9 Ads 142/2026

Plný text

9 Ads 142/2026 - 29
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Ing. M. M., proti žalovanému Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem [adresa] Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2026, č. j. MPSV2026/44616421/1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 9. 2026, č. j. 64 Ad 15/202679, o návrzích žalobce na ustanovení zástupce a přiznání odkladného účinku,

takto:

I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 9. 2026, č. j. 64 Ad 15/202679, a také rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 7. 7. 2026, č. j. MPSV2026/44616421/1.

II. Žalobci se ustanovuje zástupcem pro řízení o kasační stížnosti Mgr. J. M., advokát se sídlem [adresa] .

Odůvodnění:

[1] Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí úřadu práce, kterým byla žalobci uložena povinnost vrátit podporu v nezaměstnanosti v částce 204 240 Kč za období od 7. 5. 2025 do 31. 12. 2025. Žalobce se totiž úspěšně domohl neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, který po zásahu soudu nadále trval. Z tohoto důvodu byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání a byla mu uložena povinnost vrátit poskytnutou podporu v nezaměstnanosti.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou krajský soud zamítl jako nedůvodnou. Krajský soud nepřisvědčil námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, ani tomu, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav a nezohlednily všechny okolnosti nynější věci. Ve vztahu k věcnému posouzení krajský soud shledal, že byly splněny zákonné podmínky pro uložení povinnosti vrátit podporu v nezaměstnanosti.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, kterou spojil s návrhem na ustanovení zástupce a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s účinky též vůči rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí úřadu práce, jakož i se žádostí o osvobození od soudních poplatků.

I. K přiznání odkladného účinku

[4] Stěžovatel odůvodnil návrh na přiznání odkladného účinku tím, že hrozí předání vymáhané částky celnímu úřadu. Stěžovatelovu finanční situaci posuzoval nezávisle celní úřad, a to v rámci rozhodnutí, kterým ve věci jiného nedoplatku povolil stěžovateli posečkání úhrady nedoplatku. Stejně tak jeho majetkovou situaci posoudil i krajský soud, který přiznal žalobě odkladný účinek. Stěžovatel dále zdůraznil, že aktuálně pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 24 869 Kč měsíčně, jeho manželka je osobou bez zdanitelných příjmů a ve společné domácnosti žijí rovněž dvě dcery, které studují, a jsou tak finančně závislé na stěžovateli. Stěžovatel nemá na bankovních účtech disponibilní úspory, navíc je jeden z jeho účtů postižen exekucí a další vykazuje zápornou hodnotu. Na jediném účtu s kladným zůstatkem se nachází pouze zanedbatelná částka. Vymáhání částky za poskytnutou podporu v nezaměstnanosti by znamenalo závažný zásah do schopnosti stěžovatele zajišťovat základní potřeby společné domácnosti a mohlo by prohloubit již existující zadlužení. Stěžovatel je přesvědčen, že přiznáním odkladného účinku nevznikne žalovanému ani jiným osobám srovnatelná újma. Má proto za to, že újma, která mu hrozí, je nepoměrně větší než případná újma způsobená přiznáním odkladného účinku. Zároveň není jeho přiznání v rozporu s jiným veřejným zájmem.

[5] Žalovaný navrhl odkladný účinek nepřiznat. Akcentoval výjimečnost přiznání odkladného účinku a obecná východiska při posuzování návrhu. Žalovaný uvedl, že újma, která vznikla stěžovateli vydáním žalobou napadeného rozhodnutí, sice není nezanedbatelná, ovšem není natolik závažná, aby odůvodnila přiznání odkladného účinku. Dle žalovaného tak stěžovatel neprokázal naplnění již první podmínky, a sice hrozbu závažné újmy, která by ospravedlnila využití tohoto mimořádného institutu.

[6] Kasační stížnost podle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/201458, č. 3270/2015 Sb. NSS, odst. [24]).

[7] Nejvyšší správní soud judikuje, že důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně individuální, závislé na osobě stěžovatele a jeho konkrétní situaci. Máli být návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, musí stěžovatel tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by v návaznosti na výkon napadeného rozhodnutí utrpěl.

[8] V nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou splněny. Povinnost tvrdit a doložit vznik újmy stěžovatel naplnil poukazem na konkrétní tvrzení o aktuální majetkové situaci celé rodiny, k jejímuž ohrožení by došlo v případě, že soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřizná. Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s názorem žalovaného, že stěžovatel neprokázal již naplnění první podmínky. Vůbec pak nesouhlasí s argumentací, dle které není újma hrozící stěžovateli natolik závažná, aby odůvodnila přiznání odkladného účinku.

[9] Nejvyšší správní soud předesílá, že aktuální finanční situace stěžovatele je ovlivněna vleklým pracovněprávním sporem, mimo jiné o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Poté, co civilní soud určil, že výpověď byla neplatná, společnost, která stěžovatele zaměstnávala, odmítala poskytnout stěžovateli náhradu mzdy, čehož se musí sám znovu domáhat před civilním soudem. Proti stěžovateli je navíc vedena exekuce. Nejvyšší správní soud má za dostatečně prokázanou hrozící vážnou újmu spočívající v zásahu do uspokojování základních životních potřeb rodiny stěžovatele. V případě nepřiznání odkladného účinku existuje reálné riziko, že stávající neutěšitelná finanční situace stěžovatele a jeho rodiny se ještě zhorší. Nařízení nové exekuce by totiž pro stěžovatele znamenalo další značnou újmu.

[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zamítnutí stěžovatelova návrhu a nepřiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti by pro něj a jeho rodinu nepochybně znamenalo větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám.

[11] Současně vyhovění návrhu není v rozporu se žádným důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud nepopírá obecný zájem na placení a vymáhání peněžitých povinností uložených správními orgány. Nicméně přiznáním odkladného účinku se nestává pohledávka státu nedobytná, pouze je dočasně odepřeno právo činit kroky vedoucí k jejímu vymáhání. V projednávané věci se jedná o částku, která nepředstavuje ohrožení pro fungování státu s ohledem na výši jeho celkových příjmů.

[12] Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 a 3 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Přiznání odkladného účinku pouze vůči rozsudku krajského soudu by v nynější věci nemohlo vést k odložení účinků rozhodnutí žalovaného po dobu trvání řízení o kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud vymezil rozsah odkladného účinku tak, že jeho přiznáním se pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti účinky jak napadeného rozsudku, tak i účinky rozhodnutí žalovaného (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/201938, č. 4039/2020 Sb. NSS). Uvedeným rozsahem bude naplněn účel tohoto institutu, a sice pozastavení účinků rozhodnutí žalovaného. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal odkladný účinek též ve vztahu k rozhodnutí úřadu práce, jak stěžovatel navrhoval, neboť by to bylo nadbytečné.

[13] Nejvyšší správní soud neuložil stěžovateli povinnost k úhradě soudního poplatku za podání návrhu na přiznání odkladného účinku a rozhodnutí o něm, jelikož je řízení ve věci podpory v nezaměstnanosti od soudních poplatků osvobozeno podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).

[14] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nikterak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o kasační stížnosti.

II. K ustanovení zástupce

[15] Podle § 35 odst. 10, věty první, s. ř. s. [n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jeli to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

[16] Účastníku řízení lze tedy ustanovit zástupce tehdy, jsouli kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 3. 2006, č. j. 4 Ads 19/2005105, č. 909/2006 Sb. NSS, nověji usnesení ze dne 29. 8. 2022, č. j. 7 As 241/202213, odst. [14]).

[17] Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. platí, že [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsouli pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospějeli však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.

[18] Co se týče první podmínky, její naplnění je nutné zkoumat i v případě, jeli stěžovatel od soudních poplatků osvobozen ze zákona, jako je tomu v nyní projednávané věci (§ 11 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích; viz např. rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2011, č. j. 4 Azs 22/201146, nebo nověji usnesení ze dne 5. 1. 2023, č. j. 9 Azs 202/202222, odst. [4]).

[19] Stěžovatel zaslal soudu společně s kasační stížností vyplněné prohlášení o svých osobních a majetkových poměrech. V něm uvedl, že žije ve společné domácnosti se svou manželkou, která není vedena v evidenci úřadu práce a je osobou bez zdanitelných příjmů. Ve společné domácnosti s nimi žijí jejich dvě dcery, které jsou také na stěžovateli finančně závislé, protože studují, a připravují se tak na budoucí povolání. Stěžovatel aktuálně pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 24 869 Kč měsíčně. Dále poukázal na skutečnost, že sice civilní soud rozhodl o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, nicméně mu zaměstnavatelka práci nepřiděluje, a především mu nevyplatila náhradu mzdy, čehož se musí soudně domáhat. Dle prohlášení nemá stěžovatel žádné další příjmy a nevlastní motorové vozidlo. Spoluvlastnické podíly ve výši jedné šestiny na několika nemovitostech jsou předmětem dědického řízení, a tedy je jejich zpeněžení značně obtížné. Stěžovatel nemá na bankovních účtech žádné úspory, navíc je jeden z jeho účtů postižen exekucí a další vykazuje zápornou hodnotu. Na jediném účtu s kladným zůstatkem se nachází částka ve výši 538,10 Kč. Výše měsíčních splátek úvěrů činí dohromady 11 581 Kč, přičemž část z nich ve výši 3 280 Kč je předmětem jiného soudního sporu. Celkové výdaje domácnosti činí měsíčně částku 10 734 Kč.

[20] Na základě těchto skutečností dospěl kasační soud k závěru, že stěžovatelem tvrzené osobní, majetkové a výdělkové poměry by odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s. Stěžovatel skutečně nemá dostatek finančních prostředků, nedisponuje úsporami ani osobním majetkem větší ceny. Lze tedy uzavřít, že stěžovatel splňuje první podmínku pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 10 s. ř. s.

[21] Co se týče druhé podmínky pro ustanovení zástupce, tj. nezbytnosti zástupce k ochraně práv stěžovatele, Nejvyšší správní soud konstatuje, že řízení o kasační stížnosti je v tomto ohledu specifické, neboť zastoupení advokátem je jednou ze zákonných podmínek řízení o kasační stížnosti (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Proto není třeba naplnění této podmínky ve stávajícím řízení blíže zkoumat; zákonem vyžadovaná potřeba ve smyslu § 35 odst. 10 s. ř. s. se ze zákona předpokládá.

[22] V dané věci jsou tedy splněny obě podmínky pro ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto vyhověl stěžovatelově návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů. Při výběru vycházel z toho, aby stěžovateli byl ustanoven zástupce z okolí jeho bydliště. Ustanovil proto zástupcem Mgr. J. M., advokáta se sídlem [adresa] . Kromě sídla uvedeného advokáta zohlednil, že daný advokát dle registru České advokátní komory s ustanovováním ex offo souhlasí a současně v uvedeném registru jako své zaměření uvádí mj. správní právo.

[23] Jelikož kasační stížnost podaná stěžovatelem obsahuje kasační námitky a návrh výroku, kterého se stěžovatel domáhá, nevyzývá jej Nejvyšší správní soud k odstranění vad kasační stížnosti. Možnost ustanoveného zástupce kasační stížnost dále doplňovat v mezích § 104 odst. 4 a § 109 odst. 5 s. ř. s. tím není dotčena. Zároveň soud ustanovenému zástupci v příloze k tomuto usnesení zasílá relevantní podklady (zejména napadená rozhodnutí a kasační stížnost).

[24] Zastoupení advokátem, kterého Nejvyšší správní soud ustanovil pro řízení o kasační stížnosti, je omezeno jen na toto řízení (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 28. 6. 2018, č. j. 8 As 167/201758).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. října 2026

JUDr. Radan Malík

předseda senátu