Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek9× citováno

Spisová značka

9 As 102/2018

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 26. 9. 2019Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: POŘÍZKOVÁ BarbaraECLI:CZ:NSS:2019:9.As.102.2018.31
Další údaje
Předmět řízení: Pozemky a zeměměřictví

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (14) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 26. 9. 2019

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Stavební bytové družstvo AREA, se sídlem [adresa] b, Praha 5, zast. JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem [adresa] Praha 8, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2013, č. j. ZKI-O-53/747/2013/MT, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 A 160/2013 - 31,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Ladislava Košťála, advokáta se sídlem [adresa] Zbečno, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo podle § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušeno jeho shora specifikované rozhodnutí jakož i rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha (dále jen „katastrální úřad“), ze dne 9. 5. 2013, č. j. [číslo řízení]-10, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

I. Vymezení věci

[2] Žalobce je jediným vlastníkem budovy halových garáží bez č. p., vystavěné na pozemku p. č. X v k. ú. [k.ú.]. V budově garáží, jednopodlažní budově o výměře 810 m2 s 35 parkovacími stáními, byla prohlášením vlastníka ze dne 3. 3. 1997 vymezena jedna jednotka č. [číslo]. Přestože právní úprava obsažená v § 1 odst. 4 zákona č. 71/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“), umožňuje vznik spoluvlastnictví budovy a s tím spojené vlastnictví bytu či nebytového prostoru jako jednotky a podílu na společných částech budovy pouze v budovách, které mají alespoň dva byty, dva nebytové prostory nebo alespoň jeden byt a jeden nebytový prostor, katastrální úřad návrh na vklad jediné jednotky v domě povolil a s právními účinky ke dni 23. 4. 1997 provedl. Tento skutkový stav je mezi účastníky řízení nesporný. Nesporné je i to, že jak prohlášení vlastníka, tak následný postup katastrálního úřadu nesplňovaly zákonem stanovené podmínky a došlo k chybnému právnímu posouzení věci a chybnému zápisu do katastru nemovitostí.

[3] Spornou v projednávané věci je právní otázka, zda je možné postupem podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), sjednat nápravu shora popsaného zápisu jediné jednotky v budově v katastru nemovitostí.

[4] Žalobce zastává názor, že se v projednávané věci jedná o právní omyl, který lze zhojit postupem podle § 8 katastrálního zákona. Stěžovatel je naopak přesvědčen, že by opravou chyby došlo k nesouladu zápisu v katastru nemovitostí s listinami založenými ve sbírce listin a že by změnou pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu došlo k nepřípustnému dotčení právních vztahů k nemovitosti.

[5] Městský soud ve svém rozsudku přisvědčil názoru žalobce. Zdůraznil, že je povinen se při aplikaci práva vystříhat přepjatého formalismu. Za nepřípustně formalistický je nutné považovat požadavek orgánů státní moci na určitý postup jednotlivce, aniž by pro to existoval legitimní důvod. S odkazem na judikaturu kasačního soudu ve věci výkladu pojmu „zřejmý omyl“ městský soud uzavřel, že stav, který shora popsaným chybným zápisem do katastru nemovitostí nastal, lze podřadit pod pojem právní omyl. Ten byl způsoben zjevně nesprávným právním úsudkem pracovníka katastrálního úřadu ve věci, která je na první pohled pro odborníka na danou věc jasně seznatelná a nevyžaduje složité myšlenkové operace (rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 187/2012 - 31). V dané věci navíc žalobce neměl možnost zvrátit rozhodnutí o povolení vkladu jakýmikoliv opravnými prostředky. S přihlédnutím ke konkrétním aspektům daného případu je městský soud přesvědčen, že nápravou vadného zápisu prostřednictvím opravy chyby nedojde k žádné změně soukromoprávních vztahů k nemovitosti, ani nedojde k zásahu do práv třetích osob. Žalobce je totiž jediným subjektem, který má k uvedené nemovitosti věcná práva.

[6] Z uvedených důvodů městský soud shledal žalobu důvodnou a rozhodnutí stěžovatele i jemu předcházející rozhodnutí katastrálního úřadu dle § 78 s. ř. s. zrušil.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce

[7] Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.

[8] Rozhodující je, že k zápisu do katastru nemovitostí došlo ve vkladovém řízení v souladu s předloženou listinou. Podle § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zápisech“), není proti rozhodnutí, kterým se vklad práva k nemovitosti povoluje, přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví. Tím méně je možné připustit, aby vklad přezkoumával katastrální úřad v rámci řízení o opravě chyby. Jak podle komentáře k zákonu, tak podle rozhodnutí NSS ze dne 18. 6. 2008, č. j. 9 As 60/2007 - 42, nelze zápis podle pravomocného, byť zřejmě nesprávného rozhodnutí považovat za zřejmý omyl, stejně jako nesprávné právní posouzení, ke kterému v projednávané věci došlo. Změny právních vztahů vyznačených na základě pravomocných rozhodnutí v katastru totiž lze dosáhnout pouze prostřednictvím žaloby podle § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.).

[9] Městský soud nedostatečně přihlédl ke skutečnosti, že rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí je pravomocným a závazným jak pro účastníky, tak pro samotný katastrální úřad. Postupem, kterého se domáhá žalobce, by sám katastrální úřad založil rozpor mezi rozhodnutím o povolení vkladu a provedeným zápisem. O zřejmý omyl by se mohlo jednat, byla-li by věcná práva zapsána s deklaratorními účinky formou záznamu, jak to v některých případech umožňovala právní úprava účinná do 31. 12. 2013. Cestou opravy chyby však není a ani v minulosti nebylo možné napravovat vadná rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí.

[10] Právní řád nabízí možnost, jak vadný stav vyřešit, a to prostřednictvím prohlášení o změně vlastnického práva k jednotkám na vlastnické právo k nemovitosti podle § 1218 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“).

[11] Rozsudek městského soudu stěžovatel označuje za „nepřezkoumatelný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem“ a nedostatku důvodů rozhodnutí bez bližšího upřesnění. Uvádí, že se městský soud nevypořádal s tvrzenými důkazy v žalobou napadeném rozhodnutí, ani s tím, že proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný opravný prostředek.

[12] S vkladem do katastru nemovitostí dochází vždy ke vzniku, změně nebo zániku věcných práv k nemovitosti, přičemž ke stejným důsledkům by vedla i změna zápisu vlastnictví jednotky na vlastnictví budovy. Městský soud tak svým rozhodnutím určuje, že katastrální úřad musí porušit § 5 odst. 3 zákona o zápisech, dle kterého není proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje přípustný opravný prostředek ani žaloba ve správním soudnictví. Zrušením rozhodnutí o povolení práva vkladu pak nastane právní chaos, neboť bude nutné zrušit i všechny navazující právní akty jako nicotné.

[13] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[14] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se ztotožňuje se závěry městského soudu. Zdůrazňuje, že sám stěžovatel vyzval žalobce k nápravě vadného stavu. Za daných okolností se požadavek postupu podle § 80 o. s. ř. jeví jako absurdní. Žalobce nemá s odkazem na judikaturu NSS pochyb o tom, že postup katastrálního úřadu byl zřejmým (právním) omylem způsobeným pracovníkem katastru. Opravou chyby nedojde ke změně právních vztahů k nemovitosti, pouze k uvedení zápisu a skutečného stavu do souladu. Navrhuje kasační stížnost zamítnout.

[15] Stěžovatel reagoval na vyjádření žalobce replikou, v níž pouze zopakoval podstatnou část argumentace použité v kasační stížnosti.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[16] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a za stěžovatele jedná zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[17] Nejprve se zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku městského soudu. Stěžovatel sice konkrétně neuvádí, v čem by měla spočívat, avšak nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou natolik závažnou, že se jí musí soud zabývat i bez námitky, z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí je totiž možný až za předpokladu, že půjde o rozhodnutí srozumitelné a bude z něj seznatelné, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Z ustálené judikatury kasačního soudu lze zmínit například rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 As 73/2013 - 79.

[18] Žádné vady způsobující nepřezkoumatelnost rozhodnutí městského soudu však NSS neshledal. Jedná se o srozumitelné rozhodnutí, které je obsáhle odůvodněno. Je z něj zřejmé, jakými úvahami se městský soud řídil a proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

[19] Kasační soud se tedy mohl zabývat námitkami směřujícími do věcného posouzení sporné otázky městským soudem.

[20] Z předloženého správního a soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud další, pro posouzení věci podstatné skutečnosti. Na základě výzvy katastrálního úřadu ze dne 4. 12. 2012, sp. zn. [číslo řízení], k odstranění vadného zápisu v katastru nemovitostí, podal žalobce dne 20. 12. 2012 katastrálnímu úřadu návrh na opravu chyby v katastru nemovitostí postupem podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.

[21] Přípisem ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. [číslo řízení], oznámil katastrální úřad žalobci, že opravu chyby podle jeho návrhu neprovedl s odůvodněním, že v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu je možné opravit pouze chyby evidenčního charakteru.

[22] S tímto postupem katastrálního úřadu žalobce nesouhlasil (přípis ze dne 18. 3. 2013), katastrální úřad zahájil v souladu s § 8 odst. 5 katastrálního zákona správní řízení a vydal rozhodnutí, jimž nevyhověl nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy chyby. Setrval na názoru, že se nejedná o chybu ve smyslu § 8 katastrálního zákona.

[23] Proti rozhodnutí katastrálního úřadu se žalobce bránil odvoláním, které žalovaný zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil. Uvedl, že provedením požadované opravy chyby by vznikl nesoulad obsahu sbírky listin s údaji evidovanými v katastru nemovitostí. Nepřipouští-li katastrální zákon proti rozhodnutí o povolení vkladu žádné opravné prostředky, tím méně by bylo možné změnit zápis v katastru nemovitostí opravou chyby. Změny pravomocně povoleného vkladu se podle žalovaného lze domoci pouze žalobou na určení vlastnického práva podle § 80 písm. c) o. s. ř.

[24] Skutkový stav není mezi účastníky řízení sporný. Jak již zdejší soud výše předeslal, spornou je mezi účastníky řízení otázka, zda je shora popsaný zápis provedený bez opory v právních předpisech možno kvalifikovat jako zřejmý omyl ve smyslu § 8 katastrálního zákona a lze jej opravit postupem podle tohoto ustanovení.

[25] K neurčitému pojmu „zřejmý omyl“ se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již opakovaně vyjádřil. Podle rozsudku ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007 - 103, č. 2098/2010 Sb. NSS, je při výkladu tohoto pojmu potřeba vždy zohlednit aspekty konkrétního případu. Jako příklady právního omylu (error iuris) lze uvést kupříkladu zápis právního vztahu, který zákon nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny nesplňující požadavky dané katastrálním zákonem. Zdůrazňuje, že „právní omyl bude pravidelně způsoben činností pracovníka katastru. Omyl je charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský faktor“.

[26] Platí, že katastrální úřad nemůže přistoupit k opravě chyby, která je nejasná anebo sporná (srov. rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008 - 134). O zřejmý omyl se nebude jednat ani v případě, kdy by nebylo vyloučeno, že provedený chybný zápis je výsledkem nesprávné, avšak nikoliv zcela nesmyslné, odborné volní úvahy pracovníka katastru. V této souvislosti je při hodnocení omylu jako zřejmého třeba posoudit, zda jde o chybu, která je jasná každému odborníkovi na danou oblast (viz např. Barešová, E.; Baudyš, P. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. 4. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007, s. 272), či nikoliv.

[27] Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že se v projednávané věci jedná o právě shora popsanou situaci. Odhalení této chyby v žádném případě nevyžadovalo složitou myšlenkovou operaci (srov. např. rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 187/2012 - 31) a muselo být pracovníkovi katastru, jakož osobě odborně způsobilé v dané oblasti, zřejmé na první pohled. Prohlášení vlastníka, jímž se vymezují jednotky, je listinou, se kterou přichází pracovník katastru zcela běžně do styku, nehledě na to, že úprava obsažená v § 1 odst. 4 zákona o vlastnictví bytů je základním východiskem pro zápis jakékoliv jednotky do katastru nemovitostí.

[28] Lze-li za zřejmý omyl považovat i zápis do katastru nemovitostí bez doložení zákonem požadované podkladové listiny (viz rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2011, č. j. 5 As 88/2009 - 75), tím spíše lze za zřejmý omyl považovat zápis provedený na základě listiny nesplňující zákonem stanovené požadavky. Ostatně výše uvedené rozhodnutí jako příklad zřejmého právního omylu uvádí „zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem“. Tyto závěry lze bezpochyby vztáhnout i na projednávanou věc. Jedná se totiž rovněž o situaci, kdy katastrální úřad provede zápis na základě listiny, která nesplňuje požadavky zákona, se kterým pracovník katastru přichází běžně do styku.

[29] Jde o zápis, který nikdy neměl být proveden a ani právní úprava se vznikem (za jakýchkoliv okolností) jediné jednotky v budově nepočítá. Nadto i z prohlášení vlastníka, založeném ve správním spise, je jednoznačně seznatelné, že žalobce zamýšlel zapsat budovu halových garáží „F“ jako jeden objekt, bez vymezení více jednotek. Zápis jediné jednotky v budově je zápis zapsaný zřejmým omylem, neboť se jedná o zápis, který zcela jasná a nerozporná právní úprava v § 1 odst. 4 zákona o vlastnictví bytů nepřipouští.

[30] Stěžovatelem opakovaně uváděný názor, že postupem podle § 8 katastrálního zákona nelze zhojit chybu provedenou v rámci vkladového řízení, tj. u zápisu na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu, ve světle judikatury NSS neobstojí. Jak výslovně uvedl soud v rozsudku ze dne 8. 8. 2006, č. j. 2 As 58/2005 - 125, č. 986/2006 Sb. NSS, „Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji, a to bez ohledu na to, zda původní zápis byl podložen rozhodnutím o vkladu, či se jednalo o záznam údajů o právních vztazích plynoucích z rozhodnutí jiných orgánů nebo z listin právní vztahy osvědčujících. Pro opravu údajů tak není rozhodný způsob zápisu údaje do katastru, …“. Názor zastávaný stěžovatelem by navíc vedl v praxi k jedinému – jakoukoliv chybu v katastrálním operátu, která by se vyskytla u zápisu provedeného ve vkladovém řízení, by katastrální úřad nemohl zhojit postupem podle § 8 katastrálního zákona.

[31] Z rozsudku ze dne 28. 4. 2016, č. j. 7 As 45/2016 - 33, vyplývá, že oprava chyby podle § 8 odst. 1 písm. a). katastrálního zákona není univerzálním revizním prostředkem pro nápravu jakékoliv nesprávnosti obsažené v katastrálním operátu. Jedná se toliko o prostředek nápravy zřejmých omylů. Jiná pochybení pak musí být napravena jiným, zákonem předpokládaným způsobem (určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. či žaloba podle § 82 s. ř. s.).

[32] V nyní souzené věci jde tedy o nápravu chyby spočívající v zápisu jediné jednotky č. [číslo] v uvedené nemovitosti, který byl proveden mimo rámec zákonné úpravy, zřejmým omylem. Vzhledem k tomu, že zápis byl proveden vadně pouze v tomto rozsahu, nic správní orgány nenutí (a ani neopravňuje) rušit všechny právní akty související s původním prohlášením vlastníka, jak se obává stěžovatel.

[33] Opravou chyby v katastrálním operátu pouze v rozsahu chybně zapsané jednotky nedojde ani k nepřípustnému zásahu do práv žalobce či třetích osob (srov. § 5 odst. 7 katastrálního zákona a např. rozsudek NSS ze dne 8. 8. 2006, č. j. 2 As 58/2005 - 125, č. 986/2006 Sb.). Žalobce je jediným subjektem, který má věcná práva k budově halových garáží. Vzhledem ke skutečnosti, že je výlučným vlastníkem nemovitosti nedojde v důsledku opravy k žádné změně soukromoprávních vztahů k nemovitosti, pouze bude odstraněn zcela zjevně mylný zápis jediné jednotky č. [číslo].

[34] Ačkoliv se prvotní chyba stala již v nesprávně koncipovaném prohlášení vlastníka, jde v projednávané věci především o chybu v postupu katastrálního úřadu jako orgánu státní správy, jemuž byla zákonem svěřena pravomoc rozhodovat v řízeních na úseku správy katastru nemovitostí. Jeho úkolem bylo a je zajistit a zaručit, že katastr nemovitostí bude veden v souladu s příslušnými zákonnými normami. Těmto svým povinnostem však katastrální úřad nedostál a provedl zápis do katastru nemovitostí, který právní řád nezná. Chybný postup stěžovatele, resp. katastrálního úřadu na jemu svěřeném úseku státní správy nelze klást k tíži žalobce a požadovat po něm provedení dalších soukromoprávních aktů.

[35] K návrhu stěžovatele, aby žalobce situaci vyřešil postupem podle § 1218 občanského zákoníku Nejvyšší správní soud poznamenává, že tato právní úprava nabyla účinnosti až 1. 1. 2014, tj. až několik měsíců po podání žaloby proti rozhodnutí stěžovatele v této věci. NSS si je vědom předchozí, v účincích shodné právní úpravy v § 5 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů, při jejímž použití by s největší pravděpodobností bylo možné dosáhnout kýženého stavu zápisu v katastru nemovitostí. Setrvává však na názoru, že využití takového postupu nelze po žalobci požadovat, přenášet tím na něj zcela odpovědnost za chybný stav zápisu a nutit jej tak prostřednictvím soukromoprávních kroků hojit chybu správního orgánu při jeho činnosti.

IV. Závěr a náklady řízení

[36] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

[37] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšný žalobce byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem a náleží mu tak odměna za jeden úkon právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti) podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Odměna činí podle § 9 odst. 4 písm. d) uvedené vyhlášky 3 100 Kč a dále 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), dohromady tedy 3 400 Kč. Zástupce žalobce je plátcem DPH, uvedená částka se proto zvyšuje o 21 % DPH, tj. částku 714 Kč. Stěžovatel je proto povinen zaplatit žalobci celkem částku 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. září 2019

JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu

Usnesení ze dne 19. 4. 2018

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Stavební bytové družstvo AREA, se sídlem [adresa] b, Praha 5, zast. JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem [adresa] Praha 8, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2013, č. j. ZKI-O-53/747/2013/MT, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 A 160/2013 - 31, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
t a k t o :
Kasační stížnosti s e odkladný účinek n e p ř i z n á v á.
O d ů v o d n ě n í :
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla dle § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), výrokem I. zrušeno shora označené rozhodnutí stěžovatele a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha ze dne 9. 5. 2013, č. j. [číslo řízení]-10 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Výrokem II. mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

[2] Stěžovatel současně s kasační stížností podal návrh na přiznání odkladného účinku. V návrhu uvádí, že je vázán (i prvoinstanční správní orgán) právním názorem vysloveným městským soudem v odůvodnění napadeného rozsudku, a vzhledem k závaznosti a vykonatelnosti daného rozsudku, je povinen provést znovu odvolací řízení a rozhodnout ve věci opravy chyby, což je v rozporu s příslušnou právní úpravou. Navíc, vzhledem k nesrozumitelnosti napadeného rozsudku mu není zřejmé, jak by měl ve věci postupovat. K otázce náhrady nákladů řízení uvádí, že při soudním projednávání zástupce žalobce uplatnil „za čtyři právní úkony částku 3 000 Kč“, tato se však výrazně liší od vysloveného výroku o náhradě nákladů řízení.

[3] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.

[4] Kasační stížnost nemá podle § 107 odst. 1 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[5] Soud upozorňuje na mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé a výjimečné případy. Soud k tomu dodává, že není možné obecně definovat výčet případů, který je možné zahrnout pod § 73 odst. 2 s. ř. s., protože uvedené ustanovení patří mezi normy s vysoce abstraktní hypotézou.

[6] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, publ. pod č. 3270/2015 Sb. NSS, splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] Újma, která má hrozit stěžovateli, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, ale naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno. Vznik takto chápané újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu.

[8] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba, aby se soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly možnost vzniku jeho nepoměrně větší újmy oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.

[9] Případy přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného je možné dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vázat toliko na výjimečné případy, kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám a která nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud uvedl ve své judikatuře příkladmo případy, kdy může dojít k ohrožení důležitého veřejného zájmu: vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 − 49).

[10] Stěžovatel jakožto důvod pro přiznání odkladného účinku uvádí nesouhlas se závazným právním názorem městského soudu. Má také za to, že rozsudek je nesrozumitelný, a není mu zřejmé, jak má podle něj v řízení dále postupovat. Otázka správnosti závazného právního názoru městského soudu není kritériem pro přiznání odkladného účinku a bude předmětem až meritorního posouzení. Pokud se stěžovatel dovolává komplikací, které spatřuje v obtížném výkladu napadeného rozsudku, je nutné odkázat na již citované usnesení rozšířeného senátu sp. zn. 10 Ads 99/2014, podle kterého „[o]btížně řešitelná procesní situace není bezprostředním ohrožením důležitého veřejného zájmu“.

[11] Neměly-li by správní orgány být vázány pravomocným rozhodnutím krajský soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně větší újmě, kterou však stěžovatel netvrdil. Samotná okolnost, že stěžovatel je povinen respektovat závazný právní názor městského soudu a znovu rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, není způsobilá založit existenci nebezpečí vzniku nepoměrně větší újmy.

[12] Ani povinnost stěžovatele nahradit náklady řízení žalobci nepředstavuje nebezpečí vzniku nepoměrně větší újmy, kterou ostatně ani on sám netvrdí.

[13] V daném případě není naplněna základní podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, není proto již třeba zkoumat naplnění ostatních zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku dle § 73 odst. 2 s. ř. s., tedy disproporcionalitu případné újmy a absenci rozporu přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem.

[14] Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí ve věci samé.

[15] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly naplněny požadavky § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti stěžovatele nepřiznal odkladný účinek.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2018

JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací