2 Azs 31/2025

Plný text

2 Azs 31/2025 - 49
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. J. M. M., zast. Mgr. Ondřejem Zaorálkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2023, č. j. OAM395/ZAZA11K09PD1R32017, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2025, č. j. 20 Az 14/202368,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobce je irácký Kurd pocházející z města K. Žalovaný mu v roce 2017 udělil doplňkovou ochranu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to s ohledem na probíhající vnitrostátní ozbrojený konflikt v Iráku.

[2] V roce 2020 žalovaný žalobci doplňkovou ochranu neprodloužil, ale jeho rozhodnutí zrušil Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 9. 2020, č. j. 62 Az 9/202030. Kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud (NSS) odmítl jako nepřijatelnou usnesením ze dne 3. 12. 2020, č. j. 10 Azs 327/202024. Žalovaný v roce 2022 znovu rozhodl o neprodloužení doplňkové ochrany, ale i toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2022, č. j. 20 Az 11/202290. V návaznosti na tento rozsudek krajského soudu vydal žalovaný v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým ani tentokrát žalobci doplňkovou ochranu neprodloužil. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce opět bránil u Krajského soudu v Ostravě, který doplnil dokazování některými dalšími podklady o situaci v Iráku a poté žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v obsáhlé kasační stížnosti namítá, že rozhodnutí krajského soudu i žalovaného jsou nepřezkoumatelná a nezákonná. Podle stěžovatele jeho dlouhodobý pobyt v České republice a jeho integrace do evropské společnosti představují okolnosti, které by měly být z hlediska skutečného nebezpečí vážné újmy zohledněny, k čemuž poukázal na judikaturu Soudního dvora Evropské unie. Situace v Iráku je stále nestabilní a nebezpečná, přetrvávají etnické a sektářské konflikty a v zemi je stále aktivní organizace Islámský stát. Žalovaný a krajský soud nesprávně vyhodnotili podklady o zemi původu. Podklady vytvořené britskými a polskými orgány nejsou pro české orgány relevantní a závazné. Žalovaný relativizuje nedobrou bezpečnostní situaci v Iráku. Podle žalobce se nadále měly uplatnit závěry rozsudku č. j. 20 Az 11/202290 a dalších dřívějších rozhodnutí krajského soudu ohledně situace v Iráku.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a předchozí vyjádření. Napadené rozhodnutí i rozsudek krajského soudu považuje za řádně odůvodněné a souladné s judikaturou. Obě rozhodnutí poskytují odpověď na všechny stěžovatelovy námitky.

[5] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Neníli tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[7] NSS považuje napadený rozsudek krajského soudu za podrobně a srozumitelně odůvodněný. Krajský soud komplexně posoudil situaci stěžovatele a řádně vypořádal všechny jeho žalobní námitky. Připomněl obecný zákonný a judikaturní rámec prodlužování doplňkové ochrany (body 25 až 31) a zmínil rozhodovací praxi NSS k situaci v Iráku (bod 33). Následně podrobně odůvodnil, proč lze na základě provedeného dokazování uzavřít, že konflikt v Iráku již nemá charakter totálního konfliktu, že bezpečnostní situace v guvernorátu K. se postupně zlepšuje a že případné hrozby v tomto regionu jsou soustředěny převážně do venkovských oblastí, z nichž však stěžovatel nepochází (body 34 až 40). Krajský soud také zhodnotil individuální situaci stěžovatele a vysvětlil, proč u něj nejsou dány faktory, které by nebezpečí vážné újmy zvyšovaly (bod 41). Věnoval se také možnosti stěžovatele pobývat i v S., která představuje bezpečnou oblast a stěžovatel tam již před svým odjezdem z Iráku pobýval (bod 42), vypořádal se s odkazy na předchozí rozhodnutí krajského soudu ve stěžovatelově věci (bod 45) a s důkazními návrhy stěžovatele, jimž nevyhověl pro jejich neaktuálnost (bod 46). Z rozsudku krajského soudu je také patrné, z jakých důvodů považoval rozhodnutí žalovaného za přezkoumatelné a řádně odůvodněné (zejm. body 39, 41 až 44 a 47).

[8] NSS podotýká, že byť je kasační stížnost stěžovatele značně obsáhlá, v ní obsažená argumentace zůstává v rovině relativně obecné a nekonkrétní polemiky se závěry krajského soudu, zejména těmi týkajícími se zhodnocení situace v zemi původu. Jde však přesto o přípustné kasační námitky (k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. IV. ÚS 623/23, bod 21) Krajský soud nicméně podle NSS postupoval v souladu s judikaturou týkající se posuzování skutečného nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu (zejména rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/200868, č. 1840/2009 Sb. NSS; viz body 40 a 41 napadeného rozsudku krajského soudu; dále např. rozsudky NSS ze dne 24. 7. 2013, č. j. 6 Azs 15/201335, bod 22, a ze dne 20. 9. 2021, č. j. 1 Azs 202/202133, body 40 a 41; k odnětí, resp. neprodloužení doplňkové ochrany obecně srov. rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 Azs 21/201157).

[9] V této souvislosti kasační soud připomíná i bod 35 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (tzv. kvalifikační směrnice), podle nějž nebezpečí, kterým je všeobecně vystaveno obyvatelstvo jednotlivé země nebo jeho část, sama o sobě nepředstavují konkrétní ohrožení, které by mohlo být hodnoceno jako vážná újma. Krajský soud podrobně vysvětlil, proč podle něj v případě stěžovatele jde právě o takový případ (bod 41 napadeného rozsudku).

[10] NSS dále odkazuje na svá rozhodnutí z poslední doby týkající se osob z Iráku ve srovnatelném postavení s nynějším stěžovatelem, kterým nebyla prodloužena doplňková ochrana udělená s ohledem na § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu a jejichž kasační stížnosti byly také odmítnuty jako nepřijatelné (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2024, č. j. 8 Azs 177/202384, bod 24 a násl., a ze dne 26. 2. 2025, č. j. 1 Azs 191/202488, bod 12 a násl.).

[11] Také k otázce dostatečnosti a aktuálnosti shromážděných podkladů o zemi původu krajský soud podle NSS přistoupil v souladu s ustálenou judikaturou (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2017, č. j. 45 Az 21/201655, č. 3714/2018 Sb. NSS; rozsudky NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/200881, č. 1825/2009 Sb. NSS, bod 16, nebo ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/201736, bod 41 a další tam citovaná judikatura). Krajský soud se podrobně vyjádřil ke kvalitě shromážděných podkladů (zejm. body 35 a 44), sám doplnil dokazování o aktuální podklady (srov. bod 21 napadeného rozsudku) a tyto podklady detailně hodnotil (zejm. body 35 až 39). Jeho úvahy při jejich hodnocení jsou ucelené, logické a přesvědčivé.

[12] Pokud jde o stěžovatelovu námitku týkající se integrace do evropské společnosti a přijetí jejích hodnot, v důsledku čehož má stěžovateli po návratu do Iráku hrozit vážná újma, NSS podotýká, že tato (nadto značně obecná) argumentace se poprvé objevuje až v kasační stížnosti. Jde tedy o totožnou situaci, s níž se NSS vypořádal v bodě 16 již citovaného usnesení č. j. 8 Azs 177/202384, kde k obdobné námitce uvedl, že „Námitku nedostatečné individualizace vážné újmy s ohledem na jeho pozápadněné smýšlení stěžovatel rovněž uplatnil až v řízení před Nejvyšším správním soudem, a to pouze stroze. […] Námitku směrující vůči posouzení vážné újmy s ohledem na své pozápadněné smýšlení tak stěžovatel neuplatnil v řízení před městským soudem, ač tak učinit mohl. Nejvyšší správní soud ji proto shledal nepřípustnou.“. I v nynější věci jde tudíž o námitku nepřípustnou (§ 104 odst. 4 s. ř. s.).

[13] Konečně pokud jde o námitku stěžovatele, že původcem některých krajským soudem užitých podkladů jsou orgány jiných států, konkrétně polský cizinecký úřad (Urząd do Spraw Cudzoziemców), resp. Vrchní soud Velké Británie, Senát pro přistěhovalectví a azyl (Upper Tribunal, Immigration and Asylum Chamber), pak NSS odkazuje na § 125 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, zde ve spojení s § 64 s. ř. s., podle nějž za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci (k tomu např. rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2021, č. j. 6 Afs 42/202169, bod 25). Ostatně to, že zdrojem relevantních informací o zemi původu mohou být i orgány různých států, uznává i Evropský soud pro lidská práva (např. rozsudek ze dne 17. 7. 2008 ve věci NA proti Spojenému království, č. stížnosti 25904/07, § 119). Nadto podklad pocházející ze Spojeného království, byť je obsažen v přílohové části soudního spisu, krajský soud nakonec k důkazu neprovedl a nevycházel z něj (srov. bod 21 napadeného rozsudku; nevycházel z něj přitom ani žalovaný ve svém rozhodnutí, jak je patrné z výčtu podkladů na s. 4), v této části je tedy námitka stěžovatele mimoběžná (usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/200977, č. 2103/2010 Sb. NSS).

[14] Z napadeného rozsudku je patrné, že krajský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Řádně vypořádal všechny žalobní body a nedopustil se pochybení, které mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení.

[15] NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s).

[16] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. června 2025

Sylva Šiškeová
předsedkyně senátu

Plný text

2 Azs 31/2025 - 22
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. J. M. M., zast. Mgr. Ondřejem Zaorálkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2024, č. j. OAM395/ZAZA11K09PD1R32017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2025, č. j. 20 Az 14/202368, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě označenému v záhlaví. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí, jímž žalovaný stěžovateli neprodloužil doplňkovou ochranu podle § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Kasační stížnost stěžovatele nemá s ohledem na § 32 odst. 5 ve spojení s § 32 odst. 2 zákona o azylu odkladný účinek ze zákona.

[2] Stěžovatel v kasační stížnosti navrhl přiznání odkladného účinku. Uvedl, že se sice nejedná o věc správního vyhoštění, ale v důsledku rozhodnutí žalovaného bude nucen vycestovat. Stěžovatel je tedy v obdobném postavení jako adresát rozhodnutí o správním vyhoštění. V těchto případech Nejvyšší správní soud (NSS) judikuje, že hrozící újma je zřejmá již z povahy takového rozhodnutí. Vyhošťovaným cizincům je obvykle zachována možnost setrvat na území České republiky po dobu soudního řízení. V případě úspěchu ve věci by stěžovateli hrozila až nevratná újma. Zejména by mu vznikla újma spočívající v nemožnosti vystupovat v řízení osobně a realizovat právo na spravedlivý proces. Stěžovatel odkázal na usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011100, ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2 Azs 131/201624, ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/201425, č. 3169/2015 Sb. NSS, a ze dne 30. 5. 2019, č. j. 1 Azs 157/201929.

[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti pouze namítl, že podmínky pro přiznání odkladného účinku nejsou splněné. Stěžovatel totiž dostatečně konkrétně netvrdí a neprokazuje existenci hrozící újmy. K tomu žalovaný odkázal na usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/201232.

[4] Podle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat; § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užijí přiměřeně. Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna tím, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[5] NSS ustáleně judikuje, že stěžovatel, který žádá o přiznání odkladného účinku, je povinen dostatečně konkrétně a individualizovaně tvrdit, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným osobám, vysvětlit, v čem tato újma spočívá, a uvést její rozsah. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel obává, by pro něj byl zásadním zásahem.

[6] NSS dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v této věci splněny.

[7] Jediné konkrétní tvrzení o hrozící újmě, které stěžovatel v návrhu předestřel, se týká ztráty možnosti osobní účasti v soudním řízení. V této souvislosti je především nutné zohlednit usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/201938, č. 4039/2020 Sb. NSS. Rozšířený senát zde uzavřel, že obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (body 57, 58 a 61 citovaného usnesení). Zájem na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti nepochybně může být důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nemělo by tomu tak být ovšem automaticky bez dalšího, ale obvykle jen ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele), nebo v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci. Všechny tyto okolnosti by měly konkrétně plynout z toho, co stěžovatel tvrdí a osvědčí (bod 59 usnesení rozšířeného senátu).

[8] V nynější věci však stěžovatel pouze obecně uvedl, že osobní neúčast v soudním řízení by byla v rozporu s výkonem jeho práva na spravedlivý proces, aniž by vysvětlil, proč jsou v jeho individuálním případě dány důvody pro to, aby možnost osobní účasti v řízení o kasační stížnosti odůvodňovala přiznání odkladného účinku. Judikatura, na kterou stěžovatel odkazoval, se sice týká přiznání odkladného účinku s ohledem na možnost osobní účasti v soudním řízení, časově však předchází již citovanému usnesení rozšířeného senátu č. j. 8 Azs 339/201938, tudíž nezohledňuje závěry v něm vyslovené, a není tak přiléhavá.

[9] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neodůvodňuje ve stěžovatelově věci ani samotná nutnost vycestovat z území České republiky. K tomu lze odkázat na bod 58 usnesení č. j. 8 Azs 339/201938, v němž rozšířený senát zdůraznil, že zákonodárce v určitých typech věcí odkladný účinek ze zákona cizincům přiznal, v jiných naopak nepřiznal. Soudním výkladem nelze nastavit podmínky přiznání odkladného účinku tak, že je v podstatě splní každý cizinec, jemuž hrozí povinnost opustit území státu. Rozšířený senát se v této otázce ztotožnil se závěry vyslovenými v bodě 7 usnesení NSS ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/201532. Podle něj by takový přístup vedl k paušálnímu přiznávání odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost vycestovat z území České republiky. Tím by byla popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku, jakož i záměr zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem směřujícím proti takovému typu správních rozhodnutí odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona.

[10] Nad rámec nutnosti vycestovat stěžovatel žádná další tvrzení o hrozící újmě neuvedl (srov. opačně např. navrhovatele ve stěžovatelem citovaném usnesení č. j. 5 As 73/2011100, který odkázal na svou rodinnou situaci, včetně těhotenství své manželky a péče o děti). Stěžovatel nezdůvodnil, proč by právě v jeho případě nemělo být aplikováno pravidlo podle § 32 odst. 2 a 5 zákona o azylu o tom, že jeho kasační stížnost odkladný účinek nemá; neunesl tedy břemeno tvrzení. Jak NSS v minulosti uvedl, pokud stěžovatel svůj návrh odůvodnil pouze obecně a nekonkretizoval újmu, která mu údajně hrozí, není úkolem kasačního soudu, aby tyto důvody za stěžovatele vyhledával (usnesení NSS ze dne 2. 9. 2013, č. j. 5 As 61/201338, bod 8).

[11] Z výše uvedených důvodů NSS kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Tímto rozhodnutím nepředjímá rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/200576, č. 1072/2007 Sb. NSS).

[12] Jelikož je stěžovatel osvobozen od soudních poplatků [§ 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], nepodléhá jeho návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti poplatkové povinnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. března 2025

Sylva Šiškeová
předsedkyně senátu