5 Azs 268/2018

Plný text

5 Azs 268/2018 - 43

pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. I., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2017, čj. MV-18006-6/SO-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2018, čj. 30 A 67/2017-59,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím ze dne 16. 11. 2016 Ministerstvo vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) zamítlo žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu podle § 75 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, protože žalobce k žádosti předložil náležitost žádosti, v níž uvedené údaje neodpovídají skutečnosti. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou, kterou krajský soud shora označeným rozsudkem zamítl.

II. Podstatný obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované

[2] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Uvedl, že vzhledem k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů je nepřezkoumatelný také rozsudek krajského soudu.

[3] Podle stěžovatele byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci. Správní orgány totiž vycházely pouze z jednoho z podkladů souběžně vedeného řízení o prodloužení dlouhodobého pobytu stěžovatele, a to z jeho výslechu ze dne 5. 9. 2016, již však nepřihlédly k vyjádřením stěžovatele ze dne 12. 8. a 22. 9. 2016 vč. doložených dokumentů a ani jej nevyzvaly k případnému odstranění vad žádosti.

[4] Stěžovatel dále uvedl, že je nutné zohlednit smysl a účel prokazování příjmu žadatele o pobytové oprávnění a subsidiaritu užití normativních nákladů na bydlení. Je alibistické, pokud správní orgány nevyzvaly stěžovatele k doložení nákladů za služby spojené s užíváním nemovitosti, kterou stěžovatel spoluvlastní a reálně v ní bydlí. Stěžovatelův příjem byl navíc zcela dostačující k pokrytí nákladů spojených s bydlením. Pokud správní orgány pochybovaly o výši příjmů stěžovatele, měly jej vyzvat k jeho prokázání a uvést skutečnosti, proč považují předloženou pracovní smlouvu za nevěrohodnou.

[5] Stěžovatel dle svého názoru prokázal, že pracuje pro společnost IVV-stav group, s. r. o., což plyne z pracovní smlouvy i z toho, že při výslechu dne 5. 9. 2016 uvedl, že pro tuto společnost, resp. pro svého bratra „funguje něco jako poradce“.

[6] Stěžovatel konstatoval, že v ČR již žije dlouho a v současné situaci se ocitl výhradně v důsledku nezákonného postupu správních orgánů, kvůli kterému přišel o živnostenské oprávnění (viz rozsudky NSS ze dne 14. 5. 2015, čj. 6 Azs 35/2015-30, a ze dne 30. 5. 2016, čj. 3 Azs 277/2015-29). Je pochopitelné, že se mu nyní snaží pomoci jeho bratr.

[7] Dále stěžovatel namítl, že správní orgány se vůbec nezabývaly přiměřeností dopadů rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Povinnost učinit úvahu v tomto ohledu plyne již ze samotného § 174a zákona o pobytu cizinců.

[8] Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[9] Žalovaná se ztotožnila se závěry krajského soudu, odkázala na své vyjádření k žalobě a navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[10] Kasační stížnost není důvodná.

[11] Úvodem NSS konstatuje, že napadená rozhodnutí správních orgánů ani rozsudek krajského soudu neshledal nepřezkoumatelnými, neboť je z nich zřejmý ucelený a logický právní názor správních orgánů a krajského soudu na posouzení věci, který je opřen o dostatečně zjištěný skutkový stav, jenž má oporu ve správním spise.

[12] Dále NSS zdůrazňuje, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Důvody kasační stížnosti se musí odvíjet od tvrzeného pochybení krajského soudu, což není možné bez dalšího nahradit opakováním odvolacích nebo žalobních námitek (jakkoliv spojeným s obecným tvrzením, že posouzení soudu je nesprávné). Kasační stížnost stěžovatele spočívá v pouhém zopakování žalobních bodů a výtek proti postupu správních orgánů, kterými se již podrobně zabýval krajský soud. NSS se s jeho závěry ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.

[13] NSS je dále z úřední činnosti známo, že ze stejných důvodů, jako byla zamítnuta žádost stěžovatele o trvalý pobyt projednávaná v této věci, byla rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 16. 11. 2016 zamítnuta také žádost stěžovatele o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu [srov. § 56 odst. 1 písm. e), § 75 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců]. Rovněž rozhodnutí správních orgánů týkající se prodloužení dlouhodobého pobytu byla podrobena přezkumu krajského soudu a následně NSS, a to v rozsudku ze dne 7. 8. 2018, čj. 6 Azs 89/2018-42. V něm NSS posuzoval totožné námitky stěžovatele ohledně finančního zajištění stěžovatele v ČR, pomoci jeho bratra, pracovní smlouvy a doložení jeho měsíčního příjmu. NSS nemá důvod odchýlit se od provedeného posouzení, neboť je přiléhavé také okolnostem nyní projednávané věci.

[14] NSS ve stručnosti konstatuje, že stěžovatel byl povinen předložit k žádosti o trvalý pobyt mj. doklad o finančním zajištění svého trvalého pobytu [§ 71 odst. 2 písm. d) zákona o pobytu cizinců]. Stěžovatel doložil pracovní smlouvu uzavřenou se společností IVV-stav group, s. r. o. (kde je jediným společníkem jeho bratr) a potvrzení o výši příjmů. Nebyl však schopen říct, zda pracovní smlouvu vůbec podepsal a zda mu byla vyplácena měsíční mzda; vypověděl, že bratrovi pomáhá nepravidelně, a když je potřeba, bratr mu dá nějaké peníze. Z výslechu stěžovatele nelze dovodit, že by měl stálý příjem tak, jak to mělo dokládat předložené potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti. V posuzované věci nebylo rozhodné, zda stěžovatel vypomáhal bratrovi v práci, resp. že mu bratr finančně přispíval; důvodem pro zamítnutí žádosti totiž nebyl závěr správních orgánů, že by stěžovatel neměl pokryty své životní náklady. Podstatné bylo to, že stěžovatel deklaroval prostředky pobytu na území pracovní smlouvou a potvrzením o výši příjmu ze závislé činnosti, ačkoliv tyto náležitosti neodpovídaly skutečnosti. Nevěrohodnost pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu podpořilo také sdělení Úřadu práce ČR, podle něhož nebylo evidováno nezbytné rozhodnutí o povolení k zaměstnání stěžovatele u společnosti IVVstav group, s. r. o. Jelikož se jednalo o podstatné náležitosti pro posouzení žádosti o trvalý pobyt, správní orgány postupovaly správně, pokud žádost stěžovatele, resp. jeho odvolání proti zamítavému rozhodnutí zamítly.

[15] K tvrzení stěžovatele, že správní orgány nepřihlédly k vyjádřením stěžovatele ze dne 12. 8. a 22. 9. 2016 vč. doložených dokumentů, NSS uvádí, že stěžovatel vůbec neuvedl, jakým způsobem mohly uvedené podklady vyvrátit názor o nevěrohodnosti pracovní smlouvy a potvrzení o výši příjmu. Neuvedl ani žádný jiný konkrétní důvod, proč by uvedená vyjádření měla být pro posouzení jeho žádosti o trvalý pobyt podstatná. Naopak uváděl pouze to, že vyjádření se týkala jeho živnostenské činnosti (z toho plyne logický závěr, že neměla spojitost s výkonem závislé práce pro společnost IVV-stav group, s. r. o.). NSS poukazuje na výše citovaný rozsudek šestého senátu NSS, v němž soud konstatoval, že „správní orgán se nezabýval vyjádřeními a doklady ze dne 12. 8. 2016 a 22. 9. 2016 o tom, že stěžovatel nadále disponuje živnostenským oprávněním, a že je jednatelem společnosti IVV-stav group s. r. o., neboť důvodem zamítnutí žádosti nebyly skutečnosti vztahující se k plnění účelu povoleného pobytu, k platnosti živnostenského oprávnění či výkonu funkce jednatele, nýbrž skutečnost že účastník v řízení předložil doklady, které neodpovídají skutečnosti.“ Právě takový důvod vedl k zamítnutí žádosti stěžovatele také v této věci. Pro úplnost NSS ve shodě s krajským soudem uvádí, že neshledal důvody, pro které by správní orgány byly povinny opětovně vyzývat stěžovatele k doložení náležitostí žádosti, dalšímu jejímu doplnění či odstranění vad.

[16] Ze všeho výše uvedeného je zřejmé, že námitky stěžovatele týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu nejsou důvodné.

[17] Nad rámec nezbytného posouzení NSS uvádí, že z rozsudků NSS ze dne 14. 5. 2015, čj. 6 Azs 35/2015-30, a ze dne 30. 5. 2016, čj. 3 Azs 277/2015-29, v žádném případě neplyne, že stěžovatel přišel o živnostenské oprávnění v důsledku nezákonného postupu správních orgánů. Prvním rozsudkem byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze z důvodu procesní vady a v druhém rozsudku NSS konstatoval pouze to, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav v řízení o prodloužení platnosti stěžovatelova povolení k dlouhodobému pobytu.

[18] Námitka stěžovatele, že jej správní orgány měly vyzvat k doložení nákladů za hrazené služby spojené s užíváním nemovitosti, se míjí s důvodem, pro který byla jeho žádost zamítnuta, a tedy rovněž není důvodná (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2018, čj. 8 Azs 59/2018-59, č. 3776/2018 Sb. NSS).

[19] K námitce, že správní orgány se měly zabývat zásahem do stěžovatelova soukromého a rodinného života, NSS ve shodě s krajským soudem, na jehož rozsudek v podrobnostech odkazuje, uvádí, že takovou povinnost v nyní projednávané věci správní orgány neměly (viz např. krajským soudem citovaný rozsudek NSS ze dne 2. 3. 2017, čj. 4 Azs 7/2017-36). NSS se ztotožňuje také s poznámkou krajského soudu, který výstižně citoval stěžovatelovu odpověď na otázku položenou ve správním řízení, zda má v ČR rodinné příslušníky: „Mám tady bratra. Máma se ségrou jsou na Ukrajině a moje manželka s dětmi také.“ Ani tato kasační námitka není důvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

[20] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.

[21] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované žádné náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. dubna 2019

Ondřej Mrákota
předseda senátu

Plný text

5 Azs 268/2018 - 28
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Mrákoty a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: V. I., zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2018, č. j. 30 A 67/2017 - 59, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

t a k t o :

Kasační stížnosti s e n e p ř i z n á v á odkladný účinek.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne ze dne 24. 3. 2017, č. j. MV-18006-6/SO-2017, zamítla odvolání žalobce (dále jen „stěžovatel“) a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 11. 2016, č. j. OAM-10707-17/TP-2016, jímž byla dle § 75 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále též „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost stěžovatele o vydání povolení k trvalému pobytu.

[2] Proti rozhodnutí žalované brojil stěžovatel žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.

[3] Rozsudek krajského soudu následně stěžovatel napadl kasační stížností. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

[4] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel odůvodnil tím, že na území České republiky má vytvořeno silné rodinné a sociální zázemí, a proto by nucený návrat do jeho země původu byl bezpochyby nenahraditelnou újmou, přičemž následky nepřiznání odkladného účinku by byly zjevně nepřiměřené důvodům vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o trvalý pobyt a přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nemůže žádným jiným osobám vzniknout jakákoliv újma a nemůže to být v rozporu s veřejným zájmem. Stěžovatel na území České republiky žije ve společné domácnosti se svou přítelkyní, která disponuje pobytovým oprávněním a s níž se mu dne X narodila dcera. Stěžovatel již nemá k zemi svého původu žádné vazby a nemá zde ani rodinné příslušníky, se kterými by udržoval kontakt. V České republice naopak žije jeho matka, otec a sourozenci. V případě, že by musel Českou republiku opustit, musel by opustit své příbuzné a jeho návrat by byl v nedohlednu. Stěžovatel se rovněž domnívá, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nebude způsobena újma žádné jiné osobě. Stěžovatel rovněž uvedl, že opuštěním České republiky dříve, než by bylo o kasační stížnosti rozhodnuto, by bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, dle kterého účastníku řízení náleží právo vystupovat v tomto řízení osobně a být v kontaktu se svým zástupcem. Stěžovatel dále odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se přiznávání odkladných účinků kasačních stížností.

[5] Žalovaná uvedla, že v případě stěžovatele nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Konstatovala, že stěžovatel musí konkretizovat, tedy tvrdit a prokázat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a specifikovat její intenzitu. Takový negativní následek by pro stěžovatele musel být zásadním zásahem. Hrozící újma musí být přitom reálná a závažná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní. Podle žalované zamítnutí žádosti o trvalý pobyt stěžovatele nestaví nepřekonatelnou bariéru mezi ním a Českou republikou. Stěžovateli nebylo pouze uděleno nejvyšší pobytové oprávnění, což nevylučuje, aby mu bylo uděleno pobytové oprávnění nižšího stupně. Žalovaná rovněž podotkla, že nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by nebylo rovněž zasaženo do stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Stěžovatel je totiž zastoupen advokátem, který by měl být schopen náležité hájit jeho práva.

[6] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně § 73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.

[8] Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost důkazní; je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel zejména musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností ji vyvozuje. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní. Stěžovatel musí hrozbu nepoměrně větší újmy jednak dostatečně konkrétně tvrdit, ale především náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti – kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).

[9] Předmětem řízení v nyní projednávané věci je přezkum rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky.

[10] Je třeba zdůraznit, že pobytový status stěžovatele se zamítnutím jeho žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky nikterak nezměnil. Stěžovatel neměl a ani po provedeném správním řízení a řízení před krajským soudem nemá povolen trvalý pobyt na území České republiky. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ani vůči rozhodnutí žalované, by přitom na uvedeném ničeho nezměnilo, jak níže rozvedeno.

[11] V této souvislosti není přiléhavý ani odkaz stěžovatele na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, v němž Nejvyšší správní soud v řízení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozhodnutí o zrušení povolení trvalého pobytu dovodil, že k bezprostřednímu opuštění území České republiky by sice stěžovatel mohl být donucen až v souvislosti s rozhodnutím o jeho vyhoštění, tato skutečnost ovšem nemůže být důvodem pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku, neboť lze jen stěží předpokládat, že cizinec má předejít případné újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území České republiky a vystavovat se riziku správního vyhoštění. Uvedený případ je však skutkově odlišný od nyní posuzované věci, neboť stěžovatel v případě, jímž se zabýval citovaný rozsudek, pobýval na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu, které mu bylo následně napadeným rozhodnutím odňato. Přiznáním odkladného účinku tedy bylo dočasně obnoveno jeho oprávnění k pobytu na území České republiky. V nyní projednávané věci však byla „pouze“ zamítnuta žádost stěžovatele o trvalý pobyt na území České republiky; k odnětí, resp. zániku jakéhokoli oprávnění k pobytu nedošlo. Pobytový status stěžovatele by se tedy nezměnil ani v případě, že by byl odkladný účinek kasační stížnosti přiznán, neboť jeho přiznání, které má za následek dočasné navrácení do právního stavu před právní moc žalobou napadeného rozhodnutí, by s ohledem na povahu věci nemohlo mít za následek vznik nebo obnovení oprávnění stěžovatele k pobytu na území České republiky.

[12] Za případný nelze považovat ani odkaz stěžovatele na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013, č. j. 6 As 82/2012 - 37. V odkazované věci byl řešen jiný případ, a to odkladný účinek v souvislosti se správním vyhoštěním. V nyní posuzované věci byla stěžovateli zamítnuta žádost o vydání povolení k trvalému pobytu.

[13] Jak již bylo zmíněno, výše uvedeným se nyní posuzovaná věc liší od případů, v nichž rozhodnutí o správním vyhoštění, případně o odnětí stávajícího pobytového oprávnění, mají bezprostřední následek v podobě povinnosti cizince území České republiky opustit (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, ze dne 11. 8. 2016, č. j. 5 Azs 135/2016 - 37, či ze dne 10. 11. 2016, č. j. 5 Azs 224/2016 - 35).

[14] Nejvyšší správní soud proto po posouzení povahy napadeného správního rozhodnutí a stěžovatelem tvrzených důvodů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dospěl k závěru, že výkon, resp. jiné právní následky rozsudku krajského soudu pro stěžovatele samy o sobě nepředstavují bezprostředně hrozící újmu na jeho právech, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Není proto splněna hned první podmínka pro přiznání odkladného účinku.

[15] Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle § 107 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.

[16] Zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).

P o u č e n í :
Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 § 120 s. ř. s.).

V Brně dne 27. září 2018

Mgr. Ondřej Mrákota
předseda senátu