Nejvyšší správní soud

8 Afs 80/2025

Z fondu kulturních a sociálních potřeb lze uhradit takové vybavení, které zlepšuje pracovní podmínky zaměstnanců nad rámec povinného vybavení nezbytného pro výkon práce (§ 60 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech; § 4 odst. 3 a § 5 vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb). Povinné vybavení může výjimečně částečně naplňovat účel fondu kulturních a sociálních potřeb, a to v rozsahu, v němž se jedná o prokazatelný nadstandard, jehož cílem je primárně zlepšení pohodlí zaměstnanců, nikoliv zvýšení efektivity práce.

21 As 125/2025

Prodávající poruší zákaz diskriminace spotřebitele podle § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, pokud bez objektivních a rozumných důvodů vyloučí všechny osoby mladší 18 let z možnosti samostatně využívat jím běžně poskytované služby (např. věrnostní program nebo online nákupy), a to i tehdy, umožňuje-li jim využití těchto služeb pouze zprostředkovaně prostřednictvím zákonných zástupců. Samotná snaha předejít porušení veřejnoprávních povinností (zejména zákazu reklamy či prodeje vybraného zboží nezletilým) nepředstavuje dostatečné ospravedlnění takového plošného věkového omezení, pokud existují méně omezující prostředky, které by sledovaného legitimního cíle dosáhly.

7 Afs 78/2023

2 As 287/2023

30 Af 21/2024

I. Pojem „dotace k ceně“, respektive „dotace přímo vázaná k ceně“ [§ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty] je třeba vykládat eurokonformně, bez ohledu na přechodná ustanovení novely č. 461/2024 Sb. (čl. II odst. 3). O dotaci přímo vázanou k ceně plnění ve smyslu judikatury Soudního dvora může jít jedině v případě, že: a) je možné určit cenu zboží či služby před vyplacením dotace II. Vedle „dotace přímo vázané k ceně“ [§ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty] rozeznává judikatura III. Pokud se spor vede o nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu (§ 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) a posouzení povahy dotace

6 As 23/2024

Komp 3/2018

I. Veřejné opatrovnictví je nevrchnostenskou státní správou vykonávanou v přenesené působnosti. Zatímco o výkonu veřejného opatrovnictví ani o úkonech veřejného opatrovníka se nevede formální správní řízení ve smyslu § 9 správního řádu a nejde ani o jinou činnost podle části čtvrté správního řádu, o žádosti o nahlížení do spisové dokumentace vedené při výkonu veřejného opatrovnictví se správní řízení ve smyslu § 9 správního řádu vede. II. K vyřízení podnětu k přezkumnému řízení ve věci žádosti o nahlížení do spisové dokumentace vedené při výkonu veřejného opatrovnictví je věcně příslušné Ministerstvo práce a sociálních věcí (§ 9 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky).

31 A 87/2024

I. Čekárna pro cestující, která se nachází v železniční stanici, je zařízením služeb podle § 2 odst. 9 ve spojení s § 23d odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a § 3 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 76/2017 Sb., o obsahu a rozsahu služeb poskytovaných dopravci provozovatelem dráhy a provozovatelem zařízení služeb. II. Při posuzování sporů o pravomoc mezi Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a civilním soudem podle zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, se bez dalšího neuplatní obecný princip, že výluky z rozhodovací pravomoci obecných soudů ve prospěch správních orgánů je třeba vykládat restriktivně. Je naopak třeba vždy zkoumat, zda by projednání případu před civilním soudem nenarušilo výlučnou pravomoc úřadu. III. Řízení podle § 23d odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je řízením o žádosti ve smyslu § 44 správního řádu, a nikoliv sporným řízením dle § 141 tohoto zákona.

9 Azs 133/2025

Správní orgán má i v řízení o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu cizince z důvodu podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, povinnost zohlednit nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.). Skutečnost, že se v tomto řízení s ohledem na § 174a odst. 3 citovaného zákona posuzuje přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince přímo na základě čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), avšak jen k jeho námitce, nemění nic na tom, že povinnost zohlednit nejlepší zájem nezletilého dítěte tohoto cizince je dána bez ohledu na jeho procesní aktivitu.

9 Afs 182/2024

8 Afs 261/2023

Skutečné zvýšení majetku (majetkových hodnot) není podmínkou vzniku ostatního příjmu ve smyslu § 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Rozhodující je reálné nabytí peněžního nebo nepeněžního plnění.

8 Azs 99/2023

Správní orgán je povinen s ohledem na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince i v případě, jsou-li dány důvody pro vydání rozhodnutí o zastavení řízení dle § 66 odst. 1 správního řádu. Přiměřenost posuzuje správní orgán vždy, je-li možnost zásahu patrná z okolností věci, ze spisu či ji cizinec tvrdí.

9 Ads 92/2025

5 As 62/2025

Správní orgán rozhodující o omezení nebo zákazu nakládání s majetkem podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, není oprávněn přezkoumávat důvody zařazení, respektive ponechání na seznamu osob, na které se vztahují sankce ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny; tímto sankčním seznamem je správní orgán vázán a při posuzování, zda konkrétní majetek skutečně náleží sankcionované osobě, přihlíží k okolnostem uvalení sankcí i k širšímu kontextu známých praktik sloužících k jejich obcházení (čl. 9 uvedeného nařízení).

1 Afs 246/2024

22 As 111/2025

1 As 183/2023

Pseudonymizované údaje [čl. 4 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů] nemusejí být v každém případě a ve vztahu ke každé osobě automaticky osobními údaji (čl. 4 odst. 1 tamtéž). Závěr, zda je subjekt údajů identifikovatelný – a informace o něm jsou tedy osobními údaji –, se může lišit v závislosti na tom, k jaké osobě se jeho identifikovatelnost posuzuje.

6 As 119/2025

5 As 98/2022

U přestupků, které byly spáchány po zahájení řízení o jiném přestupku, se ve vztahu k tomuto jinému přestupku neuplatní pravidla pro ukládání úhrnného trestu vyjádřená v § 41 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, neboť o nich spolu s tímto jiným přestupkem nelze dle § 88 odst. 3 uvedeného zákona vést společné řízení, ani pokud se jejich skutková podstata týká porušení právních povinností vyskytujících se ve stejné oblasti veřejné správy a k jejich projednání je příslušný tentýž správní orgán.

5 Azs 67/2024

22 Afs 24/2025

Příjmy získané z výkonu dobrovolné (nenucené) prostituce podléhají zdanění podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

10 Afs 98/2025

8 Ads 164/2022

V řízení o žalobě proti rozhodnutí rozhodčího orgánu zdravotní pojišťovny podle § 53 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2021, byl žalovaným správním orgánem rozhodčí orgán, nikoliv zdravotní pojišťovna.

65 A 4/2025

Kratom je potravinou ve smyslu čl. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin.

31 Af 36/2024

V odvolání proti autoremedurnímu rozhodnutí správce daně dle § 113 odst. 1 písm. a) daňového řádu nelze vznést námitky, které daňový subjekt neuplatnil v odvolání proti (dodatečnému) platebnímu výměru. Takovými námitkami se nezabývá ani odvolací orgán, ani následně soud při přezkumu rozhodnutí o odvolání.

6 As 92/2025

30 Af 3/2023

I. Pro účely posouzení, zda je žádost žadatele (dítěte) o příspěvek na bydlení oprávněná, je správní orgán povinen zkoumat, zda dítě trvale žije s rodičem a tvoří s ním společně hospodařící domácnost. Jestliže tomu tak je, jeho pobyt v jiném bytě nenaplní podmínku trvalého bydliště podle § 7 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 30. 9. 2025, ve spojení s § 4 odst. 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a nárok na příspěvek na bydlení v jiném bytě dítěti nevznikne. II. Jestliže je středobodem životních poměrů dítěte jiná než společná domácnost s jeho rodičem, může dojít ke splnění podmínek pro poskytnutí příspěvku na bydlení podle § 7 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 30. 9. 2025; v takovém případě však rodič nemůže uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě podle § 35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. III. Správní orgán je povinen opatřit si pro rozhodnutí o příspěvku na bydlení nezbytné podklady primárně ve své sféře [§ 6 odst. 2 správního řádu; § 63 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve spojení s § 53 odst. 1 písm. e) daňového řádu]; pokud jsou takto získané podklady nedostatečné či je jejich získání nemožné, žadatel je povinen při zjišťování skutkového stavu poskytnout správnímu orgánu potřebnou součinnost, a to v míře, v jaké je toho rozumně schopen při vynaložení přiměřeného úsilí (§ 61 odst. 2 až 4 zákona o státní sociální podpoře ve znění účinném do 30. 9. 2025, § 50 odst. 2 věta druhá správního řádu). Pokud jsou požadované informace mimo jeho sféru, je povinen sdělit, z jakých důvodů není schopen informace poskytnout. IV. Údaje o uplatnění či neuplatnění daňového zvýhodnění poplatníka na vyživované dítě podle § 35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, mohou představovat relevantní

6 As 186/2023

I. Věcná legitimace žalobce z řad dotčené veřejnosti ve smyslu § 3 písm. i) bodu 2 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému v tzv. navazujícím řízení opírající se o § 9d odst. 1 téhož zákona je omezena na námitky porušení právních norem, jejichž cílem je ochrana životního prostředí. Vedle toho se věcná legitimace takového žalobce (environmentálního spolku) v soudním řízení paralelně odvíjí rovněž od právní sféry samotného žalobce a právní sféry jeho členů v tom rozsahu, v němž odpovídá předmětu činnosti spolku.; II. Věcná legitimace žalobce, který byl účastníkem územního řízení z titulu možného dotčení svého věcného práva k nemovité věci [§ 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu], a mohl v něm tak uplatňovat pouze námitky k jeho ochraně (§ 89 odst. 4 věta druhá téhož zákona), není v soudním řízení omezena na ochranu tohoto veřejného subjektivního práva, nýbrž zahrnuje všechna jeho veřejná subjektivní práva dotčená napadeným rozhodnutím. Žalobce je oprávněn namítat porušení právních norem stanovených na ochranu veřejného zájmu, pokud souvisí s jeho veřejnými subjektivními právy. Žalobce, jenž pravděpodobně bude užívat stavbu pozemní komunikace, je oprávněn v řízení o žalobě proti rozhodnutí o umístění stavby vznést námitku porušení právních norem stanovených k ochraně bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.; III. Z imisní povahy hygienických hlukových limitů dle § 30 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, vyplývá, že při hodnocení jejich splnění v určitém chráněném prostoru je třeba vycházet z hodnoty odvozené ze současného působení všech zdrojů hluku stejného druhu (např. hluk z provozu na všech pozemních komunikacích v blízkosti chráněného prostoru), nikoliv z hodnot izolovaných pro jednotlivé zdroje hluku.

1 Ads 116/2025

Snížení procentní výměry starobního důchodu některým představitelům komunistického režimu podle § 67d a násl. zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, vložených zákonem č. 455/2022 Sb., nepředstavuje porušení rovného zacházení ve smyslu čl. 1 a čl. 3 Listiny základních práv a svobod ani nepřípustný zásah do legitimního očekávání poživatele důchodu.

1 Afs 59/2025

I. Přezkum souladu veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace II. Příslušným orgánem ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, jehož úkon přerušuje běh prekluzivní lhůty pro zahájení přezkumného řízení ve věci veřejnoprávní smlouvy, není pouze orgán příslušný k vedení tohoto řízení (v tomto případě Ministerstvo zemědělství), ale i jiný orgán oprávněný vyšetřovat nebo vést řízení o nesrovnalosti ve smyslu čl. 1 odst. 2 citovaného nařízení (zde Státní zemědělský intervenční fond). III. Zákaz uvedený v § 4c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, se nevztahuje pouze na poskytování dotací podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ale rovněž na poskytování nenárokových dotací dle dalších zákonů vztahujících se k rozpočtovým pravidlům v materiálním smyslu, tedy i podle zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu. IV. Veřejný funkcionář ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, je ovládající osobou dle § 4c tohoto zákona, pokud může v obchodní korporaci (ovládané osobě) vykonávat přímo či nepřímo rozhodující vliv. Nepřímý vliv lze přitom vykonávat rovněž prostřednictvím svěřenských fondů, do nichž veřejný funkcionář vložil svou majetkovou účast na ovládané osobě. To za předpokladu, že si zachová možnost tyto svěřenské fondy přímo či nepřímo řídit (resp. je ovládat). V. Veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí dotace

3 As 48/2025

I. Vykonává-li krajské ředitelství Policie České republiky podle § 9c odst. 1 písm. d) zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, správu zajištěných zbraní a střeliva, nejedná se o výkon vrchnostenské pravomoci. Vztahy týkající se správy těchto věcí se řídí v rozsahu, v jakém nejsou upraveny citovaným zákonem, soukromoprávními předpisy (§ 1400 a násl. občanského zákoníku). II. Jestliže krajské ředitelství Policie České republiky nevydá zajištěné zbraně a střelivo jejich vlastníkovi poté, co trestní soud rozhodl o jejich vrácení podle § 80 odst. 1 trestního řádu, může další záměrné zadržování těchto věcí představovat výkon veřejné moci. Pro rozlišení, v jakém právním postavení krajské ředitelství Policie České republiky jedná, je zásadní důvod, pro který pokračuje v zadržování věcí. Je-li tímto důvodem skutečnost, že vlastník zbraní a střeliva nedisponuje oprávněním k jejich držení dle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, pak krajské ředitelství Policie České republiky jedná ve vrchnostenském postavení jako správní orgán, neboť tímto vykonává státní správu na úseku zbraní a střeliva (§ 74 téhož zákona). Jeho postup proto spadá do přezkumné pravomoci soudů ve správním soudnictví v režimu žaloby na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s.

7 As 76/2025

1 As 48/2025

I. Je-li v případě zásahové žaloby proti nezahájení správního řízení z moci úřední o uložení opatření k nápravě (§ 42 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách) hrozící nebezpečí rozsáhlé a intenzivní, je podmínka využití jiných právních prostředků ochrany nebo nápravy (§ 85 s. ř. s.) výjimečně splněna tehdy, pokud podněty podle § 42 a § 80 správního řádu uplatnila obec, jíž jsou žalobci občany, a vylíčila v nich konkrétní dotčení jejich práv. II. Krajský soud se při rozhodování o zásahové žalobě proti nezahájení správního řízení z moci úřední zabývá tím, zda existují rozumné předpoklady pro jeho zahájení. Není-li na základě skutkových okolností známých soudu v okamžiku jeho rozhodování prokázána existence ohrožovací havárie podle § 40 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, jelikož jde o věc, v níž je třeba rozsáhlejšího dokazování či odborného posouzení, postačí, jestliže krajský soud shledá, že zákonem předvídané ohrožení vod je potenciálně možné. Otázka, zda je ohrožení také reálné, je pak na posouzení správního orgánu v řízení o uložení opatření k nápravě (§ 42 odst. 1 uvedeného zákona).

2 As 25/2025

2 Ads 209/2024

Pro vydání rozhodnutí o době péče podle § 85 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, není nezbytné, aby byl opečovávané osobě přiznán příspěvek na péči nebo aby u ní bylo provedeno sociální šetření.

4 As 29/2025

8 Afs 184/2024

10 Ads 198/2024

I. Přechodné ustanovení čl. II bodu 1 zákona č. 270/2023 Sb. (novelizujícího zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) zachovalo dosavadní úpravu tzv. předčasného důchodu (starobního důchodu před dosažením důchodového věku), která byla pro pojištěnce příznivější, jen ve vztahu k těm nárokům, pro jejichž vznik byly do 30. 9. 2023 splněny veškeré hmotněprávní podmínky. Pojištěncům, kteří před tímto datem sice podali žádost o předčasný důchod, ale nesplnili zpravidla podmínku věku, tak nemohl být nárok přiznán podle dosavadních podmínek. Nešlo přitom o nepřípustný zásah do jejich legitimního očekávání. II. Pro posouzení nároku na tzv. předčasný důchod je rozhodný skutkový a právní stav ke dni, od něhož pojištěnec požaduje nárok přiznat, neboť právě k tomuto dni má nárok vzniknout (§ 31 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění). Nárok nelze přiznat dříve, než pojištěnec splní všechny hmotněprávní podmínky pro jeho přiznání.

22 Azs 57/2025

Z čl. 2 písm. c) směrnice Rady 2001/55/ES ani z žádných jiných unijních ustanovení neplyne, že vysídlenou osobou je pouze taková osoba, která na území členských států Evropské unie vstoupila bezprostředně ze země zasažené válkou, respektive že by o status

1 As 72/2025

8 Afs 102/2022

6 Afs 127/2024

Daňový subjekt může po správci daně žádat vrácení dodavatelem nesprávně naúčtované daně z přidané hodnoty za splnění několika podmínek: 1) musí se jednat o DPH, kterou dodavatel daňovému subjektu naúčtoval neoprávněně a kterou daňový subjekt zaplatil v ceně přijatého zdanitelného plnění, 2) neoprávněné naúčtování DPH nesmí být důsledkem podvodu či zneužití práva, 3) dodavatel tuto neoprávněně naúčtovanou daň musí skutečně uhradit a odvést do státního rozpočtu a zároveň mu nesmí být posléze vrácena, 4) daňový subjekt se musí pokusit tuto daň vymoci soukromoprávní cestou jako bezdůvodné obohacení.

6 As 39/2025

10 Afs 49/2025

1 Afs 82/2025

I. Obec byla oprávněna již v roce 2024 přijmout opatření obecné povahy, kterým od roku 2025 stanovila místní koeficient daně z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném od 1. 1. 2025. Takové opatření není nezákonné z důvodu, že bylo přijato na základě v té době pouze platného zmocňujícího ustanovení zákona. II. V odůvodnění opatření obecné povahy je třeba srozumitelně vyjevit kritéria, na jejichž základě obec vymezila nemovité věci s koeficientem (§ 12 odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném od 1. 1. 2025). Odůvodnění naopak nemusí obsahovat zdůvodnění konkrétní výše koeficientu.

6 As 72/2024

I. Vypořádání stížnosti proti volbám do akademického senátu vysoké školy (§ 8 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách) není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., proti němuž by bylo možno podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu a v případě jeho nevydání ve stanovené lhůtě žalobu na ochranu proti nečinnosti. Jediným možným prostředkem ochrany je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu (§ 82 s. ř. s.). II. Neposouzení voleb do akademického senátu na podkladě volební stížnosti jako neplatných představuje jednorázový zásah správního orgánu. Subjektivní lhůta pro podání zásahové žaloby podle § 84 s. ř. s. začne běžet od okamžiku, kdy se žalobce dozví o vyřízení volební stížnosti, respektive od okamžiku, kdy správnímu orgánu marně uplynula lhůta pro její vyřízení. III. Stížnost podaná proti volbám do akademického senátu je procesním prostředkem, jímž mohou být zpochybněny a zvráceny výsledky voleb, tj. napraveny nedostatky v hlasování, které namítá oprávněná osoba. Tato stížnost představuje jiný právní prostředek ochrany nebo nápravy ve smyslu § 85 s. ř. s.

6 As 40/2025

21 As 1/2025

I. Ke vzniku nároku na náhradu za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby podle § 118 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, se nevyžaduje vedení bývalého vojáka (žadatele) v evidenci uchazečů o zaměstnání. Není-li žadatel v evidenci veden, je pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti třeba vyjít z pravděpodobného výdělku, jehož by dosáhl při práci odpovídající jeho schopnostem, kvalifikaci a zdravotnímu stavu, kterou by prokazatelně vykonával. Je-li však žadatel v evidenci veden, při výpočtu náhrady se použije § 271b odst. 3 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2024 (fiktivní výdělek ve výši minimální mzdy), a to i tehdy, nemá-li z důvodu pobírání výsluhového příspěvku nárok na podporu v nezaměstnanosti [§ 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti]. II. Do průměrného služebního platu ve smyslu § 118 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, se zahrnují pouze složky služebního platu dle § 67 téhož zákona [včetně „odměny“ podle § 67 písm. g)]. Kázeňské odměny podle § 52 odst. 2 písm. c) tohoto zákona se do průměrného platu nezahrnují, neboť náležejí do oblasti kázeňského práva a nejsou složkou služebního platu; totéž platí pro služební příspěvek na bydlení a stabilizační příspěvek. Správní orgán je však povinen posoudit materiálně, zda vyplacené částky byly skutečně kázeňskými odměnami, či odměnami podle § 67 písm. g) uvedeného zákona.

4 As 100/2025

2 Ads 77/2024