Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek5× citováno

Spisová značka

6 As 195/2020

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 20. 8. 2020Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: BAROŇOVÁ VeronikaECLI:CZ:NSS:2020:6.As.195.2020.37
Další údaje
Předmět řízení: Pozemní komunikace

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 20. 8. 2020

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: Ing. H. K., zastoupený JUDr. Radkem Bechyně, advokátem, sídlem [adresa] a, Liberec, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2019, č. j. OD 192/19-2/67.1/19042/NL KULK 28630/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2020, č. j. 31 A 7/2019 - 75,

takto:

I. Kasační stížnost žalobce se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení případu

[1] Městský úřad Turnov (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 10. 4. 2015, č. j. OD/18/11015/RDC, zamítl podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), námitky žalobce proti provedeným záznamům bodů v bodovém hodnocení řidičů, zejména proti záznamu, kterým žalobce dosáhl 12 bodů. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 6. 2018, č. j. OD 438/18-4/67.1/18111/NL KULK 56343/2018. Městský úřad v rámci nového projednání věci vyzval žalobce k doložení výsledku přezkoumání bloku na pokutu na místě zaplacenou, série AC/2017, číslo bloku C0772654, ze dne 2. 2. 2018, kterým žalobce dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Dne 31. 7. 2018 městský úřad obdržel sdělení Krajského ředitelství policie Libereckého kraje ze dne 14. 6. 2018, č. j. KRPL-33987-9/ČJ-2018-1800DP, z něhož vyplynulo, že uvedený pokutový blok zachycuje zjištění Policie ČR při silniční kontrole dne 2. 2. 2018 a je způsobilým podkladem pro zápis bodů v bodovém hodnocení řidičů. Dne 7. 8. 2018 městský úřad vydal pod č. j. OD/18/22095/RDC rozhodnutí, kterým zamítl námitky žalobce a provedený záznam bodů potvrdil. Také toto rozhodnutí bylo následně žalovaným zrušeno (rozhodnutím ze dne 2. 11. 2018, č. j. OD 958/18-2/67.1/18269/NL KULK 88007/2018) s odůvodněním, že žalobci nebyla poskytnuta možnost vyjádřit se § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Poté, co bylo městskému úřadu doručeno dne 29. 11. 2018 vyjádření žalobce ve věci, vydal městský úřad dne 4. 12. 2018 pod č. j. OD/18/34497/RDC rozhodnutí, kterým opětovně námitky žalobce zamítl a provedený záznam bodů potvrdil. Odvolání žalobce směřující proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím jako nedůvodné zamítl.

[2] Žalobce naposledy uvedené rozhodnutí napadl žalobou, v níž namítal, že se žalovaný nevypořádal s předloženými důkazy v podobě rozhodnutí jiných správních orgánů (konkrétně Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Městského úřadu Písek), z nichž vyplývá, že správní orgán se v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů zabývá jednotlivými podklady pro provedený záznam. Pokud tedy v nyní posuzované věci žalovaný rozhodl odlišně, došlo k porušení žalobcova legitimního očekávání. Žalobce dále u všech pokutových bloků zpochybnil jejich způsobilost pro záznam bodů. Dle jeho názoru nebyla v pokutových blocích přesně označena osoba přestupce, doba a místo spáchání přestupku, nebylo dostatečně popsáno přestupkové jednání a chybně měla být uvedena i právní kvalifikace jednání. Dle žalobce rovněž nebylo zřetelně uvedeno, zda se jednalo o zavinění nedbalostní či úmyslné, jaká měla být výše uložené sankce, kde a kým bylo rozhodnutí vydáno, nebyl zřejmý ani podpis přestupce.

[3] Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Neshledal, že by v nyní projednávaném případě správní orgány postupovaly odlišně, než je obvyklou praxí, tj. že by neposuzovaly jednotlivé podklady pro záznam bodů z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu. Správní orgány detailně hodnotily každý jednotlivý případ, jak vyplynulo z podkladů založených ve správním spisu a z odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Krajský soud doplnil, že žalobcem zmiňované rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (ani žádné jiné rozhodnutí) nebylo přílohou doplněného odvolání.

[4] Krajský soud zároveň ověřil, že na všech pokutových blocích je uvedeno jméno a příjmení přestupce (tj. žalobce), jeho rodné číslo nebo datum narození, adresa místa pobytu a ověření totožnosti dle řidičského průkazu. Na všech pokutových blocích je připojen podpis žalobce s tím, že souhlasí s projednáním přestupku v blokovém řízení. Pokutové bloky obsahují nejen místo spáchání přestupku, ale i dobu jeho spáchání (uvedením času s přesností na minuty). Nechybí ani konkrétní ustanovení zákona o silničním provozu, které bylo řidičem vozidla porušeno, stejně jako maximální povolená rychlost a rychlost vozidla přestupce v případě překročení maximální povolené rychlosti; odpovídající specifikace přestupkového jednání byla v pokutovém bloku obsažena také v případě neřízení se světelnými signály na pozemní komunikaci. Rovněž ze způsobu uvedení právní kvalifikace bylo dle krajského soudu zřejmé, která ustanovení zákona o silničním provozu žalobce porušil.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž předně upozorňoval na povinnost orgánů veřejné moci řádně svá rozhodnutí odůvodňovat. Stěžovatel nesouhlasil s tím, že by krajský soud mohl převzít chybný názor žalovaného a že by zásada legitimního očekávání zaručovala rovnost toliko při posuzování případu stěžovatele s případem shodného obsahu. Dle názoru stěžovatele pouhá podobnost případu postačuje k tomu, aby správní orgán nemohl ve věci rozhodnout odlišně. Stěžovatel připustil výjimky ze zásady legitimního očekávání, ovšem ty dle jeho názoru musejí být v rozhodovací praxi správních orgánů řádně odůvodněny.

[6] Stěžovatel namítal, že již v podaném odvolání proti rozhodnutí o námitkách zpochybňoval způsobilost jednotlivých podkladů, z nichž městský úřad vycházel, pro záznam do bodového hodnocení řidiče. Žalovaný se však věnoval pouze oznámením o spáchání přestupků, která je třeba vždy porovnat s rozhodnutími, jichž se týkají. Také z rozhodnutí vydaných v blokovém řízení by měly být patrné údaje o osobě přestupce, místu a době spáchání přestupku, mělo by být jasné, čeho se přestupce dopustil a jakou povinnost stanovenou zákonem porušil. Argument, že podpisem bloku vyslovil souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení, považoval za nesprávný. Ve vztahu k jednotlivým pokutovým blokům stěžovatel posléze uplatnil totožné námitky, které vznesl již v podané žalobě a jejichž obsah Nejvyšší správní soud rekapituloval výše.

[7] Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění vydaného rozhodnutí.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[8] Nejvyšší správní soud nejprve na tomto místě připomíná, že usnesením ze dne 26. 3. 2020, č. j. 6 As 174/2019 - 25, byla v souladu s § 17 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), předložena rozšířenému senátu k posouzení a rozhodnutí otázka, zda se v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle § 123f zákona o silničním provozu uplatní koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu, zda je správní orgán provádějící záznam bodů v registru řidičů povinen věcně posoudit veškeré námitky vytýkající podkladovému rozhodnutí či pokutovému bloku nejrůznější vady, nebo se musí věcně zabývat jen takovými námitkami, jejichž opodstatněnost by bránila provedení záznamu odpovídajícího počtu bodů v registru (a které zároveň nebylo možné řešit v jiném řízení); a zda si správní orgán musí opatřit originály pokutových bloků za účelem věcného posouzení námitek proti nim i v případě, že jde o námitky důkazně nepodložené, paušálně formulované a uplatňované šablonovitě.

[9] Z toho důvodu proto v nyní souzené věci zvažoval, zda není na místě řízení v souladu s § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. přerušit a vyčkat rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci sp. zn. 6 As 174/2019. Dospěl k závěru, že tak v dané věci činit nemusí. V nyní projednávaném případě si městský úřad vyžádal ověřené kopie všech pokutových bloků (bloků na pokutu na místě zaplacenou), řádně je posoudil a vytýkané vady neshledal. Totéž následně učinil i žalovaný. Lze tedy uzavřít, že výsledek řízení ve věci předložené k rozhodnutí rozšířenému senátu nemůže mít žádný vliv na rozhodnutí v nyní souzené věci. Nejvyšší správní soud proto přistoupil k jejímu věcnému projednání bez nutnosti řízení přerušit.

[10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.

[11] Jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014 - 70), na kterou byl ostatně zástupce stěžovatele již v minulosti v jiných věcech upozorněn (srovnej např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2017, č. j. 6 As 245/2016 - 44, či ze dne 14. 2. 2018, č. j. 6 As 190/2017 - 45), řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah a kvalita kasační stížnosti tak do značné míry předurčují nejen rozsah přezkumné činnosti, ale i obsah rozsudku soudu. To nepochybně platí také o jednotlivých stížních bodech. Je proto odpovědností stěžovatele, aby v kasační stížnosti náležitě specifikoval skutkové a právní důvody, pro které rozhodnutí krajského soudu napadá.

[12] V nyní souzené věci stěžovatel v kasační stížnosti v podstatě jen zopakoval svou žalobní argumentaci, ačkoli mu krajský soud v napadeném rozsudku vysvětlil, že jeho výtky vůči pokutovým blokům jsou neopodstatněné a že vadami, na které stěžovatel v žalobě upozorňoval, pokutové bloky netrpí. Namísto toho, aby stěžovatel na tyto závěry krajského soudu v kasační stížnosti zareagoval, zopakoval svá žalobní tvrzení a opětovně namítá, že pokutové bloky zákonné náležitosti nesplňují.

[13] Takové pojetí kasační stížnosti neodpovídá smyslu kasačního přezkumu, jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. 5 As 213/2015 - 38. V něm Nejvyšší správní soud připomněl, že „kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.). Soudní ochrana veřejných subjektivních práv stěžovatele mu byla poskytnuta již individuálním projednáním jeho věci krajským soudem. Důvody kasační stížnosti se proto musí odvíjet zejména od tvrzeného pochybení krajského soudu, který se měl vadným, resp. nezákonným způsobem vypořádat s žalobními námitkami směřujícími proti rozhodnutí žalovaného a jeho předsedy. Jinými slovy, stěžovatelka je povinna tvrdit některý z důvodů podle § 103 odst. 1 s. ř. s., které se týkají řízení vedeného krajským soudem anebo rozhodnutí krajského soudu, nikoliv samotného rozhodnutí žalovaného či jeho předsedy. Nelze pouze zopakovat žalobní námitky, resp. argumentaci uplatněnou před žalovaným“. Způsob, jakým kasační stížnost koncipoval zástupce stěžovatele - tedy v podobě pouhé rekapitulace žalobních bodů - neodpovídá smyslu kasační stížnosti a neodpovídá ani smyslu povinného advokátního zastoupení v řízení o kasační stížnosti ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. Zároveň, jak bylo uvedeno výše, předurčuje způsob, jakým budou uplatněné kasační námitky soudem vypořádány.

[14] Vzhledem k tomu, že podle - stěžovatelem nijak nezpochybněných - závěrů krajského soudu, které Nejvyšší správní soud nepovažuje za nutné opakovat (shodně srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018 - 42), kdy nadto konkrétní výtky stěžovatele vůči pokutovým blokům ani neodpovídají jejich skutečnému obsahu, Nejvyšší správní soud pouze stručně konstatuje, že žalovaný rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Stěžovatel nečinil sporným, že jednotlivé přestupky spáchal, pouze napadal způsob záznamu přestupků v pokutových blocích. Městský úřad si na základě námitek stěžovatele vyžádal jejich kopie (v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 - 76, č. 2145/2010 Sb. NSS), řádně je posoudil a stěžovatelem vytýkané vady neshledal. Totéž následně zopakoval i žalovaný a krajský soud, kteří dospěli ke shodnému závěru, že se námitky stěžovatele zcela míjejí s tím, co je v pokutových blocích skutečně uvedeno, a nejsou tedy důvodné. Rovněž Nejvyšší správní soud z obsahu předloženého správního spisu ověřil správnost učiněných zjištění krajského soudu a závěrů, že pokutové bloky netrpí žádnými vadami, a tedy byly způsobilým podkladem pro záznam do bodového hodnocení řidičů (podrobně k požadavkům na náležitosti pokutových bloků srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20).

[15] K námitce stěžovatele stran legitimního očekávání Nejvyšší správní soud doplňuje, že stěžovatel až k podané žalobě (nikoli k odvolání, jak správně podotkl krajský soud) připojil tři rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a jedno rozhodnutí Městského úřadu Písek. V žalobě upozornil, že prvně jmenovaný správní orgán se v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů zabýval jednotlivými podklady pro provedený záznam a Městský úřad Písek dva konkrétní záznamy z bodového hodnocení řidiče odmazal. V nyní projednávané věci žalovaný (stejně jako Krajský úřad Moravskoslezského kraje v rozhodnutích připojených k žalobě) zkoumal k námitkám stěžovatele podklady (pokutové bloky) z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů do registru řidičů, tj. zda obsahují veškeré náležitosti a informace potřebné k jednoznačné identifikaci přestupků. Pouhá skutečnost, že Krajský úřad Moravskoslezského kraje v rozhodnutích předložených stěžovatelem shledal některé bloky nezpůsobilými, nezakládá právo stěžovatele na to, aby v jeho případě bylo rozhodnuto stejně, jednalo-li se o odlišné skutkové situace (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2018, č. j. 7 As 123/2018 - 35). Vady pokutových bloků přezkoumané správními orgány odlišnými od žalovaného, na které stěžovatel odkazoval, dosahovaly intenzity nezákonnosti (zcela chyběla právní kvalifikace přestupku, z popisu jednání nebylo zřejmé, čeho se přestupce měl dopustit apod.). V nyní projednávané věci však k takovým vadám (pochybením správního orgánu) nedošlo. Pokutové bloky vyhovují kritériím stanoveným zákonem a sama skutečnost, že jiný správní orgán v jiném správním řízení týkajícím se jiného stěžovatele dospěl k závěru, že jiný pokutový blok nebyl způsobilým podkladem pro záznam bodů, nemůže mít bez bližší specifikace, v čem spočívá podobnost s nyní posuzovanou věcí, žádnou relevanci (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 As 366/2018 - 40, či rozsudek ze dne 14. 2. 2018, č. j. 6 As 190/2017 - 45).

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Nejvyšší správní soud tak na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.

[17] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce (stěžovatel) nebyl ve věci úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, a proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2020

JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu

Usnesení ze dne 29. 7. 2020

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: Ing. H. K., zastoupený JUDr. Radkem Bechyně, advokátem, sídlem [adresa] a, Liberec, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2019, č. j. OD 192/19-2/67.1/19042/NL KULK 28630/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2020, č. j. 31 A 7/2019 - 75, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:
Kasační stížnosti žalobce se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2019, č. j. OD 192/19-2/67.1/19042/NL KULK 28630/2019. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 4. 12. 2018, č. j. OD/1834497/RDC, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče a provedený záznam bodů byl potvrzen.

[2] Stěžovatel s kasační stížností spojil návrh na přiznání odkladného účinku. Namítal, že mu nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti hrozí vznik nenapravitelné újmy, kterou spatřoval ve ztrátě zaměstnání, neboť jako jednatel společnosti má na starosti kompletní jednání se zákazníky jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Nenapravitelnou újmu by dle jeho názoru způsobila také finanční újma spojená s náklady, které by musel vynaložit na navrácení řidičského oprávnění, což by ve spojitosti se ztrátou zaměstnání představovalo nepřiměřenou finanční zátěž v budoucnosti. V této souvislosti stěžovatel odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS.

[3] Stěžovatel se domníval, že přiznání odkladného účinku nebude mít vliv na práva třetích osob, ani nemůže závažným způsobem ohrozit veřejný zájem. Přestupky, na jejichž základě dosáhl dvanácti bodů, stěžovatel nepovažoval za „nijak závažné a rozhodně v rámci nich nelze spatřovat žádné ohrožení ostatních účastníků silničního provozu“. K posledně uvedenému odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 2 As 60/2008 - 103, č. 1763/2009 Sb. NSS. V závěru uvedl, že krajský soud stěžovateli odkladný účinek přiznal.

[4] Na podporu svých tvrzení stěžovatel doložil písemnost, v níž uvádí, že je od roku 1996 majitelem slévárny v T., zaměstnává cca 120 spolupracovníků a dodává odlitky zákazníkům v Evropě, Asii a Spojených státech amerických. Doplnil, že do dnešního dne odjezdil kolem 5 milionů kilometrů bez nehody, a dále upozornil na skutečnost, že zákazníky je nutné osobně navštěvovat a udržovat s nimi kontakty.

[5] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

[6] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s.

[7] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalované usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[8] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného toliko pro ojedinělé případy. Je koncipován jako „dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení“ před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována vykonatelnost rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zákonným způsobem zrušeno (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 - 38).

[9] Stěžovatel ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odkazoval na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že při rozhodování o odkladném účinku nelze vždy učinit jednoznačný (konečný) závěr o tom, že správní rozhodnutí má za následek újmu pro stěžovatele, postačuje tedy předpoklad stěžovatelem tvrzené nenahraditelné újmy. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že tyto závěry nepochybně platí i nadále, avšak v projednávané věci to nic nemění na skutečnosti, že povinnost tvrdit a osvědčit vznik nenahraditelné újmy stíhá stěžovatele.

[10] Ten v posuzované věci odůvodnil svou žádost především hrozbou nenapravitelné újmy spočívající ve ztrátě zdroje příjmů z výkonu jednatelského oprávnění. Je pravděpodobné, že pokud by stěžovatel v důsledku dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení řidiče pozbyl řidičské oprávnění [srovnej § 123a až § 123c zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů], mohla by být jeho činnost jako jednatele společnosti, který obstarává kompletní jednání se zákazníky v tuzemsku i v zahraničí, omezena. Lze tedy připustit, že náplň práce jednatele je spojena s větší mobilitou, než je obvyklé u řady jiných zaměstnání, avšak zároveň nelze uzavřít, že by dočasný zákaz řízení motorového vozidla její výkon zcela znemožňoval. Nezbytnou mobilitu lze jistě do značné míry kompenzovat změnou organizace práce stěžovatele a ve zbytku ji pokrýt využíváním hromadných dopravních prostředků či pomocí třetí osoby (např. některého ze 120 zaměstnanců).

[11] Možnost ztráty řidičského oprávnění ovšem ani v případě osob povoláním závislých na tomto oprávnění bez dalšího nevede k přiznávání odkladného účinku jejich žalobě či kasační stížnosti. Vždy je třeba poměřovat konkrétní újmu, která by mohla být přiznáním odkladného účinku, tj. odkladem výkonu rozhodnutí, na jehož základě řidič pozbývá řidičského oprávnění, způsobena jiným osobám (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 As 41/2013 - 43). Jak již bylo uvedeno, zásah do práv stěžovatele by byl v případě nepřiznání odkladného účinku zásahem citelným, neboť bude spojen s podstatným omezením stěžovatele a výkonu funkce jednatele minimálně do doby, než Nejvyšší správní soud rozhodne o jeho kasační stížnosti. S ohledem na to, že stěžovateli je odebrán řidičský průkaz na základě udělení dvanácti bodů do karty řidiče, se proto Nejvyšší správní soud blíže zabýval rozporem se zájmy jiných osob a důležitým veřejným zájmem na bezpečnosti silničního provozu.

[12] Z výpisu z bodového hodnocení řidiče vyplynulo, že stěžovatel setrvale nedodržuje maximální povolenou rychlost (v případě sedmi z osmi provedených záznamů). V jednom případě stěžovatel nezastavil vozidlo na signál, který mu přikazuje vozidlo zastavit. Ačkoliv se každý z těchto přestupků samostatně může jevit jako „méně závažný“, nelze odhlédnout od kumulativního efektu a setrvalosti porušování pravidel silničního provozu. Stěžovatel dlouhodobě nedodržuje pravidla silničního provozu a související předpisy, čímž narušuje bezpečnost provozu, jeho účastníků a v konečném důsledku i bezpečnost vlastní (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2018, č. j. 1 As 377/2017 - 41).

[13] Zákaz řízení motorových vozidel kromě funkce represivní (která je této sankci vlastní) v sobě zahrnuje též funkci preventivní a ochrannou, a to zejména ve vztahu k ostatním účastníkům řízení silničního provozu (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 2 As 60/2008 - 103, č. 1763/2009 Sb. NSS). Opakovaným překračováním maximální povolené rychlosti dochází k ohrožení zájmu třetích osob a je narušena bezpečnost silničního provozu a jeho účastníků. Nepřiměřená rychlost je ostatně častou příčinou dopravních nehod. Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že přiznání odkladného účinku by v dané věci bylo v rozporu se zájmy jiných osob, jakož i s důležitým veřejným zájmem na bezpečnosti silničního provozu.

[14] Konečně, pokud jde o odkaz stěžovatele na usnesení krajského soudu ze dne 10. 6. 2019, č. j. 31 A 7/2019 - 66, kterým tento soud přiznal žalobě odkladný účinek, Nejvyšší správní soud podotýká, že důvody uvedené v usnesení krajského soudu nelze bez dalšího vztahovat na rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V řízení o žalobě nadto stěžovatel svá tvrzení o možném vzniku újmy (na rozdíl od řízení o kasační stížnosti) osvědčil doklady relevantními pro období, v němž krajský soud o tomto odkladném účinku rozhodoval.

[15] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli nevyhověl a jeho kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.

[16] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. července 2020

JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací