Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 21. 1. 2015 č. j. 58 Co 336/2014-54 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 21. 1. 2015 č. j. 58 Co 336/2014-54 potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 8. 4. 2014 č. j. 13 EXE 3149/2013-21, jímž okresní soud zamítl návrh stěžovatele jako navrhovatele na zastavení exekuce, vedené oprávněnou Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky proti stěžovateli jako povinnému, pro 6 799 Kč s příslušenstvím.
2. Proti usnesení krajského soudu ze dne 21. 1. 2015 se stěžovatel bránil ústavní stížností ze dne 1. 4. 2015. Společně s ústavní stížností předložil Ústavnímu soudu kopii žádosti o určení advokáta z téhož dne 1. 4. 2015, kterou podal ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a adresoval příslušnému pracovišti České advokátní komory.
3. Rozhodnutím České advokátní komory ze dne 14. 4. 2015 byla stěžovateli ve věci určena advokátka JUDr. Michaela Vosecká Klečková, se sídlem [adresa] a. Ze sdělení určené advokátky ze dne 27. 4. 2015 se podává, že stěžovatel do toho dne neposkytl potřebnou součinnost za účelem udělení plné moci, resp. s advokátkou žádným způsobem nekomunikoval.
4. Výzvou ze dne 5. 5. 2015 Ústavní soud vyzval stěžovatele k doplnění náležitostí návrhu ve smyslu § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jakož i k doložení zastoupení advokátem podle § 30 odst. 1 téhož zákona, a to ve lhůtě 20 dnů. Současně stěžovatele poučil, že nevyhovění výzvě v určené lhůtě zakládá důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti. Na tuto výzvu stěžovatel do dne vydání tohoto usnesení žádným způsobem nereagoval.
5. V případě projednávané ústavní stížnosti nebyly splněny zákonné podmínky pro její věcné (meritorní) projednání. 6. Podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být z návrhu na zahájení řízení "patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsán a datován. Návrh má dále obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá; návrh musí obsahovat i další náležitosti, které stanoví tento zákon." Podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu "fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy." 7. Stěžovatelova ústavní stížnost neobsahuje veškeré zákonné náležitosti, konkrétně z ní není patrno, co sleduje; stěžovatel nevylíčil rozhodující skutečnosti ani neoznačil důkazy, jichž se dovolává, a z ústavní stížnosti rovněž není patrno, čeho se stěžovatel domáhá. Tyto deficity ústavní stížnosti nebyly odstraněny ani poté, co k tomu byl stěžovatel výzvou ze dne 5. 5. 2015 Ústavním soudem vyzván a současně poučen, že nevyhovění výzvě v určené lhůtě zakládá důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti.
8. Stěžovatel nesplnil ani podmínku povinného zastoupení advokátem, a to přesto, že k tomu byl vyzván výše uvedenou výzvou ze dne 5. 5. 2015, i vzdor tomu, že v minulosti vedl větší množství řízení před Ústavním soudem, v jejichž rámci byl opakovaně poučen o tom, že jednou ze základních zákonných podmínek podání ústavní stížnosti je zastoupení advokátem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3938/14, ze dne 3. 10. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1843/14, ze dne 3. 10. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2369/14, ze dne 5. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 1844/14, ze dne 26. 6. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2151/14, ze dne 26. 6. 2014 sp. zn. II. ÚS 1264/14, ze dne 20. 6. 2014 sp. zn. II. ÚS 3663/13, ze dne 12. 6. 2014 sp. zn. III. ÚS 1282/14 nebo ze dne 13. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 675/13 (všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).
9. Ústavní soud konstatuje, že podmínku zastoupení advokátem nebylo možno považovat za splněnou, ani pokud stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil žádost o určení advokáta ze dne 1. 4. 2015, kterou adresoval příslušnému pracovišti České advokátní komory. Nejen totiž, že tato žádost je datována týmž dnem jako vlastní ústavní stížnost, kterou tak stěžovatel zpracoval a podal u Ústavního soudu sám (bez zastoupení), ale stěžovatel vadu řízení spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem neodstranil ani poté, co mu byla rozhodnutím České advokátní komory ze dne 14. 4. 2015 ve věci určena advokátka JUDr. Michaela Vosecká Klečková. Ze sdělení určené advokátky ze dne 27. 4. 2015 se v tomto ohledu podává, že stěžovatel do toho dne neposkytl potřebnou součinnost za účelem udělení plné moci, resp. s advokátkou žádným způsobem nekomunikoval.
10. V minulosti byl přitom stěžovateli vícekrát určen advokát k řízení o jeho ústavních stížnostech, přičemž stěžovatel na tento postup opakovaně reagoval tak, že se určeným advokátem odmítl nechat zastupovat, resp. žádal určení advokáta jiného, v důsledku čehož nezbylo než ústavní stížnosti odmítnout (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1282/14, sp. zn. II. ÚS 1264/14 nebo sp. zn. IV. ÚS 2151/14).
11. Na základě výše uvedených důvodu byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tedy pro neodstraněné vady návrhu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2015
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj