Plný text
8 Azs 75/2026-56
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Michala Bobka v právní věci žalobce: N. K., zast. Mgr. Olenou Rizak, advokátkou se sídlem [adresa] Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2026, č. j. OAM-226/ZA-ZA11-ZA01-2026, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2026, č. j. 19 Az 4/2026-20, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 6. 2026, č. j. 19 Az 4/2026-23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Oleně Rizak, advokátce se sídlem [adresa] Praha 10, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 5 070 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce, státní příslušník Gruzie, se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení o jeho opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“), neboť byla žádost shledána nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. O mezinárodní ochranu žádá z důvodu, že se v Gruzii účastnil protivládních protestů a je mu údajně vyhrožováno zaměstnanci gruzínské vlády. Je svobodný a na území ČR má nezletilou dceru, která je taktéž žadatelkou o mezinárodní ochranu.
[2] Podle § 32 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o azylu měl žalobce na podání žaloby 15 dní ode dne doručení rozhodnutí žalovaného. To mu bylo doručeno dne 8. 4. 2026. Žalobce následně podal žalobu společně s žádostí o ustanovení zástupce dne 21. 4. 2026, tedy dva dny před koncem zákonné lhůty.
[3] Tato lhůta se podle § 35 odst. 10 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), staví po dobu od podání žádosti o ustanovení zástupce do právní moci rozhodnutí o ní. Městský soud tuto žádost, kvůli nevyplnění prohlášení o majetkových poměrech, zamítl usnesením ze dne 19. 5. 2026, č. j. 19 Az 4/2026-16, které bylo žalobci doručeno dne 21. 5. 2026. Výrokem II. tohoto usnesení byl žalobce vyzván, aby ve zbývajících dvou dnech lhůty doplnil žalobní body.
[4] Jelikož žalobce žalobu v této dvoudenní lhůtě nedoplnil, tedy nesplnil podmínky řízení, městský soud ji odmítl.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. e), případně též písm. d) s. ř. s.
[6] Předně stěžovatel namítá, že městský soud nesprávně spojil skončení stavení lhůty podle § 35 odst. 10 s. ř. s. s doručením usnesení, kterým zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce. Podle stěžovatele je pro obnovení běhu lhůty rozhodná právní moc tohoto usnesení. Městský soud však v napadeném usnesení neuvedl, kdy usnesení nabylo právní moci, jaké obsahovalo poučení ani zda proti němu bylo možné podat opravný prostředek. Bez zjištění těchto skutečností proto nemohl spolehlivě určit, kdy se obnovil běh lhůty k doplnění žaloby a kdy tato lhůta uplynula.
[7] Stěžovatel dále považuje dvoudenní lhůtu s ohledem na okolnosti za nepřiměřeně krátkou. Poukazuje zejména na to, že hovoří pouze gruzínsky, nemá právní vzdělání a v rozhodné době nebyl zastoupen advokátem. Netvrdí, že mu měla po skončení stavení lhůty pro podání žaloby začít běžet nová plná lhůta, nýbrž že soud měl procesní pravidla použít způsobem, který mu skutečně umožní vady žaloby odstranit. Postup městského soudu podle něj nepřiměřeně omezil jeho právo na přístup k soudu. Navíc konec lhůty, který připadl na sobotu, měl být správně posunut na pondělí.
[8] Městský soud ale hlavně nesprávně vyhodnotil žalobu jako podání neobsahující žádný žalobní bod. V žalobě vytýkal žalovanému zejména porušení procesních pravidel, nedostatečné odůvodnění rozhodnutí, použití neaktuálních informací o zemi původu a nedostatečné zjištění skutkového stavu. Podle stěžovatele tato tvrzení představovala přinejmenším stručně formulovaný základ žalobních bodů, který bylo možné dále konkretizovat.
[9] Žalovaný posoudil jeho opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou pro neuvedení nových skutečností. Námitky týkající se aktuálnosti podkladů a úplnosti zjištěného skutkového stavu proto podle něj městský soud neměl posuzovat izolovaně, ale ve spojení s jeho tvrzeními o politické aktivitě v Gruzii a o ohrožení ze strany osob spojených s gruzínskou vládou.
[10] Napadené usnesení stěžovatel považuje také za nepřezkoumatelné. Městský soud podle něj dostatečně nevysvětlil, proč konkrétní tvrzení obsažená v žalobě nepředstavovala ani základ žalobního bodu, a nevysvětlil, proč při určování skončení stavení lhůty vycházel z data doručení usnesení o neustanovení zástupce, aniž zjistil datum jeho právní moci.
[11] Stěžovatel proto navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.
[12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nadále trvá na správnosti svého rozhodnutí i na procesní správnosti postupu městského soudu, který žalobu odmítl. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost anebo aby ji jako nedůvodnou zamítl.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[13] Nejprve je třeba zdůraznit, že je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004-98, č. 625/2005 Sb. NSS).
[14] Předmětem posouzení NSS je tak pouze otázka, zda městský soud postupoval správně, pokud odmítl stěžovatelovu žalobu, jelikož stěžovatel nevymezil konkrétní skutkové a právní důvody podání žaloby a tuto vadu neodstranil v soudem stanovené lhůtě.
[15] Stěžovatel vznáší proti napadenému usnesení v zásadě dvě námitky:
A. městský soud nesprávně posoudil obsah žaloby, pokud dospěl k závěru, že neobsahovala žádný žalobní bod, a tento závěr navíc nedostatečně odůvodnil;
B. městský soud nesprávně určil běh a konec lhůty k doplnění žaloby a stěžovateli poskytl nepřiměřeně krátkou dobu k odstranění jejích vad.
[16] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[17] Ve věcech, v nichž před krajským (městským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Pokud by tomu tak totiž nebylo, musela by být odmítnuta jako nepřijatelná. NSS přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[18] Otázkou, jaké minimální požadavky musí splňovat žalobní bod, se NSS již opakovaně zabýval. Podle rozsudku rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, musí žalobce uvést konkrétní, ve vztahu k sobě a projednávané věci individualizovaná skutková tvrzení a spojit je s právní argumentací, z níž je patrné, z jakých důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Líčení skutkových okolností přitom nemůže představovat pouze typový popis obvyklých nezákonností, které mohou nastat v obdobných věcech. Obdobně rozšířený senát v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, dovodil, že za žalobní bod lze považovat i stručné a obecné tvrzení, musí z něj však být alespoň v hrubých obrysech patrné, proč žalobce pokládá správní rozhodnutí za nezákonné a jakým směrem má soudní přezkum směřovat.
[19] Rozhodující je, zda lze z žaloby zjistit alespoň určitý individualizovaný skutkový děj nebo konkrétní postup správního orgánu, proti němuž žalobce brojí. Pokud žaloba takový obsah nemá, nemůže soud žalobní argumentaci za žalobce sám vytvářet. Tím by překročil meze dispoziční zásady.
[20] Stěžovatel v žalobě obecně namítal porušení procesních předpisů, nedostatečné zjištění skutkového stavu, nedostatečné odůvodnění rozhodnutí či použití neaktuálních podkladů. Neuvedl však, které konkrétní skutkové okolnosti žalovaný opomenul, v čem měly být použité informace neaktuální, jaký konkrétní procesní postup považoval za nezákonný ani kterou úvahu žalovaného pokládal za nesprávnou. Takto formulované výtky byly použitelné prakticky vůči jakémukoli správnímu rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany a samy o sobě nevymezovaly rámec soudního přezkumu, takže v postupu městského soudu, který dospěl k závěru, že takto obecná žaloba neobsahovala žádný projednatelný žalobní bod, nelze spatřovat „zásadní pochybení“, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti.
[21] Co se týče druhé kasační námitky, podle § 35 odst. 10 s. ř. s. po dobu od podání žádosti o ustanovení zástupce do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu. Judikatura NSS vychází z toho, že po skončení stavení pokračuje pouze dosud nevyčerpaná část této lhůty (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 2. 2020, č. j. 9 Azs 366/2019-20, č. 3995/2020 Sb. NSS). Lhůta pro podání žaloby je zákonná a její zmeškání nelze prominout (§ 72 odst. 4 s. ř. s.). NSS ve své judikatuře opakovaně vychází z toho, že tato úprava je kogentní a soud ji nemůže podle individuálních okolností prodlužovat nebo prominout (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 5. 2012, č. j. 6 Ads 10/2012-41; obdobně usnesení NSS ze dne 14. 8. 2025, č. j. 10 Azs 150/2025-26, bod 5).
[22] Stěžovatel podal žalobu spolu s žádostí o ustanovení zástupce v době, kdy mu z patnáctidenní žalobní lhůty zbývaly pouze dva dny. Po skončení stavení mu proto náležela pouze tato zbývající část lhůty. Připadl-li její poslední den na sobotu 23. 5. 2026, skončila podle § 40 odst. 3 s. ř. s. až v pondělí 25. 5. 2026 (nikoli již v sobotu, jak uváděl městský soud). Stěžovatel však žalobu ani do tohoto dne nedoplnil.
[23] Stěžovatel má navíc za to, že obnovení lhůty nemělo být spojeno s doručením usnesení o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce a výzvy k doplnění žaloby, ale až s jeho právní mocí. Dané usnesení se ovšem doručovalo pouze stěžovateli, jelikož mu zástupce ustanoven nebyl. Jeho doručením stěžovateli dne 21. 5. 2026 proto usnesení současně nabylo právní moci a tímto dnem skončilo také stavení lhůty podle § 35 odst. 10 s. ř. s.
[24] NSS proto neshledal, že by městský soud při posouzení existence žalobního bodu nebo při aplikaci pravidel o běhu žalobní lhůty vybočil z ustálené judikatury nebo se dopustil zásadního procesního pochybení. Lze proto uzavřít, že ve věci stěžovatele nedošlo k naplnění žádné z výše uvedených podmínek přijatelnosti, a NSS proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle § 104a s. ř. s.
[26] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
[27] Odměna zástupkyni stěžovatele Mgr. Oleně Rizak, advokátce, která byla stěžovateli k jeho žádosti ustanovena usnesením NSS ze dne 28. 8. 2026, č. j. 8 Azs 75/2026–26, a jejíž náklady tak nese stát, byla stanovena za jeden úkon právní služby, spočívající v podání (včetně doplnění) kasační stížnosti podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Za tento úkon náleží zástupkyni stěžovatele odměna ve výši 4 620 Kč podle § 7 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Dále zástupkyni stěžovatele náleží náhrada hotových výdajů (režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu). Stěžovatelova zástupkyně zaslala NSS dne 20. 10. 2026 ještě dokument označený jako replika k vyjádření žalovaného. Ve skutečnosti jde však o text, který je obsahově totožný s doplněním kasační stížnosti, pouze jinými slovy a s přeskládáním vět. Nijak nereaguje na vyjádření žalovaného, v němž ostatně nebylo nač reagovat, protože žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze odkázal na své vlastní rozhodnutí ve věci a na usnesení městského soudu. Tuto „repliku“ proto nelze chápat jako účelně provedený úkon a odměna za ni stěžovatelově zástupkyni nenáleží. Celkem tedy zástupkyni stěžovatele náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 5 070 Kč. Tuto částku jí Nejvyšší správní soud vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. října 2026
Pavel Molek
předseda senátu