Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. Z. V., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem [adresa] Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2026, č. j. 11 A 175/2025-51, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se po žalovaném domáhal poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,informační zákon‘‘). Nejprve žalobce dne 15. 8. 2025 požádal o zaslání výzvy k podání vysvětlení, která je součástí spisu sp. zn. MSP-2/2025-OINS-VIN, které žalovaný vyhověl. Následně dne 7. 9. 2025 žalobce požádal ještě „o písemné vysvětlení dotčených subjektů na onu výzvu“.
[2] Žalovaný usnesením ze dne 19. 9. 2025, č. j. MSP-63/2025-OINS-VIN/2, podle § 38 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nevyhověl žádosti žalobce o nahlížení do spisu a nahlédnutí do něj odepřel. Uvedl, že poskytnutí požadovaných informací by fakticky představovalo poskytnutí podstatné části obsahu spisu, neboť spis tvořily převážně dotčená výzva k podání vysvětlení a odpovědi na tuto výzvu; vedle nich spis obsahoval již jen opakované žádosti Odborové organizace Sluníčko o poskytnutí informací či umožnění nahlížení do spisu. Proti tomuto usnesení podal žalobce rozklad, který ministryně spravedlnosti rozhodnutím ze dne 26. 11. 2025, č. j. MSP-96/2025-ODKA-ROZ/5, zamítla.
[3] Žalobce se žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřoval v tom, že žalovaný v projednávané věci sice postupoval podle § 38 správního řádu, rozhodnutí o odmítnutí žádosti podle § 15 odst. 1 informačního zákona však nevydal. Žalobce proto nemohl proti nevydanému rozhodnutí uplatnit opravné prostředky.
[4] Městský soud shledal žalobu důvodnou, neboť žalobce požadoval poskytnutí konkrétně označených listin, a ne nahlížení do správního spisu podle § 38 správního řádu. Žalovaný byl proto povinen žádost vyřídit v režimu informačního zákona, tedy požadované informace poskytnout, žádost odložit, nebo vydat rozhodnutí o jejím odmítnutí. Protože tak dosud neučinil, soud uložil dle § 81 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,s. ř. s.‘‘) žalovanému povinnost žádost žalobce meritorně posoudit, k čemuž stanovil lhůtu 15 dnů. Současně soud uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o žalobě.
[5] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále také „stěžovatel“) kasační stížnost a navrhl, aby jí Nejvyšší správní soud (NSS) přiznal odkladný účinek. Tento návrh odůvodnil tím, že případným poskytnutím požadovaných informací by vznikl nevratný stav a kasační přezkum by pozbyl praktického významu. Ačkoli napadený rozsudek stěžovateli ukládá pouze povinnost o žádosti rozhodnout, jeho odůvodnění podle stěžovatele předurčuje vyřízení žádosti podle informačního zákona, a může tak vést k poskytnutí alespoň části požadovaných informací. Jejich zpřístupnění by nebylo možné vzít zpět, přičemž tomuto riziku nemusí zabránit ani anonymizace či poskytnutí oddělitelné části; v případě elektronického poskytnutí by informace byly po dobu nejméně šesti let zveřejněny.
[6] Naproti tomu žalobci by přiznáním odkladného účinku vznikla pouze dočasná újma spočívající v odložení přístupu k informacím. V této souvislosti stěžovatel odkázal na usnesení NSS ze dne 11. 4. 2025, č. j. 8 As 72/2025-39, a ze dne 10. 4. 2025, č. j. 1 As 42/2025-76, podle nichž nevratnost poskytnutí informací a následná ztráta praktického významu kasačního přezkumu představují konkrétní, reálnou a závažnou újmu. Přestože lze kasační stížnosti správního orgánu přiznat odkladný účinek jen výjimečně, stěžovatel s ohledem na povahu hrozící újmy považuje tuto podmínku za splněnou (usnesení NSS ze dne 1. 7. 2014, č. j. 10 Ads 99/2014-58, a ze dne 22. 4. 2026, č. j. 1 As 35/2026-48). Přiznání odkladného účinku podle něj neodporuje veřejnému zájmu, nýbrž chrání zákonnost postupu orgánů veřejné moci a zachovává účinnost kasačního přezkumu.
[7] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[8] Podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně § 73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 ve spojení s § 107 s. ř. s. nejsou naplněny.
[10] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského, resp. městského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušené. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.
[11] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek: výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Břemeno tvrzení i důkazní břemeno ohledně splnění těchto podmínek, zejména existence negativních právních následků spojených s rozhodnutím městského soudu, nese stěžovatel. Ten je proto povinen hrozbu nepoměrně větší újmy dostatečně určitě tvrdit a náležitě doložit. S ohledem na dispoziční zásadu ovládající řízení o kasační stížnosti není úkolem Nejvyššího správního soudu, aby důvody pro přiznání odkladného účinku sám vyhledával nebo za stěžovatele dokazoval. Návrh na jeho přiznání proto musí být dostatečně individualizován a podepřen konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011-74). Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud neposuzuje, zda jsou kasační námitky týkající se zákonnosti napadeného rozhodnutí důvodné, neboť jejich přezkum je vyhrazen až meritornímu posouzení kasační stížnosti. Musí však přihlédnout k povaze rozhodnutí, které je předmětem soudního přezkumu.
[12] Odkladný účinek je zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Žalovaný (stěžovatel) žádná subjektivní práva nemá. Tím spíše nemůže mít práva, jež by mohla být výkonem napadeného rozsudku či jeho jinými následky ohrožena. Jeho úkolem je v soudním řízení hájit zákonnost svého postupu. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného tak představuje výjimečný postup, kdy odložení účinků rozhodnutí krajského (městského) soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem. Žalovaný musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem tato újma a její intenzita spočívá (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, body 20 až 36).
[13] Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek kasační stížnosti žalovaného v případě různých nezvratných stavů – např. nařízení výmazu identifikačních údajů žalobce (usnesení NSS ze dne 29. 6. 2022, č. j. 5 As 163/2022-44, body 12 až 14), v daňových věcech ve spojení s insolvencemi (usnesení NSS ze dne 21. 12. 2023, č. j. 2 Afs 328/2023-26, bod 7; ze dne 19. 6. 2023, č. j. 2 Afs 256/2022-39, bod 16), či – jak namítá i stěžovatel – v případě uložení povinnosti poskytnout informace (usnesení NSS ze dne 31. 8. 2022, č. j. 2 As 196/2022-23, bod 6).
[14] Nyní posuzovaný návrh se však odlišuje od případů, v nichž Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek s ohledem na nebezpečí nevratného zpřístupnění požadovaných informací. V usnesení č. j. 2 As 196/2022-23 byl bez přiznání odkladného účinku vykonatelný přímý příkaz informace poskytnout. Ve stěžovatelem citované věci sp. zn. 1 As 42/2025 již existovalo rozhodnutí Ministerstva vnitra ukládající povinnému subjektu poskytnout konkrétní analýzy, které stěžovatel označoval za obchodní tajemství, přičemž městský soud žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl. Ve věci sp. zn. 8 As 72/2025 pak soud uložil Justiční akademii poskytnout konkrétní testové otázky používané při výběru soudců, Nejvyšší správní soud proto zohlednil nejen následné zveřejnění těchto informací, ale také možné narušení budoucích výběrových řízení.
[15] Napadený rozsudek v nynější věci naproti tomu ukládá stěžovateli pouze vydat rozhodnutí o žádosti. Tato situace odpovídá více závěrům NSS v usneseních č. j. 5 As 328/2021-21 a 8 As 40/2022-41, nikoli případům, v nichž bylo přímo nařízeno informace zpřístupnit. Bod 38 odůvodnění napadeného rozsudku výslovně připouští jak poskytnutí informace, tak vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Jinými slovy, městský soud nenařídil stěžovateli požadované informace poskytnout. V bodech 31-36 soud posoudil povahu a určitost žádosti a její podřazení pod informační zákon; nevyslovil však, že se na požadovanou listinu nevztahuje žádný důvod omezení práva na informace ani že její obsah musí být zpřístupněn. Stěžovatel tak zaměňuje možný budoucí výsledek správního posouzení za právní následek uložený rozsudkem. Z napadeného rozsudku však bez dalšího neplyne, že stěžovatel bude povinen požadovanou listinu nebo její konkrétní části zpřístupnit. Rovněž odkaz na patnáctidenní lhůtu podle informačního zákona vysvětluje lhůtu, nikoli to, kterou variantu musí stěžovatel zvolit.
[16] Obdobně nelze důvodnost návrhu dovodit ani z poukazu stěžovatele na § 5 odst. 3 informačního zákona. Povinnost zveřejnit informaci způsobem umožňujícím dálkový přístup vzniká až v návaznosti na její skutečné poskytnutí, nikoli již na základě příkazu o žádosti a priori vůbec rozhodnout. Povinný subjekt je nadto podle § 12 informačního zákona povinen před poskytnutím informace vyloučit údaje, u nichž zákon právo na informace omezuje. Stěžovatel však netvrdil konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že splnění napadeného rozsudku nevyhnutelně povede ke zpřístupnění takto chráněných údajů.
[17] Stěžovatel tudíž nedoložil, že by závazný právní názor soudu fakticky předurčoval zpřístupnění konkrétního zákonem chráněného obsahu. Tvrzené nevratné zveřejnění informací je naopak podmíněno budoucím výsledkem správního posouzení žádosti, který napadený rozsudek nepředurčuje. Jelikož stěžovatel neprokázal již první z kumulativních podmínek pro přiznání odkladného účinku ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., nebylo třeba posuzovat podmínky zbývající.
[18] Nejvyšší správní soud proto odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal (§ 107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s.), čímž však nikterak nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).
V Brně dne 11. listopadu 2026
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu