Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

7 Azs 169/2026

Téma · generováno AIPřechodný pobyt a narušení veřejného pořádku

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 12. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: HIPŠR DavidECLI:CZ:NSS:2026:7.Azs.169.2026.18
Další údaje
Předmět řízení: Pobyt cizinců

Shrnutí · generováno AI

Ministerstvo zamítlo žádost o přechodný pobyt kvůli dřívější závažné trestné činnosti a dosud trvající zkušební době podmíněného propuštění. Krajský soud rozhodnutí zrušil, protože ministerstvo nezhodnotilo aktuální chování a individuální okolnosti. Nejvyšší správní soud kasační stížnost ministerstva odmítl jako nepřijatelnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Při zamítnutí žádosti o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb. musí správní orgán prokázat skutečné a aktuální nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku individuálním posouzením. Samotná závažnost minulé trestné činnosti ani dosud plynoucí zkušební doba podmíněného propuštění takový závěr bez hodnocení aktuálního chování neodůvodňují. Kasační stížnost byla podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítnuta pro nepřijatelnost.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (1)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Krajský soud v uvedené věci postupoval v souladu s touto judikaturou, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný v žalobcově případu neprokázal skutečné a aktuální nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku, neboť se v podstatě omezil na konstatování mimořádné závažnosti minulé trestné činnosti žalobce a na stále plynoucí zkušební dobu podmíněného propuštění, bez zhodnocení dalších relevantních individuálních okolností žalobcova aktuálního jednání.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: N. Q. D., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem [adresa] Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 8. 2026, č. j. 60 A 17/2026-41,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

[1] Rozhodnutím ze dne 22. 4. 2026, č. j. OAM-1838-31/PP-2025, žalovaný podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítl žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky rodinného příslušníka občana Evropské unie, neboť je důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Současně mu podle § 87e odst. 4 téhož zákona žalovaný stanovil lhůtu 35 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území České republiky. Žalovaný dovodil aktuálnost nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku z povahy a rozsahu dřívější trestné činnosti žalobce a z toho, že zkušební doba stanovená do 9. 9. 2027 trvá.

II.

[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který rozsudkem ze dne 18. 8. 2026, č. j. 60 A 17/2026-41, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rozsudek krajského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.

III.

[3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

[4] Stěžovatel poukázal na to, že v napadeném rozhodnutí přihlédl k tomu, že v případě odsouzení žalobce se jednalo o úmyslné jednání, kterého se žalobce dopouštěl s cílem finančního zisku. Zároveň dosud neuplynula zkušební doba stanovená do 9. 9. 2027. Stěžovatel již s ohledem na tyto okolnosti dovodil aktuálnost existence nebezpečí narušení veřejného pořádku. K nutnosti trvání zachování zkušební doby stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2018, č. j. 2 Azs 156/2018-49. K charakteru páchané činnosti stěžovatel zdůraznil, že se žalobce dopouštěl velmi závažné trestné činnosti a upozornil na společenské nebezpečí drogové trestné činnosti. Žalobce v rámci organizované skupiny zastával hlavní funkci, o čemž svědčí o výše uloženého úhrnného trestu v trvání 10 let a zařazení do věznice s ostrahou. Stěžovatel má proto za to, že v napadeném rozhodnutí nevycházel jen z předchozího odsouzení žalobce, ale přihlédl i k dalším podstatným skutečnostem, kterými jsou například charakter a závažnost spáchané trestné činnosti, ale i další okolnosti, např. doba páchání trestného činu, a zejména doba, která uplynula od jeho spáchání, chování stěžovatele po vykonání trestu odnětí svobody. Při tomto zhodnocení stěžovatel přihlédl k jeho chování po jeho propuštění na svobodu, kdy se zabýval jeho aktuálním chováním, a to jak již na základě provedené pobytové kontroly či tvrzení žalobce, které uvedl při svém výslechu dne 9. 12. 2025. Tento výslech má vzhledem k plynutí času mnohem více vypovídající hodnotu o chování žalobce po jeho propuštění než dokumenty, které krajský soud v napadeném rozsudku považoval za stěžejní. Krajský soud vytýkal stěžovateli, že si neopatřil usnesení trestního soudu o podmíněném propuštění, zprávy z věznice o chování žalobce ve výkonu trestu, informace probační a mediační služby, případně další dokumenty o životě žalobce po propuštění. Stěžovatel k tomuto uvedl, že žalobce byl podmíněně propuštěn již dne 9. 9. 2020, tedy před 6 lety, a proto nebyla požadována případná zpráva z věznice zaměřená na chování žalobce ve věznici. Navíc byl žalobce podmíněně propuštěn a lze tedy předpokládat, že se ve věznici choval řádně, aby mohlo být vyhověno jeho žádosti o podmíněné propuštění. Stěžovatel má tedy za to, že nepochybil, neboť při aplikaci výhrady veřejného pořádku zohlednil individuální chování a situaci žalobce. Vycházel přitom především ze sdělení, které učinil žalobce sám při provedeném výslechu. Stěžovateli nelze klást k tíži, když místo opatření si podkladů provedl rovnou výslech žalobce, při kterém zjišťoval mimo jiné chování a život žalobce po jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému k dalšímu řízení.

[5] Žalobce se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.

IV.

[6] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[7] V projednávané věci stěžovatel nepředestřel žádnou právní otázku, jež by mohla mít obecný dopad na rozhodovací činnost správních soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury. Takovou otázku soud nedovodil ani z obsahu napadeného rozsudku či ze soudního a správního spisu. Nejvyšší správní soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu. V projednávané věci proto kasační soud podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal.

[8] Výkladem pojmů veřejný pořádek a závažné narušení veřejného pořádku se rozšířený senát Nejvyššího správního soudu podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151, č. 2420/2011 Sb. NSS. Důvodnému nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku při posuzování žádostí o přechodný pobyt podle zákona o pobytu cizinců se pak opakovaně věnoval např. v rozsudcích ze dne 14. 2. 2020, č. j. 5 Azs 383/2019-40, ze dne 7. 12. 2021, č. j. 7 Azs 282/2021-40, ze dne 29. 5. 2020, č. j. 2 Azs 29/2019-33, ze dne 15. 11. 2023, č. j. 6 Azs 267/2023-28, a usnesení ze dne 2. 5. 2024, č. j. 1 Azs 32/2024-35, či ze dne 18. 9. 2025, č. j. 7 Azs 153/2025-55. Krajský soud v uvedené věci postupoval v souladu s touto judikaturou, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný v žalobcově případu neprokázal skutečné a aktuální nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku, neboť se v podstatě omezil na konstatování mimořádné závažnosti minulé trestné činnosti žalobce a na stále plynoucí zkušební dobu podmíněného propuštění, bez zhodnocení dalších relevantních individuálních okolností žalobcova aktuálního jednání.

[9] Současně krajský soud správně reflektoval závěry Nejvyššího správního soudu, že samotné spáchání trestné činnosti nemůže být „automatickým“ důvodem pro zamítnutí žádosti a vždy je třeba přihlédnout k závažnosti spáchané trestné činnosti, délce uloženého trestu a především posoudit, zda jsou tyto okolnosti důkazem osobního chování představujícího současnou hrozbu ve výše uvedeném smyslu (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 7. 2023, č. j. 2 Azs 285/2022-57, č. 4523/2023 Sb. NSS). Tvrzení stěžovatele, že přihlédl k chování žalobce po jeho propuštění na svobodu, kdy se zabýval jeho aktuálním chováním, přitom nelze přisvědčit. Z obsahu napadeného rozhodnutí naopak vyplývá, že stěžovatel chování žalobce po jeho podmíněném propuštění v roce 2020 nijak nehodnotil. Rozhodujícím faktorem pro závěr stěžovatele o aktuálnosti hrozby v nyní projednávané věci bylo pouze samotné odsouzení žalobce k trestu odnětí svobody v trvání 10 let a skutečnost, že dosud neuplynula zkušební lhůta podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaný na str. 7 napadeného rozhodnutí výslovně uvedl, že „do uplynutí zkušební doby existence aktuálního nebezpečí narušení pořádku stále trvá.“ Z rozsudku č. j. 2 Azs 285/2022-57, však vyplývá, že „Paušalizované hodnocení skutečnosti, že odsouzený byl podmíněné propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, a tedy za trvání zkušební doby podmíněného propuštění i nadále bez dalšího vždy u něho hrozí závažné narušení veřejného pořádku, jak to učinily žalovaná a krajský soud, však není přípustné.”

[10] Pokud jde o argumentaci stěžovatele týkající se provedeného výslechu, tato je mimoběžná. Dne 9. 12. 2025 proběhl výslech žalobce a jeho syna, který byl zaměřen zejména na rodinné poměry žalobce a jeho vztah se synem. V tomto smyslu se pak promítl i do odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud byly v rámci tohoto výslechu získány nějaké informace o chování žalobce po jeho podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, tyto v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou zmíněny a žalovaný je v napadeném rozhodnutí ve vztahu k nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku nehodnotí.

[11] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

[12] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1, větou první, s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, nebo usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2026

David Hipšr
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací