6 Azs 200/2026

Plný text

6 Azs 200/2026 - 31
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Veroniky Juřičkové a soudců Štěpána Výborného a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. S. N., proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem [adresa] Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2026, č. j. CPR180803/ ČJ2026930310V248, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2026, č. j. 42 A 15/202638,

takto:

Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje uložilo žalobci rozhodnutím ze dne 24. 3. 2026, č. j. KRPU22690036/ČJ202504026, správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, stanovilo v délce 2 let. Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí žalovaná zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Žalobu proti rozhodnutí žalované zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozsudkem. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podává proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku.

[2] Návrh odůvodňuje tím, že v České republice pobývá již více než 10 let (od roku 2016) a během této doby si zde vybudoval zázemí. Újma, která mu hrozí, vyplývá již ze samotné povahy správního vyhoštění, což dokládá odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/201425, č. 3169/2015 Sb. NSS, a ze dne 9. 11. 2023, č. j. 10 Azs 261/202334. Zdůrazňuje, že přiznání odkladného účinku nelze chápat jako předjímání výsledku řízení o kasační stížnosti. Budeli kasační stížnost zamítnuta, bude stěžovatel i nadále povinen vycestovat. Pokud by však Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal a stěžovatel by s ní byl úspěšný, nebylo by již možné napravit skutečnost, že byl nucen vycestovat a pobývat určitou dobu mimo území, a to i v průběhu řízení o kasační stížnosti. Stěžovateli není známo, že by v důsledku jeho dočasného setrvání na území vznikla konkrétní újma jakékoliv třetí osobě. Obecný veřejný zájem na výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění pak nemůže převážit nad zájmem na zachování efektivní soudní ochrany. Stěžovatel tedy uzavírá, že dle jeho názoru jsou podmínky pro přiznání odkladného účinky splněny.

[3] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Uvádí, že správní orgány i krajský soud zohlednily při posouzení věci všechny relevantní okolnosti, včetně délky pobytu stěžovatele na území ČR. Rodinný život stěžovatele se soustřeďuje ve Vietnamu a ve správním řízení nevyšly najevo žádné okolnosti, pro něž by bylo správní vyhoštění nepřiměřené. Povolení k dlouhodobému pobytu stěžovatel pozbyl v důsledku pravomocného odsouzení za úmyslnou trestnou činnost, přesto stěžovatel i nadále neoprávněně setrvával na území České republiky. V daném případě neexistují dle žalované žádné specifické okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání odkladného účinku; zájem na respektování pobytového režimu cizinců a realizaci správního vyhoštění převáží.

[4] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[5] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.

[6] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalované usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Dále je třeba uvést, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/201938, č. 4039/2020 Sb. NSS, či ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/201458, č. 3270/2015 Sb. NSS).

[8] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy hrozící stěžovateli oproti jiným osobám jsou zásadně individuální, závislé na osobě stěžovatele a jeho konkrétní situaci. Máli být návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, musí stěžovatel v prvé řadě tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, která by mu v souvislosti s výkonem rozhodnutí či jeho jinými právními následky hrozila. V nyní projednávané věci však stěžovatel žádné specifické důvody, které by svědčily pro přiznání odkladného účinku, netvrdil (natožpak, že by je osvědčil) a žádné takové okolnosti nevyplývají ani ze spisového materiálu.

[9] Stěžovatel ve svém návrhu pouze povšechně poukázal na délku svého pobytu na území a existenci blíže nespecifikovaných vazeb. Jádro jeho argumentace pak tkví v tvrzení, že újma, která mu hrozí, vyplývá již ze samotné podstaty správního vyhoštění. Poukazuje i na právo osobně se účastnit řízení o kasační stížnosti, které by mu bylo v důsledku nepřiznání odkladného účinku odepřeno, což dokládá odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 160/201425. Jakkoliv Nejvyšší správní soud ve stěžovatelem odkazovaném usnesení nastavil podmínky pro přiznání odkladného účinku poměrně velkoryse, rozšířený senát následně v již citovaném usnesení č. j. 8 Azs 339/201938 zdůraznil, že soudním výkladem nelze nastavit podmínky přiznání odkladného účinku tak, že by je splnil každý cizinec, jemuž hrozí povinnost opustit území. V bodě 58 potvrdil dřívější názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/201532 (bod 7), dle kterého „paušálním přiznáváním odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost vycestovat z území České republiky, by byla zcela popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku, jakož i záměr zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem brojícím proti takovému typu správních rozhodnutí odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona“. V bodě 61 rozšířený senát rovněž doplnil, že „obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ K přiznání odkladného účinku by tedy nemělo docházet bez dalšího, ale jen ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele).

[10] Z uvedeného je zřejmé, že pouhý poukaz stěžovatele na povahu správního vyhoštění a zájem setrvat na území v průběhu řízení o kasační stížnosti nelze považovat za dostatečný důvod pro přiznání odkladného účinku. Žádné specifické okolnosti týkající se soukromého a rodinného života stěžovatel ovšem neuvedl a nevyplývají ani ze správního spisu. Stěžovatel nemá v České republice žádné stabilní zázemí. Jeho rodina (manželka a dvě děti) žije v rodinném domě ve Vietnamu. Stěžovatel dle svého tvrzení na dálku finančně podporuje syna, ale na území ČR nemá žádný majetek, česky téměř nehovoří a nelze seznat, že by zde měl jakékoli silnější vazby. V neposlední řadě stěžovatel v průběhu správního řízení uvedl, že v návratu do Vietnamu mu nic nebrání, pouze tam bude mít menší možnosti výdělku. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že stěžovatel pozbyl pobytové oprávnění v důsledku trestné činnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že případ stěžovatele se nevyznačuje žádnými jedinečnými okolnostmi, které by svědčily pro přiznání odkladného účinku.

[11] Ke stěžovatelem odkazovanému usnesení č. j. 10 Azs 261/202334 Nejvyšší správní soud doplňuje, že rozhodování o odkladném účinku je výsledkem posouzení individuálních okolností každého případu a konkrétního navrhovatele. Okolnosti uvedeného případu se odlišovaly od nyní projednávané věci (tehdejší stěžovatel byl žadatelem o mezinárodní ochranu a poukazoval na obavy o bezpečnost a zdraví v případě návratu do země původu).

[12] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele nevyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.

[13] Pro úplnost soud dodává, že z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/200576, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. října 2026

Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu

Plný text

6 Azs 200/2026 - !Neočekávaný konec výrazu
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Veroniky Juřičkové a soudců Štěpána Výborného a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. S. N., proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem [adresa] Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2026, č. j. CPR180803/ČJ2026930310V248, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2026, č. j. 42 A 15/202638,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 20. 8. 2026 doručena kasační stížnost žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem.

[2] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost neobsahovala všechny náležitosti podle § 106 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele usnesením ze dne 27. 8. 2026, č. j. 6 Azs 200/20266, aby do jednoho měsíce od jeho doručení doplnil kasační stížnost o konkrétní důvody, pro které napadá rozsudek krajského soudu. Současně byl stěžovatel poučen, že neodstraníli vady kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne. Usnesení bylo stěžovateli (prostřednictvím jeho tehdejšího zástupce) doručeno dne 3. 9. 2026. Poslední den lhůty pro doplnění kasační stížnosti proto připadl na pondělí 5. 10. 2026 (§ 40 odst. 2 a 3 s. ř. s.).

[3] Stěžovatel vady kasační stížnosti ve stanovené lhůtě neodstranil. Jedná se přitom o vady, pro které není možné v řízení pokračovat. Nejvyšší správní soud proto podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl.

[4] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že dne 1. 10. 2026 mu bylo doručeno sdělení tehdejšího zástupce stěžovatele o ukončení zastoupení (z důvodu neposkytování součinnosti ze strany stěžovatele). S ohledem na uplynutí lhůty k doplnění kasační stížnosti (na jejíž běh nemělo ukončení zastoupení vliv) soud stěžovatele nevyzýval k doložení splnění podmínky povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti podle § 105 odst. 2 s. ř. s.

[5] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. října 2026

Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu