Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZrušenoSb. NSS

Spisová značka

Ars 1/2025

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 2. 7. 2025Senát: Volební senátČ. j.: Ars 1/2025-55Právní moc: 6. 7. 2025Oblast: ReferendumZpravodaj: PODHRÁZKÝ Milan, JUDr.Ph.D.ECLI:CZ:NSS:2025:Ars.1.2025.55
Další údaje
Předmět řízení: Místní referendum: odvolání podpory návrhu na konání místního referenda
Účastníci a aplikované předpisy

Účastníci

Žalobce:
Přípravný výbor pro konání místního referenda(fyzická osoba)
Žalovaný:
obci Statenice(fyzická osoba)

Aplikované předpisy

  • zákona č. 22/2004 Sb.

Plný seznam účastníků (z vyhledávače NSS)

  • Obec Statenice- stěžovatel
  • Přípravný výbor pro konání místního referenda- žalobce/navrhovatel 1.st
  • Obec Statenice- žalovaný/odpůrce 1.st
  • Přípravný výbor pro konání místního referenda- účastník řízení

Klíčová slova (vyhledavač NSS)

Místní

Sbírka NSS

  • č. 3148/2015 Sb. NSS

Právní věta

Podporu návrhu přípravného výboru na konání místního referenda představovanou podpisem oprávněné osoby na podpisové listině je možné odvolat (§ 8 odst. 2 a § 10 odst. 2 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu). Lze tak ovšem učinit pouze formou odpovídající požadavkům zákona (§ 11 odst. 2 uvedeného zákona), přičemž odvolání podpory návrhu je třeba oznámit přípravnému výboru i příslušné obci (obecnímu úřadu). Odvolat podporu návrhu na konání místního referenda lze pouze do okamžiku podání návrhu na konání místního referenda příslušnému obecnímu úřadu (§ 12 odst. 1 téhož zákona).

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 2. 7. 2025

Plný text

Předpisy:

k § 8 odst. 2, § 10 odst. 2, § 11 odst. 2 a § 12 odst. 1 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů (v textu jen „zákon o místním referendu“)

Prejudikatura: č. 3148/2015 Sb. NSS.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2025, čj. Ars 1/2025-55)

Věc:Přípravný výbor pro konání místního referenda proti obci Statenice o určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, a o vyhlášení místního referenda, o kasační stížnosti odpůrce.

Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval v pořadí již třetím návrhem na konání místního referenda v obci Statenice o následujících otázkách:

1) „Požadujete, aby orgány obce Statenice v samostatné působnosti učinily veškeré možné kroky k tomu, aby v rámci developerských projektů v obci vznikla adekvátní občanská vybavenost (zejména základní škola)?“

2) „Požadujete, aby orgány obce Statenice v samostatné působnosti učinily veškeré možné kroky k tomu, aby zahájení rezidenční výstavby v rozvojových plochách Z02, Z13a, Z13b územního plánu obce Statenice bylo podmíněno předchozí kolaudací Přeložky silnice II/240 (D7-D8)-úsek mezi dálnicí D7, dálnicí D8 a silnicí II. třídy č. II/101?“

V pořadí poslední návrh na konání místního referenda podal navrhovatel dne 4. 11. 2024. V reakci na tento návrh jej odpůrce dne 19. 11. 2024 vyzval podle § 12 odst. 2 zákona o místním referendu k odstranění nedostatků návrhu, které ve výzvě specifikoval. Spor se tedy v této věci týkal otázky, zda uvedený návrh na konání místního referenda má nedostatky.

Nejvyšší správní soud již rozhodoval i v případě prvního návrhu na konání místního referenda o uvedených otázkách (v pořadí druhý návrh na konání referenda vzal navrhovatel zpět), a to rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, čj. Ars 3/2024-43, Statenice I. Tímto rozsudkem zamítl kasační stížnost navrhovatele proti usnesení ze dne 6. 8. 2024, čj. 54 A 48/2024-18, kterým Krajský soud v Praze odmítl jak návrh, kterým se navrhovatel domáhal určení, že jeho návrh (ze dne 19. 6. 2024) nemá nedostatky, tak návrh na vyhlášení místního referenda. Pro úplnost pak lze dodat, že krajský soud usnesením ze dne 11. 4. 2025, čj. 37 A 26/2025-38, v jiném řízení místní referendum o uvedených otázkách na základě v pořadí posledního návrhu navrhovatele již vyhlásil (a to současně s volbami do Poslanecké sněmovny). Toto usnesení je též předmětem kasačního přezkumu, a to v řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Ars 2/2025.

V reakci na výzvu k odstranění nedostatků návrhu podal navrhovatel ke krajskému soudu návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, spojený s návrhem na vyhlášení místního referenda soudem. Krajský soud usnesením ze dne 30. 12. 2024, čj. 37 A 81/2024-55, určil, že tento návrh na konání místního referenda nemá nedostatky. Současně však jako nepřípustný odmítl návrh na vyhlášení místního referenda, a to pro nesplnění podmínek řízení (zastupitelstvo musí mít možnost návrh na vyhlášení referenda posoudit a rozhodnout, zda jej vyhlásí; teprve poté je do jeho pozice oprávněn vstoupit správní soud).

Pro posouzení, zda návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, se krajský soud v návaznosti na obsah výzvy zabýval mimo jiné tím, zda navrhovatel předložil společně s návrhem podpisovou listinu obsahující dostatečný počet podpisů oprávněných osob. Současně zdůraznil princip, podle něhož je nutno přiklonit se v pochybnostech ve prospěch konání místního referenda. Krajský soud vyšel z toho, že zůstává-li zachována totožnost otázky i přípravného výboru a zároveň nedošlo k jiným relevantním změnám, je možné archy s podpisy použít jako přílohu k návrhu i opakovaně. Z toho dovodil, že řízení o kasační stížnosti ve věci předchozího návrhu na konání referenda nepředstavovalo překážku podání třetího návrhu. Jednalo se o přípustný (nový) návrh na konání místního referenda. Navrhovatel jej tedy mohl podat a stěžovatel měl povinnost jej v souladu se zákonem vypořádat.

K otázce, zda odpůrce nedůvodně vyloučil podpisy osob, které je odvolaly, krajský soud předeslal, že možnost takového odvolání není v zákoně ani judikatuře řešena. Podle judikatury se však v řízeních týkajících se referenda má postupovat ve prospěch jeho konání. V souladu s tím krajský soud hodnotil též otázku odvolání podpisů a dospěl k závěru, že jednou udělené podpisy podporující konání referenda posléze odvolat nelze. Umožnění takového postupu totiž zasahuje do právní jistoty přípravného výboru, který shromáždil určitý počet podpisů a podal návrh v domnění, že disponuje potřebnou podporou, načež zjistil, že část podpisů byla odvolána, aniž to mohl předvídat. Soud tedy upřednostnil právní jistotu přípravného výboru, který zpravidla hodlá řešit určitou otázku odlišně od politické reprezentace obce. Vzhledem k tomu se orgány obce mohou snažit referendum zmařit (v posuzovaném případě odpůrce vyzval občany k tomu, aby konání referenda svými podpisy nepodpořili, či dokonce aby udělený souhlas odvolali). Všechny podpisové listiny obsahují zákonem požadované náležitosti i informaci o tom, že se osoba svým podpisem připojuje k návrhu na vyhlášení místního referenda. Odpůrce může vést kampaň ohledně navržených otázek poté, co se referendum vyhlásí, nemůže však bránit samotnému iniciování referenda. Zákon odvolání (zpětvzetí) podpisu nezná, nepředepisuje ani žádné lhůty či způsob, jakým by k němu mělo docházet. Lze si tedy představit i množství praktických problémů, které by jeho umožnění mohlo přinést. Navíc by dávalo signatáře všanc (slovy rozsudku ve věci Statenice I)„nečestným a nesportovním“ praktikám představitelů obcí k nátlaku na odvolání dříve přijatého názoru. Těm, kteří změnili svůj postoj, není upřena možnost projevit svou vůli tím, že budou v referendu hlasovat proti navrženým otázkám, případně se hlasování nezúčastní, aby nebyl dosažen potřebný počet hlasujících. Krajský soud tedy uzavřel, že jednou udělené podpisy podporující konání referenda nelze odvolat (s ohledem na to odpůrce 15 podpisů vyloučil nedůvodně).

Výrok I. usnesení krajského soudu napadl odpůrce (stěžovatel) kasační stížností, v níž mimo jiné namítal nedostatečnou podporu konání místního referenda. Krajský soud podle něj nesprávně uzavřel, že podpis není možné odvolat. Jeho argument zásahem do právní jistoty navrhovatele nemá oporu ve spisu, neboť ten v této věci mohl odvolání podpisů velmi dobře předvídat (dozvěděl se o něm prokazatelně nejpozději v rámci přezkumu prvního návrhu). Jakákoliv polemika nad praktickými problémy odvolání podpisů je nadbytečná. Obec se nachází z pohledu zákona v podobném postavení jako přípravný výbor (má na přezkum velmi krátké lhůty). K odvolání podpisů nedošlo po přezkumu tohoto návrhu, ale mnohem dříve, a to poté, co stěžovatel obdržel stížnosti na netransparentní sběr podpisů. Praktické problémy nemohou vést k popření práva svobodně projevit svou vůli a podpis odvolat. Závěr o nemožnosti podpis odvolat nemá oporu ani v zákoně o místním referendu, ani v jiných právních předpisech a je v přímém rozporu s ústavním pořádkem (odvolání představuje implicitně dovolené jednání každé osoby). Každý občan totiž může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Přípustnost odvolání podpisů lze také jednoduše dovodit analogií, třeba principem autonomie vůle dle občanského zákoníku či prostřednictvím institutu elektronické petice, kde je odvolání podpisu umožněno. Má-li občan pochybnosti o motivech přípravného výboru (např. uvedení v omyl při sběru podpisů), z logiky věci pak bude své odvolání podpisu adresovat obci.

Navrhovatel ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jde jen o další z kroků stěžovatele, který se snaží všemožně referendu zabránit. V případě všech tří návrhů se snažil najít jakékoliv formální vady, aby referendum nemusel vyhlásit. K otázce odvolávání podpisů navrhovatel předně odkázal na rozsudek ve věci Statenice I, který již označil jednání stěžovatele za „nečestné a nesportovní“. K závěrům krajského soudu navrhovatel dodal, že stěžovatel začal distribuovat všem občanům obce do poštovních schránek letáky vyzývající ke zpětvzetí podpisů. Přestože navrhovatel prozatím s jistotou neví, zda se tak dělo z obecních peněz, je zřejmé, že stěžovatel vystoupil z role, která mu v tomto ohledu náleží. Ještě problematičtější pak je to, že všechna zpětvzetí podpisů byla doručena stěžovateli osobně (s danými osobami tedy zjevně někdo „osobně mluvil“) a nebyla činěna vůči navrhovateli, ale vůči třetí osobě. Pokud by byl takový postup právem aprobován, mohl by nastat absurdní ping-pong mezi obcí a přípravným výborem, kdy by petent mohl opakovaně „odvolat, co odvolal“.

Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

(…)

IV.3 Dostatečnost podpory místního referenda

(…) [34] Další kasační námitka, uplatněná v témže okruhu kasační argumentace, se týká možnosti odvolání podpisu oprávněné osoby podporující konání místního referenda z podpisové listiny. Zatímco krajský soud v tomto ohledu zdůraznil právní jistotu přípravného výboru (navrhovatele) a princip, podle něhož se má v pochybnostech postupovat ve prospěch konání místního referenda, stěžovatel má za to, že odvolání podpisů nemohlo být pro navrhovatele při podání v pořadí posledního návrhu překvapivé a krajský soud svým výkladem omezil právem dovolené jednání.

[35] Ve vztahu k této sporné otázce lze předeslat, že zákon o místním referendu s odvoláním podpisu oprávněné osoby podporující konání místního referenda skutečně nepočítá. Podobné jednání (tedy odvolání podpory nezbytné k výkonu určitého politického práva) pak výslovně nepředpokládá ani související úprava volební [srov. např. § 61 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, či § 25 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky o měně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky)] či úprava sdružování v politických stranách (§ 6 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích).

[36] Krajskému soudu je jistě třeba dát za pravdu v tom, že připuštění možnosti odvolat podporu konání místního referenda do určité míry narušuje právní jistotu navrhovatele (přípravného výboru), a stejně tak nelze v obecné rovině vyloučit ani to, že by odvolání podpisů mohlo být v praxi zneužito k paralýze aktivit přípravného výboru či přinejmenším k oddalování konání referenda (podání návrhu). Přesto má však Nejvyšší správní soud za to, že možnost odvolat podporu místního referenda lze v obecné rovině připustit, byť je k tomu již na tomto místě nutno dodat, že takovou možnost je třeba považovat za dosti výjimečnou. Již projevenou podporu totiž není možné odvolat kdykoliv, jakoukoliv formou, a především bez zohlednění klíčové role přípravného výboru v procesu iniciace místního referenda.

[37] Možnost odvolat podporu místnímu referendu však na druhou stranu nelze absolutně popřít. Právní řád totiž obecně předpokládá, že právní jednání odvolat lze, a to do doby, než dojde adresátovi. To plyne předně z § 572 občanského zákoníku [k tomuto pravidlu jako obecnému východisku právního řádu v České republice viz např. Dobrovolná, E. Komentář k § 527. In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654).2. vydání., Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1829–1830]. Platí-li toto pravidlo pro právní jednání, nic nebrání tomu vztáhnout jej analogicky i na projev vůle oprávněné osoby dle zákona o místním referendu. Zmíněné pravidlo se přitom použije i ve veřejném právu, a to i tehdy, pokud (časově omezená) možnost odvolat určité jednání není v příslušném zákoně výslovně upravena (viz např. Zemanová, D. Komentář k § 95. In: Zemanová, D. Zákon o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 156–158). Stejně tak je toto pravidlo vlastní i procesním předpisům (§ 41a odst. 4 o. s. ř.). V této souvislosti Nejvyšší správní soud upřesňuje, že za adresáta projevené vůle podporovatele místního referenda nelze považovat přípravný výbor. Ten totiž podle zákona o místním referendu s obdrženými podpisy nijak dále nenakládá a podpisové archy k návrhu na konání místního referenda pouze přiloží (§ 10 odst. 2 uvedeného zákona). Jinak řečeno, přípravný výbor svým postupem toliko zprostředkovává vůli určitého počtu oprávněných osob rozhodovat o určité otázce územní samosprávy přímo. Je to teprve obec, která pak v souladu s § 12 zákona o místním referendu náležitosti návrhu (včetně hodnocení předložených podpisů) přezkoumává, z formálního hlediska hodnotí a posuzuje, zda lze v procesu přípravy místního referenda pokračovat. Takový náhled na adresáta projevené vůle má svůj odraz i v tom, že platnost údajů obsažených v podpisových listech by měla být z logiky věci zkoumána až ke dni podání návrhu na konání místního referenda, a nikoli ke dni připojení podpisu na podpisovou listinu (viz např. krajským soudem v jiné souvislosti odkazované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 2014, čj. 40 A 7/2014-44). Uvedené platí v nyní projednávané věci tím spíše, že zde navrhovatel k podpoře referenda a podání aktuálního návrhu využil podpisy získané pro dřívější návrh již před delší dobou (před několika měsíci).

[38] I další zásady právního řádu vedou k závěru, že nelze úplně (obecně) bránit možnosti odvolat již projevenou podporu konání místního referenda, a naopak je třeba tuto možnost za určitých podmínek připustit. Uplatní se tu jednak respekt k autonomii vůle jednotlivce, jednak ústavní požadavek, podle něhož výklad právní úpravy musí být obecně ve prospěch svobodného výkonu politických práv (čl. 22 Listiny základních práv a svobod) Proto by mělo mít přednost individuální rozhodnutí oprávněné osoby odvolat podporu konání místního referenda před očekáváním přípravného výboru, že z projevené podpory takové osoby může v určitý moment vycházet. Nelze ostatně odhlédnout ani od toho, že úvaha oprávněné osoby o tom, zda návrh přípravného výboru podpoří, může být v případě místního referenda z povahy věci dost komplexní. V tomto ohledu lze poukázat na rozličné způsoby sběru podpisů (např. na ulici) ve spojení například s obsahovými náležitostmi návrhu na konání místního referenda (viz § 10 odst. 1 zákona o místním referendu), které spočívají třeba i v hodnocení nákladů spojených s realizací rozhodnutí přijatého v místním referendu apod. Proto i z čistě lidského hlediska lze pochopit, pokud oprávněná osoba svůj postoj k podpoře konání místního referenda po určité době zváží a přehodnotí.

[39] Byť tedy Nejvyšší správní soud v obecné rovině připouští možnost odvolat podporu konání místního referenda, vedle toho již shora taktéž zdůraznil, že taková (ze své podstaty spíše výjimečná) možnost musí být srozumitelně a předvídatelně definována, respektive omezena. Mělo by tak tomu být minimálně z hlediska formy, adresáta takového odvolání i doby, po kterou lze dříve projevenou podporu konání místního referenda odvolat (a samozřejmě i v případě odvolání podpory místního referenda musí jít o svobodně projevenou vůli oprávněné osoby). Je totiž nutné zajistit, aby možnost odvolat podporu konání místního referenda nemohli zneužít ti, kdo si referendum nepřejí. Třeba tak, že by nejprve záměrně podpořili jeho konání a po určité době to naopak znemožnili tím, že by hromadně svoji podporu odvolali. Stejně tak je nutno zohlednit i jistou míru očekávání (právní jistoty) přípravného výboru, který při svých úvahách o tom, kdy návrh na konání referenda podá, může v určitý moment vycházet z toho, že má dostatek podpisů oprávněných osob.

[40] Předně je proto nutno trvat na tom, aby odvolání podpisu svou formou odpovídalo požadavkům na vyjádření podpory místního referenda ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o místním referendu. Tedy kromě označení místního referenda, o které se jedná, by především z odvolání souhlasu mělo být zřejmé jméno, příjmení a adresa osoby odvolávající podpis (aby nemohlo dojít k její záměně s jinou osobou). Současně musí být zřejmá autenticita takového projevu (kterou lze zajistit typicky vlastnoručním podpisem, byť v tomto směru není ani vyloučeno využít tomu odpovídající elektronické prostředky). Zásadní otázkou pak také je, komu takové odvolání podpory adresovat. Nejvyšší správní soud má za to, že aby byla zachována funkčnost procesu přípravy místního referenda a co nejvíce omezena možnost zneužít odvolávání podpisů, je třeba trvat na tom, aby oprávněná osoba odvolala svou podporu místního referenda jak vůči přípravnému výboru [jména a adresy jeho členů musí obsahovat každý podpisový arch, viz § 11 odst. 1 písm. c) zákona o místním referendu], tak i vůči příslušné obci (obecnímu úřadu), tedy orgánu, jenž bude návrh na konání místního referenda přezkoumávat. Tímto požadavkem se docílí toho, že přípravný výbor bude mít aktuální přehled o tom, kolik podpisů oprávněných osob má k dispozici. Současně se tím předejde možnému riziku spočívajícímu v tom, že by přípravný výbor odmítl takové odvolání podpisu uznat a z odvolané podpory i nadále vycházel (při podání návrhu odvolání podpory zamlčel).

[41] Stejně důležité je i časové hledisko. Odvolat podporu místního referenda by tak mělo být možné jen do určitého (předem jasného) okamžiku, a to nejen s ohledem na obecné pravidlo, podle něhož lze právní jednání odvolat jen do doby, než dojde jeho adresátovi. Ostatně již i volební judikatura Ústavního soudu zdůraznila jasně daný časový rámec volebního procesu (viz usnesení ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 37/22, jehož obecná východiska lze přiměřeně použít ve věcech referend). V případě místního referenda by tímto rozhodným okamžikem mělo být podání návrhu na jeho konání obecnímu úřadu (§ 12 odst. 1 zákona o místním referendu). Takový okamžik jednak odpovídá pravidlu, podle něhož lze odvolat právní jednání do doby, než dojde adresátovi. Jednak nelze připustit, aby bylo možné odvolat podporu referendu i po podání návrhu: tím by se popíral smysl právní úpravy, která umožňuje přípravnému výboru iniciovat konání místního referenda. Došlo by k tomu totiž až v době, kdy by přípravný výbor nemohl případný nedostatek počtu podpisů (v důsledku jejich odvolání) jednoduše zohlednit a napravit. Nejvyšší správní soud si je vědom i toho, že případné zneužívání možnosti odvolat svou podporu nelze úplně vyloučit (jak o tom byla řeč výše). Už z povahy věci ale půjde o hrozbu omezenou. Podporovatelé místního referenda totiž nikdy nebudou přesně vědět, kdy přípravný výbor podá svůj návrh na konání místního referenda obecnímu úřadu (či do kdy jej musí podat). Výše popsaná omezení a nutné předpoklady odvolání podpisů by též pak měly výrazně minimalizovat praktické problémy, kterých se v napadeném usnesení krajský soud obává.

[42] Nejvyšší správní soud se proto nemohl ztotožnit se závěry napadeného usnesení, které jsou ve svém důsledku obecné a ve své podstatě zcela zapovídají možnost odvolat (vzít zpět) již jednou projevenou podporu konání místního referenda. V tomto směru tedy ani nebylo možno přitakat obecnému závěru krajského soudu, podle něhož ti, kteří změnili svůj postoj k referendu, mohou projevit svůj názor jen neúčastí v referendu (a snížením počtu hlasů nutných pro jeho závaznost). Nic takového neplyne ani z odkazu krajského soudu na bod 38 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, čj. Ars 4/2014-99, č. 3148/2015 Sb. NSS, který se týká pouze toho, že podpisem se petent nezavazuje k účasti v místním referendu. Pro úplnost lze dodat, že na shora uvedeném nic nemůže změnit ani poukaz krajského soudu na historickou zkušenost s totalitní mocí nutící občany k odvolávání dříve vysloveného politického názoru. Jak již ostatně bylo uvedeno výše, o odvolání podpory lze uvažovat pouze ze svobodné vůle oprávněné osoby. Jakkoliv je třeba setrvat na krajským soudem zdůrazňovaném a judikaturou opakovaně stvrzeném principu „v pochybnostech ve prospěch konání místního referenda“, nelze tento princip chápat absolutně a ve svém důsledku popírat jeho prostřednictvím jiné (obecné) principy (zde možnost odvolat do určitého okamžiku svůj projev vůle).

[43] V nyní projednávané věci pak především nelze odhlédnout od toho, že první návrh na konání místního referenda zde byl podán již 19. 6. 2024 a právě podpory tohoto návrhu se sporná odvolání podpisů týkají (dle předložených podkladů byla odvolání podpory konání místního referenda stěžovateli doručena právě již během června 2024). Navrhovatel nicméně s využitím původně získaných podpisů podal další dva návrhy na konání místního referenda o týchž otázkách. Jinak řečeno, podpisy zde byly odvolány zjevně ještě pod podáním návrhu, který je nyní předmětem soudního přezkumu. Přestože krajský soud akceptoval možnost navrhovatele využít podpisových archů určených k podpoře předchozích návrhů na konání místního referenda (a stěžovatel toto východisko nezpochybnil), důsledkem takového postupu pro navrhovatele může být právě to, že některé podpisy na podpisových arších již nemusí být aktuální (či právě mohou být odvolány).

[44] Stejně tak Nejvyšší správní soud z předložených podkladů ověřil, že ač bylo odvolání podpory místního referenda v dané věci doručeno pouze stěžovateli, ten již ve výzvě navrhovateli k odstranění nedostatků právě u prvního z návrhů (výzva ze dne 4. 7. 2024) v rámci přehledu jednotlivých vad podpisových listin též výslovně u konkrétních osob uvedl, že „svůj podpis následně písemně odvolaly“. Otázce odvolání podpisů v této výzvě věnoval i samostatnou část, v níž mimo jiné navrhovatele upozornil na to, že originály prohlášení jsou založeny do spisu a jsou mu (jeho zmocněnci) k dispozici k nahlédnutí. Tím je podle Nejvyššího správního soudu materiálně naplněn i výše předestřený požadavek, aby byl s odvoláním podpory místnímu referendu seznámen také přípravný výbor (navrhovatel). V projednávané věci tomu tak zjevně bylo a navrhovatel na to mohl reagovat. Odvolání podpisů v dané věci pak nevyvolávají ani žádné pochybnosti z hlediska formálního (obsahují jméno, příjmení, adresu i podpis osob odvolávajících podpis). Za těchto okolností by v nyní projednávané věci výklad přijatý krajským soudem nejen popřel shora popsaná obecná východiska, ale fakticky by zamezil občanům obce (oprávněným osobám) změnit v průběhu (třeba i delšího) času svůj pohled na konání referenda o týchž otázkách. Lze přitom předpokládat, že občané svým podpisem vyjádřili podporu konkrétnímu návrhu na konání místního referenda v konkrétním okamžiku – a že v důsledku plynutí času mohli změnit svůj pohled na okolnosti, jichž se navrhované otázky týkají. S výkladem, který takovou změnu názoru nepřipouští, se však Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Vzhledem k tomu, že krajský soud neuvedl jiné důvody, pro které by k odvolání podpisů v projednávané věci nebylo možno přihlédnout, je nutno uzavřít, že i tato část kasační stížnosti je důvodná. (…)

Právní věta

Podporu návrhu přípravného výboru na konání místního referenda představovanou podpisem oprávněné osoby na podpisové listině je možné odvolat (§ 8 odst. 2 a § 10 odst. 2 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu). Lze tak ovšem učinit pouze formou odpovídající požadavkům zákona (§ 11 odst. 2 uvedeného zákona), přičemž odvolání podpory návrhu je třeba oznámit přípravnému výboru i příslušné obci (obecnímu úřadu). Odvolat podporu návrhu na konání místního referenda lze pouze do okamžiku podání návrhu na konání místního referenda příslušnému obecnímu úřadu (§ 12 odst. 1 téhož zákona).

Usnesení ze dne 5. 2. 2025

Plný text

pokračování Ars 1/2025 - 45

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Viktora Kučery, Petra Mikeše, Pavla Molka, Milana Podhrázkého (soudce zpravodaj) a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor pro konání místního referenda, jednající zmocněncem J. K., proti účastníkovi: obec Statenice, se sídlem [adresa] sídlem [adresa] Praha 1, o návrhu na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, a o návrhu na vyhlášení místního referenda, v řízení o kasační stížnosti účastníka řízení proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2024, čj. 37 A 81/2024-55, o návrhu účastníka řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti

takto:

I. Návrh účastníka řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

II. Účastníkovi řízení se ukládá zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením určil, že návrh na konání místního referenda v obci Statenice podaný navrhovatelem dne 4. 11. 2024 nemá nedostatky (výrok I). Návrh se týká místního referenda o otázkách: 1) „Požadujete, aby orgány obce Statenice v samostatné působnosti učinily veškeré možné kroky k tomu, aby v rámci developerských projektů v obci vznikla adekvátní občanská vybavenost (zejména základní škola)?“ 2) „Požadujete, aby orgány obce Statenice v samostatné působnosti učinily veškeré možné kroky k tomu, aby zahájení rezidenční výstavby v rozvojových plochách Z02, Z13a, Z13b územního plánu obce Statenice byla podmíněna předchozí kolaudací Přeložky silnice II/240 (D7-D8) - úsek mezi dálnicí D7, dálnicí D8 a silnicí II. třídy č. II/101?“ Současně krajský soud jako nepřípustný odmítl návrh na vyhlášení místního referenda (výrok II).

[2] Účastník řízení (stěžovatel) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností v rozsahu jeho výroku I. Současně navrhl, aby soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Nejde totiž podle něj o běžný případ, v němž se skupina občanů snaží aktivně dovolat svých práv a bojuje proti netransparentním krokům obce. Místní referendum je zde zneužito k blokování územního rozvoje obce. V době sociálních sítí je zcela lichá představa, že by obec byla v silnějším postavení než přípravný výbor. Zatímco obec má povinnosti a její představitelé odpovědnost, je aktivistickému uskupení několika lidí tolerováno vše. Stěžovatel má pochyby o motivech navrhovatele nejen kvůli „křiku“ a útokům na sociálních sítích, ale i kvůli rušení poklidného průběhu zastupitelstev a diskuzí s veřejností, hrubě neslušnému chování, snaze o blokaci nové výstavby v obci i šikanóznímu podnětu proti stěžovateli. Reálné dopady na fungování obce a uskutečnění střednědobých a dlouhodobých hospodářských a politických rozhodnutí jejími orgány nemá až výsledek referenda, ale již samotné rozhodnutí soudu o domnělé bezvadnosti návrhu. Pro navrhovatele (ani jiné osoby) nepředstavuje přiznání odkladného účinku žádnou újmu a nevznikají tím žádné náklady. Mezi přiznáním odkladného účinku a zájmem na konání referenda neexistuje žádný rozpor. Jediným praktickým důsledkem je vyčkání na závěry Nejvyššího správního soudu. Konání referenda je navíc navrhováno až v říjnu 2025 (spolu s volbami do Poslanecké sněmovny), tedy ani termín jeho konání není přiznáním odkladného účinku ohrožen.

[3] Nejvyšší správní soud v prvé řadě připomíná svoji existující judikaturu, byť ta se primárně týká návrhů na přiznání odkladného účinku kasačním stížnostem v případě rozhodnutí, jimiž soud místní referendum vyhlásil. Podle ní totiž platí, že ačkoliv procesní předpisy nestanoví pro řízení o kasační stížnosti ve věcech místního referenda lhůtu k rozhodnutí, Nejvyšší správní soud tyto věci obvykle projednává přednostně tak, aby – je-li to možné – rozhodl ještě před konáním místního referenda meritorně. Smysl rozhodnutí o (ne)přiznání odkladného účinku pak v takových případech nabývá na významu především ve věcech, v nichž Nejvyšší správní soud nemůže před konáním místního referenda rozhodnout meritorně, a to s ohledem na objektivní okolnosti (například usnesení ze dne 25. 9. 2014, čj. Ars 4/2014-68, bod 11, či ze dne 3. 1. 2023, čj. Ars 7/2022-149, bod 6).

[4] Rozhodnout přímo o kasační stížnosti nelze ani v nynější věci, neboť soud v tomto řízení teprve provádí procesní úkony. Spor se navíc netýká již vyhlášeného místního referenda, nýbrž je veden ohledně otázky, zda návrh na konání místního referenda má v dané věci nedostatky (navrhovatel navíc konání místního referenda požaduje až přibližně za 9 měsíců). K rozhodnutí o podaném návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je pak namístě přistoupit i s ohledem na to, že soud by o něm měl rozhodnout bez zbytečného odkladu (§ 73 odst. 4 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.).

[5] Kasační stížnost nemá podle § 107 odst. 1 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh přiznat, a to za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (stěžovatele, pozn. NSS) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tedy musí být splněny tři materiální podmínky: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS).

[6] Řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku je ovládáno zásadou dispoziční, a soud proto při posuzování důvodnosti návrhu vychází především z tvrzení stěžovatele. Právě jeho tak tíží povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32). Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20). I v případě „referendových věcí“ pak platí, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ze své podstaty rozhodnutím předběžné povahy a předmětem rozhodování je zde jen naplnění výše uvedených zákonných podmínek. Naopak přiznáním nebo nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti není možné jakkoli předjímat rozhodnutí o věci samé. Z toho důvodu nebylo namístě, aby se Nejvyšší správní soud zabýval argumentací stěžovatele vycházející z toho, že v dané věci došlo ke zneužití institutu místního referenda. Tuto otázku nepřísluší Nejvyššímu správnímu soudu v tomto řízení nyní jakkoli hodnotit. Totéž se pak týká stěžovatelem zmiňovaných pochybností o motivech navrhovatele. Subjektivní přesvědčení stěžovatele o protizákonnosti napadeného rozhodnutí je pravidelným znakem v podstatě každého řízení o kasační stížnosti, rozhodně se však nejedná o důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V právním státě je třeba respektovat pravomocné a vykonatelné rozhodnutí krajského soudu bez ohledu na vnitřní přesvědčení stěžovatele (viz výše již zmiňované usnesení čj. Ars 4/2014-68, bod 15).

[7] Jde-li o první ze shora vymezených podmínek nezbytných pro přiznání odkladného účinku, tedy újmu vzniklou stěžovateli v důsledku napadeného usnesení krajského soudu, zde stěžovatel krom obecné zmínky o složité situaci obcí (jejich orgánů) ve srovnání s přípravnými výbory jednak poukazuje na „aktivistické počínání skupiny lidí“ a jednak zdůrazňuje, že reálné dopady na jeho fungování má již rozhodnutí soudu o bezvadnosti návrhu. K tomu je však třeba uvést, že stěžovatel nijak konkrétně netvrdí, jak jím popisované aktivity některých osob (útoky na sociálních sítích, rušení průběhu zastupitelstev atd.) souvisí právě s napadeným usnesením krajského soudu, podle něhož návrh na konání místního referenda nemá nedostatky. Jakkoliv v obecné rovině jistě mohou stěžovatelem popsané aktivity představovat jevy negativní, Nejvyššímu správnímu soudu není vůbec zřejmé, jak by jim mohlo zamezit případné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[8] Poukazuje-li pak stěžovatel na dopady rozhodnutí soudu na fungování obce a uskutečnění rozhodnutí, lze mu dát jistě za pravdu v tom, že usnesení soudu dopady na jeho činnost mít může (například již jen pokud jde o další postup zastupitelstva ve vztahu k návrhu na konání místního referenda – který se v důsledku usnesení krajského soudu považuje za bezvadný – předpokládaný v § 13 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu o změně některých zákonů). V nynější věci však rozhodně nelze dospět k závěru, že by stěžovatel naplnil požadavky shora citované judikatury týkající se nejen osvědčení újmy, ale vůbec samotného dostatečně konkrétního tvrzení intenzivní a závažné újmy, která mu v důsledku rozhodnutí soudu vznikne. Stěžovatel totiž setrval pouze u obecného tvrzení (a ostatně sám navíc připomněl z hlediska intenzity újmy možnou relevantní skutečnost, že konání referenda je navrhováno až na podzim roku 2025). Pokud by Nejvyšší správní soud na základě obdobně obecných tvrzení měl přiznat kasační stížnosti odkladný účinek, fakticky by to znamenalo postupovat takto vždy, pokud krajský soud určí, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, příslušná obec toto rozhodnutí napadne kasační stížností a požádá o přiznání odkladného účinku. To by však bylo v rozporu s povahou odkladného účinku jakožto institutu výjimečného, případně by tak musel učinit přímo zákonodárce.

[9] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud neshledal, že by stěžovatel dostatečně tvrdil a osvědčil újmu, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Splněním ostatních podmínek se proto již nebylo třeba zabývat. Podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou splněny, a Nejvyšší správní soud proto návrh zamítl.

[10] Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích. Povinnost zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 4. 6. 2024, čj. 9 As 270/2023-21], přičemž poplatek je v takovém případě splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§ 7 odst. 1 citovaného zákona). Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto usnesení. Poplatek lze zaplatit bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1001100125. Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.

Poučení:
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. února 2025

Vojtěch Šimíček
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací