Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

9 Azs 96/2026

Téma · generováno AINepřijatelnost kasační stížnosti ve věci správního vyhoštění

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 5. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: POŘÍZKOVÁ BarbaraECLI:CZ:NSS:2026:9.Azs.96.2026.30
Další údaje
Předmět řízení: Pobyt cizinců

Shrnutí · generováno AI

Cizinec napadl správní vyhoštění za neoprávněný pobyt po zneplatnění maďarského pobytového oprávnění. Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou, protože městský soud postupoval podle ustálené judikatury a nedopustil se zásadního pochybení. Nově vznesenými námitkami se soud věcně nezabýval.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Kasační stížnost ve věcech azylu je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná, nepřesahuje-li podstatně vlastní zájmy stěžovatele; takový přesah nezakládá opakování otázek již ustáleně vyřešených judikaturou bez zásadního pochybení krajského soudu. Správní orgán musí zjistit skutkový stav v nezbytném rozsahu, nemusí však bez dalšího vyhledávat skutečnosti známé především účastníkovi, které může doložit. Námitky poprvé uplatněné v kasační stížnosti jsou podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Kasační stížnost proto svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
    Zobrazit v textu
  • Stěžovatel ji uplatnil až v rámci kasační stížnosti a NSS k ní dle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřihlížel.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 5. 11. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: K. S. T., zast. Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou sídlem [adresa] Brno proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem [adresa] Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2026, č. j. CPR-3645-6/ČJ-2026-930310-V230, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2026, č. j. 32 A 13/2026-17,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o jeho správním vyhoštění. Současně byla žalobci rozhodnutím správního orgánu prvního stupně stanovena doba jednoho roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území, a doba 10 dnů k vycestování.

[2] Důvodem správního vyhoštění byl neoprávněný pobyt žalobce na území. Správní orgány zjistily, že jeho maďarské pobytové oprávnění bylo zneplatněno, přičemž žalobce nedisponoval žádným jiným platným pobytovým oprávněním.

[3] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou. Městský soud žalobu zamítl. Správní rozhodnutí shledal přezkoumatelnými a skutkový stav za dostatečně zjištěný. Správní orgány si opatřily informace od maďarských orgánů, z nichž vyplynulo, že žalobcovo pobytové oprávnění bylo zneplatněno. Žalobce své tvrzení o podání žádosti o prodloužení pobytu v Maďarsku nijak nedoložil, ačkoliv tak učinit mohl. Podle městského soudu nelze po správních orgánech požadovat neomezené zjišťování skutečností, které jsou primárně známy samotnému účastníkovi řízení a které může doložit. Městský soud nepřisvědčil ani námitce týkající se překážek vycestování, neboť samotná existence finančních závazků ve Vietnamu bez dalšího nezakládá skutečné nebezpečí ve smyslu § 179 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

II. Kasační stížnost a vyjádření k ní

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.

[5] Stěžovatel především namítá, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav ohledně jeho pobytového oprávnění v Maďarsku. Žalovaný neověřoval jeho tvrzení, že požádal o prodloužení pobytového oprávnění, ani nezjišťoval, zda o této žádosti bylo rozhodnuto a případně jaké právní účinky s jejím podáním spojuje maďarské právo. Odpověď maďarských orgánů navíc podle stěžovatele ve spise chybí. Dále namítá nesprávné právní posouzení rozsahu povinnosti správních orgánů zjistit skutkový stav a rozložení důkazního břemene podle § 3 a § 50 správního řádu. Městský soud na něj nepřípustně přenesl důkazní břemeno, když vyžadoval, aby prokázal svá tvrzení. Stěžovatel rovněž namítá, že správní vyhoštění nepřiměřeně zasahuje do jeho soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a že se městský soud dostatečně nezabýval jeho obavami o bezpečnost v případě návratu do Vietnamu, kde má finanční dluhy a hrozí mu fyzické napadení. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, jelikož se městský soud nedostatečně vypořádal s jeho žalobními námitkami.

[6] Stěžovatel navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení městskému soudu.

[7] Žalovaný se ztotožnil se závěry městského soudu. Odkázal na své vyjádření k žalobě a navrhl kasační stížnost zamítnout.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[8] Nejvyšší správní soud se po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabýval její přijatelností podle § 104a s. ř. s. tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou. Nepřijatelnost NSS podrobně vyložil v usnesení z 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se může jednat v typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

[9] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[10] Napadený rozsudek městského soudu vychází z právních závěrů, které mají základ v judikatuře NSS, žádná z otázek není nová. Městský soud uvedená východiska respektuje a nijak z nich nevybočuje. Stejně tak nelze konstatovat, že by se dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Kasační stížnost proto svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

[11] K problematice nepřezkoumatelnosti soudních rozhodnutí se NSS již mnohokrát vyjádřil. Podle ustálené judikatury je soudní rozhodnutí přezkoumatelné, je-li z něj patrné, z jakého skutkového stavu soud vyšel, jak jej právně posoudil a proč nepřisvědčil podstatné argumentaci účastníků řízení (viz rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, a ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, jakož i usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007-247, č. 1773/2009 Sb. NSS). Městský soud se jednotlivými žalobními námitkami postupně vypořádal ve svém rozhodnutí, které NSS považuje za dostatečné a srozumitelné. Konkrétně námitkou obav z návratu do Vietnamu se městský soud zabýval v bodech 27 až 32 napadeného rozsudku. Poukázal na to, že samotná existence dluhů a obecné obavy z jednání věřitelů bez dalších konkrétních okolností nepostačují k závěru o relevantním ohrožení v zemi původu. Zdůraznil také, že stěžovatel při výslechu rovněž uvedl, že mu v zemi původu nehrozí přímé nebezpečí, a ani v žalobě neuvedl konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit existenci skutečného nebezpečí ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců.

[12] Také otázkou rozsahu povinnosti správních orgánů zjišťovat skutkový stav v řízeních zahajovaných z moci úřední se NSS již zabýval. V rozsudku ze dne 17. 8. 2017, č. j. 2 Azs 115/2017-45, v bodech 17 až 19 zdůraznil, že správní orgán je povinen zjistit skutkový stav v rozsahu nezbytném pro vydání rozhodnutí, tato povinnost však není neomezená. Nelze po něm požadovat, aby bez dalšího vyhledával a prokazoval skutečnosti, které jsou známy především samotnému účastníkovi řízení a jejichž doložení je v jeho možnostech (obdobně viz rozsudky NSS ze dne 30. 5. 2018, č. j. 10 Azs 301/2016-44, body 11 až 14, a ze dne 21. 6. 2018, č. j. 3 Azs 309/2017-31, bod 15). V nyní projednávané věci si správní orgány vyžádaly informace od maďarských orgánů ohledně pobytového oprávnění stěžovatele a maďarských orgánů se výslovně dotázaly také na to, zda stěžovatel požádal o prodloužení pobytového oprávnění. Z jejich odpovědi vyplynulo, že jeho pobytové oprávnění bylo zneplatněno a žádné jiné platné oprávnění nemá. Správní orgány proto důvodně vycházely z toho, že stěžovateli nesvědčilo pobytové oprávnění ani z titulu tvrzené žádosti o jeho prodloužení. Stěžovatel navíc podání této žádosti nijak nedoložil, ačkoli k tomu měl dostatečný prostor. Ani v žalobě svou argumentaci v tomto směru podstatně nerozvinul, nýbrž setrval na námitkách uplatněných již v odvolacím řízení. Závěr městského soudu (body 25 a 26 rozsudku), že správní orgány zjistily skutkový stav v dostatečném rozsahu, nevybočuje z ustálené judikatury NSS.

[13] Námitka absence důkazů ve spisovém materiálu je nepřípustná. Stěžovatel ji uplatnil až v rámci kasační stížnosti a NSS k ní dle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřihlížel. Nad rámec výše uvedeného NSS upozorňuje, že ve správním spise je založena informace, že dle sdělení maďarských orgánů (NCC) stěžovatel nemá platné pobytové oprávnění a předchozí bylo zneplatněno.

[14] Námitka nepřiměřeného zásahu správního vyhoštění do soukromého a rodinného života je také podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná. Stěžovatel ji uplatnil poprvé až v kasační stížnosti, ačkoli tak mohl učinit již v řízení před městským soudem (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006-155). Stěžovatel neuvedl žádné okolnosti, které by mu v jejím dřívějším uplatnění bránily, a takové okolnosti nevyplývají ani ze spisu. NSS se proto touto námitkou věcně nezabýval.

IV. Závěr a náklady řízení

[15] Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

[16] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2026

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu

Usnesení ze dne 22. 7. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: K. S. T., zast. Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem [adresa] Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2026, č. j. CPR-3645-6/ČJ-2026-930310-V230, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2026, č. j. 32 A 13/2026-17, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Žalobci bylo rozhodnutím uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území v délce 1 roku. Současně mu byla stanovena doba k vycestování 10 dnů. Jeho odvolání zamítl žalovaný napadeným rozhodnutím. Proti němu se žalobce bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl.

[2] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku dle § 107 s. ř. s.

[3] Svůj návrh odůvodnil tím, že při nepřiznání odkladného účinku by byl nucen opustit území ČR. To by pro něj znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám. Uvedl, že v říjnu 2025 navázal vážný a perspektivní partnerský vztah. Vycestování stěžovatele do Vietnamu by tento vztah narušilo. To představuje nepřiměřený a nevratný zásah do soukromého života chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pro stěžovatelovu partnerku je z důvodu jejího sociálního, jazykového a pracovního zázemí v ČR nemožné rozvíjet jejich vztah ve Vietnamu. Dále uvedl, že nepřiznáním odkladného účinku by byla znemožněna jeho osobní účast na řízení o kasační stížnosti a efektivní hájení jeho práv. Poukázal na reálnou hrozbu fyzického ohrožení jeho bezpečnosti v zemi původu.

[4] Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje, aby NSS návrh zamítl. Přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím má být požadavek, aby se na území ČR zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy a respektují její právní řád. Odkaz na právo na spravedlivý proces nemůže být použit jako obecný nástroj pro legalizaci pobytu na území.
[5] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej ale může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Soud podle § 73 odst. 2 s. ř. s. na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jsou-li splněny tři podmínky: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jehož se návrh týká, musí pro žalobce znamenat újmu, (2) újma musí být pro žalobce nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. NSS zdůrazňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je výjimkou z pravidla.

[6] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není důvodný.

[7] Rozhodovací praxe NSS byla k přiznávání odkladných účinků u rozhodnutí o správním vyhoštění v minulosti poměrně benevolentní. Například v usnesení z 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014-25, č. 3169/2015 Sb. NSS, bod 11, dospěl soud k závěru, že pokud je přezkoumáváno rozhodnutí o správním vyhoštění, je újma hrozící stěžovateli při výkonu takového rozhodnutí zřejmá z jeho samotné povahy.

[8] V usnesení z 29. 5. 2019, č. j. 8 Azs 147/2019-22, bod 7, NSS nicméně zdůraznil, že dosavadní judikatura nemůže být chápána jako důvod pro automatické přiznávání odkladného účinku, aniž by soud ve věci zkoumal naplnění požadavků stanovených § 73 odst. 2 s. ř. s. S ohledem na argumentaci stěžovatele v nyní projednávané věci je pak třeba brát v úvahu zejména usnesení rozšířeného senátu z 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 61, v němž rozšířený senát uvedl, že „obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“. K přiznání odkladného účinku by tedy nemělo docházet bez dalšího, ale obvykle jen ve spojení s dalšími důvody (například týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele), nebo v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci (z poslední doby např. usnesení NSS z 29. 6. 2026, č. j. 21 Azs 69/2026-31, bod 10).

[9] Stěžovatel uvádí pro přiznání odkladného účinku tři důvody. První z nich (osobní účast na řízení a efektivní hájení jeho práva) není s ohledem na úvahy shrnuté v předcházejícím odstavci sám o sobě dostatečný. Stěžovatel nicméně rovněž poukazuje na svůj soukromý a rodinný život. Ten v obecné rovině může přiznání odkladného účinku odůvodnit. Aniž by ale NSS chtěl jakkoli zpochybňovat či zlehčovat soukromý život stěžovatele, dospěl k závěru, že nedosahuje takové intenzity, která by ospravedlňovala přiznání odkladného účinku. Nejsou zde ve hře nezletilé děti, vztah je poměrně krátký a stěžovatel ani netvrdí nějaké další zvláštní okolnosti věci.

[10] Pokud jde o poukaz na možné fyzické ohrožení bezpečnosti, tak toto tvrzení je příliš obecné (stěžovatel nijak neupřesnil, jaké má dluhy, u koho, a proč by z toho mělo plynout fyzické nebezpečí), a ani není nijak osvědčeno. Nekonkrétní a nepodložená tvrzení nemohou založit ony „další důvody“, které by odůvodnily přiznání odkladného účinku (viz usnesení NSS z 3. 10. 2024, č. j. 1 Azs 195/2024-27, bod 13, či z 19. 7. 2023, č. j. 6 Azs 151/2023-21, bod 11).

[11] Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatel neprokázal naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a proto nemohl jeho návrhu vyhovět.

[12] Na základě výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Tím nijak nepředjímá, jakým způsobem rozhodne o samotné kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2026
JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací