6 As 154/2023

Plný text

6 As 154/2023 - 50
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Tomáše Kocourka a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyň: a) IDS Praha a. s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] Praha 2, b) Š. F., c) MVDr. V. F., d) V. F., e) H. J., všechny zastoupeny Mgr. Zdeňkem Vaňátkem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem [adresa] Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Central Group Nové Pitkovice III. a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] Praha 4, II) Pražská developerská společnost, příspěvková organizace, IČO [IČO], U radnice 10/2, Praha 1, zastoupena Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2022, č. j. MHMP 1322578/2022, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň a) – e) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2023, č. j. 17 A 91/2022119,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti žalobkyň b), c), d) a e) se zastavuje.
II. Ve vztahu mezi žalobkyněmi b), c), d) a e), žalovaným a osobami zúčastněnými na řízení nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Kasační stížnosti žalobkyně a) se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně a) – e) (společně též jen „stěžovatelky“) domáhaly zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž městský soud zamítl jejich žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2022, č. j. MHMP 1322578/2022. Tím žalovaný zamítl jejich odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 8 ze dne 7. 10. 2021, č. j. MCP8 393921/2021, jímž uvedený stavební úřad povolil stavbu „Obytný soubor Zenklova, bytový dům C“ na pozemcích parc. č. [parcela] v k. ú. [k.ú.] je osoba zúčastněná na řízení I).

[2] Stěžovatelky spojily s kasační stížností návrh na přiznání odkladného účinku. Navržený bytový dům je podle nich předimenzovaný, zastíní nemovité věci stěžovatelek. Zhorší se větratelnost vnitrobloku vytvořeného v důsledku vzniku navrhované stavby a zvýší se jeho přehřívání. Případnou realizací stavby tedy budou nemovité věci stěžovatelek nepřiměřeně ekologicky zatíženy. Zahájení stavby navrženého bytového domu před rozhodnutím o kasační stížnosti by pro stěžovatelky znamenalo vznik nenahraditelné újmy, a to na ceně a možnosti využití jejich nemovitých věcí.

[3] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Stěžovatelky tvrdily zatížení svých nemovitostí imisemi všeho druhu, vznik kvalifikované újmy však vůbec ničím nepodložily. V návrhu navíc jen ve stručnosti zopakovaly odvolací (a zároveň žalobní) námitky. Žalovaný má za to, že odkladný účinek má své opodstatnění v územním řízení, avšak v nynějším řízení je předmětem přezkumu rozhodnutí o povolení stavby.

[4] Ani osoba zúčastněná na řízení I) (stavebník) s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Není podle ní naplněna ani jedna z podmínek pro jeho přiznání. Tvrzení stěžovatelek jsou nepravdivá – stavební záměr totiž netvoří s jejich nemovitými věcmi vnitroblok, je samostatně stojící stavbou ve vzdálenosti 39,5 m od domu stěžovatelek. Tvrzení o hrozbě újmy na jejich nemovitých věcech stěžovatelky ničím nepodložily. Pokud by obstrukční podání stěžovatelek vedla ke zdržení stavebních prací, hrozí osobě zúčastněné na řízení I) újma ve výši desítek milionů korun (z důvodu inflace, zdražování materiálu apod.), zatímco tvrzená újma stěžovatelek je jen domnělá. Má za to, že výstavbou stavebního záměru dojde naopak ke zhodnocení sousedních staveb – vznikne mj. i komerční jednotka s gastro provozem a službami, dojde ke kultivaci a modernizaci veřejného prostoru. Proto je výstavba též ve veřejném zájmu.

[5] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 4. 7. 2023, č. j. 6 As 154/202319, vyzval stěžovatelky, aby každá z nich ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Poučil je, že nebudouli poplatky ve stanovené lhůtě zaplaceny, zastaví řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Toto usnesení bylo jejich zástupci doručeno dne 11. 7. 2023.

[6] Přípisem ze dne 19. 7. 2023, č. j. 6 As 154/202326, vyzval soud stěžovatelky též k tomu, aby každá z nich ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto přípisu zaplatila soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za návrh na přiznání odkladného učinku kasační stížnosti. Tento přípis byl zástupci stěžovatelek doručen dne 25. 7. 2023.

[7] Dne 19. 7. 2023 byla na účet Nejvyššího správního soudu pod příslušným variabilním symbolem zaplacena částka 5.000 Kč, dne 2. 8. 2023 částka 1.000 Kč. Obě platby byly poukázány z účtu č. [účet]. Z rejstříku ARES Nejvyšší správní soud zjistil, že jde o účet stěžovatelky a).

[8] Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 3. 8. 2023, č. j. 6 As 154/202344, vyzval zástupce stěžovatelek, aby do 3 dnů od doručení tohoto přípisu sdělil soudu, která žalobkyně provedla dne 19. 7. 2023 bezhotovostní úhradu soudního poplatku ve výši 5.000 Kč. Zároveň mu sdělil, že nebudeli ve stanovené lhůtě na přípis reagovat, bude Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené vycházet z toho, že platbu soudního poplatku provedla v plné výši stěžovatelka a). Uvedená výzva byla doručena do datové schránky zástupce stěžovatelek dne 11. 8. 2023, ten na ni však nereagoval.

[9] Stěžovatelky b), c), d) a e) do dne vydání tohoto usnesení žádný soudní poplatek nezaplatily.

[10] K prvnímu výroku tohoto usnesení uvádí Nejvyšší správní soud následující. Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích je s podáním kasační stížnosti, spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky 19 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí poplatek za kasační stížnost 5.000 Kč. Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1. 000 Kč, a to podle položky 20 Sazebníku poplatků.

[11] Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebylli poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[12] Stěžovatelky b), c), d) a e) byly řádně vyzvány k zaplacení soudních poplatků za kasační stížnost i za návrh na přiznání odkladného účinku a poučeny o následcích, které nastoupí v případě jejich nezaplacení. Navzdory této výzvě a náležitému poučení však ve stanovené lhůtě soudní poplatky nezaplatily. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti stěžovatelek b), c), d) a e) zastavil podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. a § 120 s. ř. s. V návaznosti na to rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti mezi stěžovatelkami b), c), d) a e) a žalovaným a osobami zúčastněnými na řízení, a to podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., resp. podle § 60 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že nikdo z účastníků ani osob zúčastněných na řízení nemá právo na jejich náhradu.

[13] Oba soudní poplatky včas zaplatila pouze stěžovatelka a) (dále označována jen jako „stěžovatelka“), o jejímž návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil následovně.

[14] Kasační stížnost v této věci nemá ze zákona odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatelky přiznat, jsouli splněny tři materiální předpoklady (§ 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s.): 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatelku znamenat újmu; 2) újma musí být pro stěžovatelku nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/201458). Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně.

[15] Pokud jde o splnění prvních dvou podmínek, je základním předpokladem úspěšnosti návrhu, aby navrhovatel tvrdil a zároveň osvědčil, že výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí (v nynějším případě zamítavý rozsudek městského soudu) by pro něj znamenaly kvalifikovanou újmu, a to s poukazem na konkrétní skutkové okolnosti. Navrhovatel (stěžovatelka) tak musí dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a doložit, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského (městského) soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem.

[16] Přiznání odkladného účinku má mimořádný charakter, neboť jím soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy (usnesení NSS ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/200267, č. 760/2006 Sb. NSS).

[17] V daném případě stěžovatelka nesplnila první podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Dostatečně konkrétně netvrdila a vůbec ničím nedoložila reálnou hrozbu újmy. Jen velmi obecně tvrdila, že stavební záměr zastíní její nemovitové věci, v důsledku čehož se zhorší větratelnost a zvýší teplota ve vzniklém vnitrobloku. Taková tvrzení jsou však příliš obecná a poněkud nejasná. Ze situačního výkresu, který je součástí spisu městského soudu (č. l. 85), totiž nevyplývá, že by stavební záměr tvořil s nemovitými věcmi stěžovatelky vnitroblok. Obecné tvrzení o zhoršení větratelnosti prostoru, který stěžovatelka nazývá vnitroblokem, nevede k závěru, že může dojít k nevratnému zhoršení kvality života v dané lokalitě. Také tvrzení o nepřiměřeném zastínění stěžovatelka nerozvedla. Neuvedla například, jak konkrétně ovlivní stavba proslunění bytů v její stavbě.

[18] Tvrdilali stěžovatela, že se sníží možnosti využití jejích nemovitých věcí, bylo na místě, aby vysvětlila, k čemu je nyní využívá a proč jí v tom výstavba stavebního záměru bude bránit, a to do té míry, že je na místě využít mimořádného institutu odkladného účinku kasační stížnosti. Také tvzení o poklesu ceny nechala stěžovatelka bez bližšího komentáře.

[19] Není bez významu, že stěžovatelka v podané kasační stížnosti neodůvodnila v ní obsažený návrh na přiznání odkladného účinku vůbec ničím, pročež ji Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 4. 7. 2023, č. j. 6 As 154/202319, vyzval, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení doplnila důvody, které ji vedly k podání návrhu. Stěžovatelka podáním ze dne 17. 7. 2023 sice na tuto výzvu reagovala, avšak jen parafrázovala a zestručnila argumentaci ohledně merita kasační stížnosti.

[20] Z obsahu kasační stížnosti i návrhu na přiznání odkladného účinku je zjevné, že se stěžovatelka snaží zabránit realizaci povolené stavby. Vznik oprávnění provést stavbu, s nímž je bezprostředně spojena stěžovatelkou vymezená újma, je přímým právním následkem stavebního povolení. Nelze proto přisvědčit žalovanému, že by bylo možné tuto újmu uplatňovat pouze v řízení, jehož předmětem by bylo územní rozhodnutí. Charakter újmy, kterou je na místě odvrátit přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti, není určován okruhem otázek, které lze v určitém správním řízení posuzovat, nýbrž konkrétními právními následky vydaného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud však považuje v nyní posuzované věci za stěžejní, že stěžovatelka nepředložila konkrétní a patřičnými listinami podložené důvody pro závěr, že její situace patří mezi ty ojedinělé případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační stížnosti vyhrazen.

[21] Stěžovatelčin návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není, s ohledem na výše uvedené, důvodný. Jelikož nebyla splněna ani první podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, nezabýval se Nejvyšší správní soud posuzováním zbývajících podmínek a návrh zamítl.

[22] Usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je pouze rozhodnutím předběžné povahy a nelze na jeho základě předjímat, jak bude rozhodnuto o kasační stížnosti samotné (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/200576, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2023

JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu

Plný text

6 As 154/2023 - 58
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy F. D., soudce Tomáše Kocourka (soudce zpravodaj) a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyň: a) IDS Praha a. s., se sídlem [adresa] Praha 2, b) Š. F., c) MVDr. V. F., d) V. F., e) H. J., všechny zastoupeny Mgr. Zdeňkem Vaňátkem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem [adresa] Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Central Group Nové Pitkovice III. a.s., se sídlem [adresa] Praha 4, II) Pražská developerská společnost, příspěvková organizace, se sídlem [adresa] Praha 1, zastoupena Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2022, č. j. MHMP 1322578/2022, o kasační stížnosti žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2023, č. j. 17 A 91/2022119,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyni a) se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce Mgr. Zdeňka Vaňátka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I. Přehled dosavadního řízení

[1] Úřad městské části Praha 8 vydal stavební povolení, na jehož základě mohla osoba zúčastněná na řízení I) realizovat stavbu „Obytný soubor Zenklova, bytový dům C, Praha, Libeň, Zenklova, Vojenova, Libeňský most“. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně a) – e) odvolaly. Žalovaný odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného podaly žalobkyně a) – e) žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“).

[2] Městský soud žalobu zamítl. Poznamenal, že žalobkyně opakují pouze argumenty ze svého odvolání. V tom, jak se žalovaný s jednotlivými námitkami vypořádal, neshledal žádný deficit. Žalobkyně namítaly, že disponují služebností práva přístupu na pozemek p. č. XA v katastrálním území X. Žalovaný odvolací námitce nepřisvědčil ze 3 důvodů: 1) kvůli neexistenci zápisu věcného břemene v katastru nemovitostí, 2) kvůli opožděnosti námitky (měla být vznesena v územním řízení) a 3) kvůli tomu, že realizací stavby nedojde k omezení užívání pozemku. S tímto posouzením se městský soud ztotožnil. Námitky spočívající v tom, že stavbou bude ztížen přístup do jejich stavby č. p. X, počet stání v hromadné garáži je poddimenzován a stavba předimenzovaná (s ohledem na historickou zástavbu a navrženou hmotu a výšku stavby a ekologické poměry u nemovitých věcí žalobců), měly žalobkyně uplatnit již v územním řízení. Městský soud se neztotožnil ani s námitkou, že žalobkyně byly opomenuty v územním řízení, ačkoliv byly stavebnímu úřadu známy. Žalobkyně byly účastnicemi územního řízení z titulu vlastnického práva k sousedním pozemkům p. č. XB a XC. Územní rozhodnutí jim bylo řádně doručeno veřejnou vyhláškou podle § 87 odst. 1 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). To má i oporu ve správním spise. Žalobkyně tuto argumentaci nikterak nerozporují. Nedůvodná je i námitka, že správní orgány nezákonně upustily od ohledání na místě. Byly totiž naplněny podmínky § 112 odst. 2 stavebního zákona.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní

[3] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně a) (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti rekapituluje námitky, které vznesla v řízení před městským soudem. Zmiňuje, že namítala předimenzovanost stavby, což se podle ní mělo projevit především v nepřiměřeném zastínění její stavby, zhoršení větratelnosti vzniklého vnitrobloku a jeho přehřívání. Stěžovatelka také tvrdila, že v územním řízení byla jako účastník řízení opomenuta, neboť jí nebyla řádně doručena listovní zásilka. Tuto chybu by mohl stavební úřad napravit, pokud by neupustil od ohledání na místě a ústního jednání. Jedině takto mohl stavební úřad ověřit stěžovatelkou tvrzenou předimenzovanost stavby. Právě především opomenutí stěžovatelky a upuštění od místního šetření a ústního jednání nevyhodnotil městský soud správně.

[5] Podle žalovaného se není třeba zabývat doručováním veřejnou vyhláškou, neboť tato námitka se týká doručení územního rozhodnutí. Stěžovatelka však nenapadla územní rozhodnutí, ale stavební povolení. I další námitky týkající se hmoty, výšky, zastínění, zhoršení větratelnosti vnitrobloku či přehřívání měla uplatnit v územním řízení.

[6] Osoba zúčastněná na řízení I) podotýká, že realizací stavby nevznikne žádný vnitroblok, jak tvrdí stěžovatelka. Nedojde ani k nepřiměřenému zastínění, zhoršení větratelnosti či přehřívání stěžovatelčiny nemovité věci. Stěžovatelka svá tvrzení nikterak nedokládá. Tyto námitky však především spadají do územního řízení. Co se týká doručování v územním řízení, postupoval stavební úřad v souladu se zákonem. Navíc i tato námitka měla být uplatněna v územním řízení.

[7] Osoba zúčastněná na řízení II) se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Posouzení kasační stížnosti

[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem.

[9] Kasační stížnost stěžovatelky není přípustná.

[10] Nejvyšší správní soud shledal, že na věc plně přiléhají závěry usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/201963, z něhož vychází i následující úvahy.

[11] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Musí proto kvalifikovaným způsobem zpochybňovat napadené rozhodnutí. Trváli stěžovatel stále na svých argumentech, které již uplatnil, je zřejmé, že jeho kasační argumentace nemůže být nikterak novátorská. I když však žalovaný a krajský soud dospěly ke stejnému závěru, nepředpokládá se, že žalobce v zásadě jen převezme text žaloby do kasační stížnosti. Smyslem povinného zastoupení právním profesionálem (advokátem) v řízení o kasační stížnosti je umožnit kvalifikovanou polemiku s rozhodnutím krajského soudu (viz body 58 usnesení č. j. 10 As 181/201963).

[12] Co se týká konkrétně této věci, již městský soud uvedl, že žalobní argumentace v zásadě kopíruje odvolání, aniž by reagovala na důvody rozhodnutí žalovaného, tedy na vypořádání odvolacích námitek. Městský soud proto v zásadě pouze odkázal na to, jak věc posoudil žalovaný, aniž by musel jakýmkoliv způsobem řešit námitky směřující přímo proti důvodům rozhodnutí žalovaného. To byl v případě stěžovatelčiny žaloby zcela jistě přípustný postup (viz rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2022, č. j. 4 Azs 242/202047). Jedná se proto o řádně zdůvodněný rozsudek, stěžovatelka tak mohla v kasační stížnosti úspěšně uplatnit v zásadě jen důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. (viz bod 7 usnesení č. j. 10 As 181/201963). Tím, že se stále snaží prosadit svoji původní argumentaci, to také činí.

[13] Z kasační stížnosti však jednoznačně vyplývá, že stěžovatelka s městským soudem nevede žádnou polemiku. Je sice pravda, že neopsala žalobu, jak tomu bylo v případě opakovaně zmiňovaného usnesení desátého senátu. V převážné části již tak stručné kasační stížnosti však pouze shrnuje, co namítala v řízení před městským soudem. Následně souhrnně uvádí, že nesouhlasí s tím, jak tyto námitky městský soud posoudil, aniž by uvedla jakékoliv argumenty, proč si to myslí. V konečném důsledku se tak stejně jako u zkopírování celé žalobní argumentace jedná o to, že stěžovatelka bez jakékoliv polemiky s rozhodnutím městského soudu opět jen uplatňuje své žalobní body jako kasační námitky. Žádný věcný rozdíl proto v tomto směru nelze mezi oběma přístupy ke koncipování textu kasační stížnosti spatřovat.

[14] Stěžovatelčina kasační argumentace tedy vůbec nezpochybňuje odůvodnění napadeného rozsudku. Taková kasační stížnost se opírá o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103. Stěžovatelčina kasační stížnost je proto nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. (viz např. usnesení NSS ze dne 27. 8. 2020, č. j. 10 Azs 144/202031, bod 11). Nebylo přitom nutné, aby Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatelku k odstranění vad kasační stížnosti podle § 109 odst. 1 s. ř. s. Toto ustanovení slouží k doplnění důvodů blanketní kasační stížnosti, což není tento případ (viz usnesení č. j. 10 As 181/201963, bod 13).

[15] Lze dodat, že jedinou snahou o polemiku s rozsudkem městského soudu byla nanejvýš tvrzení, že stěžovatelka nebyla v územním řízení řádně obeslána doporučenou listovní zásilkou a žalobkyním d) a e) nemohla být doručena veřejná vyhláška, a to kvůli jejich místu bydliště a nemožnosti přístupu k internetu. Touto námitkou se ovšem Nejvyšší správní soud nemůže zabývat, neboť v této podobě nebyla uplatněna v řízení před městským soudem, ačkoliv tomu nic nebránilo (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatelka v žalobě pouze obecně tvrdila, že zejména žalobkyně b), c), d) a e) byly v územním řízení opomenuty, nezpochybňovala však, jak činí v kasační stížnosti, splnění podmínek pro oznamování písemností veřejnou vyhláškou a netvrdila, že jí měly být písemnosti doručovány jednotlivě. V odůvodnění rozhodnutí žalovaného je přitom uvedeno, že žalobkyním bylo v územním řízení doručováno právě veřejnou vyhláškou. Částečně se nadto jedná o námitku směřující k ochraně práv žalobkyň, vůči nimž bylo řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Stěžovatelka se nemůže v kasační stížnosti dovolávat ochrany procesních práv jiných osob (viz např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 3. 2005 č. j. 6 A 25/200242, č. 906/2006 Sb. NSS).

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.

[17] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylali kasační stížnost odmítnuta. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s., neboť jim nebyla uložena žádná povinnost.

[18] Stěžovatelka uhradila soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Nejvyšší správní soud rozhodl, že se stěžovatelce vrací zaplacený soudní poplatek v plné výši. K odmítnutí kasační stížnosti došlo před prvním jednáním ve věci a podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud v takovém případě vrátí zaplacený poplatek za řízení. Tato částka bude stěžovatelce vyplacena k rukám jejího zástupce ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. března 2024

JUDr. F. D., Ph.D.
předseda senátu