Plný text
8 Azs 126/2026-32
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka a soudců Petra Mikeše a Pavla Molka v právní věci žalobkyně: N. T. H. L., zastoupená Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 7. 2025, č. j. MV-93121-4/SO-2025, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 8. 2026, č. j. 42 A 15/2025-41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 13. 3. 2025 zastavil prvostupňový orgán řízení o žádosti žalobkyně o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Žalobkyně se bez vážného důvodu nedostavila k výslechu, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno fikcí.
[2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 7. 2025 odvolání žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Ve shodě s orgánem prvního stupně považovala za rozhodné, že žalobkyně byla řádně předvolána k výslechu, k němuž se bez vážného důvodu nedostavila.
[3] Krajský soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že předvolání bylo řádně doručováno žalobkyni na adresu hlášeného pobytu. Jelikož si žalobkyně v úložní době zásilku nevyzvedla, došlo k doručení fikcí. Žalobkyně se přitom na výslech nedostavila a svoji neúčast nijak neomluvila. Žádné vážné důvody pro svoji neúčast ve správním řízení netvrdila. Krajský soud přitom nepovažoval za rozhodné, zda žalobkyně o předvolání k výslechu ve skutečnosti nevěděla z důvodu, že se jí fakticky nedostalo do dispozice. Žalobkyně totiž nerozporuje, že předvolání bylo řádně doručeno fikcí, když si i přes řádné oznámení zásilku nevyzvedla v úložné době. Na doručení fikcí nemá vliv ani skutečnost, že zásilka nebyla následně vložena do její schránky. Jde tedy pouze k tíži žalobkyně, že si nepřevzala řádně doručované předvolání k výslechu. Doručení fikcí tak nemá žádný vliv na možnost správního orgánu postupovat podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) v kasační stížnosti namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. V rovině věcné namítá, že nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců. Uznává sice, že jí bylo předvolání k výslechu řádně doručeno fikcí. Citované ustanovení nicméně podle stěžovatelky neřeší otázku, zda předvolání bylo řádně doručeno nýbrž pouze to, zda měl cizinec pro nedostavení se k výslechu vážné důvody. Za vážný důvod stěžovatelka považuje také situaci, kdy cizinec o výslechu fakticky vůbec neví, přestože mu bylo předvolání formálně řádně doručeno. Tak tomu bylo právě i v nyní projednávané věci, neboť stěžovatelka o konání výslechu fakticky nevěděla.
[5] Stěžovatelka s kasační stížností spojila také návrh na přiznání odkladného účinku.
[6] Žalovaná navrhla odmítnout kasační stížnost pro nepřijatelnost, případně ji zamítnout. Zdůraznila, že právní účinky doručení nastávají s nástupem fikce doručení. Jelikož si žalobkyně zásilku nevyzvedla, ačkoli mohla, jdou následky k její tíži. Svou neúčast u výslechu stěžovatelka nijak neomluvila a žádné vážné důvody ve správním řízení ani žalobě netvrdila. Za takový vážný důvod podle žalované nelze považovat samotnou skutečnost, že předvolání bylo doručeno fikcí. Stěžovatelka musela předpokládat, že s ní správní orgán bude ve správním řízení komunikovat, a to rovněž písemně prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[8] Kasační stížnost je přijatelná, neboť nastoluje otázku, zda může být vážným důvodem podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců již samotná faktická nevědomost cizince o obsahu předvolání k výslechu, které mu bylo řádně doručeno fikcí (tj. náhradním doručením) bez následného vhození do schránky. Tuto otázku Nejvyšší správní soud dosud neřešil.
[9] Nepřijatelná je nicméně námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. K této otázce již existuje ustálená judikatura, přičemž vypořádání podstaty žalobní argumentace krajským soudem odpovídá požadavkům z této judikatury plynoucím (např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 94/2007-107, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008-76, či usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74). Krajský soud se nedopustil ani hrubého pochybení. K námitkám žalobkyně vysvětlil, že § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců podle jeho názoru nepodmiňuje zastavení řízení úmyslným, vědomým ani opakovaným mařením řízení, že stěžovatelka svou neúčast před konáním výslechu nijak neomluvila a že skutečnost, že jí bylo předvolání doručeno fikcí, nebránila použití uvedeného ustanovení (zejména body 28, 29 a 31 napadeného rozsudku).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] V rovině věcné Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že faktická nevědomost o obsahu předvolání k výslechu řádně doručeného fikcí není sama o sobě vážným důvodem, který znemožňuje správnímu orgánu zastavit řízení dle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců.
[12] Podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců správní orgán usnesením řízení o žádosti zastaví, jestliže cizinec odmítne vypovídat nebo se bez vážného důvodu nedostaví k výslechu.
[13] Při výkladu pojmu „vážný důvod“ ve smyslu § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců vychází Nejvyšší správní soud s ohledem na pojmovou blízkost z judikatorních závěrů dovozených k „závažným důvodům“ pro účely prominutí zmeškání úkonu podle § 41 odst. 4 správního řádu (např. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2023, č. j. 3 Azs 365/2021-31, body 14 a 15; či usnesení NSS ze dne 25. 7. 2025, č. j. 22 Azs 114/2025-38, body 10 až 12). Při posuzování omluvy z výslechu Nejvyšší správní soud obdobně vyšel z obecných požadavků na omluvu z ústního jednání (např. rozsudek ze dne 8. 9. 2020, č. j. 6 Azs 46/2020-37, bod 11).
[14] V tomto směru z judikatury plyne, že se musí jednat o důvod objektivní povahy, přičemž jeho závažnost se posuzuje vždy podle okolností konkrétního případu. Za takový důvod lze považovat například velmi vážný zdravotní stav nebo těžkou osobní či rodinnou situaci, ale i souhrn negativních skutečností na straně cizince (např. rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2015, č. j. 4 Azs 122/2015-23). Objektivní povaha vážného důvodu vyplývá z toho, že jej účastník neplánoval a nastal bez možnosti jeho ovlivnění účastníkem. Vážným důvodem je tedy skutečnost nahodilá, mimořádná, nikoliv závislá na vůli účastníka (rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2016, č. j. 8 Azs 57/2016-36, bod 17). Existenci vážného důvodu, který nastal bez jejího zavinění, je daná osoba povinna tvrdit a také prokázat (tamtéž, bod 18, shodně rozsudek č. j. 6 Azs 46/2020-37, bod 11).
[15] Stěžovatelce lze přisvědčit, že řádnost doručení předvolání a existence vážného důvodu neúčasti u výslechu jsou dvě odlišné otázky. Řádné předvolání je jistě předpokladem pro případnou aplikaci § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců. Naopak z řádného doručení předvolání ještě samo o sobě neplyne, že cizinec nemohl mít vážný důvod, pro který se k výslechu nedostavil. I řádně předvolanému účastníkovi může v účasti zabránit například náhlá nemoc, hospitalizace nebo jiná závažná překážka.
[16] Stěžovatelce však již nelze přisvědčit, že vážným důvodem je sama o sobě její nevědomost o výslechu, ačkoli jí bylo předvolání k výslechu řádně doručeno, byť i fikcí. Nastala-li fikce doručení podle § 24 odst. 1 správního řádu, nastaly účinky doručení bez ohledu na to, zda se adresát s obsahem písemnosti skutečně seznámil. Právě v tom spočívá podstata náhradního doručení. Jak zdůraznil rozšířený senát, fikce doručení nastává při splnění zákonných podmínek nezávisle na tom, zda se písemnost následně fakticky dostala do dispozice adresáta; na vznik fikce doručení nemá vliv ani to, zda byla písemnost po uplynutí úložní doby vložena do adresátovy schránky; účinky fikce doručení proto nejsou podmíněny tím, že se adresát s obsahem doručované písemnosti skutečně seznámil (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2016, č. j. 3 As 241/2014-41, č. 3524/2017 Sb. NSS).
[17] Pokud je tedy předvolání řádně doručeno, případná nevědomost adresáta o obsahu písemnosti jde obecně k jeho tíži. Přijetí opačného výkladu, jehož se v zásadě snaží dovolat stěžovatelka, nelze přijmout. Znamenal by, že adresát by mohl procesní účinky řádného doručení fikcí zvrátit pouhým tvrzením, že se s obsahem zásilky fakticky neseznámil. Předvolání doručované fikcí by pak prakticky nemohlo založit následky spojené s neúčastí předvolané osoby, neboť faktické neseznámení se s jeho obsahem je typickým možným důsledkem nevyzvednutí uložené zásilky. Takový výklad by popíral smysl a účel institutu náhradního doručení.
[18] Zákon o pobytu cizinců současně možnost náhradního doručení nevylučuje. Stejně tak nestanoví, že by zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců bylo možné pouze tehdy, pokud cizinec předvolání prokazatelně fakticky převzal.
[19] Nejvyšší správní soud považuje v tomto směru rovněž za důležité, že § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců se uplatňuje v řízení zahájeném na žádost cizince. Žadateli je tedy známo, že ministerstvo vede na základě jeho žádosti správní řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Může a má tedy předpokládat, že ministerstvo mu bude doručovat písemnosti týkající se tohoto řízení (např. rozsudky NSS č. j. 8 Azs 57/2016-36, anebo č. j. 3 Azs 365/2021-31), včetně případného předvolání k výslechu.
[20] K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že právní řád pamatuje na situace, v nichž sice nastaly podmínky náhradního doručení, adresát však bez svého zavinění nemohl uloženou písemnost z důvodu dočasné nepřítomnosti nebo z jiného vážného důvodu vyzvednout. Podle § 24 odst. 2 správního řádu může adresát požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost skutečně doručena; ustanovení § 41 odst. 2 a 4 správního řádu se použijí obdobně. Ani v tomto případě však dočasná nepřítomnost nebo faktická nevědomost nezakládají neplatnost doručení automaticky. Adresát písemnosti musí tvrdit a prokázat konkrétní závažné důvody znemožňující vyzvednutí písemnosti, které nastaly bez jeho zavinění.
[21] Právě uvedené tak vede Nejvyšší správní soud k následujícímu závěru: samotná faktická nevědomost adresáta o obsahu předvolání řádně doručeného fikcí není vážným důvodem bránícím zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců. Tvrdí-li adresát, že si bez svého zavinění nemohl uloženou písemnost vyzvednout, poskytuje mu správní řád ochranu prostřednictvím žádosti o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku skutečného doručení podle § 24 odst. 2 správního řádu. Naproti tomu vážným důvodem ve smyslu § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců může být konkrétní objektivní překážka, která řádně předvolanému cizinci znemožnila účast u samotného výslechu. Existenci takové překážky musí cizinec tvrdit a v objektivně možné míře také doložit.
[22] V projednávané věci stěžovatelka řádnost doručení předvolání fikcí nezpochybňuje a netvrdí, že by se proti jeho účinkům úspěšně domohla ochrany podle § 24 odst. 2 správního řádu. Stejně tak netvrdí žádnou konkrétní objektivní překážku, která by jí znemožnila účast u výslechu; svoji účast ani nijak neomluvila. Vážný důvod své neúčasti dovozuje výlučně ze skutečnosti, že se s obsahem předvolání fakticky neseznámila. Taková okolnost však sama o sobě vážným důvodem podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců není.
[23] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že krajský soud nepochybil, pokud dospěl k závěru, že za popsaných okolností šlo k tíži stěžovatelky, že si řádně uloženou zásilku nevyzvedla.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle § 110 odst. 1 věty poslední soudního řádu správního zamítl.
[25] Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku. Ve věci samé rozhodl bez zbytečného odkladu po provedení nezbytných procesních úkonů a obstarání si vyjádření účastníků řízení.
[26] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první ve spojení s § 120 soudního řádu správního. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 5. října 2026
Michal Bobek
předseda senátu