Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

6 Azs 124/2025

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 25. 2. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: DIENSTBIER FilipECLI:CZ:NSS:2026:6.Azs.124.2025.43
Další údaje
Předmět řízení: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 25. 2. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy F. D., soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Václava Štencla v právní věci žalobce: nezl. R. T., zastoupeného zákonným zástupcem M. T. a advokátem Mgr. Vratislavem Tauberem, sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2025, č. j. OAM-1632/P-P07-ZA13-2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2025, č. j. 30 Az 3/2025-49,

takto:

I. Kasační stížnost žalobce se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 3. 2025 žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu zamítl podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jako zjevně nedůvodnou. Žalobce pochází ze země, kterou Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu.

[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou.

[3] Krajský soud shrnul, že institut bezpečné země původu podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále „procedurální směrnice“). U rozhodnutí vydaných podle § 16 zákona o azylu soud přezkoumává pouze to, zda byly dány důvody pro aplikaci tohoto ustanovení.

[4] Vzhledem k tomu, že Arménie je bezpečná země původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu ve spojení s § 2 bodem 3 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, bylo na žalobci, aby prokázal, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. Závažné důvody, které by vyvracely závěr o tom, že Arménii lze považovat za bezpečnou zemi původu, však žalobce neprokázal. Vzhledem k tomu, že ve správním řízení nedošlo k věcnému projednání žádosti, žalovaný nepochybil, když se nevěnoval otázce nejlepšího zájmu dítěte.

[5] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[6] Proti rozsudku krajského soudu se žalobce (stěžovatel) bránil kasační stížností, v níž zdůraznil, že jeho matka, otec a starší sestra jsou žadateli o mezinárodní ochranu, přičemž s ohledem na okamžik podání jejich žádostí zamítnutí pro zjevnou nedůvodnost nebude možné, neboť Arménie byla na seznam bezpečných zemí původu zařazena až později.

[7] Stěžovatel je přesvědčen, že jeho kasační stížnost je přijatelná. Judikaturou dosud nebyla řešena otázka, zda je možné prolomit v zájmu ochrany legitimního očekávání postup předvídaný § 16 zákona o azylu. Přijatelnost kasační stížnosti zakládá také zásadní pochybení krajského soudu, který Arménii vyhodnotil ve vztahu ke stěžovateli jako bezpečnou zemi původu, čímž jej zbavil možnosti meritorního posouzení žádosti.

[8] Stěžovatel nesouhlasil se závěrem, že podmínky pro postup žalovaného dle § 16 odst. 2 zákona o azylu byly splněny. Návrat stěžovatele do vlasti by mohl představovat zásah do soukromého a rodinného života. K takovému zásahu by mohlo dojít právě na území Arménie. Stěžovatel v Arménii nikdy nežil, nemá tam nikoho, kdo by se o něj mohl postarat. S ohledem na takový zásah nelze ve vztahu ke stěžovateli považovat Arménii za bezpečnou zemi původu. Nebylo tedy možné žádost stěžovatele jako zjevně nedůvodnou zamítnout.

[9] Dle stěžovatele není z rozsudku zřejmé, jak se krajský soud vypořádal s otázkou legitimního očekávání stěžovatele, že jeho žádost bude s ohledem na úzké spojení posuzována stejným prizmatem jako žádosti nejbližších rodinných příslušníků. Stěžovatel zdůraznil, že takové legitimní očekávání mu vzniknout mohlo a žalovaný do jeho legitimního očekávání zasáhl. I kdyby byly splněny podmínky pro postup podle § 16 zákona o azylu, s ohledem na legitimní očekávání stěžovatele, měl být tento postup prolomen.

[10] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že kasační stížnost je opakováním žalobních námitek.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[11] Kasační stížnost je přípustná.

[12] Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

[13] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[14] Stěžovatel nezpochybňoval obecnou domněnku Arménie jako bezpečné země původu, byl však přesvědčen, že v jeho případě nebyly splněny podmínky pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné.

[15] Judikatura Nejvyššího správního soudu zdůrazňuje, že oproti jiným řízením o mezinárodní ochraně je v případě bezpečných zemí původu dáno důkazní břemeno žadatelů. Jelikož se u bezpečných zemí původu presumuje dodržování mezinárodních závazků a neporušování práv vlastních občanů, leží odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích (srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS, či usnesení NSS ze dne 14. 11. 2025, č. j. 7 Azs 200/2025-29). Z uvedené judikatury krajský soud správně vycházel, když posuzoval, zda stěžovatel prokázal závažné důvody vyvracející závěr, že Arménie je i ve vztahu k němu bezpečnou zemí původu. Bylo na stěžovateli, aby prokázal, že v jeho případě tato domněnka neplatí.

[16] Tvrzení stěžovatele, že Arménie pro něj není bezpečnou zemí, neboť tam nemá nikoho, kdo by se o něj postaral, a na území Arménie tak bude zasažen na právu na respektování soukromého a rodinného života, není argumentem, který by mohl zpochybnit předpoklad bezpečné země původu ve smyslu azylového práva. Mezinárodní ochrana představuje soubor oprávnění a povinností, které stát v duchu mezinárodního uprchlického práva, potažmo mezinárodní ochrany lidských práv, poskytuje jednotlivcům, jimž ochranu není schopen poskytnout jejich stát původu (srov. rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2024, č. j. 7 Azs 186/2022-58). Uvedená stěžovatelova argumentace se se smyslem azylové ochrany míjí. Stěžovatelem uváděné skutečnosti mohou být zvažovány jako důvody znemožňující vycestování v souvislosti s rozhodováním o uložení povinnosti opustit území ČR či uložením správního vyhoštění (srov. rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2024, č. j. 7 Azs 186/2022-58), pro rozhodování o udělení mezinárodní ochrany však nejsou relevantní.

[17] Stěžovatel dále namítal porušení legitimního očekávání, že jeho žádost bude s ohledem na úzké spojení posuzována stejně jako žádosti nejbližších rodinných příslušníků ve standardním režimu.

[18] Koncept legitimního čekávání představuje jednu ze základních zásad spočívající v ochraně důvodného očekávání, že veřejná moc bude vůči adresátovi postupovat určitým konkrétním způsobem v dané věci. Žadatel může legitimně očekávat vyhovění žádosti, pokud jsou splněny zákonné podmínky (srov. např. rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 As 73/2011-316). Z judikatury dále vyplývá, že legitimní očekávání stěžovatele by mohla založit ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) správních orgánů, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2099, č. j. 6 Ads 88/2006-132). Legitimní očekávání může případně založit určitý konkrétní dokument či opatření správního orgánu učiněné právě vůči stěžovateli, z nějž by bylo možné dovodit určitý příslib či potvrzení stěžovatelova práva (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 As 73/2011-316). Nic takového však v případě stěžovatele nenastalo a stěžovatel to ani netvrdí. Ze zákona o azylu či prováděcí vyhlášky nevyplývá, že by „propojenost“ žádostí rodinných příslušníků měla zakládat specifický režim, který by vylučoval využití domněnky bezpečné země původu. Stěžovatel se neopírá ani o zavedenou správní praxi ani o konkrétní příslib správního orgánu. Své legitimní očekávání dovozuje ze svého přesvědčení, že jeho žádost měla být stejně jako dříve podané žádosti jeho rodičů a starší sestry navzdory změně právní úpravy posuzována meritorně, v režimu „bez procesních zjednodušení“. Jak již bylo uvedeno, judikatura předpokládá, že legitimní očekávání má základ v objektivním právu či správní praxi. Legitimní očekávání, jímž by byl správní orgán vázán, nemůže založit subjektivní postoj adresáta veřejné moci, zde žadatele o azyl.

[19] V tom, že krajský soud výslovně neodpověděl na argument legitimním očekáváním, Nejvyšší správní soud neshledal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Odpověď na základní námitky totiž v sobě může konzumovat odpověď na některé dílčí nebo související námitky či argumenty (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54, ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012-58 či ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 Afs 88/2013-66). Krajský soud přitom žalobu stěžovatele srozumitelně a konzistentně vypořádal.

[20] Nejvyšší správní soud konstatuje, že jeho ustálená a jednotná judikatura poskytuje odpověď na námitky obsažené v kasační stížnosti. Krajský soud v napadeném rozsudku výklady obsažené v relevantní judikatuře následoval. Nejvyšší správní soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, jež by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Kasační stížnost proto svým významem nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, pročež je ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelná.

IV. Závěr a náklady řízení

[21] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.

[22] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalobce v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady nad rámec běžné úřední činnosti, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. února 2026

JUDr. F. D., Ph.D.
předseda senátu

Usnesení ze dne 17. 9. 2025

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy F. D., soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Václava Štencla v právní věci žalobce: nezl. R. T., zastoupeného zákonným zástupcem M. T. a advokátem Mgr. Vratislavem Tauberem, sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2025, č. j. OAM-1632/P-P07-ZA13-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2025, č. j. 30 Az 3/2025-49,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Dne 12. 3. 2025 Ministerstvo vnitra rozhodlo, že se žalobcova žádost o mezinárodní ochranu podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zamítá jako zjevně nedůvodná.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou krajský soud zamítl.

II. Návrh na odkladný účinek a vyjádření žalovaného

[3] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, kterou spojil s žádostí o přiznání odkladného účinku.

[4] V této žádosti stěžovatel uvedl, že se na území České republiky narodil, žije zde se svými rodiči, na jejichž péči je s ohledem na svůj útlý věk plně odkázán, a spolu s ním zde žije i jeho starší sestra A.. Všichni jsou v ČR žadateli o udělení mezinárodní ochrany. Otec stěžovatele v ČR získal povolení k zaměstnání, pracuje zde a rodinu živí. Výkon rozhodnutí by pro stěžovatele znamenal újmu, neboť by přišel o možnost legálně pobývat na území ČR. K bezprostřednímu opuštění území ČR by stěžovatel mohl být donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, o něž nyní nejde, pro stěžovatele by to však znamenalo nutnost pobývat na území ČR nelegálně a vystavit se riziku zákazu pobytu na území ČR po určitou dobu, který je se správním vyhoštěním pravidelně spojen. Jiné osoby, jimž by mohla újma vzniknout, neexistují, a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebrání ani existence kolidujícího veřejného zájmu. Stěžovatel rovněž doplnil, že krajský soud žalobě odkladný účinek přiznal.

[5] V doplnění žádosti stěžovatel uvedené skutečnosti zopakoval a zdůraznil, že mimořádnost své situace spařuje ve skutečnosti, že v ČR se nachází i jeho rodiče a starší sestra, kteří jsou žadateli o mezinárodní ochranu, přičemž odkázal na aktuálně vedené řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Az 12/2023 (toto řízení však již bylo skončeno rozsudkem ze dne 5. 6. 2025, č. j. 48 Az 12/2023-57, pozn. NSS).

[6] Žalovaný ve vyjádření k žádosti o přiznání odkladného účinku uvedl, že žádost je odůvodněna k případu stěžovatele zcela nepřiléhavě. Stěžovatel je nezletilý a v ČR se nachází společně se svými rodiči a sestrou, kteří jsou v pozici žadatelů o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovateli tedy tvrzená újma nehrozí. Nepřiznáním odkladného účinku stěžovatel nepřijde o možnost legálně na území pobývat a v žádném případě mu nehrozí uložení správního vyhoštění a zákazu zde po nějakou dobu pobývat.

III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[8] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[9] Z výše uvedeného vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu vyhrazeného pro výjimečné případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015-38).

[10] Vážnou újmu stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že by mu mohlo být v případě nastoupení účinků rozhodnutí uloženo správní vyhoštění spojené se zákazem pobytu na území ČR po stanovenou dobu, resp. že by mohl být oddělen od rodičů, na něž je s ohledem na svůj věk odkázán.

[11] Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.

[12] Podle čl. 9 odst. 1 věty první Úmluvy o právech dítěte zajistí státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte.

[13] Žalovaný uvedl, že nelegální pobyt stěžovateli nehrozí vzhledem k tomu, že jeho rodinní příslušníci (rodiče a sestra) jsou v postavení žadatelů o mezinárodní ochranu. Z informací, které jsou Nejvyššímu správnímu soudu v době rozhodování o žádosti o odkladný účinek dostupné, však není jasné, v jaké procesní fázi je rozhodování o žádostech o mezinárodní ochranu rodičů a sestry stěžovatele (či zda jim případně mezinárodní ochrana již byla dokonce udělena), a není ani zcela zřejmé, zda tito příbuzní či někteří z nich disponují pobytovým oprávněním na území ČR z jiného titulu. Povolení k zaměstnání ze dne 17. 4. 2023, které stěžovatel spolu s kasační stížností doložil, již uplynula platnost.

[14] Nejvyšší správní soud zohlednil čl. 3 a 9 Úmluvy o právech dítěte a s ohledem na nyní spíše hypotetické možnosti stěžovatele dospěl k závěru, že nelze jednoznačně spolehlivě uzavřít, že újma stěžovateli nehrozí. S ohledem na povahu rozhodnutí o odkladném účinku kasační stížnosti a povinnosti soudu rozhodnout o takovém návrhu v co nejkratší době Nejvyšší správní soud zohlednil zásadu předběžné opatrnosti (usnesení ze dne 16. 5. 2018, č. j. 1 As 128/2018-42).

[15] Ačkoliv k bezprostřednímu opuštění ČR by mohl být stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, setrvání by pro něj znamenalo pobývat na území nelegálně a vystavit se riziku zákazu pobytu na území ČR po určitou dobu, který je se správním vyhoštěním pravidelně spojen (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100). Tato skutečnost tedy není překážkou přiznání odkladného účinku.

[16] Oproti újmě hrozící stěžovateli soud zohlednil skutečnost, že žádné indicie nenasvědčují újmě hrozící třetím osobám v důsledku přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[17] Nejvyšší správní soud neshledal ani rozpor s důležitým veřejným zájmem. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2022, č. j. 2 As 225/2022-25, žalovaný může zpochybnit návrh žadatele o odkladný účinek z důvodu, že jeho přiznání je v rozporu s veřejným zájmem; pokud tak ovšem žalovaný neučiní, soud nepřizná odkladný účinek jen v případě, že nesplnění těchto předpokladů vyplyne z obsahu soudního a správního spisu. V projednávané věci žalovaný rozpor s veřejným zájmem ani netvrdil.

[18] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti přiznal odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2025, č. j. 30 Az 3/2025-49, i rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2025, č. j. OAM-1632/ P-P07-ZA13-2024.

[19] Soud připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. září 2025

JUDr. F. D., Ph.D.
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací