Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

5 Ads 47/2026

Téma · generováno AINepřijatelnost kasační stížnosti ve věci invalidního důchodu

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 11. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: CAMRDA JakubECLI:CZ:NSS:2026:5.Ads.47.2026.57
Další údaje
Předmět řízení: Důchodové pojištění - invalidní důchod

Shrnutí · generováno AI

Žalobce napadl zamítnutí nové žádosti o invalidní důchod a žádal další posudek nebo znalecké zkoumání zdravotního stavu. Soud uzavřel, že posudky přes dílčí rozdíly shodně vylučovaly potřebný pokles pracovní schopnosti, a kasační stížnost proto odmítl jako nepřijatelnou. K tvrzenému pozdějšímu zhoršení zdravotního stavu nemohl přihlédnout.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Kasační stížnost ve věci invalidního důchodu je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná, nevyvstane-li neřešená či rozdílně řešená právní otázka ani zásadní pochybení krajského soudu. Rozdílné dílčí závěry posudků samy o sobě nevyžadují revizní posudek či znalce, shodují-li se přesvědčivě, že pokles pracovní schopnosti nedosáhl 35 % podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. K pozdějšímu zhoršení zdravotního stavu soud nepřihlíží (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: T. M., zastoupen Mgr. Irenou Pavlíkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem [adresa] Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2026, č. j. 46 Ad 10/2025-102,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna a náhrada hotových výdajů advokátky Mgr. Ireny Pavlíkové se určují částkou 10 140 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

[1] Z dávkového spisu vyplynulo, že žalobce podal dne 6. 11. 2017 žádost o přiznání invalidního důchodu. Posudkem Pražské správy sociálního zabezpečení – LPS pro Prahu 22 Modřany ze dne 13. 3. 2019, č. j. LPS/2019/4-MDR_CSSZ, žalobce nebyl uznán invalidním dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v relevantním znění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť míra poklesu jeho pracovní schopnosti byla stanovena pouze na 10 %. Na základě uvedeného posudku vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 27. 3. 2019, č. j. XA, kterým žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítla.

[2] Žalobce podal dne 5. 8. 2019 novou žádost o přiznání invalidního důchodu. Posudkem Pražské správy sociálního zabezpečení – LPS pro Prahu 22 Modřany ze dne 23. 9. 2019, č. j. LPS/2019/1652-MDR_CSSZ, žalobce nebyl uznán invalidním dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť míra poklesu jeho pracovní schopnosti byla stanovena pouze na 10 %. Posuzující lékař dospěl k závěru, že se v případě žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), tedy „poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy – úzkostné a fobické poruchy, generalizovaná úzkostná porucha, sociální fobie, specifické fobie, smíšené úzkostně-depresivní poruchy, obsedantně kompulzivní porucha, reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení, posttraumatická stresová porucha, disociativní porucha, porucha somatoformní, neurastenie – minimální funkční postižení, neurotická aktivita, bez postižení základních psychických funkcí a bez poruchy osobnosti“, pro které tato položka přílohy vyhlášky stanoví míru poklesu pracovní schopnosti o 5 – 10 %. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 14. 10. 2019, č. j. XB, kterým žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítla.

[3] V námitkovém řízení posoudila žalobcův zdravotní stav lékařka pracoviště České správy sociálního zabezpečení pro Prahu a Střední Čechy, oddělení lékařské posudkové služby. V posudku ze dne 3. 12. 2019, č. j. LPS/2019/1026-NR-PRH_CSSZ, dospěla k závěru, že žalobce není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť míra poklesu jeho pracovní schopnosti byla stanovena pouze na 30 %. Posuzující lékařka v posudku dospěla k závěru, že v případě žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy v rámci stejné kategorie psychických onemocnění (viz výše) svou závažností „lehké postižení, narušení sociálních kontaktů a vazeb, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi“, pro které tato položka přílohy vyhlášky stanoví míru poklesu pracovní schopnosti o 15 – 20 %. Posuzující lékařka stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na 20 %, přičemž vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšila tuto hodnotu o 10 % na celkových 30 %. Na podkladě tohoto posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 16. 12. 2019, č. j. XC, zamítla žalobcovy námitky a své rozhodnutí ze dne 14. 10. 2019, č. j. XB, potvrdila.

[4] Proti rozhodnutí o námitkách podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který požádal v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v relevantním znění (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze o vypracování odborného lékařského posudku. Posudková komise ve svém posudku ze dne 15. 7. 2020, ev. č. SZ/2020/709-PH-11, zhodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce jako „psychosomatickou poruchu – jmenovitě se jedná o únavnost a poruchy paměti trvající již od školního věku, s progresí poslední cca 4 roky na podkladě psychosomatické poruchy s podílem lehkého psychoorganického syndromu po úrazu CNS, a nelze vyloučit ani podíl neuroboreliozy na stavech únavy“. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti posudková komise stanovila zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy v rámci stejné kategorie psychických onemocnění (viz výše) svou závažností „středně těžké funkční postižení, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit značně omezen“, pro které tato položka přílohy vyhlášky stanoví míru poklesu pracovní schopnosti o 25 – 35 %. Posudková komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na horní hranici 35 %. Posudková komise tedy dospěla k závěru, že žalobce byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, kdy šlo o invaliditu prvního stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění (vznik invalidity byl stanoven ke dni 18. 3. 2019). Doba platnosti posudku byla stanovena do července 2023 stejně jako lhůta pro kontrolní lékařskou prohlídku. Krajský soud následně rozsudkem ze dne 19. 10. 2020, č. j. 49 Ad 1/2020-40, zrušil rozhodnutí žalované ze dne 16. 12. 2019, č. j. XC, a vrátil jí věc k dalšímu řízení. Žalovaná poté rozhodnutím ze dne 28. 1. 2021, č. j. XD, přiznala žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a to od 18. 3. 2019.

[5] Dne 18. 8. 2023 proběhla kontrolní lékařská prohlídka. Posuzující lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram ve svém posudku ze dne 18. 8. 2023, č. j. LPS/2023/1397-PB_CSSZ, sice rovněž podřadila žalobcův zdravotní stav pod kapitolu V, položku 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, nicméně dospěla k závěru, že žalobcova pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %, a tedy, že žalobce není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Lékařka uvedla, že funkčně se jedná o lehkou poruchu, stav je stabilizovaný. Na základě uvedeného posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 9. 2023, č. j. XE, odňala žalobci invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí žalobce uplatnil námitky.

[6] V námitkovém řízení posoudil žalobcův zdravotní stav lékař České správy sociálního zabezpečení, oddělení lékařské posudkové služby pro pracoviště Brno. Ve svém posudku ze dne 24. 11. 2023, č. j. LPS/2023/345-NR-VYS_CSSZ, podřadil zdravotní postižení žalobce pod kapitolu V, položku 5b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla posuzujícím lékařem stanovena na 20 %. Na základě tohoto posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 9. 1. 2024, č. j. XF, zamítla žalobcovy námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 5. 9. 2023, č. j. XE.

[7] Proti rozhodnutí žalované o námitkách podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který opět požádal posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze o vypracování odborného lékařského posudku. Posudková komise ve svém posudku ze dne 29. 5. 2024, ev. č. SZ/2024/874-PH-18, dospěla k závěru, že žalobce není invalidní. Dle posudkové komise se v případě žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je mírná úzkostná porucha, bez terapie, kterou posudková komise podřadila pod zdravotní postižení uvedená kapitole V, položce 5a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu žalobcovy pracovní schopnosti byla stanovena na 10 %, kdy současně posudková komise neshledala posudkově medicínský důvod pro uplatnění § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. V návaznosti na tento posudek krajský soud rozsudkem ze dne 2. 7. 2024, č. j. 58 Ad 2/2024-117, žalobu zamítl, když posudek posudkové komise vyhodnotil jako dostačující, logický a přesvědčivý. Následnou kasační stížnost žalobce Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 24. 10. 2024, č. j. 9 Ads 179/2024-67, odmítl pro nepřijatelnost. Žalobce poté podal rovněž ústavní stížnost, kterou však Ústavní soud usnesením ze dne 21. 2. 2025, sp. zn. III. ÚS 2998/24, odmítl jakožto návrh zjevně neopodstatněný.

[8] V mezidobí dne 9. 9. 2024 žalobce podal novou žádost o přiznání invalidního důchodu. Posudkem I. posuzování zdravotního stavu Příbram ze dne 13. 11. 2024, č. j. LPS/2024/2503-PB_CSSZ, žalobce nebyl uznán invalidním, neboť míra poklesu jeho pracovní schopnosti byla stanovena pouze na 20 %. Posuzující lékařka v daném posudku konstatovala, že v případě žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je duševní postižení, a to pokles kognitivních funkcí, přičemž pokles pracovní schopnosti lékařka hodnotila podle kapitoly V, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy jako „organické a symptomatické duševní poruchy – demence, organické psychosyndromy, posttraumatické změny a jiné – lehké postižení, lehké postižení myšlení, nápadný odklon od normy, dysfunkce zhoršující sociální přizpůsobivost, důsledky se projevují po většinu sledovaného období nebo je středně závažné postižení v několika obdobích během roku, lehký odklon od normy při výkonu některých denních aktivit a rolí“, pro kterou vyhláška o posuzování invalidity stanoví míru poklesu pracovní schopnosti o 15 – 20 %. Na základě uvedeného posudku vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 19. 11. 2024, č. j. XG, kterým žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítla.

[9] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalované námitky. V rámci námitkového řízení byl posuzujícím lékařem I. posuzování zdravotního stavu, oddělení pro námitkové a odvolací řízení LPS V, vyhotoven posudek o invaliditě žalobce ze dne 10. 2. 2025, č. j. LPS/2024/556-NR-VYS_CSSZ. Posuzující lékař uvedl, že hodnocení provedené posuzující lékařkou v prvním stupni je validní a lze je akceptovat, tedy přijal shodný závěr, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení dle kapitoly V, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti o 20 %. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 26. 2. 2025, č. j. XH, kterým zamítla námitky žalobce a své prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

[10] Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí o zamítnutí námitek žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Krajský soud opět požádal posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze o posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce. Žalobce byl na jednání posudkové komise dne 10. 12. 2025 vyšetřen.

[11] Na základě tohoto vyšetření a lékařských zpráv, které měla posudková komise k dispozici a které v posudku ze dne 10. 12. 2025, ev. č. SZ/2025/685-PH-29, cituje, posudková komise uvedla, že v té době čtyřiačtyřicetiletý žalobce byl vyučen jako truhlář, dále pracoval jako dělník, údržbář, zahradník, poté na údržbě zeleně a brigádně (DPČ) pracuje v hotelu podle toho, co zvládne (cca 2 – 3x týdně na 4 až 5 hodin, v létě až 6 hodin). Posudková komise konstatovala, že u žalobce nebylo zjištěno takové duševní postižení, pro které by byl v péči psychiatra, nadto žalobce nebyl, natož dlouhodobě, medikován pro psychické postižení, nejsou doloženy ani psychoterapie či individuální tréninky. Zdravotní stav žalobce podle posudkové komise nebylo možné hodnotit nad rámec položky 5a, kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť nebylo zjištěno postižení základních psychických funkcí. Z provedených neuropsychologických vyšetření nevyplývalo ani organické postižení, nicméně ani případná volba, byť i položky 1b kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity by nemohla vést ke konstatování invalidity. I při zohlednění žalobcem zdůrazňované únavy, která může být spjata s jeho duševním postižením, žalobce podle posudkové komise nesplňoval kritéria pro zařazení do vyšších položek, neboť únava či snížená výkonnost nejsou samy o sobě stěžejním kritériem a nemohou bez dalšího vést ke konstatování invalidity ani prvního stupně.

[12] Posudková komise zohlednila také další postižení žalobce. Z ultrazvukového vyšetření z března roku 2021, jež bylo součástí zdravotnické dokumentace od praktického lékaře, je u žalobce patrná mírná steatóza jater. I za předpokladu, že by byl pro toto postižení žalobce sledován, byť i specialistou, nebylo by podle posudkové komise možné při absenci dalších zjištění hodnotit postižení jater nad rámec kapitoly XI, oddílu F, položky 1a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. I přes žalobcem uváděné potíže s kyčlemi nebylo zjištěno posudkově významné postižení pohyblivosti, které by mohlo být hodnoceno nad rámec kapitoly XIII, oddílu A, položky 1a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Bolesti ramenních kloubů by nebylo možné hodnotit nad rámec kapitoly XV, oddílu B, položky 3a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a obtíže s páteří nad rámec kapitoly XIII, oddílu E, položky 1a přílohy téže vyhlášky. V neurologické dokumentaci nebylo zjištěno postižení, jež by bylo způsobenou lymeskou borreliózou, kterou žalobce prodělal; nebyla zjištěna ani artritida. Zrak byl hodnocen i s korekcí, nicméně i bez korekce by dle posudkové komise postižení žalobce nepřesahovalo položku 1a kapitoly VII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Postižení sluchu dle zprávy ORL ze dne 18. 10. 2023 nebylo posudkově významné.

[13] Posudková komise se rovněž vyjádřila k posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze zasedající dne 15. 7. 2020, kdy byla konstatována míra poklesu pracovní schopnosti žalobce o 35 %. Komise zasedající dne 10. 12. 2025 měla oproti komisi zasedající dne 15. 7. 2020 k dispozici rozsáhlejší dokumentaci zahrnující i další psychologická vyšetření, vycházela i z dokumentace vedené praktickým lékařem a zohlednila i vyšetření psychiatrem při jednáních dne 29. 5. 2024 a 10. 12. 2025 a z tohoto důvodu dospěla k odlišným závěrům.

[14] Žalobce nebyl posudkovou komisí shledán invalidním ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise konstatovala, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je úzkostná porucha. Zdravotní postižení žalobce posudková komise podřadila pod kapitolu V, položku 5a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla stanovena na horní hranici položky s navýšením o 5 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity (tedy z důvodu dalších, výše uvedených zdravotních postižení), tj. celkově se jedná o pokles o 15 %.

[15] Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji shora uvedeným rozsudkem ze dne 27. 2. 2026, č. j. 46 Ad 10/2025-102, zamítl. Krajský soud konstatoval, že posudek posudkové komise splňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti, jak byly vymezeny judikaturou správních soudů. Posudková komise posoudila žalobcův zdravotní stav komplexně, s přihlédnutím ke všem žalobcem tvrzeným obtížím, na základě úplné zdravotnické dokumentace, včetně všech žalobcem předložených lékařských zpráv do doby jednání posudkové komise, a též na základě vlastního vyšetření žalobce při jednání posudkové komise. Ačkoliv posudková komise podle krajského soudu nadužívá odborné lékařské termíny a posudek má poměrně komplikovanou strukturu, lze z něj zjistit, jak posudková komise posoudila zdravotní stav žalobce, proč jej podřadila pod konkrétní zdravotní postižení podle vyhlášky o posuzování invalidity a proč pokles žalobcovy pracovní schopnosti v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedosahoval hranice invalidity, tedy 35 %. Dle názoru krajského soudu pak závěry posudku ze dne 10. 12. 2025 korespondují se závěry jejího předchozího posudku ze dne 29. 5. 2024 a logicky na ně navazují. Krajský soud konstatoval, že posudková komise s odkazem na zjištění plynoucí z podrobně rekapitulovaných psychologických a psychiatrických vyšetření zdůvodnila, proč rozhodující postižení hodnotila dle kapitoly V, položky 5a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou je stanoven pokles pracovní schopnosti v rozmezí 5 až 10 %, což i při maximálním možném navýšení dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity (tedy nejvýše o 10 %) vylučuje závěr o invaliditě. Současně posudková komise odůvodnila, proč ani podřazení pod některou z jiných položek, které by vzhledem k charakteru obtíží žalobce mohly myslitelně přicházet v úvahu, by nemohlo vést k závěru o takovém poklesu pracovní schopnosti, který by odpovídal invaliditě tak, jak byla nastavena v účinné právní úpravě, tedy k poklesu o 35 %.

[16] Krajský soud dále poukázal na to, že mu žalobce po jednání posudkové komise zaslal novou zprávu z očního vyšetření provedeného dne 17. 12. 2025. Vyšetření ovšem bylo provedeno více než 9 měsíců po vydání napadeného rozhodnutí, přičemž podle § 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vychází ze skutkového stavu, který tu byl v době jeho vydání. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že uvedená zpráva není s ohledem na značný časový odstup od okamžiku vydání napadeného rozhodnutí pro danou věc relevantní a neodůvodňovala zadání doplňujícího posudku.

[17] Krajský soud posudkové komisi vytkl, že blíže nezdůvodnila, proč přistoupila k navýšení poklesu pracovní schopnosti žalobce dle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity právě o pět procentních bodů. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2020, č. j. 4 Ads 196/2020-50 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná též na www.nssoud.cz), však konstatoval, že tento dílčí nedostatek není důvodem k zadání doplňujícího posudku, neboť nemůže mít vliv na závěr, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce nedosahovala 35 %, a žalobce tedy nebyl invalidní. Obdobně dle krajského soudu nebyl důvod pro zadání revizního posudku s ohledem na odlišnou volbu rozhodujícího postižení v posudcích I. posuzování zdravotního stavu, když sama posudková komise zdůraznila, že ani posouzení rozhodujícího postižení dle kapitoly V položky 1 (namísto položky 5) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity by nemohlo vést ke konstatování invalidity. Byť se posudek posudkové komise neshoduje s posudky I. posuzování zdravotního stavu ohledně zařazení žalobcova zdravotního postižení pod příslušnou položku kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, všechny se shodují v podstatném závěru, že pokles žalobcovy pracovní schopnosti nedosahoval 35 % potřebných pro přiznání invalidního důchodu prvního stupně. Za této situace tedy dle krajského soudu nebylo namístě provádět další dokazování, přičemž soud poukázal také na to, že žalobce v průběhu řízení doplnění dokazování doplňujícím či revizním posudkem nenavrhl.

[18] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu blanketní kasační stížnost spojenou s návrhem na ustanovení zástupce pro toto řízení. Nejvyšší správní soud stěžovateli usnesením ze dne 9. 4. 2026, č. j. 5 Ads 47/2026-22, ustanovil zástupkyni Mgr. Irenu Pavlíkovou, advokátku. Následně stěžovatel prostřednictvím své zástupkyně doplnil svou kasační stížnost. Stěžovatel ji podává z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Dle stěžovatele kasační stížnost splňuje podmínky své přijatelnosti ve smyslu § 104a s. ř. s., jelikož svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy. Stěžovatel se domnívá, že rozsudek byl vydán na základě pochybení, které má dopad do hmotně právního postavení jeho samotného i celé jeho rodiny. Dle jeho názoru došlo postupem žalované a krajského soudu k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces, na hmotné zajištění a sociální zabezpečení státem a ve svém důsledku i k porušení práva na soukromý a rodinný život, když z toho vyplývající tíživá finanční situace stěžovatele negativně ovlivňuje celou jeho rodinu, zejména dceru, o kterou se stará. Stěžovatel poukazuje na to, že rozsudek byl vydán na podkladě posudků, které se sice shodovaly v tom, že míra poklesu pracovní schopnosti stěžovatele nedosahuje hranice invalidity, ale ohledně konkrétního zdravotního stavu obsahovaly odlišné závěry a hodnocení. Za takové situace je dle názoru stěžovatele na místě, aby byl zadán nový revizní posudek, případně znalecký posudek, který objektivně zhodnotí jeho zdravotní stav.

[19] Stěžovatel rovněž poukazuje na to, že invalidní důchod pobíral od roku 2019, kdy byla posudkovou komisí zjištěna míra poklesu pracovní schopnosti o 35 % (invalidita prvního stupně). Stěžovatel nebyl a nadále není schopen zapojit se plnohodnotně do pracovního procesu, trpí úzkostmi, má bolesti a je velmi unavený, přičemž jeho stav se neustále zhoršuje. Zapomíná věci a výpadky myšlení jsou v kombinaci s únavou a dalšími potížemi v podobě bolestí hlavy, při zátěži i bolestí zad a kyčlí, v podstatě tím, co stěžovatele každodenně zatěžuje a omezuje. Stěžovatel má stavy, kdy je pro něj složité pohybovat se volně mimo domov, lidem nedůvěřuje, utíká od nich, a to i od těch, které dříve bral jako kamarády nebo známé. Stěžovatel dále poukazuje na to, že bez invalidního důchodu je pro něj situace náročná i po finanční stránce, a to o to víc, že se stará o studující dceru.

[20] Stěžovatel namítá, že jeho stále se zhoršující zdravotní stav nebyl posouzen řádně. Krajský soud dle názoru stěžovatele neprovedl veškeré důkazy a nepřihlédl ke všem relevantním tvrzením, soudem přijaté závěry jsou založeny na nedostatečném dokazování, což zakládá porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje na to, že posudek posudkové komise je tak jako znalecký posudek důkazem, který podléhá volnému hodnocení, a především konfrontaci účastníky řízení, tedy i právu na jeho revizi. Stěžovatel nesouhlasí se závěry krajského soudu, že posudková komise se s věcí řádně a komplexně vypořádala.

[21] S ohledem na uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[22] Žalovaná ke kasační stížnosti uvedla, že se plně ztotožňuje s právním názorem učiněným v napadeném rozsudku krajského soudu, který považuje za přesvědčivý, srozumitelný a úplný.

[23] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátkou (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

[24] S ohledem na skutečnost, že se jedná o věc, kterou před krajským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně, se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

[25] Výklad zákonného pojmu „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:

1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.

2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu.

3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.

4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

[26] Stěžovatel v této věci pochybení krajského soudu, jež by mělo mít dopad do jeho hmotně právního postavení, namítá pouze obecně a ani Nejvyšší správní soud neshledává v kasační stížnosti dostatečné argumenty svědčící pro její přijatelnost. Stěžovatel pouze poukazuje na to, že rozsudek byl vydán na podkladě posudků, které se sice shodovaly v tom, že míra poklesu pracovní schopnosti stěžovatele nedosahuje hranice invalidity, ale ohledně zdravotního stavu stěžovatele obsahovaly odlišné závěry. Tato skutečnost však sama o sobě, jak bude dále vysvětleno, není důvodem zakládajícím přijatelnost kasační stížnosti.

[27] Pokud jde v prvé řadě o námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, zdejší soud se k této otázce ve své judikatuře již mnohokrát vyjádřil (srov. např. rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, a ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, publ. pod č. 787/2006 Sb. NSS). Nepřezkoumatelnost může být způsobena buďto nedostatkem důvodů, o které je rozhodnutí opřeno, anebo nesrozumitelností. Není však projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak měl krajský soud rozhodnout, resp., jak podrobně by mu měl být rozsudek odůvodněn (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24, a ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35). Ačkoliv stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že krajský soud nepřihlédl ke všem relevantním tvrzením, nikterak nespecifikuje, o jaká konkrétní tvrzení se mělo jednat, neuvádí ani žádné konkrétní lékařské zprávy, ke kterým případně nebylo ze strany krajského soudu, resp. posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze přihlédnuto.

[28] Pokud jde o námitku neúplného zjištění skutkového stavu, Nejvyšší správní soud, obdobně jako před ním krajský soud, připomíná, že podle ustálené judikatury je posouzení vzniku invalidity otázkou odbornou, medicínskou a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud proto musí vycházet z odborných závěrů, nemůže si učinit úsudek o této otázce sám (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS, ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009-46, nebo ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20). Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení pak posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.

[29] Posudek posudkové komise je v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na nějž je správní soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a je tedy nezbytné klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a své posudkové závěry náležitě odůvodnila, aby byly přesvědčivé i pro soud, který nemá, a ani mít nemůže, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003-82, publ. pod č. 526/2005 Sb. NSS, či ze dne 14. 12. 2017, č. j. 5 Ads 158/2016-57). Stěžovateli lze dát za pravdu, že posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na jeho mimořádný význam v tomto řízení bývá posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2004, č. j. 5 Ads 49/2003-136, či jeho usnesení ze dne 16. 2. 2023, č. j. 5 Ads 93/2022-24).

[30] Nejvyšší správní soud má za to, že krajský soud se od výše shrnutých závěrů jeho judikatury nijak neodchýlil. Krajský soud si za účelem posouzení zdravotního stavu stěžovatele vyžádal posudek posudkové komise, tento posudek zhodnotil z hledisek jeho úplnosti, přesvědčivosti a správnosti a jeho výsledky konfrontoval se závěry posudků o invaliditě, z nichž vycházela žalovaná. Žádný z provedených posudků, i přes odlišnosti v některých dílčích závěrech, neumožňoval krajskému soudu učinit skutkové zjištění, podle něhož by míra poklesu pracovní schopnosti činila nejméně 35 %, což je podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění podmínkou, aby byl pojištěnec považován za invalidního. Přestože se posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ze dne 10. 12. 2025, ev. č. SZ/2025/685-PH-29, neshoduje s posudky I. posuzování zdravotního stavu ohledně zařazení stěžovatelova zdravotního postižení pod příslušnou položku kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, všechny posudky se shodují v tom, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele jsou „duševní poruchy a poruchy chování“ dle kapitoly V, a také v tom, že pokles stěžovatelovy pracovní schopnosti nedosahoval hranice 35 % potřebných pro přiznání invalidního důchodu I. stupně; navíc všechny tyto posudky zůstaly hluboko pod touto hranicí. Zjevně tedy nebyly splněny podmínky, s nimiž § 38 a § 39 zákona o důchodovém pojištění spojují vznik nároku na invalidní důchod.

[31] Uvedené rozdíly v posouzení lze podle názoru Nejvyššího správního soudu přičíst zejména tomu, že rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele jsou právě obtíže psychického rázu, u nichž může být jejich přesné zařazení pod jednotlivé položky přílohy vyhlášky o posuzování invalidity složitější, než tomu bývá u fyziologického postižení. Nicméně posudky, jež se vztahují k nyní posuzované žádosti stěžovatele o invalidní důchod, se shodují v tom, že stěžovatelovy psychické obtíže nejsou natolik závažné (a patrně proto nebyly ani jakkoli léčeny), aby odůvodňovaly uznání invalidity, a tím spíše to platí o stěžovatelových ostatních (z hlediska poklesu jeho pracovní schopnosti vedlejších) zdravotních problémech, které posudky rovněž zmiňují, ale které by ani při jejich nejvyšším možném zohlednění dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, a to navýšením poklesu pracovní schopnosti o 10 %, nemohly vést k závěru, že by tento pokles dosáhl hranice 35 %.

[32] Pokud jde o zcela rozdílné závěry, k nimž dospěla posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ve svém posudku ze dne 15. 7. 2020, lze tuto otázku označit již za věc rozhodnutou, neboť od těchto závěrů se zásadně odchýlil již následující posudek této posudkové komise ze dne 29. 5. 2024 a z jeho závěrů vycházel krajský soud již ve svém předchozím rozsudku ze dne 2. 7. 2024, č. j. 58 Ad 2/2024-117, přičemž důvody pro jeho zrušení následně neshledaly Nejvyšší správní soud ani Ústavní soud (viz výše). Přesto se nyní přezkoumávaný posudek posudkové komise ze dne 10. 12. 2025 i s touto otázkou vypořádal, když uvedl, že oproti situaci v roce 2020 měla posudková komise při vypracování nyní přezkoumávaného posudku k dispozici podstatně bohatší dokumentaci zahrnující mj. i pozdější psychologická a psychiatrická vyšetření stěžovatele a z tohoto důvodu dospěla již podruhé k jiným závěrům než ve svém prvním posudku ze dne 15. 7. 2020. Krajský soud ani v nyní přezkoumávaném rozsudku nepochybil, pokud považoval toto vysvětlení za dostačující.

[33] Za těchto okolností tedy nebylo třeba, aby si krajský soud vyžadoval od ve věci činné posudkové komise jakékoli doplnění jejího posudku či aby zadal vypracování nového posudku jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nebo aby dokonce za účelem posouzení zdravotního stavu stěžovatele ustanovoval znalce. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, takový postup není povinností krajského soudu za situace, kdy v dosavadním posouzení stěžovatelova zdravotního stavu neshledá žádné zásadní rozpory ani nedostatky (srov. např. usnesení zdejšího soudu ze dne 3. 4. 2024, č. j. 6 Ads 201/2023-24, či rozsudek ze dne 17. 2. 2016, č. j. 1 Ads 121/2015-21), což byl i nyní posuzovaný případ.

[34] Jak již bylo zdůrazněno, stěžovatel medicínské závěry posudkových orgánů (nad rámec konstatování rozdílů mezi nimi, jež již byly vysvětleny) konkrétně nezpochybnil, pouze opakuje, že z předložených lékařských zpráv vyplývá, že se jeho zdravotní stav zhoršuje. I kdyby tomu tak ovšem skutečně bylo, nebylo by možné k takové skutečnosti v tomto řízení přihlédnout, neboť skutkový stav byl zjišťován, tedy zdravotní stav stěžovatele byl i posudkovou komisí posuzován právě ke dni rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud také stěžovatele upozornil, že pokud má za to, že se jeho zdravotní stav dále zhoršuje a došlo již ke vzniku invalidity, nic mu nebrání v tom, aby si podal novou žádost o invalidní důchod.

[35] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že posuzovaná kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť se nejedná o otázky, které dosud nebyly řešeny judikaturou, byly řešeny rozdílně, případně by vyžadovaly učinit judikaturní odklon, a nejde ani o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, shledal ji proto ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji (výrok I.).

[36] Při rozhodování o nákladech řízení Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, publ. pod č. 4170/2021 Sb. NSS, podle něhož je odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřijatelnost, na rozdíl od jiných případů odmítnutí kasační stížnosti, druhem zjednodušeného meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí krajského soudu. Výrok o náhradě nákladů řízení se tedy v takovém případě opírá o § 60 odst. 1 a v daném případě rovněž § 60 odst. 2 (nikoli však odst. 3) ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovaná měla ve věci úspěch, nicméně právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti vůči neúspěšnému stěžovateli jí dle § 60 odst. 2 s. ř. s. nenáleží (výrok II.).

[37] Jak již bylo konstatováno, Nejvyšší správní soud pro řízení o kasační stížnosti ustanovil stěžovateli zástupkyní advokátku Mgr. Irenu Pavlíkovou. Odměnu a hotové výdaje ustanoveného zástupce v takovém případě hradí stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni tedy náleží dle § 9 odst. 5 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), odměna za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a doplnění kasační stížnosti) ve výši 2 x 4 620 Kč a paušální náhrada jejích hotových výdajů na tyto úkony ve výši 2 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupkyně uvedla, že není plátcem DPH. Celkem tedy přísluší zástupkyni stěžovatele za jeho zastupování v řízení o kasační stížnosti částka 10 140 Kč, která jí bude vyplacena ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).

V Brně dne 11. listopadu 2026

JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací