Usnesení ze dne 25. 4. 2022
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ing. Veroniky Juřičkové a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: N. O., zastoupený Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou, sídlem [adresa] Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2021, č. j. OAM-1022/ ZA-ZA10-K01-2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2022, č. j. 22 Az 4/2022 - 30, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2021, č. j. OAM-1022/ZA-ZA10-K01-2021. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl stěžovatelovu žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, s odůvodněním, že stěžovatel je občanem Moldavské republiky, která se (s výjimkou Podněstří) považuje za bezpečnou zemi původu.
[2] Stěžovatel současně podal návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, v němž uvedl, že v situaci, kdy cizinec nepředstavuje hrozbu pro veřejný pořádek, veřejné zdraví nebo bezpečnost státu, by mu měla být zachována možnost setrvat na území České republiky až do pravomocného rozhodnutí soudu o jeho kasační stížnosti. Hrozící újma v jeho případě spočívá v povinnosti vycestovat, což s sebou nese riziko nebezpečí v zemi původu, které pro něj může mít fatální následky. Stěžovatel poukázal na skutečnost, že se v České republice nachází také těhotná partnerka a jejich nezletilé děti. Negativní dopady proto hrozí celé rodině. Nebude-li kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, nebude mít pro stěžovatele případné pozitivní rozhodnutí soudu ve věci samé žádný význam, neboť se bude těžko domáhat opětovného vstupu na území České republiky.
[3] Žalovaný ve vyjádření k podanému návrhu vyslovil s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlas. Poukázal na skutečnost, že již ve správním řízení bylo zjištěno, že stěžovatel (navzdory tvrzení o potížích v zemi původu a o údajném zájmu státních orgánů o jeho osobu) opakovaně do země původu cestoval (v letech 2015 - 2018), než zemi původu v roce 2021 opustil naposled a podal žádost o mezinárodní ochranu. S moldavskými státními orgány byl ovšem opakovaně v kontaktu, např. v důsledku probíhajícího vyšetřování požáru jeho rodinného domu, dále vzhledem k tomu, že byl přistižen s falešným řidičským průkazem, rovněž při vystavení cestovního dokladu a při opakovaných přechodech státní hranice. Žalovaný upozornil, že uvedený styk se státními orgány neměl pro stěžovatele žádné negativní následky. Dle jeho názoru naopak uvedené skutečnosti spíše svědčí o tom, že moldavské státní orgány nemají o stěžovatele žádný zájem. Stěžovatel tak riziko údajně hrozící újmy ze strany státních orgánů neprokázal. K tvrzeným rodinným poměrům žalovaný uvedl, že stěžovatelově partnerce a jejich společným dětem byla žádost o mezinárodní ochranu rovněž zamítnuta.
[4] Nejvyšší správní soud posoudil podaný návrh a dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.
[5] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[6] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalované usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Dále je třeba uvést, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod [65], či ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod [25]).
[8] V souvislosti s posuzováním újmy hrozící stěžovateli Nejvyšší správní soud uvádí, že důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně individuální, závislé na osobě stěžovatele a jeho konkrétní situaci. Povinnost tvrdit vznik újmy má stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. V daném případě však stěžovatel konkrétní skutečnosti neuvedl, omezil se toliko na obecná tvrzení, z nichž nebylo možno dovodit, že jeho situace patří mezi ty ojedinělé případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační stížnosti vyhrazen. Rovněž Nejvyšší správní soud takové okolnosti z obsahu spisového materiálu nezjistil.
[9] Vedle povinnosti vycestovat stěžovatel v návrhu poukázal na hrozbu v podobě blíže neupřesněného nebezpečí v zemi původu, které pro něj údajně může mít fatální následky. Toto obecné tvrzení (v protikladu s konkrétními opačnými tvrzeními žalovaného o bezproblémových kontaktech stěžovatele s moldavskými státními orgány v minulosti) nelze považovat za dostatečné vylíčení konkrétních skutkových okolností případu stěžovatele, aby Nejvyšší správní soud mohl odkladný účinek kasační stížnosti přiznat. K uvedenému důvodu pro přiznání odkladného účinku proto stěžovatel neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní.
[10] K poukazu stěžovatele na skutečnost, že se v České republice nachází rovněž jeho těhotná partnerka a nezletilé děti, Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel ve vztahu k tomuto důvodu neuvádí, že by jeho partnerka a děti disponovaly nějakým pobytovým oprávněním na území České republiky. Ze skutečnosti, že celá rodina pobývá v pobytovém středisku a že partnerce a dětem byla rovněž zamítnuta žádost o mezinárodní ochranu, lze usuzovat na to, že ani stěžovatelova rodina nemá k pobytu na území České republiky žádné oprávnění. Z tohoto hlediska nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nepředstavuje zásah do stěžovatelova rodinného života, neboť bez příslušného pobytového oprávnění jsou všichni povinni opustit území České republiky.
[11] Stěžovatel v návrhu rovněž tvrdil, že nebude-li kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, nebude mít pro něj případné pozdější vyhovující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci samé již žádný význam, neboť se bude těžko domáhat opětovného vstupu na území České republiky. K tomuto tvrzenému důvodu pro přiznání odkladného účinku soud poznamenává, že státní příslušníci Moldavské republiky s biometrickým pasem jsou osvobozeni od vízové povinnosti při překročení hranic státu Evropské unie pro pobyty nepřekračující 90 dnů (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806 ze dne 14. 11. 2018, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni, příloha II). Návrat stěžovatele do České republiky je proto i v budoucnu možný, a ani tento důvod pro přiznání odkladného účinku neobstojí.
[12] Stran tvrzeného zachování možnosti setrvat na území České republiky až do pravomocného rozhodnutí soudu o stěžovatelově kasační stížnosti s ohledem na možnost osobně se účastnit probíhajícího řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud doplňuje, že stěžovatel je v řízení zastoupen advokátkou, která mu byla pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanovena. V kasačním řízení nadto není pro uplatnění práva na projednání věci zpravidla osobní přítomnost stěžovatele nutná (§ 109 odst. 2 s. ř. s.).
[13] Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud stěžovatelovu návrhu nevyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal, neboť nebyla naplněna již první z výše uvedených zákonných podmínek.
[14] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu
Usnesení ze dne 30. 8. 2022
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: N. O., zastoupený Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou, sídlem [adresa] Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2021, č. j. OAM-1022/ZA-ZA10-K01-2021, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2022, č. j. 22 Az 4/2022 - 30,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti žalobce se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Karin Poncza Hadwigerové, advokátce, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 24. 3. 2022 žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2021, č. j. OAM-1022/ZA-ZA10-K01-2021. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta stěžovatelova žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalovaný v podaném vyjádření ze dne 26. 5. 2022 navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby řízení o kasační stížnosti zastavil s odkazem na § 33 zákona o azylu s odůvodněním, že stěžovatel dne 23. 5. 2022 svévolně opustil Pobytové středisko Havířov a jeho další pobyt není znám.
[3] Nejvyšší správní soud opakovaně (dne 31. 5. 2022, 16. 8. 2022 a 30. 8. 2022) v elektronické evidenci cizinců ověřil, že stěžovatel skutečně dne 23. 5. 2022 svévolně opustil označené pobytové středisko, dne 27. 5. 2022 se do pobytového střediska vrátil a dne 6. 7. 2022 je opětovně svévolně opustil. Od té doby není jeho aktuální místo pobytu známo. Přípisem ze dne 17. 8. 2022, č. j. 6 Azs 70/2022 - 60, se proto Nejvyšší správní soud obrátil na žalovaného s výzvou ke sdělení aktuálního místa stěžovatelova pobytu. Žalovaný v odpovědi ze dne 19. 8. 2022 k výzvě soudu uvedl, že mu není aktuální místo pobytu stěžovatele známo. Zároveň potvrdil zjištění Nejvyššího správního soudu (učiněné z elektronické evidence cizinců), že stěžovatel dne 6. 7. 2022 svévolně pobytové středisko opustil. Rovněž ustanovená zástupkyně stěžovatele k výzvě soudu podáním ze dne 28. 8. 2022 sdělila, že jí není aktuální pobyt stěžovatele znám.
[4] Podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 120 s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
[5] Podle § 33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce).
[6] K podmínkám postupu podle citovaného ustanovení zákona se Nejvyšší správní soud opakovaně vyjádřil, a to např. již v rozsudku ze dne 14. 8. 2009, č. j. 8 Azs 21/2009 - 91, dle kterého vychází-li soud v rozhodnutí mj. ze skutečnosti, že je účastník řízení neznámého pobytu, musí být ověření této skutečnosti přiměřeně aktuální. V rozsudku ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/2004 - 58, č. 707/2005 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud v této souvislosti vyslovil, že aby soud mohl postupovat podle tohoto ustanovení zákona, musí ke zjištění místa pobytu cizince vyvinout dostatečné úsilí.
[7] Nejvyšší správní soud učiněným dotazem využil dostupné možnosti ke zjištění aktuálního místa stěžovatelova pobytu. Toto místo se mu však nepodařilo zjistit, což brání pokračování v řízení, a to bez ohledu na to, zda má kasační stížnost všechny požadované náležitosti a zda jsou splněny též ostatní podmínky řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Azs 91/2007 - 66).
[8] Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti zastavil dle § 33 písm. b) zákona o azylu ve spojení § 47 písm. c) a § 120 s. ř. s.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[10] Stěžovateli byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2022, č. j. 6 Azs 70/2022 - 31, ustanovena zástupkyně pro řízení o kasační stížnosti, a to Mgr. Karin Poncza Hadwigerová, advokátka. Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. platí v takovém případě hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného advokáta stát. Podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží ustanovené zástupkyni stěžovatele odměna za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu ve výši 6 200 Kč (2 x 3 100 Kč) a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce 600 Kč (2 x 300 Kč), celkem tedy 6 800 Kč. Ustanovená zástupkyně není plátcem DPH. K uhrazení této částky byla stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu