9 As 26/2020

Plný text

9 As 26/2020 - 45
pokračování

[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: V. J., zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2018, č. j. 804/2018-160- SPR/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2020, č. j. 6 A 161/2018 - 47,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 7. 2. 2017, č. j. MHMP 197676/2017. Tím byly zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče a potvrzen záznam 12 bodů ke dni 23. 8. 2012 podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Městský soud shledal žalobu nedůvodnou.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek městského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

[4] Žalovaný dle názoru stěžovatele zcela ignoroval jím předložená rozhodnutí jiných správních orgánů, např. rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014, a další. Žalovaný tak porušil zásadu rovnosti účastníků řízení a rozhodl v rozporu se zásadou legitimního očekávání spočívající v požadavku obdobného postupu správních orgánů ve shodných či podobných případech. Výjimky ze zásady legitimního očekávání jsou připuštěny, pokud je správní orgány dostatečně odůvodní, což se v nyní projednávaném případě nestalo. Podobnost případů je obligatorním důvodem k tomu, aby žalovaný nerozhodoval o případech rozdílně. I soudní praxe používá pojmy „oprávněná důvěra v právo“, „zákaz překvapivých rozhodnutí“ a „oprávněná očekávání“. Z bodu 81. usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 - 132, č. 1915/2009 Sb. NSS, vyplývá, že „správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná činnost orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad“. Touto praxí je správní orgán vázán, a pokud má názor opačný, musí ho řádně odůvodnit. To se v nyní projednávaném případě nestalo, a je proto nemyslitelné, aby městský soud převzal chybný názor žalovaného, jelikož to má poté vliv na zákonnost jeho rozsudku.

[5] Dále stěžovatel uvádí, že žalovaný byl povinen na základě výše uvedené správní praxe se zabývat nejen oznámeními od věcně příslušných oddělení policie, ale musel je vždy porovnat s předmětným rozhodnutím. Následně obsáhle opakuje argumentaci předloženou již v žalobě vztahující se k jednotlivým pokutovým blokům ze dne 23. 8. 2012, 22. 5. 2012, 5. 4. 2012, 6. 2. 2012, 5. 5. 2011 a 4. 2. 2011 a jejich vadám. Městský soud se dle jeho názoru mýlí, pokud uzavřel, že nebylo povinností správních orgánů si vyžádat jednotlivé pokutové bloky, jelikož stěžovatel je dostatečně konkrétně nezpochybnil. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 As 353/2018 - 52.

[6] Jelikož dle stěžovatele nebyly záznamy provedeny plně v souladu s právním řádem, závěr o dosažení 12 bodů v rámci bodového hodnocení řidiče nemá dostatečný podklad ve správním spise. Z toho důvodu navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.

[7] Žalovaný se ve svém vyjádření plně ztotožňuje s napadeným rozsudkem a poukazuje na to, že námitky v kasační stížnosti jsou totožné jako námitky uvedené v žalobě.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[8] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[9] Soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[10] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že přezkoumává především rozhodnutí a postup městského soudu, stěžovatel je proto povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí městského soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016 – 38, bod [12], nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 – 351, bod 140.). Zároveň platí, že kvalita kasační stížnosti předurčuje kvalitu jejího vypořádání soudem, který není povinen ani oprávněn za stěžovatele domýšlet další argumenty a vyhledávat na jejím místě možné vady napadeného soudního rozhodnutí, není-li k jejich přezkumu vázán z úřední povinnosti (viz např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78).

[11] Stěžovatel v nyní projednávané věci pouze opakuje námitky, které uplatnil v odvolacím řízení před žalovaným a v žalobě (námitky ohledně nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů jsou přepisem části žalobních námitek). S nimi se však již pečlivě vypořádal městský soud a k jeho hodnocení stěžovatel nenabízí odlišnou argumentaci, pouze obecně konstatuje, že soud chybně převzal závěry žalovaného.

[12] Městský soud se však důsledně vypořádal se všemi žalobními body a zcela správně je neshledal důvodnými. Odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, která se zabývala problematikou blokového (dle nové právní terminologie příkazového) řízení a požadavky kladenými na obsahové náležitosti pokutových bloků, a objasnil, z jakých důvodů neshledává v postupu správních orgánů pochybení.

[13] Typově podobné případy s obdobnou kasační argumentací, kterou vznáší jménem stěžovatele jeho zástupce, již kasační soud řešil v minulosti u jiných stěžovatelů zastoupených stejným zástupcem opakovaně (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 9 As 12/2021 – 56; ze dne 18. 12. 2019, č. j. 2 As 343/2019 – 39; nebo ze dne 20. 12. 2019, č. j. 3 As 202/2019 – 48), přičemž v projednávaném případě neshledal důvod se od tam vyřčených závěrů odchýlit.

[14] První námitka stěžovatele se z velké části skládá z již v žalobě uplatněné argumentace, tedy polemiky s rozhodnutím žalovaného a jeho procesním postupem ohledně stěžovatelova legitimního očekávání. K tomu je nutné uvést, že městský soud se v napadeném rozsudku s touto námitkou vypořádal dostatečně a přezkoumatelně (odst. [16] a [17] napadeného rozsudku), přičemž stěžovatel nepřináší v kasační stížnosti konkrétní polemiku s těmito závěry. Pro stručnost tedy Nejvyšší správní soud odkazuje na uvedené odstavce rozsudku městského soudu. Nad rámec pak lze uvést, že prvostupňový orgán a žalovaný nebyli vázáni postupem jiných správních orgánů. Legitimní očekávání se vztahuje k rozhodování konkrétního správního orgánu. Stěžovatel však v řízení netvrdil a ani nedoložil, že by prvostupňový orgán a žalovaný rozhodovali ve skutkově obdobných věcech jinak (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 9 As 12/2021 – 56, odst. [17]). Námitka tak není důvodná.

[15] K námitce týkající se vad jednotlivých pokutových bloků Nejvyšší správní soud uvádí, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení pouze posouzení toho, zda byly záznamy bodů provedeny v souladu se zákonem, tj. např. zda podkladem pro záznam bodů bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet bodů odpovídá spáchanému přestupku, či zda je v něm uvedeno protiprávní jednání. V námitkách proti provedenému záznamu bodů tak bude typicky možno namítat, že řidič žádný přestupek nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, případně že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně mu byl zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů. Žalovanému v řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 16).

[16] V projednávaném případě stěžovatel nepředložil v řízení před správními orgány jakékoliv námitky, natož takové zakládající pochybnost. Podané námitky obsahují pouze obecná konstatování o náležitostech pokutových bloků, o principu předvídatelnosti a výzvu prvostupňovému orgánu, ať u každého jednotlivého rozhodnutí prokáže způsobilost být podkladem pro zápis. Podané odvolání pak bylo blanketní. Takovéto výtky nemohou založit pochybnost o jednotlivých pokutových blocích.

[17] K odkazu stěžovatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 As 353/2018 – 52, lze uvést, že v něm je dovozeno (na rozdíl od toho, co se domnívá stěžovatel), že „ne každá námitka vyvolává automaticky nutnost vyžádat si původní pokutové bloky či další důkazy“ (odst. [15]). Jakkoliv v tam projednávaném případě soud konstatoval povinnost vyžádání si pokutových bloků správními orgány, bylo tomu tak, protože již v odvolání byly obsaženy konkrétní námitky. Obecné námitky tuto povinnost nezakládají (srov. odst. [17] citovaného rozsudku). Nejvyšší správní soud proto shledal i tuto námitku stěžovatele nedůvodnou.

IV. Závěr a náklady řízení

[18] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.

[19] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. září 2021

JUDr. Radan Malík

předseda senátu

Plný text

9 As 26/2020 - 38
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. J., zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2018, č. j. 804/2018-160-SPR/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2020, č. j. 6 A 161/2018 - 47,

takto:

Kasační stížnosti žalobce se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného specifikovaného tamtéž. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

[2] Proti napadenému rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, s níž spojil i návrh na přiznání odkladného účinku. Uvedl, že v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti mu hrozí nenapravitelná újma. Tu spatřoval ve ztrátě zaměstnání. Konstatoval, že je pro něj mobilita nezbytná pro výkon zaměstnání. Uvedl, že pracuje již 14 let ve firmě Marius Pedersen a. s. jako odborný specialista, který vykonává pohotovost k zásahům havarijní služby – likvidace ekologických havárií. Za další nenapravitelnou újmu považoval stěžovatel i újmu finanční; případné úkony spojené s navrácením řidičského oprávnění po dosažení dvanácti bodů (přezkoušení v autoškole, dopravně-psychologické vyšetření) by pro něj v případě ztráty zaměstnání znamenaly nepřiměřenou finanční zátěž v době budoucí. Stěžovatel k důvodnosti návrhu odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76. Stěžovatel se nedomníval, že by přiznaný odkladný účinek měl vliv na práva třetích stran. Odkladný účinek podle něj závažným způsobem neohrozí ani veřejný zájem. Přestupky, na základě kterých dosáhl dvanácti bodů, nebyly nijak závažné a nelze v nich spatřovat žádné ohrožení ostatních účastníků silničního provozu.

[3] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující odkladný účinek žaloby se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. musí být pro přiznání odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud přizná žalobě (kasační stížnosti) odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Soud zjišťuje jen to, zda jsou uvedené zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny. Nezabývá se tedy věcným posouzením věci.

[4] Pokud jde o vztah újmy hrozící stěžovateli k újmě hrozící jiným osobám, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že na straně stěžovatele by výkon rozhodnutí způsobil újmu nepoměrně větší, než jaká by mohla vzniknout jiným osobám. Stěžovatel doložil, že řidičské oprávnění potřebuje k výkonu svého zaměstnání; v rámci jeho pracovního zařazení často jezdí do různých firem po celém území České republiky jako školitel zaměstnanců pro nakládání s chemickými látkami. Jako chemik je občas pověřen likvidací různých skladů chemikálií, přičemž možnost dopravy automobilem na dané místo je nezbytná. Stěžovatel uvedl, že v některých případech odváží malá množství nebezpečných látek k přímé likvidaci, což nelze jinak než automobilem provést. Měsíčně najezdí cca 3 – 5 tisíc kilometrů a automobil (resp. řidičský průkaz) je pro výkon jeho povolání nezbytný. Zdůraznil, že od posledního spáchání přestupku uplynulo již osm let. Nejvyšší správní soud konstatuje, že újmu na straně stěžovatele lze shledávat právě v tom, že by nemohl vykonávat své dosavadní zaměstnání, nebo by jej mohl vykonávat pouze velmi obtížně, a případně by mu také hrozila ztráta tohoto zaměstnání (srov. k tomu např. také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2018, č. j. 8 As 219/2018  39, ze dne 15. 8. 2018, č. j. 6 As 252/2018  34, nebo ze dne 21. 3. 2018, č. j. 4 As 50/2018  37). Přestupky, které stěžovatel spáchal, se týkaly překročení maximální povolené rychlosti (od roku 2007 do roku 2012); jednalo se celkem o 9 záznamů, přičemž nešlo v žádném z případů o excesivní překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Vzhledem k tomu, že by stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku hrozila nemožnost výkonu zaměstnání nebo jeho ztráta, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že první podmínka pro přiznání odkladného účinku je v projednávané věci splněna.

[5] Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem, vycházel soud z povahy věci a z obsahu spisového materiálu. V úvahu nyní připadá veřejný zájem na zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, který je zajišťován mj. i tím, že jednotlivé přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích jsou ohodnoceny body, které se příslušnému řidiči sčítají až do dosažení počtu dvanácti bodů, což má za následek pozbytí řidičského oprávnění s možností jeho opětovného nabytí až po uplynutí jednoho roku. V daném případě přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky rozhodnutí žalovaného po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2013, č. j. 4 As 8/2013 – 19). Lze tedy konstatovat, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s veřejným zájmem.

[6] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatele jsou podmínky obsažené v ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. splněny. Závěrem Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí o věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. února 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu