Plný text
4 As 174/2026-102
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: Český svaz ochránců přírody Zelená Čáslav, IČO [IČO], se sídlem [adresa] Čáslav, zast. Mgr. Vincencem Boučkem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem [adresa] Praha 10, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] a, Praha 10, zast. JUDr. V. P., LL.M., advokátem, se sídlem [adresa] Praha 4, II) Středočeský kraj, se sídlem [adresa] Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2026, č. j. MZP/2026/210/125, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2026, č. j. 41 A 37/2026-253,
takto:
I. Návrh osoby zúčastněné na řízení I) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
II. Osobě zúčastněné na řízení I) se ukládá, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku, který podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků činí částku 1.000 Kč.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím částečně změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 12. 3. 2025, č. j. 120158/2024/KUSK OŽP/Kra, jímž krajský úřad vydal podle § 19a odst. 2 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), 28. změnu integrovaného povolení ze dne 26. 9. 2007, č. j. 94096/2006/KUSK OŽP/Šf. Podstatou této změny je, že osobě zúčastněné na řízení I) coby provozovateli Centra komplexního nakládání s odpady Čáslav umožňuje provozovat etapu IV.B Skládky S-NO (skládka pro nebezpečné odpady) Čáslav (dále jen „skládka“), která spočívá zejména v navýšení kapacity o 595.000 m3. Vydání změny předcházelo posouzení vlivů (dále také jen „EIA“) podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, které zahrnovalo celý širší záměr rozšíření skládky o etapy IV.B a V až VIII o celkové kapacitě 2.595.000 m3.
[2] Nadepsaným rozsudkem Krajský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně zrušil též závazné stanovisko ministra životního prostředí ze dne 10. 12. 2025, č. j. MZP/2025/290/589, jímž bylo potvrzeno závazné stanovisko žalovaného ze dne 29. 8. 2024, č. j. MZP/2024/210/3069, k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 9a odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.
[3] Proti tomuto rozsudku podali žalovaný a osoba zúčastněná na řízení I) kasační stížnosti.
[4] Osoba zúčastněná na řízení I) (stěžovatel) spojil s kasační stížností návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Uvedl, že zrušením rozhodnutí žalovaného a potvrzujícího stanoviska odpadl právní titul k provozu Etapy IV.B. V důsledku toho musel stěžovatel provoz části skládky bezodkladně přerušit, a to v situaci, kdy je kapacita Etapy IV.B zaplněna jen částečně. To s sebou nese zvláštní technické požadavky pro zajištění bezpečnosti skládky po okamžitém ukončení provozu, se kterým jsou spojeny nepředvídatelné náklady. Při nepřiznání odkladného účinku proto stěžovateli vznikne, a částečně již vznikla, nevratná újma.
[5] Základním zdrojem nákladu spojeného s náhlým ukončením provozu je potřeba technického zabezpečení již uložených odpadů v přechodné fázi provozu. Aktuálně stěžovatel přistoupil k první úrovni opatření, a to k úpravě odvodňovacího zařízení. Celkové odhadované náklady na tuto úroveň jsou přibližně 640.000 Kč. V případě pokračujícího přerušení by bylo nutno přistoupit k dalším opatřením, zejména k překrytí částečně zaplněné plochy fólií (odhad nákladů 3.800.000 Kč). Případně, pokud by bylo vyloučeno uvedení Etapy IV.B do provozu, bude nutné přistoupit též k odvozu dosud uložených odpadů (odhad nákladů cca 6.748.000 Kč) a přesypání a rekultivaci již vybudované části skládky. Přerušením provozu stěžovateli dále vzniká ušlý výnos, který lze za období od 1. 4. 2026 do 23. 8. 2026 vyčíslit přibližně na 5.667.139 Kč měsíčně. S přerušením provozu jsou dále spojeny náklady na udržovací práce a na techniku a personál (cca 391.667 Kč měsíčně), případně dodatečné náklady na přesun techniky na jiná zařízení a její zpětný návoz (cca 92.000 Kč za přesun jednoho stroje). Stěžovateli též vznikají náklady na zajištění náhradní kapacity u jiných zařízení, jakož i riziko smluvních pokut za nesplnění převzatých závazků k odstranění odpadu. Stěžovateli již nyní vznikla újma v řádu stovek tisíc korun, která je nevratná, a s každým dalším měsícem přerušení provozu mu vzniká další újma v řádu milionů korun měsíčně.
[6] V důsledku přiznání odkladného účinku nehrozí žalobci ani jiným osobám (zejména žalovanému, Středočeskému kraji a veřejnosti) bezprostřední ani konkrétní újma. Přiznáním odkladného účinku nedojde k žádnému rozšíření, zintenzivnění ani jinému zhoršení dosavadního provozu Etapy IV.B oproti stavu, který zde existoval již před vydáním napadeného rozsudku, ale zachová se dosavadní provozní režim. Pro absenci reálné hroby konkrétní újmy ostatně zamítl krajský soud návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě. Na tom nezměnil nic ani napadený rozsudek, v němž krajský soud zamítl všechny věcné výtky žalobce týkající se údajných negativních vlivů skládky na okolní prostředí a rozhodnutí žalovaného zrušil pouze pro dílčí formální vady odůvodnění procesu EIA. Naproti tomu újma, která by vznikla stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, je konkrétní, bezprostřední, kvantifikovatelná a z podstatné části nevratná.
[7] Přiznání odkladného účinku není ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Provoz skládky plní významnou veřejnou funkci v systému odpadového hospodářství Středočeského kraje a hlavního města Prahy. Skládka je zařízením typu S-NO (skládka pro nebezpečný odpad) a zajišťuje kapacity, které jsou v regionu jinak nedostatkové. Stěžovatel za účelem ověření dostupnosti náhradní kapacity zaslal přípisy s poptávkou kapacity přibližně 2.350 t měsíčně provozovatelům dalších zařízení v okruhu cca 70 km od Čáslavi, přičemž obdržel negativní reakce z důvodu nedostupnosti kapacity v poptávaném rozsahu. Možnost přijetí odpadů potvrdilo pouze zařízení Zdechovice (BWM), avšak s nově omezenou kapacitou oproti předchozí spolupráci. Omezenou částečnou kapacitu pak nabídlo zařízení Lodín, kterou však stěžovatel již v plném rozsahu využívá. Ačkoliv byl stěžovatel nucen provoz skládky přerušit, nejsou dosud zajištěny dostatečné náhradní kapacity. Stěžovatel přitom přijímá odpad od 100 různých obcí, kdy v důsledku přerušení provozu Etapy IV.B reálně hrozí, že odpad, včetně nebezpečného odpadu, u něhož jsou zpracovatelské kapacity ještě omezenější, bude muset být přepravován do podstatně vzdálenějších zařízení, anebo nebudou kapacity dostupné vůbec. Dovoz ke vzdálenějším zařízením nevyhnutelně povede k nárůstu dopravy, emisí a další související zátěže. Přerušení provozu by tak vedlo k horším důsledkům pro veřejný zájem na ochraně životního prostředí než jeho pokračování. Zajištění náhradních kapacit by znamenalo i nutnost vynaložit další náklady, a to nejen pro stěžovatele, ale zejména pro obce v regionu a jejich obyvatele, kteří produkci odpadu smluvně zajišťují prostřednictvím stěžovatele.
[8] Žalobce ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele nejsou splněny podmínky. Tvrzená hrozící újma stěžovateli a její výše je nepodložená a výrazně nadhodnocená, přičemž nedosahuje intenzity újmy hrozící třetím osobám přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti. Náklady na zakonzervování a údržbu nedostatečně zaplněné části Etapy IV.B, jejich důvodnost a výše je spekulativní, u nákladů na vybudování tzv. odvodňovacího límce pak není zřejmá jejich souvislost s výkonem napadeného rozsudku. V případě nákladů na překrytí částečně zaplněné plochy fólií a nákladů na případný odvoz již uložených odpadů a stavební úpravu vybudované vany pak z ničeho neplyne jejich nezbytnost ani to, jak stěžovatel vyčíslil jejich výši. Tvrzená újma spočívající v ušlém zisku za poplatky za ukládaný odpad pak nezohledňuje to, že odpad může být využit či skládkován i v jiných zařízeních provozovaných stěžovatelem, na nichž stěžovatel může využít i uvolněnou techniku a pracovní síly. Hrozící ekonomickou újmu je navíc nutno hodnotit v rámci celkových ekonomických poměrů stěžovatele. Stěžovatel za rok 2025, kdy byl přerušen provoz skládky v Čáslavi, vykázal obrat 5 miliard Kč a zisk 779.535.000 Kč, tedy více než v roce 2024. Stěžovatel proto není ekonomicky závislý na provozu skládky v Čáslavi a přerušení provozu etapy IV.B pro něj nemá citelný ekonomický dopad.
[9] Přiznáním odkladného účinku vznikne újma na veřejných zájmech na ochraně životního prostředí a veřejného zdraví. Krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil z důvodu porušení povinností plynoucích ze zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a to pro neposouzení vlivů zkrápění skládkovou vodou na životní prostředí, chybějící charakteristiku významných vlivů mimořádných situací a absentující zpracování tzv. nulové varianty. Vzhledem k tomu, že některé vlivy záměru nebyly náležitě posouzeny, dochází dalším provozem zařízení k ohrožení životního prostředí. Popsané vady přitom mohou mít vliv na provoz etapy IV.B jako celku, jakož i přímé negativní dopady na životní prostředí a veřejné zdraví. Negativní dopady provozu skládky v Čáslavi na žalobce, resp. na životní prostředí a veřejné zdraví, dokládají také výsledky aktuálního Průzkumu kontaminace v okolí skládky Čáslav Studie ze srpna 2026, kterou provedl spolek Arnika, z. s. (dále jen „průzkum“). Průzkum byl prováděn ze vzorků odebraných z okolí skládky v Čáslavi v průběhu jara 2026. Z výsledků průzkumu vyplynulo mj., že okolí skládky (půda, povrchové a podzemní vody, vajíčka z domácích chovů) je ve zvýšené míře kontaminováno toxickými látkami, shodnými, jako jsou látky nacházející se mj. právě ve skládkové vodě, která je skladována v jímkách a používána ke zkrápění povrchu skládky. O to závažnější mohou být imise a rizika při souběžném plném provozu a dalším návozu, u něhož navíc nebyly dostatečně posouzeny a podmíněny vlivy na životní prostředí. Tato hrozící újma přesahuje teoreticky hrozící peněžní újmu stěžovatele (skládka se nachází v bezprostřední blízkosti města Čáslav a u vodního toku Klejnárky).
[10] Na rozšíření skládky, resp. na provozu etapy IV.B. nepanuje veřejný zájem, neboť kapacity ostatních zařízení jsou dostatečné. Stěžovatel v návrhu uvádí nutnost skládkovat cca 2.350 t/měsíc. Ze samotných tvrzení a důkazů předložených stěžovatelem vyplývá, že tuto kapacitu pojmou ostatní skládky v blízkosti Čáslavi. Konkrétně lze poukázat na skládku ve Zdechovicích, která stěžovateli nabídla možnost návozu odpadu v rozsahu 2500 t/měsíc, což plně pokrývá avizovanou potřebu stěžovatele. Z informací podaných stěžovatelem je zřejmé, že se jedná o skládku, na kterou stěžovatel navážel odpad do doby, než došlo k pravomocnému povolení provozu etapy IV.B skládky v Čáslavi. Stěžovatel dále účelově vynechává blízká zařízení, která sám provozuje. K těmto zařízením stěžovatel žádné údaje o vyčerpaných kapacitách nedoložil. Žalobce přitom ověřil, že například skládka v Benátkách nad Jizerou či skládka Nasavrky, které provozuje stěžovatel, nemají naplněnou kapacitu, přičemž umožňují zpracování stejných druhů odpadů jako skládka v Čáslavi (skládka Nasavrky neumožňuje pouze skládkování nebezpečného odpadu). Skutečnost, že k nedostatku kapacit nemůže v dohledné době dojít, potvrzují i plány odpadového hospodářství.
[11] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že podmínky pro přiznání odkladného účinku jsou splněny.
[12] Osoba zúčastněná na řízení II) se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
[13] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[14] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[15] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[16] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují. Je li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 65, a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).
[17] V této věci se jedná o vážení zájmu stěžovatele především na jeho podnikatelské činnosti v podobě provozování skládky, a zájmu na ochraně životního prostředí.
[18] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzovaném případě nedospěl k závěru, že by výkon nebo jiné právní následky rozsudku krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, resp. veřejnému zájmu.
[19] Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že stěžovateli vzniká v důsledku přerušení provozu skládky újma spočívající zejména v nákladech na technické zabezpečení již uložených odpadů a překrytí částečně zaplněné plochy fólií. Co se týče nákladů na odvoz dosud uložených odpadů a přesypání a rekultivaci již vybudované části skládky, sám stěžovatel uvedl, že tyto náklady by vznikly až případným pravomocným rozhodnutím o nepovolení etapy IV.B. Pokud pak stěžovatel poukazoval na náklady na zajištění náhradní kapacity, nevysvětlil, z jakého důvodu nemůže využít vlastní zařízení, která provozuje. Výši ušlého zisku pak stěžovatel dostatečně nedoložil. Výpočet provedl pouze na základě ceníku za přijetí odpadů platného od 1. 4. 2026 a z přehledové tabulky uložených odpadů v období od 1. 4. 2026 do 23. 8. 2026. Nepředložil však konkrétní smlouvy s obcemi, které u něj odpad ukládají. Z tohoto důvodu zůstalo nepodložené též tvrzené riziko smluvních pokut za nesplnění převzatých závazků k odstranění odpadu.
[20] Zároveň je však nezbytné vzít v potaz skutečnost, že napadeným rozsudkem krajského soudu bylo rozhodnuto o zrušení rozhodnutí, kterým byl povolen provoz etapy IV.B, a tedy další využívání skládky v důsledku navýšení její kapacity o 595.000 m3. Nelze mít přitom za relevantní argumentaci stěžovatele, že krajský soud v rozhodnutí o odkladném účinku neshledal, že by při provozu skládky hrozily závažné škody na životním prostředí, a odkladný účinek žalobě nepřiznal. Tato otázka je zatím sporná, neboť krajský soud napadené rozhodnutí zrušil mimo jiné z důvodu nedostatečného posouzení vlivů skládky na životní prostředí. Absence negativních dopadů skládky na životní prostředí byla rovněž zpochybněna žalobcem uváděným Průzkumem kontaminace v okolí skládky Čáslav ze srpna 2026, provedeným spolkem Arnika, z. s. (dále jen „průzkum“). K výsledkům tohoto průzkumu se přitom stěžovatel nikterak nevyjádřil. V této souvislosti Nejvyšší správní soud ovšem musí zdůraznit, že při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku se z povahy věci nemůže podrobně zabývat věcným posuzováním, zda ke vzniku újmy na životním prostředí v důsledku provozování skutečně dochází, ale pouze potencialitou existence této hrozby. Stejně tak Nejvyšší správní soud nemůže věcně posuzovat správnost závěrů krajského soudu, neboť to je předmětem meritorního posouzení kasační stížnosti.
[21] Z obsahu správního i soudního spisu přitom plyne, že po dobu řízení o žádosti o vydání změny integrovaného povolení, jejímž předmětem bylo navýšení kapacity již dříve provozované skládky o 595.000 m3, došlo k vyčerpání dosavadní kapacity skládky. Provoz skládky byl tedy do doby vydání napadeného rozhodnutí přerušen. Od 1. 4. 2026 pak stěžovatel začal skládku opětovně provozovat, k čemuž je třeba přihlédnout i při rozhodování o jeho návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Za situace, kdy je předmětné zařízení již provozováno, tak nelze jednoznačně vyloučit, že v důsledku přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může potenciálně hrozit závažná újma na životním prostředí a právech žalobce, jakož i dalších osob. Stěžovatel ostatně ve vztahu k těmto hrozbám jen obecně odkazuje na rozhodnutí o odkladném účinku krajského soudu a na zachování původního stavu. Absence potenciální hrozby na životním prostředí je však zpochybněna jednak napadeným rozsudkem, a zároveň průzkumem spolku Arnika ze srpna 2026. Z něj plyne, že okolí skládky (půda, povrchové a podzemní vody, vajíčka z domácích chovů) je zřejmě ve zvýšené míře kontaminováno toxickými látkami, které mají původ v provozu skládky. Ke kontaminaci dle průzkumu dochází pravděpodobně větrným transportem a resuspenzí prachu v okolí komunikací a průsakem skládkových vod.
[22] Z výše uvedeného tedy plyne, že nelze vyloučit minimálně potenciálně hrozící újmu na životním prostředí v okolí zařízení dotčeného provozováním skládky a tím rovněž na právech žalobce a dalších osob, přičemž tato možná újma se Nejvyššímu správnímu soudu jeví jako nepoměrně větší ve srovnání s ekonomickou újmou, která by mohla vzniknout stěžovateli.
[23] V této souvislosti je rovněž třeba přiměřeně ve vztahu k nyní projednávané věci zohlednit rozsudek NSS ze dne 14. 6. 2007, čj. 1 As 39/2006-55, v němž vyslovil, že „žalobcům z řad dotčené veřejnosti (musí být) vyhovováno k jejich návrhům na přiznání odkladného účinku správní žaloby tak, aby nemohlo docházet k situacím, kdy v době rozhodování o správní žalobě již byl povolený záměr nevratně realizován (...). Pokud by návrhu na přiznání odkladného účinku vyhovováno nebylo, došlo by k porušení čl. 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy a čl. 10a směrnice 85/337/EHS, neboť poskytovaná soudní ochrana by nebyla včasná a spravedlivá“. Citovaný závěr je použitelný i v nynější věci, byť návrh na přiznání odkladného účinku podala osoba zúčastněná na řízení.
[24] Nejvyšší správní soud odkázal na citovaný rozsudek též v usnesení ze dne 6. 5. 2015, č. j. 1 As 13/2015-225. V této věci posuzoval návrh žalobce (F. B. Society, z. s.) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Spor se týkal změny integrovaného povolení pro Elektrárnu Prunéřov, kdy by v důsledku přiznání odkladného účinku provozovatel elektrárny nemohl zařízení uvést do provozu. Jednalo se tedy o skutkově podobnou věc jako v právě posuzovaném případě. Nejvyšší správní soud se v usnesení č. j. 1 As 13/2015-225 přiklonil na stranu ochrany životního prostředí a přiznal kasační stížnosti žalobce odkladný účinek. V bodě 16 vysvětlil, že „v důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti (a tedy možného uvedení zařízení do provozu před rozhodnutím soudu o kasační stížnosti) hrozí závažná újma na životním prostředí, která by mohla být způsobena provozem obnovených bloků elektrárny nesplňující požadavky nejlepších dostupných technik na čistou energetickou účinnost zařízení. Tato potenciálně hrozící újma se soudu jeví jako nepoměrně větší ve srovnání s újmou, jež by vznikla osobě zúčastněné na řízení či jiným osobám zpožděním uvedení posuzovaného zařízení do provozu“. Obdobně lze poukázat též na usnesení NSS ze dne 20. 4. 2022, č. j. 10 As 100/2022-76, v němž byl posuzován návrh osoby zúčastněné na řízení (Elektrárna Chvaletice) na přiznání odkladného účinku. Rovněž v tomto případě byla předmětem sporu změna integrovaného povolení pro elektrárnu, přičemž Elektrárna Chvaletice namítala, že při nepřiznání odkladného účinku by musel být provoz zařízení zastaven. I zde soud shledal, že převažuje zájem na ochraně životního prostředí a odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal.
[25] Podobně i při rozhodování o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v této věci musel Nejvyšší správní soud vážit, zda by v případě vyhovění návrhu nebyla žalobci znemožněna efektivní soudní ochrana, kterou se domáhal podanou žalobou. K tomu by nepochybně došlo, jestliže by skládka byla i nadále provozována, což by potenciálně mohlo vést k závažné újmě na životním prostředí a okolí předmětného zařízení, jakož i na právech žalobce. Jde proto také o případ, kdy by přiznáním odkladného účinku (tj. „obživnutím“ povolení změny integrovaného povolení) mohla být ve svých důsledcích žalobci upřena včasná a spravedlivá soudní ochrana.
[26] Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že v důsledku přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by potenciálně mohla hrozit závažná újma na životním prostředí a právech žalobce a dalších osob. Riziko vzniku této újmy je přitom dostatečné pro posouzení věci, přičemž přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je také v rozporu s veřejným zájmem na ochraně životního prostředí, který již sám o sobě v daném případě převažuje nad stěžovatelem tvrzenou ekonomickou hrozící újmou.
[27] Nejvyšší správní soud současně nezpochybňuje, že existuje též veřejný zájem na řádném a bezpečném nakládání s odpady. Stěžovatel však nedoložil, že by tento veřejný zájem byl nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti ohrožen. Naopak ze stěžovatelem předložených důkazů, jakož i z tvrzení žalobce, vyplývá, že kapacity ostatních zařízení v blízkosti zařízení stěžovatele jsou dostatečné (viz např. e mailová komunikace stěžovatele se společností Marius Pedersen a. s. provozující skládku Zdechovice ze dne 18. 8. 2026), a odpadové hospodářství v regionu přerušením provozu skládky stěžovatele není ohroženo.
[28] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zamítl návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Závěrem Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[29] Na okraj Nejvyšší správní soud uvádí, že tato věc byla pro svou závažnost zařazena k přednostnímu projednání. I z tohoto důvodu by újma na straně stěžovatele či jiných osob měla být omezená.
[30] Nejvyšší správní soud stěžovateli dále uložil, aby zaplatil soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti usnesením ze dne 14. 9. 2026, č. j. 4 As 174/2026-68. Vzhledem k tomu, že tento poplatek nebyl doposud zaplacen, uložil Nejvyšší správní soud stěžovateli jeho úhradu. Poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (viz § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, činí výše soudního poplatku 1.000 Kč.
[31] Soudní poplatek lze zaplatit bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1040417426.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2026
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu