Nejvyšší správní soud

9 Ca 159/2009

Úkon insolvenčního správce spočívající v uznání či zjištění přihlášených pohledávek při přezkumném jednání nepodléhá přezkoumání soudem ve správním soudnictví, neboť se nejedná o rozhodnutí správního orgánu vydané v oblasti veřejné správy ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Žalobu podanou proti tomuto úkonu insolvenčního správce soud podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítne.

5 Afs 93/2008

Podle § 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, se zdanění vybraných výrobků spotřební daní prokazuje daňovým dokladem, dokladem o prodeji či dokladem o dopravě vybraných výrobků. Pokud však daňovému dokladu (resp. dokladu o prodeji či dopravě) chybějí některé zákonem stanovené náležitosti, nebo jsou některé údaje na tomto dokladu uvedeny chybně, není vyloučeno, aby byly tyto nedostatky nahrazeny jinými důkazy prokazujícími zdanění vybraného výrobku spotřební daní.

9 Ca 67/2007

Skutečnost, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je nepřezkoumatelné pro absenci jakýchkoliv úvah, neopravňuje nadřízený správní orgán, aby ve zkráceném přezkumném řízení podle § 98 v souvislosti s § 97 odst. 3 správního řádu z roku 2004 toto rozhodnutí nahradil svým rozhodnutím s vlastními věcnými závěry a jejich odůvodněním. Spočívá-li zjevný rozpor rozhodnutí s právními předpisy v nedostatku odůvodnění, je nadřízený správní orgán povinen takové rozhodnutí zrušit a vrátit správnímu orgánu I. stupně s právním názorem vedoucím k odstranění zjištěné vady řízení.

5 Afs 44/2009

Ustanovení § 55a odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podle něhož se proti rozhodnutí o žádosti o prominutí daně opravné prostředky nepřipuštějí, je třeba vykládat tak, že opravné prostředky nelze uplatnit jak proti rozhodnutí, kterým se žadateli promine daň či příslušenství daně zcela nebo zčásti, tak proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Obdobně nelze uplatnit opravný prostředek proti plošnému prominutí daně prostřednictvím tzv. generálního pardonu ministerstva financí.

4 Ads 51/2009

Doba pojištění osoby samostatně výdělečně činné na území České republiky a současně vykonávaná závislá činnost na území Rakouska zakládá podle bodu 3 přílohy VII nařízení Rady (ES) č. 1408/71 dvojí pojištění, jak ve státě zaměstnání, tak ve státě výkonu činnosti osoby samostatně výdělečně činné. Taková doba pojištění osoby samostatně výdělečně činné na území České republiky se hodnotí jako doba pojištění podle českých právních předpisů, a nelze ji proto pro stanovení osobního vyměřovacího základu vyloučit. Při výpočtu národního důchodu osoby migrující v rámci Společenství podle čl. 46 odst. 1 písm. a) bodu i) nařízení Rady (ES) č. 1408/71 se nepoužijí pravidla obsažená v čl. 47 téhož nařízení, ale postupuje se výhradně podle příslušných vnitrostátních předpisů, v tomto případě podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

9 Afs 4/2009

Dosahuje-li neziskový subjekt v rámci jednotlivých činností, které jsou jeho posláním, větší příjem, než jsou vynaložené náklady na něj, stává se tento příjem předmětem daně. Pro zjištění základu daně u neziskového subjektu je nutno porovnávat pouze zdanitelné příjmy a s nimi související výdaje, nikoli výdaje vynaložené na příjmy, které jsou od daně osvobozené nebo předmětem daně nejsou.

6 Ads 41/2008

I. Účelem § 44 odst. 1 s. ř. s. je mimo jiné ochrana autority soudu. Deontická povaha soudní autority vyžaduje, aby nebyla v samém základě zpochybněna kompetence II. Hodnotící soud, je-li součástí kritiky závěrů soudu, musí k tomu, aby požíval ochrany svobody projevu, jednak vyvěrat ze skutečnosti, jednak musí být povaze věci přiměřený. Úsudek o tom, že soud není vzdělán v oboru, který se údajně měl v rozhodnutí soudu uplatnit, leč se z povahy věci uplatnit nemohl, stejně jako úsudek o vnitřní mentální rezervaci soudu vůči svému dalšímu vzdělávání představuje kritiku excesivní, neboť postrádá jakéhokoliv věcného podkladu. Zcela neakceptovatelným z obou hledisek je poukaz na zdravotní handicap soudce spojený s pochybností o schopnosti rozhodovat případ kritizujícího účastníka, neboť jde o argumentaci, která zpochybňuje kognitivní III. Za obsah urážlivého podání odpovídá advokát, který podání v zastoupení svého klienta sepsal, jakkoliv je procesněprávně relevantní IV. Advokát je v důsledku povinnosti zakotvené v § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve spojení s čl. 17 odst. 1 usnesení č. 1/1997 Představenstva České advokátní komory, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky, zavázán k vysokému standardu chování vůči soudům, pročež nelze akceptovat u advokáta způsoby, které by případně mohly být za určitých okolností omluvitelné u účastníka řízení (např. při vědomí jeho dlouhodobé frustrace z neúspěšnosti ve vedeném sporu).

2 Ans 4/2009

ČEZ, a. s., je ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, veřejnou institucí povinnou poskytovat informace vztahující se k její působnosti.

15Ca 45/2009

Řízení vedená ohlasovnami o zrušení údaje o místu trvalého pobytu z důvodů uvedených v § 12 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, je možné zahájit výlučně z moci úřední, a nikoliv i na návrh podaný kýmkoliv u ohlašovny.

30Ca 127/2008

Má-li být obvyklé roční nájemné stanoveno způsobem určení obvyklé ceny podle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, je nutné při jeho stanovení vycházet ze zjištěné výše ročního nájemného sjednaného při nájmu stejných, popřípadě obdobných nemovitostí v předmětném roce. Kritérium stejnosti, popř. obdobnosti nemovitosti vyžaduje znát nejen stav a umístění posuzované nemovitosti, nýbrž také stav a umístění nemovitostí srovnávaných. Bez zjištění těchto údajů není nezbytné porovnání vůbec možné.

5 As 27/2009

Ve věci uložení sankce za porušení § 42a odst. 1 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, přísluší přezkoumávat toliko skutečnost, zda se žalobce dopustil jemu přičítaného jednání, tedy, zda se dopustil omezení obecného užívání cesty vedoucí přes jeho pozemek; přitom je nutno postavit najisto otázku, zda tato cesta je účelovou komunikací. Pouze za předpokladu naplnění obou podmínek lze dospět k závěru, že žalobce mohl naplnit skutkovou podstatu přestupku.

6 Ads 103/2009

Jestliže v kalendářním roce, který předchází účinnosti zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, došlo k souběhu vyloučené doby s dobou, v níž byl dosažen hrubý výdělek, a starobní důchod se přiznává za dobu po 31. 12. 1997, je pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu zapotřebí postupovat podle § 3a vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění vyhlášky č. 302/1997 Sb., a nikoliv podle § 12 odst. 7 věty druhé a odst. 8 vyhlášky č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. 12. 1995. Ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se při výpočtu ročního vyměřovacího základu podle předchozí věty neuplatní.

4 As 7/2009

Je-li ve výroku napadeného rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kterým bylo shledáno spáchání jiného správního deliktu podle § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, označen pouze odvysílaný pořad, neobsahuje popis skutku veškeré zákonné znaky uvedené skutkové podstaty jiného správního deliktu. Popis skutku totiž v takovém případě postrádá jakákoli skutková zjištění týkající se potenciálního ohrožení zákonem chráněných objektů (tj. veřejného zájmu na fyzickém, psychickém či mravním vývoji dětí a mladistvých), které je zákonným znakem skutkové podstaty jiného správního deliktu podle § 60 odst. 3 písm. d) citovaného zákona.

9 As 90/2008

Podání učiněné prostřednictvím veřejné datové sítě - internetu - bez zaručeného elektronického podpisu podle § 37 odst. 4 správního řádu z roku 2004 je úkonem způsobilým vyvolat právní účinky jen za podmínky jeho následného doplnění (do 5 dnů) některou z kvalifikovaných forem podání, tj. písemně, ústně do protokolu nebo elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem, aniž by přitom bylo nutné k takovému doplnění podatele vyzývat.

1 Azs 43/2009

Výrazné zhoršení zdravotního stavu, byť související s nemocí již posouzenou v předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, ve spojení s dalšími relevantními skutečnostmi a zjištěními (zde nová informace o zemi původu a neaplikovatelnost závěrů učiněných v rozhodnutí o předchozí žádosti) představuje nové skutečnosti a zjištění ve smyslu § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

Nao 60/2009

Vyjádření soudce k námitce podjatosti vznesené účastníkem řízení ve smyslu § 8 odst. 5 s. ř. s. není oznámením soudce ve smyslu § 8 odst. 3 s. ř. s. a nezakládá pravomoc předsedy krajského soudu rozhodnout o námitce podjatosti vznesené účastníkem řízení.

9 Afs 28/2009

Exekuční řízení není ani pokračováním nalézacího řízení, ani duplicitním nalézacím řízením. Prekluze

5 Ca 307/2006

I. Pokud v důsledku okolností nastalých po dni zápisu může ochranná známka vést klamání veřejnosti [§ 31 odst. 1 písm. c) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách], Úřad průmyslového vlastnictví ji zruší bez ohledu na to, zda byl přihlašovatel (budoucí vlastník ochranné známky) v okamžiku zápisu známky v dobré víře a za jakých okolností byla známka zapsána. To, zda známka může vést ke klamání veřejnosti, je jejím objektivním rysem, a při jeho posuzování nemůže Úřad brát zřetel na možné subjektivní příčiny, které k danému stavu vedly. II. Je-li objektivně dán rozpor mezi asociacemi, které ochranná známka vyvolává, a skutečností, nemůže být důvodem pro zachování napadené ochranné známky ani to, že znění zapsané obchodní firmy vlastníka se shoduje se slovním prvkem napadené ochranné známky.

62Ca 35/2008

V případě, že dodavatel, který je soutěžitelem v dominantním postavení, začne nabízet plnění za výhodnějších podmínek nejen těm svým odběratelům, kteří byli osloveni jinými dodavateli (v postavení k tomuto dominantnímu soutěžiteli konkurenčním), ale i těm svým odběratelům, kteří jinými dodavateli osloveni nebyli, nelze jeho jednání považovat výlučně za "obrannou reakci na chování konkurenta

Konf 68/2009

Domáhá-li se telefonní účastník na poskytovateli telekomunikačních služeb vrácení tzv. volací jistiny, náleží z toho vzniklý spor rozhodnout správnímu orgánu (zde Českému telekomunikačnímu úřadu podle § 108 a § 129 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích). Složení tzv. volací jistiny je institutem sloužícím k náhradnímu splnění povinnosti uhradit cenu za telefonní hovory, tedy institutem úzce souvisícím s povinnostmi uloženými podle zákona o elektronických komunikacích. O těchto povinnostech náleží rozhodovat podle zmíněné právní úpravy správnímu orgánu.

6 As 18/2009

Pod výluku stanovenou v § 11 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, podle kterého se neposkytují informace o probíhajícím trestním řízení, se vztahují i takové informace, které sice vznikly mimo oblast trestního řízení, nicméně v určitý časový okamžik s probíhajícím trestním řízením souvisí a mají k němu vztah.

Konf 9/2009

Rozhodl-li správní orgán o zastavení řízení o vyvlastnění, ač podle obsahu jeho rozhodnutí šlo ve skutečnosti o věcné zamítnutí žádosti o vyvlastnění pozemku, rozhodl nesprávně po formální stránce. Nesprávná forma však nezaloží pro přezkoumání takového rozhodnutí věcnou příslušnost soudů ve správním soudnictví. Protože jde o rozhodnutí správního orgánu ve věci samé (přičemž příslušnost soudů v občanském soudním řízení zakládá přímo zákon), lze se nápravy tvrzené věcné nesprávnosti rozhodnutí po účinnosti zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, domáhat - bez ohledu na formálně nesprávný výrok rozhodnutí - postupem podle páté části občanského soudního řádu (§ 244 a násl.) u soudu v občanském soudním řízení.

Konf 38/2009

Text § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, který zakládá příslušnost správního orgánu k rozhodování některých soukromoprávních sporů, ve slovech: „Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem -“ je třeba vyložit tak, že tu zákon myslí na „spory vzniklé mezi“, nikoli „spory existující mezi“. Pro určení věcné příslušnosti správního úřadu k rozhodnutí sporu není proto určující, že pohledávka telefonního operátora za telefonním účastníkem byla po svém vzniku postoupena třetí osobě, která telekomunikační činnost nevykonává. I spor z pohledávky takto postoupené je proto věcně příslušný rozhodnout správní orgán, tedy Český telekomunikační úřad.

5 As 62/2008

Pro posouzení otázky, zda je účelová komunikace (§ 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) stavbou spojenou se zemí pevným základem, tj. samostatnou nemovitou věcí, nebo zda je součástí pozemku, na němž se nachází, jsou rozhodná stejná hlediska jako v případě jiných pozemních komunikací. Pokud je stavební provedení účelové komunikace takové, že lze jednozančně vymezit, kde končí pozemek a začíná stavba, a pokud zároveň nelze stavební provedení účelové komunikace odstranit bez jejího zničení či zásadního zhoršení její sjízdnosti či schůdnosti, půjde o samostatnou nemovitou věc ve smyslu § 119 odst. 2 občanského zákoníku, která je samostatným předmětem právních vztahů.

7 Afs 106/2009

Kasační stížnost, jejíž důvody nesměřují vůči výroku napadeného soudního rozhodnutí, resp. nesměřují proti důvodům, na nichž je toto rozhodnutí postaveno, je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto takovou kasační stížnost odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro nepřípustnost.

9 As 95/2008

Zamítnutí vstupu na území České republiky v podobě rozhodnutí o neudělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání představuje výkon diskreční moci státu, a pokud v daném případě není cizinci garantovaná soudní ochrana, nelze to považovat za rozporné s čl. 36 odst. 2 Listiny. Cizinci ústavně zaručené právo vstupu a pobytu na území České republiky nesvědčí, a proto samotné neudělení víza nemůže bez dalšího porušit jeho právo na rodinný život.

9 Afs 111/2008

Veřejným zadavatelem je subjekt, který mimo jiné splňuje podmínku stanovenou v § 2 odst. 2 písm. d) bod 1. zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, tj. uspokojuje potřeby ve veřejném zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. Skutečnost, že subjekt vykonává svou činnost v rámci hospodářské soutěže, je významným indikátorem toho, že by předmětné potřeby mohly mít průmyslovou nebo obchodní povahu. V takové situaci je však nutno zvážit také všechny další relevantní

5 Ca 331/2007

Reklamu [§ 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání] nelze považovat za „pořad“ [§ 2 odst. 1 písm. l) citovaného zákona], ačkoli i ona představuje v jistém smyslu souvislou a časově ohraničenou část vysílání, ani za „upoutávku“, i když i ona slouží k propagaci výrobků či služeb. Podle § 32 odst. 1 písm. g) citovaného zákona tedy není možno trestat provozovatele za vysílání reklamy, která by podle názoru regulačního orgánu mohla ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, neboť toto ustanovení dopadá pouze na pořady a upoutávky; výklad per analogiam

8 Aps 2/2009

Opatření k zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku podle § 42 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, pojaté při kontrole do protokolu, není rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s., může však být podle okolností "zásahem" ve smyslu § 82 s.ř.s. Nevydá-li správní orgán podle téhož ustanovení zákona o spotřebních daních nejpozději následujícího pracovního dne po vyhotovení protokolu řádné rozhodnutí o zajiíštění zboží, právní účinky opatření o zajištění pomíjejí.

8 As 7/2008

I. Zákaz shromáždění lze odůvodnit jeho skutečným účelem, odlišným od oznámeného, naplňuje-li podmínky zákazu ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. II. Zákaz shromáždění, který dovozuje jeho účel pouze z charakteristiky svolavatele shromáždění a určitým způsobem významného místa a data/času shromáždění, se musí opírat o logickou, uzavřenou a ničím nenarušenou soustavu důkazů, které na sebe navazují a vzájemně se doplňují, nejsou vyvráceny jinými důkazy svědčícími o opaku a jsou v takovém vztahu k účelu shromáždění, že z nich je možno dovodit právě jediný závěr. III. Řešení přímého střetu shromažďovacího práva s jiným ze základních lidských práv nelze zobecnit a musí se vždy odvíjet od konkrétních skutkových okolností za současného zohlednění principu proporcionality. IV. Vychází-li správní orgán z odvozeného důkazu, je nutné, aby ověřil věrohodnost původních zdrojů informací a v možném rozsahu i pravdivost těchto informací. V. Mnohost shromáždění oznámených jedním svolavatelem ve stejnou dobu na různá místa vyvolává pochybnosti o vůli svolavatele realizovat všechna ohlášená shromáždění, ale není důvodem jejich zákazu podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.

8 As 9/2009

Sousedí-li s pozemkem, na němž je povolována stavba, pozemky jiného vlastníka, které byly zahrnuty do konkursní podstaty třetí osoby, náleží k účastníkům stavebního řízení z titulu práv k sousednímu pozemku [§ 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976] počítat nejen samotného vlastníka sousedního pozemku, ale vedle něj i správce konkursní podstaty, který má k pozemku „jiná práva“ ve smyslu tohoto ustanovení.

8 As 51/2008

Na stavebním úřadu je, aby vždy posoudil kvalifikaci předmětné stavby (v daném případě zda se jedná o rodinný či bytový dům), přičemž vychází ze všech skutečností zjištěných v průběhu stavebního řízení, především z projektové dokumentace. Samotné nepřesné označení v žádosti o povolení stavby či v projektové dokumentaci nemůže být zásadní překážkou pro vyhovění žádosti stavebníka za situace, kdy se jedná toliko o formální nepřesnost bez dopadu na hmotná či procesní práva účastníků řízení, či bez vlivu na jiné skutečnosti, které by bránily vydání stavebního povolení.

7 As 29/2008

I. Při posuzování zásahu do práva svobodně se sdružovat je nutno zhodnotit, zda jsou splněna tři základní kritéria, a to, zda má oporu v zákoně, sleduje legitimní zájem a je v demokratické společnosti nezbytný [čl. 20 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 11 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)]. II. Kritérium nezbytnosti je splněno pouze v případě, že zásah do práva svobodně se sdružovat odpovídá naléhavé společenské potřebě a je přiměřený sledovaným legitimním zájmům. III. Právo svobodně se sdružovat garantuje ochranu názorů a svobodu je vyjadřovat. I pouhé hlásání určitých myšlenek a propagace idejí sice může být dostatečným důvodem pro zásah do práva svobodně se sdružovat, ale v takových případech je třeba důsledně trvat na náležitém odůvodnění nezbytnosti takového zásahu. Proti extrémním názorům a sdružením založeným k jejich šíření může správní orgán zasáhnout až tehdy, vznikne-li nikoli jen hypotetické nebezpečí, že uvedené extrémní názory či jejich důsledky mohou začít být skutečně prosazovány a realizovány.

2 Afs 32/2009

Stanoví-li zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v § 73 odst. 11 výslovně lhůty, v nichž lze uplatnit nárok na odpočet daně, pak je vyloučeno posouzení běhu lhůt podle § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

5 Afs 73/2008

Za příjmy, které jsou dle § 19 odst. 1 písm. g) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, osvobozeny od daně z příjmů právnických osob, je třeba považovat celkový souhrn všech v daném zdaňovacím období vsazených částek ve všech poplatníkem provozovaných loterií a jiných her, u nichž bylo povolení k provozování vydáno podle § 4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Pro účely osvobození od daně z příjmů se od této částky neodečítají výhry vyplacené sázejícím, správní poplatek, místní poplatek ani náklady státního dozoru.

5 Afs 9/2009

Pokud z důvodu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu správce daně dojde k prekluzi práva v neprospěch daňového subjektu, bylo by lze nepříznivé důsledky (např. navrácení nadměrného odpočtu nebo daně), které takovým postupem vzniknou, řešit již jen postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nikoli však účelovým výkladem zákona, z něhož by bylo lze dovozovat prekluzivní lhůtu delší.

4 Ads 114/2009

V § 9 odst. 8 větě třetí zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovémpojištění, a § 15 odst. 1 větě třetí zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2008 nebyla zakotvena koncentrační zásada, takže údaje o vedlejší samostatné výdělečné činnosti bylo možné doložit i po podání přehledu o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné, a to až do právní moci platebního výměru, kterým byla osobě samostatně výdělečně činné uložena povinnost zaplatit dlužné pojistné na důchodové pojištění.

7 As 48/2009

I. Základní podmínkou aplikace § 32 odst. 2 písm. c) stavebního zákona z roku 1976, které je speciálním ustanovením, není jednotné vlastnictví existujících staveb a umisťované stavby. Zásadní zákonnou podmínkou je naopak existence uzavřeného prostoru v rámci stávajících staveb, které již prošly územním posouzením, v němž umisťované stavby nemění vnější půdorysné ohraničení a výškové uspořádání prostoru. Jen za těchto podmínek umisťované stavby nevyžadují územní rozhodnutí. Ochrana práv dalších účastníků řízení je za této situace zajištěna ve stavebním řízení. II. Uzavřeným prostorem je prostor urbanisticky uzavřený, v němž existující stavby slouží určitému účelu užívání (např. areály školské, vnitrobloky) a kde nová stavba, doplňující zpravidla tento soubor staveb, nemůže ohrozit veřejné zájmy hájené v územním řízení stavebním zákonem. III. Městský vnitroblok je ohraničen domy, které ho obklopují a uzavírají tak prostor, v němž jsou případně umisťovány další stavby. Jen vnitroblok v tomto smyslu byl vždy považován v praxi za typický příklad uzavřeného prostoru existujících staveb.

1 As 39/2009

Účastník řízení, který požádal o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.) a který byl soudem řádně poučen (§ 36 odst. 1 s. ř. s.), je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne.

1 As 47/2009

Bezpečnostní riziko spočívající v podílu na činnosti směřující k potlačování lidských práv nebo svobod dle § 23 odst. 2 písm. b) zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, je u navrhované osoby dáno i tehdy, jestliže tuto činnost vykonávala v pozici nejnižšího stupně hierarchicky organizované struktury (zde prokuratury). Navrhovaná osoba se nemůže z osobní odpovědnosti za své činy vyvázat poukazem na to, že jednala na základě pokynů a se souhlasem nadřízených osob a orgánů.

30Ca 44/2009

Přezkum usnesení zastupitelstva obce, které stanovilo pravidla převodu bytů a nebytových prostor z majetku obce, není v pravomoci soudů ve správním soudnictví.

2 As 13/2009

I. Obec je oprávněna regulovat určité činnosti v daném území obecně závaznou vyhláškou v zájmu veřejného pořádku II. Při ukládání sankce za porušení povinnosti stanovené právním předpisem obce je rozhodující, zda povinnost či zákaz v tomto předpisu obsažený, je stanoven jednoznačně a srozumitelně.

7 Ans 2/2009

Pro posouzení, zda došlo ke stavení lhůty k uzavření vytýkacího řízení ve smyslu pokynu Ministerstva financí D-144, o stanovení lhůt pro uzavření vytýkacího řízení, je u úkonů, které mají mít takovýto účinek, nutno zkoumat nejen nastoupení podmínek formálních (doložení úkonů ve správním spise příslušnými dožádáními, existence povolení Ministerstva financí k prodloužení lhůty apod.), ale též splnění materiálních podmínek. Dožádání samotné i způsob, jakým je prováděno, musí rozumně a účelně směřovat k dosažení účelu vytýkacího řízení, tj. zejména směřovat ke zjištění pro věc podstatných skutkových okolností.

2 As 23/2009

Zákonná výluka přezkumu udělovaní víz podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, nemůže být důvodem odmítnutí přezkumu rozhodnutí o udělení víza podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

1 Afs 83/2009

Informační povinnost vydavatele elektronických platebních prostředků podle § 19 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, vzniká až faktickým zahájením jeho činnosti ve smyslu § 1 odst. 1 písm. b) téhož zákona, tj. zahájením vydávání elektronických platebních prostředků.

9 Afs 62/2009

Rozhodnutí podle § 55b odst. 1 věty druhé zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jímž je rozhodnutí správce daně vydané v rámci daňového řízení následně po přezkoumání potvrzeno, není vyloučeno ze soudního přezkumu ve správním soudnictví.

9 As 57/2008

Rozhodnutí o odložení věci podle § 66 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, týkající se návrhu podaného podle § 68 odst. 1 téhož zákona, je ve vztahu k osobě, která takový návrh podala, rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., proti němuž (respektive proti rozhodnutí o odvolání) je přípustné bránit se správní žalobou.

3 Ads 123/2008

Rozhodnutí o odstranění tvrdosti zákona podle § 53a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákona č. 176/2002 Sb. musí s ohledem na § 180 odst. 1 správního řádu z roku 2004 obsahovat odůvodnění.

62Ca 34/2008

I. Základem pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky jsou podle § 13 odst. 2 první věty před středníkem zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, údaje shromážděné zadavatelem ohledně veřejných zakázek se stejným nebo obdobným předmětem plnění. Má-li zadavatel takové informace a údaje, zásadně již ohledně této otázky nemusí provádět průzkum trhu ani uskutečňovat jiné další kroky. II. Stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky podle § 13 odst. 2 první věty před středníkem zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, tj. výlučně na základě údajů a informací o zakázkách stejného či podobného předmětu plnění, lze pouze tehdy, pokud se tyto údaje a informace týkají skutečně stejného či podobného předmětu plnění, a zároveň pokud jde o takové údaje a informace, na nichž lze závěr o výši předpokládané hodnoty veřejné zakázky objektivně založit.

9 As 77/2008

Skutková podstata přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 7. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, je po formální stránce svojí povahou skutkovou podstatou zakazující a současně odkazující na konkrétní případy zákazu předjíždění v zákoně č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, pro jejíž naplnění není podstatné, zda byla způsobena dopravní nehoda či nikoli. Materiální stránka přestupku pak v daném případě spočívá v tom, že došlo k ohrožení zájmu společnosti na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.