Plný text
22 Azs 149/2026-38
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: M. J. M. M., zastoupený Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou se sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2025, čj. OAM-882/ZA-ZA11-K11-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 7. 2026, čj. 74 Az 7/2025-50.
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 7. 2026, čj. 74 Az 7/2025-50, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále též „rozhodnutí žalovaného“) zastavil podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“), řízení o opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žádost posoudil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona, neboť žalobce neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které by odůvodňovaly nové věcné posouzení jeho žádosti. Žalovaný se zabýval také vývojem bezpečnostní situace v Iráku, vč. provincie K., a neshledal, že by od posledního věcného posouzení žalobcovy situace nastala taková zásadní změna poměrů, která by mohla zakládat opodstatněnost opakované žádosti.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, který ji zamítl. Uvedl, že žalobce v opakované žádosti zopakoval důvod uplatněný již v předchozích řízeních a výslovně potvrdil, že jiný důvod nemá. Dále krajský soud uvedl, že žalovaný si opatřil aktuální informace o bezpečnostní situaci v Iráku, vč. provincie K., které nesvědčily o zásadním zhoršení poměrů od posledního věcného posouzení žalobcovy situace. Akcentoval, že žalobce v žalobě poukazoval převážně na starší informace a neuvedl žádnou konkrétní novou skutečnost vztahující se k jeho osobnímu postavení. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
II. Kasační stížnost
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů obsahově podřaditelných pod § 103 odst. 1 s. ř. s. Podle stěžovatele krajský soud v rozporu se zásadou non-refoulement nezohlednil změnu bezpečnostních poměrů v Iráku, k níž došlo po vydání rozhodnutí žalovaného. Upozornil na to, že dne 28. 2. 2026 započatý ozbrojený konflikt mezi Izraelem a Spojenými státy americkými na jedné straně a Íránem na straně druhé vedl mj. i k destabilizaci Iráku, resp. ke zhoršení situace v zemi původu. Právě z Iráku totiž proíránské milice útočí na zahraniční cíle a jsou pak samy terčem odvetných útoků. Území Iráku je tak podle stěžovatele vystaveno riziku vojenských střetů, přičemž irácké orgány podle něj nemají dostatečnou sílu či vůli, aby těmto aktivitám proíránských milic zabránily. Na podporu svých tvrzení odkázal na informace zahraničních a českých médií a na cestovní doporučení Ministerstva zahraničních věcí. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný se s kasační argumentací neztotožnil. Je názoru, že jeho rozhodnutí i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou, příp. zamítl pro nedůvodnost.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).
[6] Krajský soud při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí nepostupoval v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost je tak přijatelná a současně důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel pochází z irácké provincie K.. V roce 2017 mu žalovaný udělil doplňkovou ochranu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu z důvodu tehdejšího ozbrojeného konfliktu na území Iráku. Poté, co žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 1. 2020 doplňkovou ochranu neprodloužil, Krajský soud v Ostravě toto rozhodnutí rozsudkem ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 62 Az 9/2020, zrušil, neboť žalovaný neopatřil dostatečné informace o bezpečnostní situaci v zemi původu. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2022 krajský soud rozsudkem ze dne 21. 12. 2022, čj. 20 Az 11/2022-90, rovněž zrušil. Žalovaný již sice shromáždil dostatek aktuálních informací, podle krajského soudu je však nesprávně vyhodnotil ve vztahu k trvání důvodů doplňkové ochrany. Teprve třetí rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2023 o neprodloužení doplňkové ochrany obstálo v soudním přezkumu. Krajský soud v Ostravě žalobu proti němu rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, čj. 20 Az 14/2023-68, zamítl a Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost usnesením ze dne 12. 6. 2025, čj. 2 Azs 31/2025-48, odmítl.
[8] Předmětem nynějšího přezkumu je rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2025, kterým žalovaný zastavil řízení o opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný dovodil, že stěžovatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které by odůvodňovaly nové věcné posouzení jeho žádosti. Nad rámec toho se zabýval tím, zda od posledního věcného posouzení stěžovatelovy situace nedošlo k takové zásadní změně bezpečnostních poměrů v Iráku, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti. Na základě informací o zemi původu pocházejících převážně z let 2024 a 2025 dospěl k závěru, že k takové změně nedošlo.
[9] Krajský soud se s tímto posouzením ztotožnil. Zdůraznil, že žalovaný vycházel zejména z informací Ministerstva zahraničních věcí ze dne 8. 4. 2025, informací o situaci ve městě K. ze dne 18. 1. 2024 a informací Polského cizineckého úřadu ze dne 14. 2. 2025. Podle krajského soudu z těchto podkladů vyplývalo, že v Iráku sice nadále dochází k ojedinělým útokům na civilní obyvatelstvo, nikoli však k pravidelným a systematickým útokům v rozsahu srovnatelném se situací před rokem 2017. V letech 2022 až 2024 navíc na iráckém území nedošlo k žádné masové vojenské operaci cílené proti civilistům a počet civilních obětí ozbrojených útoků postupně klesal. Krajský soud proto uzavřel, že žalovaný dostatečně podložil závěr, podle něhož od posledního věcného posouzení nedošlo k zásadnímu zhoršení bezpečnostní situace v Iráku, vč. provincie K..
[10] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že krajský soud nezohlednil zásadní změnu bezpečnostních poměrů, k níž došlo mezi vydáním rozhodnutí žalovaného (23. 10. 2025) a vydáním napadeného rozsudku krajského soudu (21. 7. 2026). Podle stěžovatele tím krajský soud neprovedl úplné posouzení věci a nedostál požadavkům plynoucím ze zásady non-refoulement. Nejvyšší správní soud této námitce přisvědčil.
[11] Zásadu non-refoulement musí správní soudy respektovat i nad rámec žalobních bodů, mají-li poznatky nasvědčující tomu, že by navrácením žadatele mohlo dojít k ohrožení života, mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení. Takové poznatky mohou plynout nejen z tvrzení žadatele a z podkladů správního spisu, ale též ze skutečností známých soudu z jiných řízení nebo obecně známých. Pokud by jejich pominutí mohlo vést k navrácení bez účinného posouzení hrozící vážné újmy a ochranu by nebylo možné zajistit jiným řízením před návratem, musí soud uvedenou zásadu zohlednit z úřední povinnosti (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 3. 2011, čj. 7 Azs 79/2009-84, body 22 a 23; rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2022, čj. 4 Azs 214/2022-41, body 27 až 31).
[12] Na uvedený korektiv navazuje zvláštní zákonná úprava rozsahu soudního přezkumu ve věcech mezinárodní ochrany. Ačkoli krajský soud rozhodoval v červenci 2026, tedy po nabytí účinnosti zákona č. 314/2025 Sb., podle čl. II bodu 5 jeho přechodných ustanovení se právo podat žalobu proti rozhodnutí ministerstva a způsob jejího projednání řídí zákonem o azylu a soudním řádem správním ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Jelikož žalovaný rozhodl v říjnu 2025, použije se zákon o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026, včetně § 32 odst. 9. Citované ustanovení stanovilo, že soud při posuzování žaloby zohlední i nové důležité skutečnosti nastalé po vydání rozhodnutí ministerstva, vztahují-li se k možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu přitom není vázán žalobními body. Soud tedy při přezkumu nemohl vycházet jen z podkladů, které měl žalovaný k dispozici v době svého rozhodování, ale musel zohlednit též následný vývoj, mohl-li mít význam pro posouzení věci.
[13] Skutečnost, že v nynější věci jde o opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, na uvedeném nic nemění. Omezuje sice rozsah posouzení na otázku její přípustnosti, tedy zejména na existenci nových skutečností nebo zjištění relevantních z hlediska mezinárodní ochrany, mezi ně však patří také objektivní změna poměrů v zemi původu. Již rozšířený senát v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96, dovodil, že rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti musí obsahovat rovněž zdůvodněný závěr, že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti. Správnost tohoto závěru přitom podléhá v plném rozsahu přezkumu správních soudů. Při tomto přezkumu musí krajský soud respektovat také výše uvedený požadavek ex nunc posouzení.
[14] Stěžovatel již v žalobě zpochybňoval aktuálnost a úplnost podkladů, z nichž žalovaný vycházel při posouzení situace v zemi původu, včetně bezpečnostních poměrů v Iráku, a domáhal se opatření aktuálních informací o zemi původu. Poukazoval přitom na přetrvávající nepříznivou bezpečnostní situaci v Iráku a výslovně se dovolával úplného a ex nunc posouzení skutkové a právní stránky věci podle čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU ke dni rozhodnutí krajského soudu.
[15] Krajský soud však při rozhodování vyšel z podkladů zachycujících situaci v zemi původu pouze za období předcházející rozhodnutí žalovaného a neopatřil si žádné informace postihující následný vývoj poměrů v zemi původu. Nemohl se proto omezit pouze na ověření, zda závěry žalovaného měly oporu v podkladech, které měl žalovaný k dispozici při svém rozhodování. Právě v případě opakované žádosti přitom může následná objektivní změna poměrů v zemi původu sama představovat novou skutečnost relevantní pro posouzení její přípustnosti.
[16] Tento nedostatek nabývá na významu vzhledem k časovému odstupu mezi podklady, z nichž krajský soud vycházel, a jeho rozhodnutím, jakož i vzhledem k vývoji bezpečnostní situace, který nastal v průběhu řízení před krajským soudem a na který stěžovatel nyní poukazuje v kasační stížnosti. Stěžovatel poukazuje zejména na ozbrojený konflikt zahájený dne 28. 2. 2026 mezi Izraelem a Spojenými státy americkými na jedné straně a Íránem na straně druhé a tvrdí, že jeho důsledky zasáhly rovněž Irák, kde podle něj působí proíránské ozbrojené milice, které z iráckého území útočí na zahraniční cíle a jsou následně terčem odvetných útoků. Nejvyššímu správnímu soudu v této fázi nepřísluší činit závěr, zda uvedený vývoj skutečně představuje takovou zásadní změnu situace v Iráku, která mohla založit přípustnost stěžovatelovy opakované žádosti. Podstatné je, že jde o vývoj následující až po období zachyceném v podkladech, o něž krajský soud opřel svůj závěr, který byl vzhledem ke svému významu všeobecně známý a nemohl krajskému soudu při rozhodování uniknout. Bez opatření aktuálních informací proto krajský soud neměl dostatečný podklad pro závěr, že ani ke dni jeho rozhodnutí nenastala zásadní změna situace v zemi původu ve smyslu judikatury k opakovaným žádostem.
[17] Požadavek aktuálnosti informací o zemi původu přitom nelze posuzovat mechanicky podle stáří jednotlivých zpráv. Rozhodující je, zda podklady stále věrně zachycují skutečný stav poměrů v zemi původu. Dojde-li mezitím k podstatnému bezpečnostnímu vývoji, může pozbýt potřebné aktuálnosti i jinak relativně nový podklad; naopak při stabilní situaci nemusí být nepoužitelný ani podklad starší (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2020, čj. 6 Azs 109/2019-74). V nynější věci proto není rozhodující samotná skutečnost, že zprávy pocházely z let 2024 a 2025, nýbrž to, že nezachycovaly vývoj, který nastal v době mezi rozhodnutím žalovaného a rozhodnutím krajského soudu a mohl být významný právě pro posouzení, zda nedošlo k zásadní změně situace v zemi původu.
[18] Krajský soud tedy pochybil, jestliže posouzení bezpečnostní situace uzavřel na základě podkladů žalovaného a neopatřil si informace umožňující posoudit stav ke dni svého rozhodnutí. Požadavek vycházet při přezkumu rozhodnutí o nepřípustnosti opakované žádosti z informací o zemi původu aktuálních ke dni soudního rozhodnutí vyplývá rovněž z rozsudku NSS ze dne 19. 10. 2021, čj. 1 Azs 292/2021-51. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku, který se rovněž týkal Iráku, zdůraznil, že úkolem krajského soudu je opatřit si informace o zemi původu aktuální ke dni jeho rozhodování a na jejich základě posoudit, zda nedošlo k takové změně poměrů, která by mohla založit opodstatněnost opakované žádosti.
[19] Nejvyšší správní soud nad rámec dodává, že samostatně nerozhodoval o stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o této kasační stížnosti rozhodl bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2003, čj. 2 Azs 3/2003-44).
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení krajský soud při respektování výše uvedeného na základě dostatečně aktuálních informací o zemi původu posoudí, zda od posledního věcného posouzení stěžovatelovy situace nedošlo k takové zásadní změně poměrů, která by mohla být významná pro posouzení přípustnosti jeho opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 1. října 2026
Tomáš Foltas
předseda senátu