Rozsudek ze dne 9. 10. 2025
Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobců: a) G. A. Q. M., a b) nezl. M. A. H. Q., zastoupeni Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2024, č. j. OAM-434/ZA-ZA11-P09-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, č. j. 19 Az 22/2024-121,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný napadeným rozhodnutím zastavil řízení o opakované žádosti žalobců o udělení mezinárodní ochrany, jelikož ji shledal nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Tvrzení žalobců označil za nevěrohodné a neshledal žádné nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, které by odůvodňovaly opětovné věcné projednání žádosti.
[2] Žalobci podali proti napadenému rozhodnutí žalobu, kterou městský soud zamítl. V napadeném rozsudku se zabýval knihou, jejímž autorem je tchán žalobkyně a) a kvůli jejíž propagaci údajně žalobkyně čelila perzekuci. Městský soud dospěl k závěru, že přestože kniha zčásti skutečně obecně hovoří o diktaturách, její propagace není protirežimní aktivitou přímo namířenou proti venezuelské vládě. Ztotožnil se s žalovaným, že azylový příběh žalobkyně působil nevěrohodně. Za nevěrohodné označil i tvrzení žalobkyně a), že na ni byl ve Venezuele vydán zatykač, neboť se o něm údajně dozvěděla právě dva týdny před podáním opakované žádosti.
[3] Městský soud zároveň shledal, že žalovaný nevycházel z dostatečně aktuálních informací o zemi původu, které by reflektovaly specifickou situaci kolem prezidentských voleb v červenci 2024. Doplnil proto nové důkazy o situaci ve Venezuele, aby dostál požadavku na úplné a ex nunc posouzení skutkové i právní stránky věci [čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) a § 32 odst. 9 zákona o azylu]. Na základě takto doplněných podkladů městský soud shledal, že se po volbách ve Venezuele nezměnila politická situace natolik, aby odůvodnila udělení mezinárodní ochrany žalobcům.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) napadli rozsudek městského soudu kasační stížností, v níž navrhli, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatelé namítají, že městský soud měl napadené rozhodnutí zrušit, jestliže shledal, že žalovaný nevycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Městský soud postupoval nesprávně, pokud provedl úplný a ex nunc přezkum napadeného rozhodnutí a tímto způsobem zhojil jeho vady. Kdyby městský soud rozhodnutí zrušil, žalovaný by musel přihlédnout k novým skutečnostem a žádost stěžovatelů by mohla být projednána meritorně. Daným postupem tak městský soud připravil stěžovatele o řadu procesních práv. Tato námitka je zároveň důvodem přijatelnosti kasační stížnosti.
[6] Stěžovatelé dále namítají, že městský soud nesprávně vyhodnotil situaci v zemi původu. Po eskalaci v období prezidentských voleb se situace podle nich nestabilizovala, pouze – kvůli brutální odpovědi venezuelského režimu – ustaly protesty. V zemi nadále panuje atmosféra strachu, dochází k zatýkání skutečné i domnělé opozice a porušování lidských práv. Situace v zemi tedy pro stěžovatele představuje relevantní hrozbu.
[7] Stěžovatelé se zároveň vymezili proti závěru městského soudu, že jejich azylový příběh je nevěrohodný. Poukázali na některé závěry městského soudu, které jsou podle nich rozporné. Namítli, že nebyl pořízen překlad celé knihy tchána stěžovatelky a) a že městský soud došel k nelogickému závěru, že stěžovatelce již perzekuce nehrozí, protože v České republice s distribucí knihy přestala. Taktéž názor městského soudu, že se stěžovatelka a) pravděpodobně nevrátí k distribuci knihy po návratu do Venezuely, nemá oporu ve spisu. Soud považoval výpovědi stěžovatelky a) a jejího manžela o údajné razii v jejich bytě za nevěrohodné, neboť se při nich ozbrojenci nepokusili zabavit výtisky dotčených knih, nýbrž jen fyzicky útočili na oba manžele. Dle stěžovatelů je možné, že cílem razie bylo primárně zastrašení obou manželů, a považovat jejich výpovědi za nevěrohodné tudíž není na místě. Taktéž skutečnost, že se stěžovatelka a) dozvěděla o zatykači na svou osobu až na jaře 2024 nezakládá nevěrohodnost její výpovědi. S otcem, který ji zprávu sdělil, totiž komunikuje pouze sporadicky. Skutečnost, že tchán stěžovatelky a) perzekuci nečelil, stěžovatelé vysvětlují jeho pobytem v odlehlých oblastech země. Zároveň se odkazují na jiné rozsudky Nejvyššího správního soudu, v nichž kasační soud rozhodoval o žádosti o mezinárodní ochranu příbuzných stěžovatelů. Dle stěžovatelů prokazují, že nakonec byl tchán stěžovatelky a) taktéž obětí perzekuce. Pronásledování tchána je důkazem o hrozbě pronásledování stěžovatelky a), protože i ona je součástí stejné protirežimní skupiny. Stěžovatelé připomínají, že pronásledovány mohou být osoby i pro svůj politický názor či příslušnost k sociální skupině, přičemž stěžovatelka a) je přinejmenším sympatizantkou opozičního hnutí.
[8] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za zákonné a ztotožňuje se také s napadeným rozsudkem. Navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud odmítl jako nepřijatelnou, případně aby ji zamítl.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě, proto je nutné se zabývat její přijatelností. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Podstatný přesah má podobu rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS; či nověji ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 11).
[10] Nejvyšší správní soud se dosud nezabýval otázkou, zda může městský soud v rámci úplného a ex nunc přezkumu doplnit dokazování a zhojit tak vadu napadeného rozhodnutí, které vycházelo z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Kasační stížnost je proto přijatelná.
[11] Důvodností kasační stížnosti se soud zabýval v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Po takto provedeném posouzení dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
III.a K postupu městského soudu
[12] Kasační soud ve své judikatuře již obecně řešil povinnost správních soudů zajistit úplný a ex nunc přezkum rozhodnutí o žádostech o mezinárodní ochranu. Soud rozhodující v prvním stupni má povinnost posoudit důvodnost žaloby ve světle skutkového stavu ke dni svého rozhodování (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 1. 2024, č. j. 1 Azs 192/2023 - 33, bod 29). Je povinen zvážit, zda nové skutečnosti mohou mít vliv na přezkoumávané rozhodnutí. Pokud je mít mohou, je povinen napadené rozhodnutí zrušit a vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Tento závěr se vztahuje i na soudní přezkum rozhodnutí o zastavení řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu pro její nepřípustnost dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 7. 2025, č. j. 4 Azs 267/2024 - 40, body 32 a 33).
[13] Městský soud shledal, že žalovaný nevycházel z dostatečně aktuálních zpráv o zemi původu. Doplnil tedy dokazování o zprávy, které reflektovaly situaci ve Venezuele v období okolo prezidentských voleb i její následný vývoj. K návrhu stěžovatelů také provedl dokazování řadou mediálních reportáží. Městský soud tak naplnil požadavek na úplný a ex nunc přezkum napadeného rozhodnutí, neboť přezkoumal důvodnost žaloby ve světle skutkového stavu ke dni svého rozhodování.
[14] Na základě takto doplněných podkladů městský soud řádně odůvodnil, proč nemají vliv na výsledek řízení před žalovaným a na závěr o nepřípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu stěžovatelů. Městský soud tak dostál povinnosti přihlížet ke skutečnostem, které nastaly i po rozhodnutí žalovaného, avšak v jejich světle napadené rozhodnutí obstojí. Městský soud za takové situace neměl povinnost napadené rozhodnutí zrušit a vrátit žalovanému k dalšímu řízení, neboť jeho výsledek by byl totožný.
[15] Námitka stěžovatelů, že jim tímto postupem byl upřen věcný přezkum jejich žádosti správními orgány, není důvodná. Městský soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že nové skutečnosti nesvědčí o tom, že by stěžovatelé mohli být v zemi původu vystaveni pronásledování nebo že jim hrozí vážná újma. Zákonný předpoklad pro meritorní projednání opakované žádosti tudíž nebyl naplněn (§ 11a odst. 1 zákona o azylu). Zrušení napadeného rozhodnutí pro vadu, kterou městský soud mohl sám zhojit, by pouze nedůvodně prodloužilo azylové řízení. Zajištění co nejrychlejšího vyřízení žádosti je přitom jedním z hlavních cílů procedurální směrnice a smyslem požadavku na úplný a ex nunc přezkum dle jejího čl. 46 odst. 3 (rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 7. 2018, C-585/16, Alheto, bod 148). Stěžovatelé tak nebyli nijak zkráceni na svých procesních právech, jestliže se jim dostalo komplexního a aktuálního posouzení jejich žádosti se současným zachováním možnosti se k novým důkazům vyjádřit.
III.b K situaci v zemi původu
[16] Kasační soud neshledal důvodnou ani námitku, že městský soud nesprávně vyhodnotil situaci v zemi původu. Informace o zemi původu musí být (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 - 71; či ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Podklady, ze kterých vycházel městský soud, pocházejí od důvěryhodných zdrojů (Landinfo, Human Rights Watch a další) a reflektují aktuální situaci po prezidentských volbách z července 2024. Splňují tedy výše uvedené požadavky.
[17] Městský soud v souladu s těmito podklady dospěl k závěru, že osobám, které se vrací do Venezuely, automaticky nehrozí špatné zacházení. Zatýkání je v současnosti selektivnější a zaměřuje se na politické představitele, mezi něž nelze stěžovatelku a) řadit. Přestože může docházet ke svévolnému zatýkání venezuelských občanů, není přiměřeně pravděpodobné, že by mu byli vystaveni stěžovatelé po svém návratu.
[18] Nejvyšší správní soud se s tímto hodnocením ztotožňuje. K situaci ve Venezuele již dříve uvedl, že po vyostření okolo prezidentských voleb v létě 2024 došlo k jejímu zklidnění (srov. usnesení NSS ze dne 14. 8. 2025, č. j. 10 Azs 102/2025 - 51, bod 16). Samotná existence autoritářského režimu, postihování opozice a obecná atmosféra strachu nejsou samy o sobě důkazem, že stěžovatelům hrozí pronásledování či vážná újma ve smyslu zákona o azylu.
[19] Pokud se stěžovatelka a) označuje toliko za sympatizantku opozičního hnutí, na základě doplněných informací o zemi původu se nejeví přiměřeně pravděpodobné, že by po návratu čelila pronásledování, nebo že by jí hrozila vážná újma.
III.c K věrohodnosti azylového příběhu stěžovatelů
[20] Při posuzování věrohodnosti tvrzení žadatelů o mezinárodní ochranu se aplikuje důkazní standard přiměřené pravděpodobnosti. Pokud je přiměřeně pravděpodobné, že daná událost proběhla tak, jak tvrdí žadatel o azyl, správní orgán (resp. soud) musí toto tvrzení vzít v potaz při celkovém posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Může zcela vyloučit z celkového posouzení pouze ta fakta, u nichž je postaveno téměř najisto, že se nestala (tj. neexistuje ani přiměřená pravděpodobnost, že k nim došlo). Ostatní tvrzení musí být součástí celkového posouzení rizika pronásledování, přičemž jim bude přisouzena váha podle míry pravděpodobnosti, s jakou lze soudit, že odpovídají skutečnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 1. 2018, č. j. 10 Azs 254/2017 - 40, bod 17).
[21] Dle stěžovatelů městský soud nesprávně zhodnotil věrohodnost výpovědi stěžovatelky a) a jejího manžela týkající se návštěvy bezpečnostní služby SEBIN (Servicio Bolivariano de Inteligencia Nacional) v jejich bytě. Kasační soud přisvědčuje stěžovatelům, že jistá míra nekonzistence mezi výpověďmi je přirozená a sama o sobě nevede k závěru o jejich nevěrohodnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2024, č. j. 5 Azs 144/2024 - 31, bod 20). S tímto nicméně souhlasí i městský soud, který nevyvozuje nevěrohodnost výpovědí na základě těchto nesrovnalostí, pouze je zahrnuje do posouzení celého kontextu (bod 46 napadeného rozsudku). Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s městským soudem v hodnocení, že údajný postup orgánů SEBIN, které posílaly manželovi stěžovatelky a) SMS zprávy a dvakrát navštívily jejich byt, aniž by podnikly jakékoli kroky k zabavení výtisků dotčené knihy (která přitom měla být jediným důvodem problémů rodiny s režimem), nepůsobí věrohodně.
[22] Stěžovatelka a) také tvrdí, že není relevantní, že v České republice již knihu nešířila. Nejvyšší správní soud ovšem připomíná, že s distribucí přestala ještě během svého pobytu ve Venezuele a zároveň uvedla, že její perzekuce ze strany režimu souvisela výhradně s prodejem této knihy (bod 47 napadeného rozsudku). Tím spíše jí nyní (zhruba 4 roky po příjezdu do České republiky) již perzekuce s přiměřenou pravděpodobností nehrozí.
[23] Městský soud také náležitě odůvodnil, proč nepokládá za věrohodné ani tvrzení o zatykači vydaném na stěžovatelku a). Tomuto závěru nasvědčuje jak skutečnost, že se o vydání zatykače stěžovatelka a) dozvěděla právě dva týdny před podáním opakované žádosti, tak skutečnost, že jí o zatykači informoval její otec až po značné době od chvíle, kdy se o něm sám dozvěděl. Zejména pak nepůsobí věrohodně, že by byl na stěžovatelku vydán zatykač kvůli propagaci knihy celé dva roky poté, co s její distribucí přestala.
[24] Stěžovatelé odkazují na dva rozsudky NSS (ze dne 23. 9. 2024, č. j. 5 Azs 144/2024 - 31; a ze dne 27. 9. 2024, č. j. č. j. 5 Azs 143/2024 - 29), které se údajně týkají jejich příbuzných a které dokládají, že tchán stěžovatelky a) přeci jen čelil perzekuci. Stěžovatelé ovšem nevysvětlili řadu skutkových odlišností mezi nynějším případem a odkazovanými rozsudky (bod 74 napadeného rozsudku), a tak se jeví nepravděpodobné, že by se jednalo o tutéž rodinu. Navíc ve věcech odkazovaných stěžovateli šlo o šíření jiné knihy, ve které byla venezuelská vláda líčena jako zločinecká skupina. Kasační soud připomíná, že při přezkumu rozhodnutí o mezinárodní ochraně sice lze posuzovat i nové skutečnosti a tvrzení, toto pravidlo však nemá vést k bezdůvodnému roztříštění vylíčení skutkového příběhu žadatele o mezinárodní ochranu v různých fázích řízení, včetně přezkumného soudního řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/2015 – 32, bod 26).
[25] Městský soud posuzoval pravděpodobnost jednotlivých tvrzení samostatně i v jejich kontextu, a všechny je zahrnul do celkové úvahy o věrohodnosti azylového příběhu stěžovatelů. Zároveň pouze automaticky nepřebíral závěry žalovaného, ale naopak je korigoval v místech, kde to považoval za nutné. Nejvyšší správní soud se s jeho posouzením ztotožňuje. Námitka stěžovatelů, že městský soud zhodnotil věrohodnost jejich azylového příběhu nesprávně, je tudíž nedůvodná.
III.d K ostatním námitkám
[26] Stěžovatelé vytýkají městskému soudu, že nepořídil celý překlad knihy tchána stěžovatelky a), za jejíž distribuci údajně čelila perzekuci. Městský soud při jednání provedl překlad pasáží knihy, které stěžovatelka označila za relevantní. V rámci svého hodnocení přisvědčil stěžovatelům, že kniha není pouze náboženského charakteru (s odkazy na historické duchovní osobnosti a jejich citáty), jak dovodil žalovaný. Na druhou stranu však přeložené pasáže, na které při jednání sama poukázala stěžovatelka a) jen obecně pojednávají o diktaturách a válce a přímo nijak nehovoří o venezuelské vládě či prezidentovi (bod 42 napadeného rozsudku). Překlad konkrétních pasáží byl proto dostatečný a závěru městského soudu, že distribuce knihy nepředstavovala protirežimní aktivitu výrazné intenzity, tak nelze nic vytknout.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že nebyly naplněny tvrzené důvody kasační stížnosti. Proto ji postupem podle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[28] O náhradě nákladů řízení kasační soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelé ve věci neměli úspěch, na náhradu nákladů řízení proto nemají právo. Žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2025
Ivo Pospíšil
předseda senátu
Usnesení ze dne 18. 6. 2025
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobců: a) G. A. Q. M., nar. X, a b) nezl. M. A. H. Q., nar. X, zastoupeni Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2024, č. j. OAM-434/ZA-ZA11-P09-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, č. j. 19 Az 22/2024 - 121,
takto:
Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení o kasační stížnosti se pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, č. j. 19 Az 22/2024 - 121, a rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2024, č. j. OAM-434/ZA-ZA11-P09-2024.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Napadeným rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, z důvodu nepřípustnosti podle § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. Důvody, které žalobci ve své opakované žádosti uvedli, nejsou podle něj novými skutečnostmi podle § 11a odst. 1 zákona o azylu, neboť je neshledal věrohodnými. Nezjistil ani jiné skutečnosti, pro něž by žalobci mohli mít obavy v případě jejich návratu do Venezuely. V rámci řízení o žalobě krajský soud přiznal žalobě odkladný účinek.
II. Návrh na přiznání odkladného účinku
[2] Nejvyšší správní soud obdržel ve výše nadepsané věci kasační stížnost žalobců (dále jen „stěžovatelé“), kterou se domáhají zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, společně s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle § 107 ve spojení s § 73 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelé (matka a její nezletilý syn) odůvodnili tak, že ve Venezuele dochází k represím obyvatelstva, šikaně odpůrců režimu, zatýkání, v zemi je špatná ekonomická a hygienická situace.
[4] Hrozí také rozdělení rodiny stěžovatelů, a tím porušení práv nejen obou stěžovatelů, ale i nezletilé dcery stěžovatelky, která má v současné době postavení žadatelky o mezinárodní ochranu, neboť uplatnila teprve první žádost o mezinárodní ochranu. S ohledem na její věk (X měsíců) by byla fakticky donucena vycestovat dříve, než o její žádosti bude rozhodnuto. Také nezletilý stěžovatel je nízkého věku (X let) a v ČR pobývá již delší dobu, plní zde povinnou školní docházku. Pokud by soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal, byli by stěžovatelé nuceni odstěhovat se do země na pokraji ekonomické krize se značnou mírou kriminality a násilí. Nevyhovění jejich návrhu by tak podle nich nebylo v nejlepším zájmu nezletilých dětí. Stěžovatelka by byla nucena volit mezi tím, zda své děti vezme s sebou do nebezpečné země, nebo je zanechá v České republice.
[5] Žalovaný se ztotožnil s napadeným rozsudkem. Nebylo podle něj prokázáno, že by situace stěžovatelů byla natolik výjimečná oproti ostatním stěžovatelům v obdobném postavení, aby měl být přiznán odkladný účinek. Má za to, že důvody stěžovatelů jsou pouze obecné a neprokazují samy o sobě vznik újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., nepostačí přitom pouhá možnost jejího vzniku. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyhověl.
III. Posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
[6] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení důvodů a skutečností přednesených stěžovateli dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 ve spojení s § 107 s. ř. s.
[7] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu § 107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
[8] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozhodnutí (usnesení NSS ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 - 38).
[10] V souvislosti s posuzováním újmy hrozící stěžovatelům Nejvyšší správní soud uvádí, že důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy oproti jiným osobám jsou zásadně individuální, závislé na osobě stěžovatele a jeho konkrétní situaci. Má-li být návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, musí stěžovatel tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by v návaznosti na samotné vycestování utrpěl. Taková újma může mít povahu zásahu do rodinného života stěžovatele (např. dlouhodobé odloučení od blízkých příbuzných), zásahu do ustáleného soukromého života (bude se jednat o plně integrovaného cizince žijícího dlouhodobě na území ČR, kteří již v zemi původu postrádá jakékoliv zázemí), povahu zásadních zdravotních důvodů (např. významné zdravotní obtíže bránící odjezdu či neléčitelné v zemi původu s rizikem progrese) nebo výjimečných ekonomických důvodů (např. ztráta významných ekonomických hodnot v důsledku odjezdu spojená s existenčními obtížemi v zemi původu nebo těžký nedostatek prostředků pro návrat v případě úspěchu kasační stížnosti). Rozhodné okolnosti však musí stěžovatel nejen zcela konkrétně tvrdit, ale také patřičným způsobem doložit (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2023, č. j. 1 Azs 106/2023 - 57).
[11] Stěžovatelé svou argumentaci ohledně jimi tvrzené hrozící újmy staví na skutečnostech, které vyplývají ze správního a soudního spisu. Nejvyšší správní soud shledal potenciální újmu, která odůvodňuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého stěžovatele. Nezletilý stěžovatel pobývá na území České republiky přibližně čtyři roky, což je v jeho věku X let více než třetina jeho života. Bezprostřední výkon rozhodnutí, tedy faktické nucené vycestování do Venezuely, před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti by mu tedy mohl způsobit intenzivní újmu. Přirozeně to pak znamená, že odkladný účinek je třeba přiznat i jeho matce, neboť stěžovatel je nezletilým dítětem. Také stěžovatelce samotné ovšem může vzniknout újma spočívající v možném zásahu do rodinného života, neboť by hrozilo její oddělení od zbytku rodiny – manžela s nezletilou dcerou velmi nízkého věku. Žádná potenciální újma třetích osob naopak nebyla zjištěna ani tvrzena.
[12] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda je splněno i druhé kritérium, tj. zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, č. 1698/2008 Sb. NSS). Odkladný účinek kasační stížnosti neznemožní definitivně výkon správního rozhodnutí, neboť přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se účinky napadeného rozhodnutí toliko odkládají. Ani žalovaný neshledal v přiznání odkladného účinku rozpor s žádným veřejným zájmem. I toto kritérium je proto splněno.
[13] Nejvyšší správní soud proto dovodil naplnění obou shora vymezených podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a proto návrhu vyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Je třeba připomenout, že v usnesení ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, č. 786/2006 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[o]dkladný účinek podle § 107 soudního řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo.“ Za dané situace se tedy do rozhodnutí o kasační stížnosti pozastavují účinky nejen napadeného rozsudku krajského soudu, ale i rozhodnutí žalovaného.
[14] Závěrem Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. června 2025
Ivo Pospíšil
předseda senátu