Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek2× citováno

Spisová značka

9 As 179/2019

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 7. 5. 2020Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: POŘÍZKOVÁ BarbaraECLI:CZ:NSS:2020:9.As.179.2019.94
Další údaje
Předmět řízení: Stavební zákon

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (14) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 7. 5. 2020

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: POLANSKÝCH, s.r.o., se sídlem [adresa] zast. Mgr. Martinem Pixou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem [adresa] České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2017, č. j. KUJCK 1325/2017, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Nadace Tomistoma, se sídlem [adresa] zast. Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem [adresa] České Budějovice, II) Ing. J. P., III) E.ON Distribuce, a.s., se sídlem [adresa] sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 4. 2019, č. j. 51 A 20/2017 - 199,
takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Městského úřadu Protivín, odboru výstavby, dopravy a ŽP ze dne 16. 9. 2016, č. j. výst. 7/2014 – 1165/2014-16/ODSN/Rozh/Jel, kterým bylo stěžovatelce podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), nařízeno odstranit stavbu oplocení na pozemcích p. č. X, X a X v k. ú. P., a toto rozhodnutí potvrdil.

I. Vymezení věci

[2] Věc je u NSS projednávána již podruhé. V předcházejícím řízení soud výrokem I. rozsudku ze dne 19. 12. 2018, č. j. 9 As 349/2018 - 73, zrušil rozhodnutí krajského soudu ze dne 23. 8. 2018, č. j. 51 A 20/2017 - 135, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dalšími výroky odmítl kasační stížnost R. P. a rozhodl o náhradě nákladů řízení a vrácení soudního poplatku. Stěžejním důvodem pro zrušení rozsudku krajského soudu byla nepřezkoumatelnost rozhodnutí jak ve vztahu k žalobní námitce podjatosti starosty města Protivín Jaromíra Hlaváče (dále jen „starosta“) a námitce systémové podjatosti, tak ve vztahu k námitce překážky litispendence.

[3] NSS zavázal krajský soud, aby po doplnění spisového materiálu posoudil, zda v řízení bylo či nebylo rozhodnuto o námitce starosty a pokud ano, zda bylo takové rozhodnutí věcně správné. Dále se měl dostatečným a přezkoumatelným způsobem vypořádat s námitkou systémové podjatosti. Ve vztahu k námitce litispendence měl krajský soud posoudit, zda byl v projednávané věci dán důvod pro zastavení řízení o odstranění oplocení právě z důvodu překážky litispendence, tedy zda řízení o odstranění pevné překážky na pozemní komunikaci, jež řízení o odstranění stavby předcházelo, bylo zahájeno v téže věci a z téhož důvodu. Měl předně uvážit, zda je předmět obou řízení shodný a v návaznosti na tento závěr případně posoudit, zda zastavení řízení o odstranění stavby oplocení brání rozdílný okruh účastníků obou řízení resp. odlišný důvod jejich zahájení.

II. Posouzení krajským soudem

[4] Krajský soud v nyní napadeném rozsudku, vázán názorem Nejvyššího správního soudu, uvedl, že je nepochybné, že se starosta, vedoucí odboru výstavby J. J. (dále jen „vedoucí odboru“) a zakladatel osoby zúčastněné na řízení I) Nadace Tomistoma (dále jen „Nadace“) Ing. P. ze svého dřívějšího působení znají. Tato skutečnost však sama o osobě nemusí postačovat, aby byla dovozena pochybnost o jejich nepodjatosti. Rozhodný je poměr k věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům, který může důvodně vyvolat podezření, že má osoba podílející se na rozhodování zájem na výsledku řízení, resp. faktická možnost výsledek řízení ovlivnit.

[5] Důvodem k vyslovení podjatosti úřední osoby může být jen existence objektivních okolností, které by mohly vést k legitimním pochybnostem o tom, že rozhodující úřední osoba disponuje určitým, nikoliv zdánlivým poměrem k věci. Předmětem správního řízení bylo odstranění překážky – stavby oplocení. Stěžovatelka v žalobě označila za významný zájem Nadace na odstranění oplocení.

[6] Ve správním řízení o námitce podjatosti starosty pravomocně rozhodlo Ministerstvo pro místní rozvoj dne 20. 7. 2015 rozhodnutím č. j. MMR – 14344/2015-83/939. I přes řadu důkazů, předložených v soudním řízení stěžovatelkou nedospěl krajský soud k závěru, že byly předloženy takové argumenty, které by mohly zvrátit závěry správních orgánů o účelovosti tvrzení, s nimiž se krajský soud ztotožnil. Potvrdil, že předestřené důvody pochybnost o nepodjatosti starosty nezakládají. Jak správní orgány obou stupňů, tak Ministerstvo pro místní rozvoj se zabývaly i otázkou systémové podjatosti a i v tomto směru dospěl soud k závěru, že pochyby nebyly nijak konkrétně podloženy.

[7] Stěžovatelka ani konkrétně netvrdila, jaký zájem by tyto osoby mohly mít na výsledku řízení. Pouze tvrzená okolnost, že se dané osoby navzájem ze svého dřívějšího působení znají, nesvědčí bez dalšího pro závěr, že úřední osoby mají k účastníkům řízení takový vztah, který je z rozhodování ve věci vylučuje. Rozhodnutí správních orgánů jsou v tomto ohledu věcně správná.

[8] Správní orgány se zabývaly i otázkou systémové podjatosti. Usnesení rozšířeného senátu ve věci systémové podjatosti, č. j. 1 As 89/2010 – 119, na danou věc nemůže dopadat, neboť stěžovatelka nenamítala, že městský úřad rozhodoval o věci, ve kterém byl sám jedním z účastníků řízení. Podjatost spatřovala v propojení představitelů města s Nadací, ve které současně působil zástupce jiného účastníka správního řízení. Je logické, že se osoby činné ve veřejném životě zejména menší obce budou setkávat v různých organizacích zabývajících se rozvojem a veřejným životem v obci. Taková osobní známost však sama o sobě nezakládá podjatost. Úvahy stěžovatelky zůstaly v rovině spekulace, žádné konkrétní námitky nebyly vzneseny.

[9] Ve vztahu k námitce podjatosti vedoucího odboru odkázal krajský soud na závěry vyslovené v předchozím zrušujícím rozsudku NSS sp. zn. 9 As 349/2018.

[10] Krajský soud se dále zabýval námitkou překážky litispendence. V prvé řadě zkoumal, zda je předmět obou řízení shodný, či nikoliv. Řízení o odstranění stavby oplocení na pozemcích p. č. X, X a X v k. ú. X, bylo zahájeno oznámením ze dne 23. 7. 2014. Zahájení řízení o odstranění pevné překážky oplocení na veřejně přístupné účelové komunikaci oznámil správní orgán prvního stupně dne 28. 7. 2014, taktéž ve smyslu § 47 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to na základě skutečnosti, že v předcházejících dnech (22. a 25. 7. 2014) obdržel podnět Nadace ve věci stížnosti na nedostatečný přístup a příjezd ke Krokodýlí ZOO Protivín a dále nesouhlas J. P. s výstavbou oplocení a zamezení přístupu, kdy dále je uvedeno, že uvedeným dnem bylo zahájeno řízení. Z písemnosti, která byla stěžovatelce doručena dne 29. 7. 2014, lze shodně jako z oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby usuzovat, že i řízení o odstranění pevné překážky bylo zahájeno z moci úřední. Tomu dle krajského soudu nasvědčuje i skutečnost, že na základě podnětu, který je správnímu orgánu doručen, není správní řízení samo o sobě zahájeno. Podnět k zahájení správního řízení není úkonem, kterým by se dotčené osoby mohly u správního orgánu domáhat uplatnění svých práv, neboť neexistuje subjektivní právo na to, aby řízení bylo zahájeno. Zahájení řízení z moci úřední nasvědčuje dále i to, že správní orgán nezaslal osobám, které podnět podaly, sdělení jak s ním naložil, ale oznámil zahájení řízení o odstranění pevné překážky.

[11] Z obsahu obou písemností je zřejmé, že se předmět řízení lišil, neboť každé z řízení se týkalo jiného rozsahu dotčených pozemkových parcel. Zatímco řízení o odstranění stavby se týkalo stavby na pozemcích p. č. X, X a X, řízení o odstranění pevné překážky toliko překážky na pozemcích p. č. X a X, vše v k. ú. X. Překážka litispendence tak nemohla být dána a tedy nebyl dán ani důvod zastavit řízení o odstranění oplocení.

[12] Jako nedůvodnou shledal krajský soud i námitku chybného vymezení účastníků řízení. Oplocení není dočasnou stavbou a lze učinit závěr, že je-li postaveno na pozemcích ve vlastnictví stěžovatelky, je v jejím vlastnictví.

III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření osob zúčastněných na řízení

[13] Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítá, že krajský soud nesprávně posoudil její námitky a rozhodnutí není v některých ohledech přezkoumatelné. Z obsahu je tak patrné, že uplatňuje kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.

[14] Má za to, že krajský soud opět nesprávně posoudil námitku podjatosti starosty, vedoucího odboru i otázku systémové podjatosti. Fotodokumentace, SMS komunikace mezi starostou a Ing. P. a další předložené dokumenty dokládají, že si tyto osoby poskytují vzájemné systémové protiplnění za účelem ovládnutí Komunitní nadace Blanicko – Otavské (dále jen „Komunitní nadace“). To stěžovatelka demonstruje na popisu aktivit uvedených osob v Komunitní nadaci, které mají mít souvislost s realizací a následným rozvojem Krokodýlí ZOO Protivín. V této souvislosti zdůrazňuje zájem města Protivín, Nadace a uvedených osob na vybudování komunikace na pozemku ve vlastnictví stěžovatelky pro účely přístupu ke Krokodýlí ZOO Protivín.

[15] Právní úprava vychází z předpokladu, že nebezpečí ovlivnění řízení nežádoucím vztahem je třeba aktivně předcházet tak, aby k němu pokud možno vůbec nedošlo. Proto připouští, že v některých případech bude vyloučena i osoba, u níž není zdaleka jisté, že u ní žádoucí vztah existuje. Postačuje, lze-li o nepodjatosti pochybovat. Postup, kterým je na stěžovatelku přenášeno v této situaci důkazní břemeno, jde proti smyslu právní úpravy. Stěžovatelka upozorňuje, že výklad, který NSS zaujal k této otázce v rozhodnutí sp. zn. 7 As 63/2017 (týkající se řízení o deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace, správně sp. zn. 7 As 70/2017 pozn. NSS) je v rozporu se závěry rozšířeného senátu uvedenými v usnesení sp. zn. 1 As 89/2010.

[16] Stěžovatelka je přesvědčena, že v dané věci existuje i systémová podjatost rozhodujících osob – zájem města Protivín, Nadace a Komunitní nadace na výsledku řízení. To dokládá popisem organizační struktury městského úřadu a dále odkazuje na vyjádření organizační složky města Technických služeb ze dne 2. 3. 2017, vyjádření starosty v řízení o deklaraci veřejné účelové komunikace obdobného obsahu, studii omezení veřejného přístupu na pozemek p. č. X a vybudování parkoviště (pro návštěvníky ZOO) na pozemcích města p. č. X a X, zadanou Ing. P., a dalšími.

[17] Není pravdou tvrzení krajského soudu v bodě 33 rozsudku, že by stěžovatelka nenamítala nic proti tomu, že městský úřad rozhodoval o věci, v níž byl sám jedním z účastníků řízení. Naopak toto tvrdila a prokázala, rozsudek krajského soudu je v rozsahu této námitky nepřezkoumatelný.

[18] Krajský soud se nesprávně vypořádal i s námitkou překážky litispendence. Sice oproti předcházejícímu rozsudku dospěl k závěru, že obě řízení byla zahájena z moci úřední, nezabýval se však již okruhem účastníků. Odlišný shledal předmět řízení. Tuto úvahu založil na rozdílném vymezení pozemků, kterých se jednotlivá řízení týkala. Z rozsudku krajského soudu není patrné, jaký důvod odlišnosti předmětu řízení spatřuje soud ve skutečnosti, že se toto oplocení nachází i na pozemku p. č. X. V případě zahájení řízení z moci úřední (sankčního řízení), je správní orgán na počátku řízení omezen minimálními skutkovými zjištěními a tudíž i předmět řízení je vymezen rámcově, pouze v rozsahu nezbytném pro zahájení řízení.

[19] Stěžovatelka je naopak přesvědčena, že obě řízení mají předmět řízení shodný – správní orgán jednal na podnět účastníků, kteří požadovali odstranění pevné překážky plotu z komunikace; vymezení pozemků, na nichž se taková komunikace nachází, by bylo až součástí samotného řízení. To, že minimální část plotu byla umístěna i na pozemku p. č. X, není pro posouzení předmětu řízení rozhodné.

[20] Z uvedených důvodů navrhuje stěžovatelka rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

[21] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na svá dřívější vyjádření a uvedl, že se s rozhodnutím krajského soudu ztotožňuje. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

[22] Nadace ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázala na řadu úkonů prováděných stěžovatelkou v souvislosti s dotčenými pozemky deklarovanými jako veřejně přístupná účelová komunikace. Jedním z nich je i nepovolená stavba oplocení. Námitka podjatosti se zakládá pouze na spekulacích, tvrzení obsažená v kasační stížnosti nic takového neprokazují. Stěžovatelka opomíjí, že ve věci rozhodovaly i další orgány, ve vztahu k nimž námitka podjatosti vznesena nebyla a které rozhodnutí městského úřadu bez výhrad potvrdily, aniž by shledaly podjatost rozhodujících úředních osob. Stejné závěry platí i pro námitku systémové podjatosti. Ztotožňuje se i s argumentací krajského soudu ohledně námitky překážky litispendence. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

[23] Osoba zúčastněná na řízení II) ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázala na některé skutečnosti související se situací na místě odstraňované stavby, k argumentaci stěžovatelky se věcně nevyjádřila.

[24] Osoby zúčastněné na řízení III) a IV) se ke kasační stížnosti nevyjádřily.

[25] Na vyjádření Nadace reagovala stěžovatelka replikou, v níž zopakovala, že všechna probíhající řízení mají svůj původ v jednání Nadace jako provozovatele Krokodýlí ZOO, jež zaštítěna městem Protivín dosáhla omezení vlastnického práva stěžovatelky tím, že na jejích pozemcích byla deklarována veřejně přístupná účelová komunikace. I přes vybudování oplocení funguje Krokodýlí ZOO bez omezení, navíc Nadace i ostatní osoby zúčastněné na řízení mají ke svým nemovitostem dostatečný přístup, některé z nich i alternativními cestami.

IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[26] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

[27] Poté přistoupil k posouzení přípustnosti opakované kasační stížnosti. Možnost účastníků řízení napadnout rozhodnutí krajského soudu poté, co NSS jeho původní rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, je omezena § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., podle něhož je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. NSS se tak nesmí zabývat znovu věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor vyslovil, a to v situaci, kdy se tímto právním názorem krajský soud řídil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05).

[28] Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatnila dva okruhy námitek. První z nich se týká podjatosti úředních osob (starosta, vedoucí odboru) a systémové podjatosti, druhý z nich překážky litispendence, pro kterou mělo být řízení o odstranění stavby zastaveno.

[29] Z výše uvedených okruhů námitek se zdejší soud v předcházejícím zrušujícím rozsudku sp. zn. 9 As 349/2018 věcně vyjádřil k námitce podjatosti vedoucího odboru. V této části je proto kasační stížnost podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. nepřípustná. Vypořádání ostatních námitek vyhodnotil soud jako nepřezkoumatelné a věcně se jimi nezabýval. Ve zbývajícím rozsahu je proto kasační stížnost přípustná, neboť opačný postup by znamenal odmítnutí věcného přezkumu rozhodnutí z pohledu aplikace věcného práva (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS, blíže pak viz KÜHN, Z., KOUCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 948).

[30] Poté NSS přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[31] Námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu NSS neshledal důvodnou. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou natolik závažnou, že se jí soud zabývá z úřední povinnosti, i bez výslovného uplatnění takové námitky v kasační stížnosti (srov. § 109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí je totiž možný až za předpokladu, že jde o rozhodnutí srozumitelné a je z něj seznatelné, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Z ustálené judikatury kasačního soudu lze zmínit například rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 As 73/2013 - 79.

[32] Shora uvedené však neznamená, že krajský soud musí za všech okolností vyslovit podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument účastníka, reagovat jednotlivě na každou předloženou listinu či jiný důkaz. Rozsah povinnosti soudu odůvodnit své závěry musí být naopak posuzován s ohledem na okolnosti každého konkrétního případu. Opačný postup by totiž mohl vést až k absurdním a kontraproduktivním důsledkům, které by byly v rozporu se zásadou efektivity a hospodárnosti řízení. Po soudu je na místě požadovat, aby se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi základními námitkami účastníka tak, aby žádná z nich nezůstala bez náležité odpovědi. Takové vypořádání se se základními námitkami může v některých případech, s přihlédnutím k okolnostem projednávané věci, konzumovat dokonce i odpověď na přímo související námitky (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2018, č. j. 9 Azs 256/2018 - 45).

[33] V nyní projednávané věci krajský soud této své povinnosti dostál. Vypořádal jak námitky týkající se podjatosti starosty, vedoucího odboru a systémové podjatosti, tak zaujal přezkoumatelné stanovisko k otázce překážky věci zahájené. Skutečnost, že se podrobně nezabýval každým jednotlivým důkazním prostředkem, kterých stěžovatelka v průběhu řízení předložila celou řadu, na tomto závěru nic nemění, neboť soud ve smyslu shora uvedeného vyjádřil ucelený právní názor, jehož zákonnost může NSS přezkoumat.

[34] Soud nejprve přistoupil k posouzení námitky týkající se podjatosti starosty. V předchozím rozsudku krajský soud zavázal (viz bod 64 zrušujícího rozsudku), aby zjistil, zda bylo o námitce starosty rozhodnuto, a následně ji případně věcně zhodnotil. To krajský soud učinil. Doplnil, že o námitce podjatosti starosty rozhodl Krajský úřad Jihočeského kraje usnesením ze dne 4. 2. 2015, č. j. KUJCK 11059/2015/KRED, tak, že není vyloučen z projednávání a rozhodování v řízení o odstranění stavby oplocení. Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítlo Ministerstvo pro místní rozvoj rozhodnutím ze dne 20. 7. 2015, č. j. MMR-14344/2015-83/939, a rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje potvrdilo. S posouzením krajského úřadu se ztotožnil.

[35] Stěžovatelka spatřuje důvod podjatosti ve skutečnosti, že starosta města byl členem orgánu Komunitní nadace, přičemž v této souvislosti poukazuje na jeho vazby na Ing. M. P., zakladatele Nadace a jednatele jejího dalšího zakladatele, společnosti AGRO Šumava s. r. o. V souvislosti s těmito vazbami poukazuje i na riziko systémové podjatosti.

[36] K učinění závěru o podjatosti úřední osoby není zapotřebí prokázat, že účastník řízení přímo působil na úřední osobu ve snaze ovlivnit výsledek řízení. Postačí, jsou - li předloženy závažné důvody, na základě kterých lze důvodně předpokládat, že má úřední osoba s ohledem na svůj poměr k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti. V projednávané věci by to znamenalo, že by musely být vzneseny důvody, na základě kterých by bylo možno usoudit, že zakladatel Nadace Ing. P. měl na vedení města Protivín a jemu podřízené osoby nezanedbatelný vliv, tzn. že by s nimi, ať už v pozitivním či negativním slova smyslu, udržoval nadstandardní vztahy. Osobní známost s účastníky řízení sama o sobě takovou skutečností není.

[37] NSS ani v předložených podkladech, ani v tvrzení stěžovatelky o společné činnosti starosty a Ing. P. v Komunitní nadaci takové důvody nespatřuje. Ačkoliv stěžovatelka v průběhu řízení předložila celou řadu anonymních fotografií či písemností, zůstaly její úvahy v rovině spekulace. Jak již soud ve své judikatuře několikrát uvedl, lze považovat za přirozené, pokud se úřední osoba stýká s osobami, které se ve své činnosti zabývají shodnými tématy, jako ona (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2013, č. j. 1 Afs 7/2009 - 753, č. 2906/2013 Sb. NSS, nebo ze dne 2. 8. 2017, č. j. 3 As 143/2016 - 21). To stejné platí i o osobní známosti vedení města a osob jinak činných ve veřejném životě a podílejících se na rozvoji obce. I taková známost vychází z reality společenských vztahů menší obce, přičemž ke vzniku pochybností ve shora uvedeném smyslu by musela přistoupit další skutečnost, na základě které by již takový vztah nebylo možno hodnotit jako standardní (např. společně trávené dovolené, nebo naopak vyostřený sousedský spor).

[38] Lze uzavřít, že stěžovatelka v řízení před správními orgány ani krajským soudem nepředstavila žádné rozumné a z reality vycházející důvody, které by podpořily její domněnku o nadstandardních vztazích přesahujících běžnou známost mezi představiteli obce a Nadace, tedy takové, na základě kterých by bylo možno uzavřít, že by mezi starostou a Ing. P., případně jinými osobami existovala taková vazba, která by zakládala důvodnost námitky podjatosti.

[39] Tzv. systémové riziko podjatosti představuje podle rozhodnutí rozšířeného senátu ze dne 20. 11. 2011, č. j. 1 As 89/2010 – 119, č. 2802/2013 Sb. NSS, situace, kdy zaměstnanci orgánu územního samosprávného celku rozhodují ve věci, která se týká zájmu tohoto územně samosprávného celku. V takových případech je namístě posuzovat otázku případné podjatosti se zvýšenou pozorností oproti věcem, které se územně samosprávného celku nijak nedotýkají. Podjatost úřední osoby z tohoto důvodu bude dána již tehdy, je-li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že by její postoj k věci mohl být v důsledku zaměstnaneckého poměru ovlivněn jinými, než zákonnými hledisky.

[40] Stěžovatelka v průběhu řízení námitku, v níž by tvrdila, že existuje zájem města Protivín jako samosprávného celku na výsledku řízení, nevznesla. Podjatost spatřovala v propojení starosty a vedoucího odboru s Nadací, resp. Komunitní nadací, nikoliv v tom, že městský úřad rozhodoval ve věci řízení o odstranění stavby oplocení, v níž je město Protivín z titulu vlastnického práva k sousednímu pozemku účastníkem řízení. V rozsudku NSS ze dne 24. 5. 2018, č. j. 7 As 70/2018 - 60, se soud zabýval obdobnou námitkou stěžovatelky ve věci podjatosti starosty v rámci řízení o deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace, přičemž dospěl v souladu se shora uvedeným rozhodnutím rozšířeného senátu k závěru, že „[p]ouhou účast představitelů města v nadačním projektu, jehož posláním je rozvoj daného region, nelze považovat bez dalšího za důvod, který by vylučoval celý správní organ z rozhodování ve správním řízení vedeným s osobami, se kterými se v rámci tohoto projektu představitelé správního orgánu střetli”.

[41] Dokumenty, na něž stěžovatelka v kasační stížnosti poukazuje, navíc ani žádné zájmy města Protivín na výsledku řízení o odstranění stavby oplocení nedokládají. Jde o listiny vyhotovené pro účely jiného řízení – řízení o určení existence veřejně přístupné účelové komunikace, v nichž Technické služby města Protivín pouze konstatují, že šíře řešené komunikace je nedostatečná pro průjezd techniky určené k čištění kanalizace, a ta proto není v areálu technických služeb uskladněna. To stejné platí i o vyjádření města Protivín ze dne 7. 12. 2016, resp. ze dne 27. 2. 2017, podepsaného starostou města, v němž je konstatováno, že pro účely obslužnosti pozemků p. č. X a X větší mechanizací je a v posledních 5 letech byla jediná možná přístupová cesta přes pozemky p. č. X, X, X, X a X.

[42] Z uvedených důvodů se NSS ztotožňuje s hodnocením krajského soudu, že ani důvod systémové podjatosti na základě žalobních námitek nebyl dán.

[43] Stěžovatelka dále v kasační stížnosti namítá, že se krajský soud nesprávně vypořádal s námitkou litispendence. Je přesvědčena, že předmět řízení o odstranění stavby a předmět řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace je totožný.

[44] NSS tento názor nesdílí. Překážku věci zahájené upravuje § 48 odst. 1 správního řádu, podle nějž zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Obě uvedené podmínky musí být splněny současně.

[45] Jestliže taková situace nastane, je nutné správní řízení, které bylo zahájeno později, usnesením zastavit [§ 66 odst. 1 písm. e) správního řádu]. Pokud by zákon daný důsledek nestanovil, mohlo by být o jedné a téže věci zahájeno několik různých řízení, ve kterých by byla zcela zbytečně řešena jedna věc (v rozporu se zásadou procesní ekonomie) a která by také mohla skončit s různým výsledkem, v rozporu s principem právní jistoty. Totožnost věci je kromě totožnosti účastníků řízení určena i totožností předmětu řízení. Zásada litispendence platí jak v případech, kdy obě řízení mají týž předmět, tak i v případech, kdy předmět jednoho řízení je součástí širšího předmětu druhého řízení.

[46] Je třeba zdůraznit, že předmět řízení není definován samotným objektem (nepřímým předmětem), tj. v souzené věci stavbou, k níž se řízení vztahuje, ale zejména tím, o jakých otázkách má být v řízení rozhodnuto. Je podstatné, co plyne ze smyslu a účelu právní úpravy, k dosažení čeho jednotlivá řízení slouží a co má být jejich výsledkem, tedy co řízení jako celek sleduje (blíže viz např. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014 - 108). Totožnost předmětu není dána ani tehdy, vychází-li každé z řízení z odlišných skutkových okolností (blíže viz KÜHN, Z., KOUCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 369).

[47] Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařídí stavební úřad vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem stavebníkovi stavby, odstranění stavby, která byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, nebyla-li taková stavba dodatečně povolena. Řízení je zahajováno z moci úřední.

[48] V řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace podle § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) nařídí silniční správní úřad vlastníku nepovolené překážky její odstranění. Zákonná úprava předpokládá, že i toto řízení je zahajováno z moci úřední, judikatura správních soudů však dovodila, že jestliže se na silniční úřad obrátí osoba užívající pozemní komunikaci z naléhavé komunikační potřeby dané tím, že komunikace zajišťuje přístup k jejím nemovitostem či umožňuje určitý způsob využití těchto nemovitostí, je řízení takovou žádostí zahájeno (viz rozsudek NSS ze dne 15. 11. 2007, č. j. 6 Ans 2/2007 - 128, č. 1486/2008 Sb. NSS).

[49] Zatímco v řízení o odstranění stavby zahajovaném z moci úřední se rozhoduje o tom, zda konkrétní stavba byla zřízena bez povolení či jiného opatření stavebního úřadu, a má být proto nařízeno její odstranění, v řízení o odstranění překážky z pozemní komunikace správní orgány hodnotí, zda se nepovolená pevná překážka nachází na veřejně přístupné účelové komunikaci a brání tím jejímu využití. Pokud zjistí, že tomu tak je, nařídí silniční úřad její odstranění bez ohledu na to, zda je či není povolena podle stavebního zákona (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 4. 2013, č. j. 1 As 3/2013 – 191).

[50] Zatímco v řízení o odstranění stavby dbá stavební úřad na dodržování stavební kázně, v řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace střeží silniční správní úřad funkci pozemní komunikace tím, že zajišťuje možnost ji bez omezení užívat. Není proto vyloučeno, aby řízení o odstranění černé stavby jakožto nepovolené pevné překážky narušující veřejný zájem na obecném užívání pozemních komunikací vedl souběžně stavební i silniční správní úřad (srov. také komentář ASPI k § 29 zákona o pozemních komunikacích).

[51] Totožnost předmětu by v nyní posuzované věci mohla být dána jen v případě, kdy by v obou řízeních bylo rozhodováno buď o odstranění nepovolené stavby ve smyslu § 129 stavebního zákona, anebo o odstranění pevné překážky na pozemní komunikaci ve smyslu § 29 zákona o pozemních komunikacích. Vzhledem k tomu, že v souzené věci kritérium totožnosti předmětu řízení splněno nebylo, nelze ani učinit závěr o existenci překážky litispendence. Zkoumání okruhu účastníků je proto nadbytečné.

[52] V tomto smyslu je nutno závěry krajského soudu korigovat. Vzhledem k tomu, že odůvodnění napadeného rozsudku v převážné míře obstojí, neshledal NSS důvod pro to, aby rozsudek krajského soudu pro uvedené dílčí pochybení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 1. 2006, č. j. 2 Afs 100/2005 – 106).

V. Závěr a náklady řízení

[53] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

[54] Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalovanému, byť měl ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu je soud nepřiznává.

[55] Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na úhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jí soud uložil. Jelikož soud takovou povinnost žádné z osob zúčastněných na řízení neuložil, rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. května 2020

JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu

Usnesení ze dne 11. 7. 2019

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: POLANSKÝCH, s.r.o., se sídlem [adresa] zast. Mgr. Martinem Pixou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem [adresa] České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2017, č. j. KUJCK 1325/2017, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Nadace Tomistoma, se sídlem [adresa] zast. Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem [adresa] České Budějovice, II) Ing. J. P., III) E.ON Distribuce, a.s., se sídlem [adresa] sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 4. 2019, č. j. 51 A 20/2017 - 199, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku,

takto:
Kasační stížnosti žalobkyně se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla výrokem I. podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného a výroky II. a III. nebyla žalovanému a osobám zúčastněným na řízení přiznána náhrada nákladů řízení. Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Protivín, odboru výstavby, dopravy a ŽP (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 16. 9. 2016, č. j. výst. 7/2014- 1165/2014 - 16/ODSN/Rozh/Jel, kterým bylo stěžovatelce podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, nařízeno odstranit stavbu oplocení na pozemcích parc. č. X, X a X v katastrálním území [k.ú.].

[2] Věc je před NSS projednávána podruhé. Rozsudkem ze dne 19. 12. 2018, č. j. 9 As 349/2018 - 73, NSS zrušil rozsudek krajského soudu ze dne 23. 8. 2018, č. j. 51 A 20/2017 - 135, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V prvním řízení rozhodl usnesením ze dne 29. 10. 2018, č. j. 9 As 349/2018 - 47, též o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tak, že jej nepřiznal.

[3] Součástí kasační stížnosti byl návrh na přiznání odkladného účinku. K újmě, kterou by pro stěžovatelku znamenal výkon správních rozhodnutí, uvedla, že s ohledem na namítanou (systémovou) podjatost je pravděpodobné, že ji prvostupňový orgán vyzve k plnění uložené povinnosti (tedy odstranění oplocení). Správní řízení mělo být zastaveno z důvodu litispendence, již proto jí vznikne ničím nenahraditelná škoda. Výše škody činí nejméně 28 307 Kč a sestává z nákladů na odstranění oplocení, znehodnocení materiálu a případných nákladů na vybudování nového oplocení, přičemž od v pořadí prvního řízení vedeného před NSS se nezměnila (náklady byly vyčísleny autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby Ing. S. N.). Jiným osobám škoda vzniknout nemůže, neboť se oplocení nachází na jejich pozemcích. Na pozemek parc. č. X, který je veřejně přístupnou pozemní komunikací, je zajištěn trvalý přístup, proto oplocení nebrání přístupu k ostatním nemovitostem. Rozpor s důležitým veřejným zájmem není dán, přičemž oplocení nebrání přístupu vozidel hasičského záchranného sboru ani záchranné zdravotnické služby k nemovitostem účastníků řízení.

[4] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku odkázal na usnesení č. j. 9 As 349/2018 - 47, podle něhož by přiznání odkladného účinku odporovalo důležitému veřejnému zájmu. Tento závěr obstojí i nyní, přičemž na něm nic nemění ani tvrzení stěžovatelky o zajištění přístupu vozidel hasičského záchranného sboru a záchranné zdravotnické služby k nemovitostem účastníků řízení, jelikož není ničím podloženo.

[5] Osoba zúčastněná na řízení I) k návrhu na přiznání odkladného účinku odkázala na usnesení č. j. 9 As 349/2018 - 47, podle něhož by přiznání odkladného účinku odporovalo důležitému veřejnému zájmu. Jelikož se situace nezměnila, uplatní se tento závěr i nyní. Oplocení brání dopravě na pozemku parc. č. X, který je veřejně přístupnou účelovou komunikací, zasahuje tak do práv jiných osob a je též v rozporu s veřejným zájmem. Pohyb osob a vozidel po veřejné komunikaci byl zkomplikován. Bylo zamezeno přístupu vozidel záchranné služby a hasičů (odkazuje na sdělení Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, územního odboru Písek ze dne 3. 6. 2016) k budově č. p. X (krokodýlí ZOO) i k rodinnému domu č. p. X, což znamená vyšší ohrožení života, zdraví a majetku. Tvrzení stěžovatelky o zajištění přístupu k nemovitostem účastníků řízení nebylo doloženo. Alternativní přístup ke krokodýlí ZOO neexistuje. Bylo zamezeno též v přístupu nákladních vozidel pro obsluhu a zásobování krokodýlí ZOO, jelikož průjezd, který je široký přibližně 2 m, není dostačující. V této souvislosti podala civilní žalobu k Okresnímu soudu v Písku. Újma spojená s přiznáním odkladného účinku je zřejmá, byť těžko vyčíslitelná. Stěžovatelka nedoložila, že újma, jež jí hrozí (ve výši přibližně 28 000 Kč), je nepoměrně větší. Pokud by tomu tak mělo být, musela by být újma osoby zúčastněné na řízení I) zanedbatelná, avšak již při znemožnění dopravy jediného objemného nákladu jde o újmu srovnatelnou.

[6] Osoby zúčastněné na řízení II) až IV) se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřily.

[7] K výzvě soudu, aby stěžovatelka doložila své tvrzení, že přístup vozidel hasičského záchranného sboru a záchranné zdravotnické služby k nemovitostem účastníků řízení je zajištěn, uvedla, že průjezd na pozemku parc. č. X je široký nejméně 2,5 m. Přístup je umožněn též po alternativní cestě z Masarykova náměstí. K technickým požadavkům na přístupové cesty odkázala na § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož ke stavbě rodinného domu musí vést zpevněná pozemní komunikace široká nejméně 2,5 m a končící nejdále 50 m od stavby, a na čl. 3 přílohy č. 3 vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění pozdějších předpisů. Nad rámec odkázala na oprávnění hasičského záchranného sboru vstoupit při provádění zásahu do uzavřených prostor.

[8] K výzvě soudu sdělil Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje, územní odbor Písek, přípisem ze dne 26. 6. 2019, č. j. HSCB-2862-2/2019 UO-PI, že oplocení zabraňuje přístupu požárních vozidel k objektu č. p. X (krokodýlí ZOO) a rodinnému domu č. p. X. Požadavky na přístupové komunikace jsou stanoveny technickými předpisy. K nevýrobním objektům musí vést přinejmenším jednopruhová komunikace o šířce alespoň 3 m, která umožňuje příjezd požárních vozidel nejméně do vzdálenosti 20 m od vstupu do objektu, přičemž, je-li delší než 50 m, musí mít na konci smyčkový objezd nebo plochu umožňující otáčení vozidel, a vjezdy a průjezdy musejí být široké nejméně 3 500 mm a vysoké nejméně 4 100 mm (ČSN 73 0802, ve znění pozdějších změn). K rodinným domům musí vést přístupová komunikace se šířkou jízdního pruhu alespoň 3 m a končící nejvýše 50 m od objektu (ČSN 73 0833, ve znění pozdějších změn). Jelikož postavením oplocení došlo k zúžení a zalomení původní komunikace, stala se pro požární vozidla neprůjezdnou. Od ulice Mírová je komunikace v délce 17,8 m široká 3,9 m, následně se pod úhlem přibližně 45 stupňů v délce 8 m láme, přičemž v nejužším místě je široká 3,4 m; vzdálenost od zalomení ke vstupu do objektu č. p. X (krokodýlí ZOO) činí přibližně 40 m a k rodinnému domu č. p. X přibližně 70 m. Vzhledem k velikosti požárních vozidel není možné projet zalomení plotu a dostat se do požadované vzdálenosti k objektům. Přístup z Masarykova náměstí odporuje výše uvedené normě, neboť průjezd v domě č. p. X je široký 3,23 m a vysoký 3,1 m.

[9] Žalobkyně ke sdělení Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, územního odboru Písek ze dne 26. 6. 2019 uvedla, že hasičský záchranný sbor doposud nezahájil žádné řízení k zajištění průjezdnosti po přístupové komunikaci, jelikož při provádění zásahu může překážku (oplocení) překonat. S menšími požárními vozidly by bylo možné zalomení plotu projet. K vyjádření osoby zúčastněné na řízení I) k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že krokodýlí ZOO od roku 2014, kdy bylo oplocení vybudováno, bez problémů funguje. Přístup k ní je zajištěn. Civilní žaloba podaná k Okresnímu soudu v Písku byla zamítnuta.

[10] Osoba zúčastněná na řízení I) ke sdělení Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, územního odboru Písek ze dne 26. 6. 2019 uvedla, že přístupová komunikace je na několika místech široká pouze 2,2 m, jelikož k ní nelze započítávat část pozemku parc. č. X.

[11] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující odkladný účinek žaloby se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. musí být pro přiznání odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud přizná žalobě (kasační stížnosti) odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Soud zjišťuje jen to, zda jsou uvedené zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny. Nezabývá se tedy věcným posouzením věci.

[12] Odkladný účinek představuje prostředek mimořádné povahy. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem, u něhož nelze automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti NSS prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tento postup proto musí být vyhrazen pouze pro výjimečné případy. Současně je na žadateli o odkladný účinek, aby podrobně uvedl, proč se domnívá, že v jeho případě nastala mimořádná situace, která vyžaduje, aby byly účinky pravomocného rozhodnutí odloženy.

[13] Soud vychází z toho, že pokud nebude kasační stížnosti přiznán odkladný účinek a nastanou tak právní účinky napadeného rozsudku krajského soudu, mohlo by dojít k tomu, že stěžovatelka bude nucena odstranit oplocení na základě pravomocného a vykonatelného správního rozhodnutí, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti.

[14] Co se týče první podmínky pro přiznání odkladného účinku, dospěl soud k závěru, že byla splněna. Jelikož se v této souvislosti neukázalo, že by v mezidobí odpadly důvody, o něž opřel své posouzení již v prvním řízení, vyšel z usnesení č. j. 9 As 349/2018 - 47 (srov. přiměřeně § 107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 5 s. ř. s.).

[15] Stěžovatelka osvědčila vznik újmy odpovídající nákladům na odstranění oplocení, znehodnocení materiálu a jeho případné opětovné vybudování. Její výši určila v částce nejméně 28 307 Kč. Zároveň odkázala na vyčíslení provedené autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby Ing. S. N., podle něhož náklady na odstranění činí 14 090,72 Kč, znehodnocení materiálu 7 924,50 Kč a opětovné vybudování 28 307,66 Kč (viz č. l. 20 spisu krajského soudu; celkem se jedná o 50 322,88 Kč – pozn. NSS).

[16] Oproti tomu vznik újmy jiných osob osvědčen nebyl. Osoba zúčastněná na řízení I) shledala vznik újmy v pokračujícím zkomplikování přístupu k objektu krokodýlí ZOO a v zamezení přístupu nákladních vozidel pro jeho obsluhu a zásobování, přičemž ve znemožnění dopravy jediného objemného nákladu spatřovala újmu srovnatelnou s tou, jež hrozí stěžovatelce. V této souvislosti podala civilní žalobu. Soud však připomíná, že v rozsudku ze dne 24. 5. 2018, č. j. 7 As 70/2018 - 60, NSS při posouzení, zda je dána nutná komunikační potřeba jakožto nezbytný definiční znak veřejně přístupné účelové komunikace, přihlédl k tomu, že do objektu krokodýlí ZOO existuje alternativní přístupová cesta z Masarykova náměstí, byť se nejedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci (viz odstavec 56 rozsudku č. j. 7 As 70/2018 - 60). Obsluze a zásobování krokodýlí ZOO proto nebylo oplocením zamezeno. Zároveň se jedná o otázku, již si je soud povinen posoudit samostatně, pouhé podání civilní žaloby proto nemá na jeho rozhodování vliv. Z obecného tvrzení o zkomplikování přístupu k objektu krokodýlí ZOO hrozbu konkrétní újmy dovodit nelze.

[17] S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že výkon napadeného rozsudku krajského soudu (a potažmo správních rozhodnutí) by pro stěžovatelku znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, přičemž stěžovatelka hrozbu vzniku nepoměrně větší újmy tvrdila a osvědčila.

[18] Soud návrh posoudil i z hlediska druhé podmínky stanovené pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, kterou je, že přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Dospěl k závěru, že tato podmínka splněna není. Ani v této souvislosti se neukázalo, že by v mezidobí odpadly důvody, o něž opřel své posouzení již v prvním řízení, vyšel proto i v tomto případě z usnesení č. j. 9 As 349/2018 - 47.

[19] Ze sdělení Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, územního odboru Písek ze dne 3. 6. 2016, č. j. HSCB-3248-1/2016 UO-PI, soud zjistil, že oplocení znemožňuje přístup zásahové techniky jednotek požární ochrany do objektu č. p. X (krokodýlí ZOO) a rodinného domu č. p. X. Situace odporuje technickým předpisům. Podmínky pro záchranné akce byly zhoršeny, což způsobuje vyšší ohrožení života a zdraví občanů a majetku v případě požáru. Sdělení je součástí správního spisu. Stěžovatelka uvedené zpochybnila. Uvedla, že oplocení nebrání přístupu vozidel hasičského záchranného sboru, neboť průjezd je široký nejméně 2,5 m, přístupová komunikace splňuje technické požadavky a přístup je umožněn též po alternativní cestě z Masarykova náměstí.

[20] Ze sdělení Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, územního odboru Písek ze dne 26. 6. 2019, které si soud v souladu s § 128 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 64 s. ř. s. vyžádal a které doručil všem účastníkům řízení i osobám zúčastněným na řízení, však plyne, že oplocení přístupu požárních vozidel zabraňuje. Postavením oplocením totiž došlo k zúžení a zalomení původní komunikace, která se tak stala pro požární vozidla neprůjezdnou. Byť je šířka komunikace v nejužším místě zalomení široká 3,4 m (tedy více než 3 m), zalomení (fakticky) neumožňuje přístup požárních vozidel, která má hasičský záchranný sbor k dispozici, blíže než 40 m od vstupu do objektu krokodýlí ZOO a 70 m od rodinného domu, což odporuje technickým normám, které vyžadují, aby byl přístup zajištěn do vzdálenosti 20 m od nevýrobního objektu a 50 m od rodinného domu. Ani přístup z Masarykova náměstí technickým normám nevyhovuje, neboť průjezd v domě č. p. X je příliš úzký a nízký.

[21] Na uvedeném závěru nemůže nic změnit § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle něhož ke stavbě rodinného domu musí vést zpevněná pozemní komunikace široká nejméně 2,5 m a končící nejdále 50 m od stavby, čl. 3 přílohy č. 3 vyhlášky č. 23/2008 Sb., podle něhož je třeba, aby neprůjezdná jednopruhová přístupová komunikace delší než 50 m měla na svém konci smyčkový objezd nebo plochu umožňující otáčení vozidel, ani skutečnost, že šířka komunikace je nejméně 2,5 m. Zároveň nelze připustit, aby výjimečná oprávnění, jež umožňují nezbytně nutný zásah do práv třetích osob za účelem ochrany života, zdraví či majetku, nahrazovala pravidla, jež mají tento cíl zaručovat bez zásahu do těchto práv, a to již proto, že by tím došlo ke snížení jejich ochrany.

[22] S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, který spočívá v umožnění přístupu požárních vozidel hasičského záchranného sboru v souladu s technickými normami k objektu č. p. X (krokodýlí ZOO) a k rodinnému domu č. p. X. Účelem je zajištění dostatečných podmínek pro ochranu života a zdraví osob a majetku, přičemž mimořádné události, kdy záchranné akce probíhají, nejsou předvídatelné.

[23] Intenzita narušení veřejného pořádku převyšuje intenzitu hrozícího zásahu do práva stěžovatelky. Její případná újma spočívá ve vynaložení nákladů v minimální výši 28 307 Kč, přičemž s ohledem na propočet nákladů, na nějž odkazuje, soud shledal, že výše těchto nákladů by činila maximálně 50 322,88 Kč. Nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti umožňuje dosáhnout cíle, který je veřejným zájmem sledován, tj. zajištění podmínek pro ochranu života a zdraví osob a majetku. Alternativní přístupová cesta z Masarykova náměstí neodpovídá technickým normám. Nadto z ničeho neplyne, že by k rodinnému domu č. p. X jakákoli alternativní cesta vůbec existovala. Není proto jiného, šetrnějšího způsobu, jak sledovaného cíle dosáhnout. Veřejný zájem na zajištění přístupu pro ochranu života a zdraví osob a majetku zjevně převažuje nad případným zásahem do vlastnického práva stěžovatelky, který je omezen rozsahem vzniklé škody ve výši od 28 307 Kč do 50 322,88 Kč.

[24] Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku podle § 107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nejsou splněny. Tímto usnesením soud nepředjímá meritorní posouzení případu a rozhodnutí ve věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. července 2019
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací