Plný text
7 Azs 149/2026-42
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: N. F., zast. JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2026, č. j. 31 Az 4/2026-24,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 25. 2. 2026, č. j. OAM-978/ZA-ZA11-P04-2025, žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem zamítl.
[2] Rozsudek městského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností. S jejím podáním spojil návrh na přiznání odkladného účinku. V návrhu uvedl, že nabude-li vykonatelnosti napadené rozhodnutí, pozbude oprávnění k pobytu na území ČR, bude muset její území opustit a nemá jinou možnost, jak svůj pobyt zde upravit. Nucené vycestování do Ruské federace pro něj představuje bezpečnostní riziko a může vést k ohrožení jeho života a zdraví. Případný pozdější procesní úspěch v řízení o kasační stížnosti by již byl pouze akademický, neboť by nemohl napravit následky jeho předchozího navrácení do země původu. Nucené opuštění ČR by pro něj současně znamenalo citelný zásah do soukromého života. Stěžovatel pak odkázal především na usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100, a citoval jeho závěry.
[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu uvedl, že odkladný účinek je dán přímo ze zákona a netřeba o něj žádat.
[4] Nejvyšší správní soud posoudil návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 33m odst. 2 zákona o azylu a § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 téhož zákona.
[5] V návaznosti na vyjádření žalovaného k podanému návrhu Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že u kasačních stížností podaných od 12. 6. 2026 je třeba postupovat podle § 33m zákona o azylu, ve znění účinném od tohoto data, a nemá-li kasační stížnost odkladný účinek přímo podle jeho odstavce 1, rozhodnout o včas podaném návrhu na jeho přiznání (viz například usnesení NSS ze dne 20. 8. 2026, č. j. 2 Azs 149/2026-39, body 4 a 5).
[6] Podle § 33m odst. 1 zákona o azylu má kasační stížnost odkladný účinek ze zákona pouze tehdy, jde-li o rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany anebo o jejich neprodloužení. V nynější věci byla kasační stížnost podána po 12. 6. 2026 a směřuje proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, proto odkladný účinek ze zákona nemá. Podle § 33m odst. 2 zákona o azylu jí však může být odkladný účinek přiznán rozhodnutím Nejvyššího správního soudu.
[7] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku soud nepřezkoumává samotný napadený rozsudek, ani se nezabývá důvodností námitek týkajících se věci samé, ale pouze zjišťuje existenci výše uvedených zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku. Kromě formální podmínky, jíž je podání příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění dalších tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit i osvědčit splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých primárně s rozhodnutím městského soudu, nese stěžovatel (například usnesení NSS ze dne 7. 12. 2016, č. j. 6 Afs 264/2016-28).
[9] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by s ohledem na poměry konkrétního stěžovatele mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům. Odkladný účinek představuje mimořádný institut, na jehož základě je možné prolomit právní účinky pravomocného rozhodnutí, které je až do doby jeho případného zrušení potřeba považovat za zákonné a věcně správné. Pojetí odkladného účinku jako výjimky z pravidla rovněž znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno (například shora již zmíněné usnesení č. j. 10 Ads 99/2014-58).
[10] Jedná-li se o první zákonnou podmínku, žadatel (stěžovatel) je povinen tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by utrpěl v návaznosti na rozhodnutí městského soudu. Byť si je Nejvyšší správní soud vědom toho, že ve věcech mezinárodní ochrany začasté může být vhodnější před posouzením věci samé stěžovateli umožnit setrvat na území ČR (viz například usnesení NSS ze dne 20. 8. 2026, č. j. 2 Azs 149/2026-39), a stejně tak nelze stěžovatele nutit vědomě porušovat zákony nelegálním pobytem v ČR (viz stěžovatelem v návrhu odkazovanou judikaturu), shora zdůrazněné požadavky na podobu tvrzení stěžovatele alespoň v určité míře musí platit i ve věcech mezinárodní ochrany (viz například usnesení NSS ze dne 3. 9. 2026, č. j. 9 Azs 118/2026-31).
[11] V nyní projednávané věci stěžovatel předně tvrdí, že nebude mít v ČR jinou možnost legálního pobytu. Učinil tak ovšem pouze obecně, aniž by uvedl konkrétní skutečnosti, které by jeho pobytovou situaci jakkoli přibližovaly. Také stěžovatelova tvrzení o ohrožení v Ruské federaci jsou zcela obecná a v návrhu nejsou nijak konkretizována, ani osvědčena. Dostatečně individualizované není ani tvrzení o zásahu do stěžovatelova soukromého života. Z předložených podkladů je sice zřejmé, že stěžovatel pobývá v ČR od roku 2013, blíže však v návrhu neoznačil osoby, které jsou na něm závislé, konkrétní rodinné či partnerské vztahy, aktuální zaměstnání, zdravotní okolnosti ani jiné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že by jeho vycestování vyvolalo právě v jeho případě mimořádně závažné či nevratné následky. Samotná délka pobytu a obecný odkaz na zásah do soukromého života bez dalšího nepostačují k osvědčení nepoměrně větší újmy. Opačný závěr by fakticky vedl k téměř automatickému přiznávání odkladného účinku v každé věci neudělení mezinárodní ochrany, v níž by žadatel obdobně obecnou argumentaci použil, což by neodpovídalo úpravě § 33m zákona o azylu ani mimořádné povaze tohoto institutu (srov. též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS).
[12] Stěžovatel neuvedl (a tím spíše ani neosvědčil) relevantní důvody, kvůli nimž by mu nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vznikla významná újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto jeho návrh zamítl. S ohledem na tento závěr se již dále nezabýval splněním druhé a třetí podmínky, neboť všechny tři výše uvedené podmínky musí být splněny kumulativně.
[13] Lze dodat, že usnesení o (ne)přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé. S ohledem na svůj procesní charakter nezakládá překážku věci rozhodnuté, a proto v případě posunu ve skutkových okolnostech lze o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout i opětovně, stejně jako lze již přiznaný odkladný účinek i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho přiznání (§ 73 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. září 2026
Milan Podhrázký
předseda senátu