stížnosti polemizují a nesouhlasí. V této části je proto námitka nepřezkoumatelnosti spíše vyjádřením věcného nesouhlasu s názorem soudu.

[31] Městský soud doplnil rozhodnutí o další podklady. Nepominul ani podklady navržené stěžovateli. Shrnul, že ze stěžovateli doložených dokumentů nepřevzal pro věc samu žádné relevantní závěry, neboť se vztahují k obecné situaci, nikoli ke konkrétním okolnostem jejich případu (body 149 a 151 napadeného rozsudku). Ze soudem provedeného shrnutí situace v zemi původu dále neplyne, že by považoval námitku nutnosti návratu po delším pobytu v zahraničí za relevantní. Konečně, jak stěžovatelé sami přiznávají, městský soud nemohl hodnotit důsledky ničivého zemětřesení ze dne 24. 6. 2026, neboť to nastalo až po vydání napadeného rozsudku.

[32] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek nepřezkoumatelný, přistoupil k přezkumu dalších kasačních námitek.

III. b) Nedostatečnost podkladů o zemi původu

[33] Stěžovatelé namítají nedostatečné zjištění skutkového stavu ohledně změny situace v zemi původu po americké vojenské intervenci v lednu 2026.

[34] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že informace o zemi původu sloužící jako podklad pro vydání rozhodnutí žalovaného musejí být v maximální možné míře (i) relevantní, (ii) důvěryhodné a vyvážené, (iii) aktuální a ověřené z různých zdrojů a (iv) transparentní a dohledatelné (rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Z azylově relevantního hlediska je přitom zastaralá taková zpráva, jež obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace popsaná ve zprávě se změnila (rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2018, čj. 5 Azs 4/2018-20, bod 18). Nejvyšší správní soud připomíná, že zodpovědný za náležité zjištění reálií o zemi původu je žalovaný (rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2005, čj. 5 Azs 116/2005-58).

[35] Dne 3. 1. 2026 došlo ve Venezuele při operaci speciálních sil Spojených států amerických k zadržení tehdejšího prezidenta N. M. a jeho převezení do USA k trestnímu stíhání. Nejvyšší správní soud považuje tyto události z hlediska vývoje politické a bezpečnostní situace ve Venezuele za zásadní; mohou představovat podstatnou změnu situace v zemi původu. Zprávy o politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv ve Venezuele, z nichž žalovaný v nyní posuzované věci vycházel, ovšem pocházejí z let 2024 a 2025 a převážně popisují vývoj událostí v roce 2024 nebo ještě dříve. Ve správním spisu není založena žádná zpráva či informace reflektující vývoj po událostech 3. 1. 2026. Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že žalovaný rozhodoval pouze několik týdnů po těchto událostech, kdy aktuální a nezávisle vypracované zprávy nemusely být objektivně dostupné. Přesto však žalovaný nemohl bez jakýchkoli podkladů pouze s odkazem na veřejně dostupné zpravodajství uzavřít, že tamní režim se vlivem zadržení prezidenta nezměnil.

[36] Situace v zemi původu stěžovatelů se podstatně změnila velmi krátce před rozhodnutím žalovaného. Ten tak částečně z objektivních důvodů nebyl schopen si obstarat aktuální informace o zemi původu splňující všechny výše uvedené požadavky. Tato povinnost se tak ve zvýšené míře než obvykle přesunula na správní soud, který má ve věcech mezinárodní ochrany povinnost úplného a aktuálního (ex nunc) přezkumu správního rozhodnutí.

[37] Městský soud na tuto svou povinnost zcela nerezignoval. Doplnil podklady pro rozhodnutí o (i) zprávu EU Venezuela (dostupné na: https://www.consilium.europa.eu/en/policies/venezuela/) a (ii) prohlášení EU Venezuela: Statement by the High Representative on the aftermath of the U.S. intervention in Venezuela (dostupné na: https://www.eeas.europa.eu/eeas/venezuela-statement-high-representative-aftermath-us-intervention-venezuela_en). Městský soud však za prvé v rozsudku neuvedl, co z těchto dokumentů dovodil. Pokud městský soud provádí dokazování, měl by vždy srozumitelně a jasně uvést, co z provedených důkazů zjistil.

[38] K obsahu těchto dokumentů Nejvyšší správní soud pak uvádí, že nijak nereflektují vývoj situace v zemi z hlediska informací, které by byly relevantní pro posouzení splnění podmínek k udělení mezinárodní ochrany. Jedná se toliko o politická prohlášení EU, jež reagují na nastalou krizi a vyzývající k jejímu mírovému a demokratickému řešení. Takové doplnění podkladů je nedostatečné. O aktuální situaci ve Venezuele z pohledu relevantnosti pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně totiž z těchto podkladů nelze zjistit prakticky nic.

[39] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že městský soud nedostál své povinnosti doplnit informace o zemi původu, aby mohl vycházet z informací dostatečných a aktuálních. Tento nedostatek představuje zásadní pochybení městského soudu, které zakládá přijatelnost kasační stížnosti a zároveň i její důvodnost. Nejvyšší správní soud proto rozsudek městského soudu zrušil.

[40] Zároveň ani žalovaný, byť částečně z objektivních důvodů, nedostál své povinnosti zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu), a opatřit si pro své rozhodnutí dostatečné a aktuální informace o zemi původu. Nejvyšší správní soud proto zrušil i rozhodnutí žalovaného.

III. c) Žalovaný nezpochybnil věrohodnost stěžovatelky

[41] Stěžovatelé namítají, že tvrzené rozpory mezi výpověďmi stěžovatelky a jejího bratra nemohou obstát. Odkazují na závěry rozsudku, čj. 32 Az 3/2026-44, ve věci bratra stěžovatelky.

[42] K otázce posuzování věrohodnosti žadatele o mezinárodní ochranu se Nejvyšší správní soud obšírně vyjádřil již v předchozím zrušujícím rozsudku, čj. 5 Azs 143/2024-29, a rovněž v rozsudku ve věci bratra stěžovatelky, čj. 5 Azs 144/2024-31. Shrnul, že pro posouzení věrohodnosti výpovědi žadatele je nutno zvážit, zda je žadatelem předestřený azylový příběh popsán dostatečně konkrétně a plausibilně, zda jsou žadatelova tvrzení rozporná mezi sebou navzájem či s jinými důkazy, a zda jsou žadatelem uváděná tvrzení v souladu se známými informacemi o zemi původu. Rozpory, na nichž správní orgán svůj závěr o nevěrohodnosti zakládá, se přitom musejí týkat významných skutečností a musejí přesvědčivě svědčit o nevěrohodnosti tvrzení.

[43] Nejvyšší správní soud ve výše citovaných rozsudcích vysvětlil, že „při identifikování rozporů v žadatelových tvrzeních je nezbytné posoudit všechny důkazy v jejich úplnosti, než bude učiněn závěr o nevěrohodnosti žadatelových tvrzení – například vnitřní či vnější nekonzistentnost tvrzení bez dalšího nemusejí nutně znamenat, že je žadatel nevěrohodný. Jistá míra nekonzistence mezi výpověďmi žadatelů o mezinárodní ochranu může naopak implikovat, že se snaží popsat skutečnosti autenticky podle svých vjemů a vzpomínek, které mohou být zkresleny mnoha faktory; naproti tomu naprostá „strojová“ shoda jednotlivých výpovědí může vypovídat o tom, že je příběh smyšlený a žadatelé se pouze na pohovor precizně připravili. Samozřejmě nelze poskytnout univerzální klíč ke zhodnocení, kdy rozpory poukazují na věrohodnost žadatelů, a kdy nikoliv – proto je třeba trvat na důsledném a přezkoumatelném zhodnocení všech známých skutečností ve vzájemném kontextu bez přehnaného důrazu na jediný aspekt, které musí být vedeno skutečnou snahou správního orgánu zjistit, zda žadatelé o mezinárodní ochranu vypovídají pravdivě.“

[44] Nejvyšší správní soud při aplikaci uvedených východisek dospěl k závěru, že v nyní posuzované věci žalovaný nepředestřel takové rozpory, které by odůvodnily závěr, že se incident s bezpečnostními složkami FAES tak, jak jej popsala stěžovatelka, nestal, resp. že si jej stěžovatelka a její bratr vymysleli. Žalovaný věrohodnost stěžovatelky účinně nezpochybnil. Jím tvrzené rozpory jsou vysvětlitelné (přijatelné), v některých případech se nadto vůbec nejedná o rozpory, a to zejména s ohledem na kontext stěžovatelčiny výpovědi.

[45] Žalovaný považoval stěžovatelčina tvrzení za nekonzistentní, neboť ta v rámci doplňujícího pohovoru „nejprve tvrdila, že z vlasti odcestovala, protože po tom incidentu s FAES už by nikdy nebyla v klidu a ten neklid by poškodil i její dítě, aby o chvíli poté uvedla, že tři týdny po incidentu už byla klidnější, tudíž mohla absolvovat náročnou mnohahodinovou cestu do Evropy“. Nejvyšší správní soud neshledal v tomto tvrzení stěžovatelky žádný rozpor. Stěžovatelka v průběhu správního řízení vysvětlila, že týden po incidentu s FAES ji hrozil potrat, a proto strávila den v nemocnici. Následně odpočívala a snažila se být v klidu. Z vlasti vycestovala měsíc po incidentu. Skutečnost, že by se v zemi původu v důsledku proběhlých událostí již nikdy necítila klidná, není v žádném logickém rozporu s tím, že se s odstupem času cítila „klidnější“ pro účely vycestování ze země.

[46] Žalovaný shledal výpověď stěžovatelky dále nevěrohodnou, neboť ta uvedla, že incident s členy bezpečnostní složky FAES se odehrál na začátku března 2023. Její bratr nadto tvrdil, že na uniformách lidí, kteří přišli k nim domů, viděl znak FAES. Zpráva CEDOCA (Centrum pro dokumentaci a informace o zemích původu) ze dne 26. 9. 2024 ovšem uvádí, že „V červnu 2022 vysoká komisařka OSN pro lidská práva potvrdila, že FAES byly oficiálně rozpuštěny. Human Rights Watch ve své výroční zprávě za rok 2023 rovněž potvrdila, že FAES byly v roce 2022 rozpuštěny a nahrazeny Ředitelstvím strategických a taktických akcí (DAET), které má podobnou náplň práce a provádí různé operace“. Podle žalovaného tedy v roce 2023 již tyto jednotky reálně neexistovaly, resp. rozhodně ne pod tímto názvem. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že oficiální rozpuštění složky nemusí ještě nutně znamenat, že její příslušníci pod tímto označením nemohli nadále operovat, či operovat ve starých uniformách. Rovněž plyne-li ze zprávy, že FAES byly nahrazeny DAET, které operují podobným způsobem, jen pod jiným názvem, nevylučuje se to s tím, že do domu mohli přijít členové složky DAET, avšak stěžovatelka měla pro bezpečnostní složky vžit název FAES. Žalovaný v doplňujícím pohovoru stěžovatelku s touto skutečností nekonfrontoval.

[47] Správní orgán shledal rozpor ve výpovědích stěžovatelky a jejího bratra ohledně skutečnosti, zda incidentu byla či nebyla přítomna matka. Stěžovatelka přitom konzistentně tvrdila, že matka byla v době incidentu doma, zatímco její bratr v roce 2023 uvedl, že během incidentu byli doma jen on a jeho sestra. V doplňujícím pohovoru bratr stěžovatelky vysvětlil, že matku viděl až poté, co se probral po úderu pistolí. Stěžovatelka v doplňujícím pohovoru potvrdila, že když bratr přišel domů, matku neviděl, protože nebyla v místnosti, ale doma byla. Nejvyšší správní soud považuje toto vysvětlení za přijatelné. Obdobně není v rozporu, uvedl-li bratr stěžovatelky v předchozím pohovoru, že po úderu „málem ztratil vědomí“ a v roce 2025 on i stěžovatelka uvedli, že matku viděl poté, co se „probral z bezvědomí“. Použití výrazu „málem ztratil vědomí“ a „probral z bezvědomí“ je v kontextu shodného popisu toho, že bratr byl udeřen do tváře a poté upadl popisem toho samého jen jinými slovy.

[48] Nejvyšší správní soud neshledal v rozporu ani tvrzení ohledně počtu lidí z FAES, kteří se incidentu účastnili. Stěžovatelka v roce 2023 uvedla, že do domu přišly 3 osoby, zatímco její bratr uvedl počet 6 až 7 osob. V doplňujícím pohovoru stěžovatelka vysvětlila, že do domu přišly 3 osoby, ale dle jejího bratra byli venku další lidé a ona v předchozím pohovoru hovořila jen o těch, co vstoupili do domu. Také zde se jedná o popis toho samého jen s upřesněním toho, kdo vešel přímo do domu.

[49] Vysvětlitelný je rovněž tvrzený rozpor ohledně zapojení stěžovatelky do šíření otcovy knihy. V doplňujícím pohovoru stěžovatelka na otázku, zda se nějakým způsobem podílela na distribuci uvedené knihy, odpověděla, že ne, ale že její bratr ji poskytoval dalším lidem v elektronické podobě. Její bratr naopak uvedl, že se na distribuci podílela podobným způsobem jako on. Stěžovatelka v reakci na tento rozpor vysvětlila, že pomáhala dávat knihu na USB flash disky a v tomto smyslu se podílela, ale knihu dalším osobám nepředávala, to dělal jen její bratr. Jedná se tedy pouze o problém toho, jak široce rozuměla stěžovatelka pojmu „distribuce“.

[50] V předchozím pohovoru stěžovatelka na otázku, proč s nimi otec neodcestoval do Česka, odpověděla, že otec primárně chtěl, aby byli s bratrem v bezpečí, a proto je poslal do Česka. V roce 2025 na otázku, jak je mohl otec poslat do Česka, když tou dobou se již ukrýval a nebyli spolu v kontaktu, odpověděla, že je otec ve skutečnosti do Česka neposlal, že se rozhodli odcestovat sami. Nejvyšší správní soud nespatřuje v uvedené výpovědi zásadní rozpor, neboť stěžovatelka již při předchozím pohovoru uvedla, že je otec před odchodem varoval, aby byli opatrní. Rovněž její odpověď se netýkala přímo otázky, zda je otec poslal do Česka, či se rozhodli vycestovat sami, ale týkala se především toho, že otec dbal o jejich bezpečí, a proto s nimi necestoval. Pokud tedy stěžovatelka v předchozím pohovoru na otázku týkající se něčeho jiného zmínila, že je otec poslal do Česka, aby poté vysvětlila, že samotné rozhodnutí odcestovat učinila ona a její bratr, nepovažuje to Nejvyšší správní soud za problematické. Žalovaný v této souvislosti ještě uvedl, že stěžovatelka mu doložila dokument „A Quien Pueda Interesar“, v němž stojí, že otec je s bratrem do zahraničí poslal. K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že tento dokument nebyl psán stěžovatelkou, ale generálním tajemníkem obce, přičemž obsahem dokumentu je potvrzení, že otec stěžovatelky je členem organizace opoziční demokratické akce. Pokud tedy tajemník v rámci dokumentu uvedl, že otec stěžovatelky byl nucen poslat své děti do zahraničí, je tato skutečnost pro posouzení věrohodnosti stěžovatelky a její výpovědi irelevantní. Navíc není nutně v rozporu s výpovědí stěžovatelky. Její tvrzení lze chápat tak, že otec je obecně nabádal, aby dbali o své bezpečí například tím, aby odcestovali ze země. Avšak konkrétní rozhodnutí o vycestování v daný moment poté učinila sama stěžovatelka s bratrem. Zdánlivý rozpor tak může spočívat pouze v tom, že jde o jiné časové období, o kterém stěžovatelka v těchto dvou pohovorech mluvila.

[51] Pokud jde o zbylé rozpory, konkrétně ohledně toho, zda měl otec stěžovatelky problém se státními orgány již před vydáním knihy a zda měla matka stěžovatelky problémy poté, co stěžovatelka a její bratr vycestovali, Nejvyšší správní soud konstatuje, že tyto dílčí nesrovnalosti nejsou způsobilé zpochybnit věrohodnost celého příběhu stěžovatelky. Tyto nesrovnalosti se ani netýkají samotného incidentu s bezpečnostními složkami, o kterém je primárně spor, zda se udál. V kontextu výše objasněných rozporů ve výpovědi stěžovatelky a jejího bratra nemohou odůvodnit závěr, že si stěžovatelka incident vymyslela, resp. že její tvrzení jsou zcela nevěrohodná, jak uzavřel žalovaný.

[52] Pro úplnost Nejvyšší správní soud také poznamenává, že žalovaný tyto rozpory dovozuje ze srovnání výpovědí stěžovatelky a jejího bratra. Nicméně protokoly o pohovorech s bratrem nejsou součástí předloženého správního spisu. Na rozdíl od výše hodnocených skutečností tak ani nelze tyto konkrétní rozpory blíže přezkoumat a případně vysvětlit pouze na základě samotného rozhodnutí žalovaného a výpovědi stěžovatelky.

[53] Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že závěr žalovaného, že příběh stěžovatelky je nevěrohodný, neobstojí. V tomto ohledu tedy rozhodnutí žalovaného trpí nezákonností.

III. d) Zbylé námitky a další postup žalovaného

[54] Stěžovatelé namítají, že stěžovatelkou popsané skutečnosti byly dostatečným důvodem obav z dalšího dlouhodobého pronásledování. Městský soud se při hodnocení této otázky odchýlil od dosavadní judikatury. Nebezpečí za aktivity rodičů totiž obecně dopadá i na jejich děti. Rozhodnutí žalovaného je v rozporu s předchozím zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu, čj. 5 Azs 143/2024-29.

[55] Nejvyšší správní soud se však věcným posouzením těchto námitek nyní zabývat nemohl. Rozhodnutí žalovaného zrušil mimo jiné z toho důvodu, že ve věci absentují aktuální a dostatečné informace o zemi původu. Pokud není známá aktuální situace v zemi původu, nelze hrozbu pronásledování stěžovatelů posoudit. Bude tedy na žalovaném, aby otázku pronásledování znovu posoudil ve světle aktuálních zpráv o zemi původu. Pro účely dalšího řízení před žalovaným ovšem Nejvyšší správní soud považuje za nutné uvést následující.

[56] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 1. 2020, čj. 5 Azs 105/2018-46, zdůraznil, že posouzení nároku na udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu je postaveno na potencialitě pronásledování v budoucnu po případném návratu žadatele do země původu. Jedná se tedy o prospektivní rozhodování. Ustanovení § 12 písm. b) nestanoví podmínku faktického pronásledování v minulosti, byť taková skutečnost je velmi významnou indicií přiměřené pravděpodobnosti pronásledování i v budoucnu. V tomto smyslu je tudíž třeba zkoumat „incidenty“ popsané žadatelem, jež proběhly v minulosti. Ty mohou indikovat přiměřenou pravděpodobnost pronásledování z azylově relevantních důvodů v budoucnosti. V každém případě je ovšem zkoumána možnost budoucího pronásledování, přičemž je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická, rozhodně však nemusí dosahovat či přesahovat 50 %. Minulé pronásledování je tedy pouze indicií pro odůvodněné obavy z pronásledování do budoucna, avšak nikoli nutnou podmínkou (usnesení NSS ze dne 30. 11. 2023, čj. 4 Azs 280/2023-71, bod 33).

[57] Z ustálené judikatury rovněž plyne, že při posuzování otázky, zda žadatel má odůvodněnou obavu z pronásledování, není důležité, zda žadatel skutečně má mj. politické charakteristické rysy, které vedou k pronásledování, jestliže původce pronásledování tyto rysy žadateli připisuje (rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2022, čj. 5 Azs 153/2020-63, bod 56).

[58] Nejvyšší správní soud považuje za nutné připomenout rovněž závěry svého dřívějšího zrušujícího rozsudku, čj. 5 Azs 143/2024-29. Zde poznamenal, že není vyloučeno, aby kniha otce stěžovatelky sama o sobě mohla svědčit o tom, že stěžovatelům v zemi původu hrozí nebezpečí azylově relevantního pronásledování (tj. i v případě, že by stěžovatelčino tvrzení o incidentu s bezpečnostními složkami nakonec skutečně neobstálo). Dále uvedl, že ze zpráv o zemi původu navíc jednoznačně vyplývá, že perzekuci podléhají i rodinní příslušníci oponentů režimu a již jen pouhá skutečnost, že je stěžovatelka členem rodiny svého otce (autora) knihy, pro ni mohla znamenat riziko pronásledování.

[59] Žalovaný v napadeném rozhodnutí sice konstatoval, že kniha je encyklopedickým kompilátem, který nekritizuje jen venezuelskou vládu, a že se otec stěžovatelky nadále nachází ve Venezuele. K tomu je ovšem nutné dodat, že ačkoliv otec stěžovatelky ve Venezuele pobývá, podle výpovědi stěžovatelky a jejího bratra je nucen se skrývat. S ohledem na tuto skutečnost a stěžovatelkou popsaný incident, k němuž bezpečnostní složky vedla právě snaha zjistit, kde se otec stěžovatelky nachází, nelze přijmout závěr žalovaného, že venezuelské státní složky nejeví o jeho knihu žádný zvýšený zájem. Rovněž ze skutečnosti, že se rodinným příslušníkům stěžovatelky po dobu její absence nic nestalo, nelze automaticky dovozovat, že stěžovatelce v zemi původu nehrozí nebezpečí pronásledování či hrozba vážné újmy. Z výpovědi stěžovatelky a jejího bratra vyplynulo, že incident s bezpečnostními složkami FAES byl namířen primárně vůči nim (to ostatně plyne i z výše uvedeného vysvětlení, že matka byla v době incidentu doma, ale nebyla v místnosti, ve které se členové FAES nacházeli a kde vyhrožovali stěžovatelce a jejímu bratrovi).

[60] V tomto ohledu je rovněž třeba korigovat závěr městského soudu, podle něhož z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že okolnost, že rodinný příslušník žadatele o mezinárodní ochranu publikoval dílo obsahující kritiku politického režimu, sama o sobě nepostačuje k závěru o existenci azylově relevantního pronásledování, pokud tato činnost není spojena s konkrétními zásahy vůči žadateli a nedosahuje intenzity zjevně protirežimního vystupování (bod 140 rozsudku). Z judikatury Nejvyššího správního soudu ovšem neplyne obecné pravidlo, že ochrana vyžaduje existenci konkrétních zásahů vůči žadateli a určitou intenzitu protirežimního vystupování. Rozhodující je individualizované budoucí riziko, nikoli nezbytně již uskutečněné zásahy.

[61] Nejvyšší správní soud uzavírá, že žalovaný musí v dalším řízení znovu posoudit podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, a to na základě aktuálních informací o zemi původu reflektujících situaci po americké vojenské intervenci. Žalovaný je rovněž vázán závěrem soudu, že se mu dosud nepodařilo účinně zpochybnit věrohodnost stěžovatelky. Její výpověď proto musí hodnotit s přihlédnutím k tomu, jak soud posoudil jím tvrzené rozpory. Konečně je při posuzování samotné otázky pronásledování povinen zohlednit zde shrnutou judikaturu, a to zejména závěry rozsudku, čj. 5 Azs 143/2024-29. Pokud dál bude hodnotit věrohodnost stěžovatelky z důvodů údajných rozporů její výpovědí s výpovědí jejího bratra, tak protokoly o výpovědích jejího bratra učiní součástí správního spisu stěžovatelky.

IV. Závěr a náklady řízení

[62] Z výše uvedených důvodů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou a v souladu s § 110 odst. 1 soudního řádu správního rozsudek městského soudu zrušil (výrok I. tohoto rozsudku).

[63] Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, a pokud již v řízení před krajským soudem byly pro takový postup důvody, současně se zrušením jeho rozhodnutí může sám podle povahy věci rozhodnout o zrušení rozhodnutí správního orgánu (§ 110 odst. 2 soudního řádu správního). Vzhledem k tomu, že v dané věci by městský soud v souladu s vysloveným závazným právním názorem a charakterem vytýkaných vad neměl jinou možnost než zrušit žalobou napadené rozhodnutí žalovaného, rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 110 odst. 2 ve spojení s § 78 odst. 1 a 4 soudního řádu správního tak, že sám rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II. tohoto rozsudku). V něm je žalovaný dle § 110 odst. 2 ve spojení s § 78 odst. 5 soudního řádu správního vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku.

[64] V případě, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a současně zrušil i rozhodnutí správního orgánu, je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu (§ 110 odst. 3 věta druhá soudního řádu správního). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vychází soudní řád správní z celkového úspěchu ve věci (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120). Stěžovatelé byli úspěšní, a proto mají právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. Žalovaný naopak úspěch neměl, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[65] Stěžovatelé byli ve smyslu § 11 odst. 2 písm. i) a § 11 odst. 4 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozeni od placení soudního poplatku v řízení o žalobě i o kasační stížnosti.

[66] Náklady řízení o žalobě tvoří odměna zástupce. Vzhledem k tomu, že zástupce zastupoval v řízení o žalobě i o kasační stížnosti společnými úkony oba stěžovatele, za druhou takto zastupovanou osobu mu podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) náleží mimosmluvní odměna snížená o 20 %.

[67] Odměna zástupce v řízení před městským soudem zahrnuje odměnu za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepsání žaloby a repliky [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu]. Za úkon náleží odměna 8 316 Kč (4 620 Kč za prvního zastoupeného stěžovatele a 3 696 Kč za druhého zastoupeného stěžovatele), tedy celkem 24 948 Kč (§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu) a paušální náhrada hotových výdajů v částce 450 Kč, tedy celkem 1350 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce stěžovatelů je plátcem DPH, proto soud navýšil částku o příslušnou daň. Každému ze stěžovatelů tak za řízení o žalobě náleží náhrada nákladů řízení ve výši 15 911 Kč po zaokrouhlení.

[68] Náklady řízení o kasační stížnosti tvoří odměna zástupce. Ta zahrnuje odměnu za dva úkony právní služby spočívající v sepsání doplnění kasační stížnosti a repliky [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za úkon náleží odměna 8 316 Kč (4 620 Kč za prvního zastoupeného stěžovatele a 3 696 Kč za druhého zastoupeného stěžovatele), tedy celkem 16 632 Kč (§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu) a paušální náhrada hotových výdajů v částce 450 Kč, tedy celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce stěžovatelů je plátcem DPH, proto soud navýšil částku o příslušnou daň. Každému ze stěžovatelů tak za řízení o kasační stížnosti náleží náhrada nákladů řízení ve výši 10 607 Kč po zaokrouhlení.

[69] Výsledná částka nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti tedy pro každého ze stěžovatelů činí 26 518 Kč. Žalovaný je povinen stěžovatelům tuto částku zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 12. listopadu 2026

Tomáš Foltas
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací