3 Azs 143/2026

Plný text

3 Azs 143/2026 - 22
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové, soudce JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyně Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: K. U., zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem [adresa] Praha 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2026, č. j. CPR143163/ČJ2026930310V234, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2026, čj. 32 A 21/2026 – 35,

takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 17. 3. 2026, kterým bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců), na dobu 12 měsíců z důvodu jeho neoprávněného pobytu po zániku zaměstnanecké karty. Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil pro nesprávné určené délky neoprávněného pobytu, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku.

[2] V návrhu uvádí, že považuje právní názor vyjádřený v napadeném rozsudku za nesprávný, neboť městský soud vycházel z judikatury vztahující se k již neaktuální právní úpravě (před účinností § 50 odst. 8 zákona o pobytu cizinců). Pokud by správní orgány respektovaly nesprávný závěr soudu a v dalším řízení rozhodly v souladu s ním, avšak Nejvyšší správní soud by následně napadený rozsudek zrušil, původní rozhodnutí o správním vyhoštění by „obživlo“. V této souvislosti odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006  49, č. 1255/2007 Sb. NSS. V důsledku toho by vedle sebe souběžně existovala dvě různá rozhodnutí v téže věci. Takový stav by byl obtížně řešitelný a oslaboval by právní jistotu účastníků řízení. Je rovněž ve veřejném zájmu vyčkat na autoritativní posouzení výkladu § 50 odst. 8 zákona o pobytu cizinců, neboť judikatura městského soudu není jednotná. Přiznáním odkladného účinku nevznikne žalobci ani jiný osobám nepřiměřená újma, bude pouze zachován stávající stav.

[3] Žalobce k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že mu přiznáním odkladného účinku hrozí citelnější újma, než jaká může být způsobena veřejnému zájmu tím, že by mohl přechodně setrvat na území ČR.

[4] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení důvodů a skutečností přednesených stěžovatelem dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 107 téhož zákona.

[5] Podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle citovaných ustanovení lze kasační stížnosti odkladný účinek přiznat, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[6] Nejvyšší správní soud připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem na poměry konkrétního stěžovatele, mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům. V žádosti o přiznání odkladného účinku je proto nutné vylíčit individualizované a závažné okolnosti, které mimořádné vyloučení účinků pravomocného rozhodnutí odůvodňují (viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/201938, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 65, či ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/201458, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).

[7] V nyní projednávané věci stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku žádné dostatečně konkrétní a závažné důvody nepředestřel. Jednáli se o argumentaci ohledně možného vzniku složité procesní situace spočívající v budoucí existenci dvou konkurenčních rozhodnutí, Nejvyšší správní soud již v rámci své rozhodovací činnosti opakovaně vyslovil, že taková okolnost sama o sobě nepředstavuje důvod pro přiznání odkladného účinku (usnesení ze dne 23. 4. 2015, č. j. 10 Azs 70/2015  28, ze dne 7. 10. 2015, č. j. 1 Azs 207/2015  16, či ze dne 30. 7. 2020, č. j. 6 Azs 224/2020  22). Podrobně se k této otázce vyjádřil rozšířený senát ve výše uvedeném usnesení č. j. 10 Ads 99/2014  58 (které bylo reakcí na nejednoznačný výklad stěžovatelem odkazovaného usnesení rozšířeného senátu č. j. 2 Ans 3/2006  49), přičemž zde vyslovil: „Obtížně řešitelná procesní situace není bezprostředním ohrožením důležitého veřejného zájmu. Dodržení závazného právního názoru a v tomto důsledku pouhá hrozba existence dvou rozhodnutí ve stejné věci, včetně dvou protichůdných hmotněprávních rozhodnutí, nemůže proto pro žalovaného bez dalšího představovat újmu dosahující intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku. Považovalali by se pouhá hrozba existence dvou odlišných rozhodnutí sama o sobě za újmu, musel by být odkladný účinek přiznáván téměř ke každé žádosti správního orgánu, jehož rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno. Tento postup by odporoval shora popsanému smyslu a účelu zákonné úpravy a mohl by vést i k nerovnosti stran, tj. k porušení § 36 odst. 1 s. ř. s.“

[8] Nejvyšší správní soud rovněž zdůrazňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podané správním orgánem je s ohledem na jeho postavení v systému veřejné správy vyhrazeno toliko ojedinělým případům, v nichž by správnímu orgánu, potažmo jím chráněnému veřejnému zájmu hrozil vznik vážné újmy. K tomu rozšířený senát v již citovaném usnesení č. j. 10 Ads 99/2014 – 58 upřesnil: „Újmou žalovaného nebude ohrožení jakéhokoliv veřejného zájmu, resp. veřejného zájmu v širším slova smyslu, tj. např. zájmu na obecném výběru daní, na jednotném postupu správních orgánů či na procesně hladkém průběhu řízení. (…) Jako příklad újmy na straně žalovaného lze uvést ohrožení důležitého veřejného zájmu, kterým je ochrana vzácné kulturní památky, jež by mohla být nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného nevratně poškozena nebo zničena. (…) Za ohrožení důležitého veřejného zájmu lze považovat i případy, které již rozšířený senát jako výjimečné uvedl v usnesení ve věci sp. zn. 2 Ans 3/2006: vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.“

[9] S ohledem na citované judikaturní závěry Nejvyšší správní soud konstatuje, že možná budoucí existence dvou odlišných správních rozhodnutí v téže věci nepředstavuje výjimečnou situaci, kterou by bylo možné považovat za újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Dostatečný důvod pro přiznání odkladného účinku nepředstavuje ani zcela povšechný odkaz na právní jistotu. Aby byl stěžovatel s návrhem na přiznání odkladného účinku úspěšný, musel by popsat, jaká specifika věci či charakteristiky žalobce svědčí v této konkrétní věci pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti z důvodu ohrožení veřejného zájmu. To však neučinil.

[10] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že relevantní není ani stěžovatelův argument o nejednotnosti judikatury Městského soudu v Praze a nesouhlas se závěrem napadeného rozsudku. Třebaže stěžovatel s právním názorem městského soudu nesouhlasí, je pro něj v současné době závazný. Jeho správnost nemůže Nejvyšší správní soud posuzovat při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku, které je toliko rozhodnutím předběžné povahy, ale učiní tak až v rozhodnutí ve věci samé. Z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/200576, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. září 2026

Mgr. Lenka Krupičková
předsedkyně senátu