Rozsudek ze dne 23. 11. 2021
Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: P. Ch., zastoupený Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou, sídlem [adresa] proti žalovanému: Magistrát města Pardubic, sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2020, č. j. OSA/PO-7/19/23, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. 10. 2020, č. j. 52 A 43/2020 - 78,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Monice Ipserové, advokátce, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 353 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Úřadu městského obvodu Pardubice V ze dne 4. 2. 2019, č. j. 744/2018/OIS/Fa-11, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Tohoto přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 1. 2. 2018 kolem 21:10 hod. v Pardubicích, na ulici R. v bytě v prvním patře domu č. p. X, po předchozí vzájemné rozepři týkající se odcizení nabíječky od notebooku značky ASUS mini, fyzicky napadl nejprve fackou do obličeje a následně ranou teleskopickým obuškem do hlavy J. O.. Tím úmyslně narušil občanské soužití jiným hrubým jednáním, za což mu byl uložen správní trest - pokuta ve výši 5 000 Kč.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud vyhodnotil verzi žalobce, dle které mělo dojít k jeho napadení ze strany J. O., jako nedůvěryhodnou vzhledem ke zjištěným rozporům v žalobcových výpovědích. Ze spisového materiálu vyplynulo, že žalobce v průběhu správního řízení měnil výpovědi nejen co do průběhu skutkového děje, ale též v tom, proč k napadení vůbec došlo. Naproti tomu verzi J. O. krajský soud pokládal za ucelenou a vnitřně bezrozpornou, v hlavních rysech shodnou s první verzí žalobcovy výpovědi. Z pohledu krajského soudu tedy výpověď J. O. věrně zachycovala incident, k němuž došlo mezi ním a žalobcem. Krajský soud proto dospěl k závěru, že správní orgány vycházely z dostatečně zjištěného skutkového stavu a správně vyhodnotily provedené důkazy. S ohledem na zjevnou nepřiměřenost uložené pokuty (5 000 Kč) krajský soud k návrhu žalobce snížil její výši na 2 000 Kč.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Měl za to, že bez doplnění dokazování nebylo možné jeho jednání považovat za přestupek proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích. Dle stěžovatele nebyla naplněna formální ani materiální stránka přestupku, neboť J. O. přiznal účast na konfliktu, kterou nebylo možno hodnotit jako nutnou obranu. Dle jeho názoru nebyl v řízení dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Stěžovatel namítal, že skutkový stav nemá oporu ve správním spisu, je s ním v rozporu a že žalovaný nesprávně vyhodnotil výpovědi stěžovatele a svědků, stejně jako fotografie předložené J. O.. Ve vztahu k výroku napadeného rozsudku, jímž došlo ke snížení uložené pokuty, stěžovatel doplnil, že jeho majetková a osobní situace, jakož i ostatní okolnosti případu, měly krajský soud vést k závěru o upuštění od uložení správního trestu.
[4] Žalovaný se ve vyjádření k podané kasační stížnosti plně ztotožnil se závěry vyslovenými krajským soudem. Odkázal také na § 43 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který stanoví podmínky pro upuštění od uložení správního trestu. Z přístupu stěžovatele k dané věci (popírání viny, bagatelizace jednání atd.) je dle žalovaného zřejmé, že pro upuštění od potrestání nebyly naplněny podmínky.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[6] V souzené věci krajský soud správně vycházel z toho, že ve správních řízeních se uplatňuje zásada materiální pravdy, obsažená v § 3 správního řádu, dle kterého nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.
[7] Správní orgán tak je povinen postavit nade vší rozumnou pochybnost, že se deliktního jednání dopustil právě ten, kdo má být za přestupek postižen. Existuje-li rozumná pochybnost, tj. ne zcela nepravděpodobná možnost, že se deliktního jednání dopustil někdo jiný než obviněný z přestupku, resp. že se skutek vůbec nestal, nelze obviněného za přestupek postihnout. Jinými slovy řečeno, v řízení o přestupku se nelze spokojit s tím, že skutečnost, že se obviněný dopustil přestupku, je pravděpodobnou verzí skutkového stavu. Není-li mimo rozumnou pochybnost prokázáno, že byly naplněny znaky skutkové podstaty přestupku, nemůže být učiněn závěr, že byl přestupek spáchán (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č. j. 2 As 46/2005 - 55, ze dne 27. 6. 2013, č. j. 7 As 145/2012 - 39, či ze dne 9. 10. 2015, č. j. 4 As 206/2015 - 39).
[8] V projednávaném případě však krajský soud dospěl ke správnému závěru, že správní orgány vycházely z dostatečně zjištěného skutkového stavu a že v řízení bylo náležitě prokázáno, že stěžovatel svým jednáním skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona o některých přestupcích naplnil. Krajský soud v bodě 31 odůvodnění rozsudku podrobně vysvětlil, že správní orgány nepochybily při hodnocení provedených důkazů, že byla prokázána stěžovatelova vina, a tedy nebylo třeba dále doplňovat dokazování. V tomto ohledu obsahuje kasační stížnost pouze obecný nesouhlas stěžovatele se závěry krajského soudu bez konkrétnější argumentace, kterou by stěžovatel závěry krajského soudu zpochybňoval.
[9] Krajský soud v napadeném rozsudku správně konstatoval, že v dané věci proti sobě stály dvě verze konfliktu mezi stěžovatelem a poškozeným (J. O.), k němuž došlo dne 1. 2. 2018 kolem 21:10 hod. na adrese R. č. p. X, P.. Krajský soud (ve shodě se správními orgány) vyhodnotil jako ucelenou a vnitřně bezrozpornou verzi poškozeného, dle které k incidentu došlo po rozpravě mezi ním a stěžovatelem ohledně údajně odcizené nabíječky notebooku. Zprvu došlo k napadení poškozeného do obličeje rukou ze strany stěžovatele, následně teleskopickým obuškem, čímž mu bylo způsobeno krvácející zranění. Poté poškozený stěžovatele v sebeobraně krátce uchopil do kravaty ve snaze zabránit dalším útokům a následně opustil byt. Tuto verzi poškozený sdělil Policii České republiky a posléze (v nezměněné podobě) též správním orgánům. Rovněž ji ihned po incidentu shodně popsal telefonicky matce, která tuto verzi jako svědkyně potvrdila. Napadení poškozeného dokládají také dvě fotografie jeho obličeje, které byly pořízeny ihned poté, co poškozený dorazil k matce, tedy ve 22:04:17 hod. a 22:04:37 hod., a jejichž autenticita (datum, čas a záznamový přístroj) byla prokázána prostřednictvím Exif (z angl. Exchangeable image file format, což je specifikace pro formát metadat vkládaných do souborů - fotografií - digitálními fotoaparáty). Skutečnost, že J. O. přiznal svou účast na konfliktu (kdy ve snaze zabránit dalším útokům vzal stěžovatele „do kravaty“), neměla v souzeném případě vliv na to, že stěžovatel svým jednáním naplnil formální a materiální znaky přestupku, jak stěžovatel zpochybňoval v kasační stížnosti.
[10] Naopak průběh událostí tak, jak jej ve své verzi předestřel stěžovatel, krajský soud ve shodě se správními orgány správně vyhodnotil jako nereálný, a s ohledem na rozpory ve výpovědích stěžovatele a jeho manželky také jako nedůvěryhodný. Do úředního záznamu ze dne 1. 2. 2018 stěžovatel popsal konflikt mezi ním a J. O. tak, že vše vzniklo kvůli údajně ukradené nabíječce k notebooku. S touto skutečností měl stěžovatel poškozeného konfrontovat, načež poškozený naznačil ránu, následně měl stěžovatele začít škrtit a poté utéct z bytu. Vše se dle stěžovatele odehrálo tak rychle, že nebyl schopen útok přesněji popsat. Dne 7. 2. 2018 (o necelý týden později) pak stěžovatel v rámci podání vysvětlení do úředního záznamu uvedl, že nabíječku od notebooku v bytě našel, při konfliktu nedošlo k poškození majetku ani závažnému zranění. V řízení o přestupku stěžovatel předestřel další pozměněnou verzi, dle které poškozený (poté co se jej stěžovatel zvýšeným tónem opětovně tázal na nabíječku k notebooku) měl vstát z postele, praštit se stěžovatelem o zem, několik minut jej držet v kravatě a současně přitom rozbíjet vybavení bytu. Tuto verzi podpořila svou výpovědí také stěžovatelova manželka. Je zřejmé, že stěžovatel své výpovědi o událostech, jež se měly rozhodného dne odehrát v jeho bytě, opakovaně měnil. Krajský soud proto nepochybil v závěru, že rozpory mezi původní verzí stěžovatelovy výpovědi, kterou sdělil bezprostředně po incidentu Policii České republiky, a verzí předestřenou správním orgánům v přestupkovém řízení svědčí o nedůvěryhodnosti osoby stěžovatele a jeho výpovědí.
[11] Pokud stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že v jeho případě byla pokuta ve snížené výši 2 000 Kč likvidační a krajský soud měl rozhodnout o upuštění od uložení správního trestu, Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že v rámci uplatnění moderačního oprávnění dle § 78 odst. 2 s. ř. s. soud „zkoumá, zda nedošlo k excesu při individualizaci trestu, tedy zda a jak bylo přihlédnuto ke všem specifikům konkrétního případu a zda byl v rámci zákonné trestní sankce vybrán pro pachatele takový druh trestu a v té výměře, která splní účel trestu a není zjevně nepřiměřená“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 As 71/2010 - 97, č. 2209/2011 Sb. NSS). Smyslem a účelem moderace přitom „není hledání ‚ideální‘ výše sankce soudem místo správního orgánu, ale její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 22/2012 - 23, č. 2672/2012 Sb. NSS). V rámci přezkumu napadeného rozsudku, v němž krajský soud uplatnil moderaci sankce, Nejvyšší správní soud hodnotí „jen to, zda prvoinstanční soud nepřekročil zákonem stanovené meze tohoto uvážení, nevybočil z nich nebo volné uvážení nezneužil, či zda je jeho úvaha přezkoumatelná a logicky nerozporná“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2013, č. j. 2 As 130/2012 - 20). Přezkum uvážení soudu je tedy v jistém smyslu podobný přezkumu správního uvážení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 6 As 266/2019 - 27).
[12] V projednávané věci krajský soud hodnotil majetkové a osobní poměry stěžovatele, přihlédl ke skutečnosti, že nedošlo k vážnému zranění ani k poškození majetku či jinému vážnému následku a dále k tomu, že stěžovatel nebyl dle výpisu z evidence přestupků dříve správně trestán. Krajský soud shledal jako adekvátní snížení uložené pokuty na 2 000 Kč, což je částka představující 125 % měsíčního zůstatku prostředků stěžovatele a jeho manželky. Nejvyšší správní soud se s uvedeným posouzením ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na body 40 až 42 odůvodnění napadeného rozsudku, kde krajský soud podrobně popsal úvahy, které jej k uvedenému závěru vedly. Nejvyšší správní soud tak neshledal pochybení v postupu soudu, který nepřistoupil k upuštění od správního trestu, nýbrž výši uložené pokuty moderoval.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud tak neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[14] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žalobce (stěžovatel) nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti a žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[15] Stěžovateli byla usnesením krajského soudu ze dne 9. 4. 2020, č. j. Na 1052/2020 - 45, ustanovena zástupkyně Mgr. Monika Ipserová, advokátka. Hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanovené zástupkyně v takovém případě platí stát (§ 35 odst. 10 část věty první za středníkem s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni stěžovatele byla přiznána odměna (v plné výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby) za jeden úkon právní služby spočívající v písemném podání ve věci samé - kasační stížnosti; a dále odměna v poloviční výši 1 550 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v podání žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti [§ 7 bod 5 aplikovaný na základě § 9 odst. 4 písm. d); § 11 odst. 1 písm. b) a d), odst. 2 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2017, č. j. 8 As 17/2016 - 154, či ze dne 19. 9. 2018, č. j. 8 Azs 111/2018 - 39]. Ustanovené zástupkyni tedy náleží odměna ve výši 4 650 Kč a dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Zástupkyně stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty, přiznaná částka se proto zvyšuje o výši této daně na celkových 6 353 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny). K jejímu uhrazení byla stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu
Usnesení ze dne 10. 11. 2020
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: P. Ch., zastoupený Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou, sídlem [adresa] proti žalovanému: Magistrát města Pardubic, sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2020, č. j. OSA/PO-7/19/23, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. 10. 2020, č. j. 52 A 43/2020 - 78, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se přiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, kterým krajský soud snížil pokutu uloženou stěžovateli rozhodnutím Úřadu městského obvodu Pardubice V ze dne 4. 2. 2019, č. j. 744/2018/OIS/Fa-11, ve spojení s rozhodnutím žalovaného (označeným v záhlaví), z částky 5 000 Kč na částku 2 000 Kč; ve zbytku žalobu zamítl. Stěžovatel byl shledán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.
[2] Stěžovatel učinil součástí kasační stížnosti návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, v němž uvedl, že se nachází v nepříznivé situaci a s ohledem na osobní a majetkové poměry by pro něj výkon rozhodnutí znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Současně se domníval, že takový postup nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel poukázal na skutečnost, že není zaměstnán, a tedy nemá žádný příjem, zároveň pečuje o manželku, která je plně invalidní (III. stupeň invalidity, ZTP/P, upoutaná na invalidní vozík). Finančně jsou oba plně odkázáni na jí pobíraný invalidní důchod. Stěžovatel rovněž uvedl, že mají vyšší náklady na bydlení a na léky a léčbu manželky.
[3] K výzvě soudu doplnil, že invalidní důchod manželky činí částku 10 709 Kč měsíčně, manželce byl přiznán příspěvek na péči ve III. stupni závislosti ve výši 12 800 Kč měsíčně, dále pobírá dávku státní sociální podpory (příspěvek na bydlení) ve výši 4 267 Kč a příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč, což stěžovatel doložil jednak příslušnými sděleními Úřadu práce - Krajské pobočky v Pardubicích, jednak výpisem z bankovního účtu vedeného u České spořitelny za období 1. 9. - 30. 9. 2020. Stěžovatel doložil také platební doklad SIPO za říjen 2020, z něhož vyplývá výše hrazeného nájemného (včetně služeb) za užívání bytu ve výši 5 480 Kč, elektrická energie ve výši 2 000 Kč (hrazená měsíčně ČEZ), koncesionářské poplatky ve výši 180 Kč (45 Kč rozhlas a 135 Kč televize) a telekomunikační služby O2 ve výši 403 Kč. Současně prohlásil, že pokud se jedná o jeho a manželčiny osobní a majetkové poměry, nedošlo u nich oproti době, kdy o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i o přiznání odkladného účinku žalobě, rozhodoval krajský soud, k žádným změnám.
[4] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ponechává zcela na Nejvyšším správním soudu. Dle jeho názoru částka pokuty nedosahuje výše, aby odklad úhrady správní orgán prvního stupně (do jehož rozpočtu pokuta náleží) pocítil jako zásadní pro financování svého provozu.
[5] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
[6] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[7] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalované usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako „dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení“ před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována vykonatelnost rozhodnutí (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 - 38).
[9] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně individuální, závislé na osobě a konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu.
[10] V posuzovaném případě stěžovatel povinnost tvrdit a prokázat vznik nepoměrně větší újmy, než jaká by vznikla jiným osobám, pokud by kasační stížnosti odkladný účinek přiznán nebyl, splnil. Prokázal, že nedisponuje dostatečnými prostředky, neboť nemá žádné příjmy a je finančně závislý na dávkách sociálního zabezpečení manželky, o kterou pečuje a která je plně invalidní ve III. stupni, upoutaná na invalidní vozík (ZTP/P). Z listin doložených stěžovatelem je patrné, že manželka pobírá invalidní důchod (10 790 Kč měsíčně), příspěvek na péči (12 800 Kč měsíčně), na mobilitu (550 Kč měsíčně) a příspěvek na bydlení (4 267 Kč měsíčně). Domácnost hradí měsíčně částku 5 480 Kč za nájemné a služby spojené s užíváním bytu, 2 000 Kč za elektřinu, 180 Kč za koncesionářské poplatky a 403 Kč za telekomunikační služby. V řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. KSPA 56 INS [č.] byl zjištěn úpadek stěžovatele a jeho manželky a bylo jim povoleno oddlužení, přičemž z insolvenčního rejstříku, v němž lze nalézt aktuální zprávy o plnění oddlužení, vyplývá, že měsíčně dochází k přerozdělení částky přibližně ve výši 5 300 Kč až 5 600 Kč. Je tedy zřejmé, že po odečtení výdajů zbývají domácnosti stěžovatele a jeho manželky pouze minimálními příjmy na živobytí, a byť by se pokuta, jejíž výši krajský soud snížil z částky 5 000 Kč na 2 000 Kč, mohla jevit jako relativně nikoli vysoká, s ohledem na shora nastíněné poměry stěžovatele by i zaplacení této částky pro něj mohlo představovat značnou újmu. V souzeném případě tak je možno dovodit přímý dopad napadeného rozsudku krajského soudu do majetkových poměrů stěžovatele, a proto Nejvyšší správní soud má podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti spočívající v existenci nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám za splněnou.
[11] Ve vztahu k hodnocení naplnění další podmínky, tj. možného rozporu s důležitým veřejným zájmem, Nejvyšší správní soud uvádí, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu ani s důležitým veřejným zájmem. Veřejný zájem na tom, aby pohledávky státu (zde uložené pokuty) byly uhrazeny, nebude v případě následného zamítnutí kasační stížnosti dotčen, neboť přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se účinky napadeného rozhodnutí pozastavují jen do doby skončení řízení u Nejvyššího správního soudu. Bude-li tedy kasační stížnost zamítnuta, stěžovatele povinnost zaplatit uloženou pokutu nemine. Posečkání s úhradou uložené pokuty v daném případě nenarušuje důležitý veřejný zájem, čímž je naplněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[12] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, Nejvyšší správní soud stěžovatelově návrhu vyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek přiznal.
[13] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu