Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. V. V., advokáta, proti následujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. dubna 2026 č. j. 34 EXE 152/2026-136 a ze dne 7. dubna 2026 č.j. 34 EXE 152/2026-102, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníka řízení, a Asociace pro poskytování právní ochrany z. s., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na "řádné exekuční řízení".
2. Ze stížnosti vyplývá, že stěžovatel brojí proti rozhodnutí o námitce podjatosti soudního exekutora, který byl pověřen vedením exekuce na majetek stěžovatele (v záhlaví označené usnesení ze dne 8. 4. 2026). Podle stěžovatele měl Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") správně rozhodnout o vyloučení soudního exekutora Mgr. M. B., jelikož ten působil v době, kdy probíhalo nalézací řízení ve věci, v advokátní kanceláři zastupující oprávněnou (protistranu v nalézacím řízení).
3. Stěžovatel dále brojí proti rozhodnutí obvodního soudu o námitkách stěžovatele proti příkazu k úhradě nákladů exekuce (v záhlaví označené usnesení ze dne 7. 4. 2026). Tuto námitku odůvodnil pouze tím, že příkaz k úhradě nákladů exekuce byl nesprávně vydán na začátku exekuce, nikoliv na jejím konci.
4. Než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
5. Ústavní stížností lze napadnout především konečná a pravomocná rozhodnutí. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu není rozhodnutí o námitce podjatosti soudního exekutora konečným rozhodnutím ve věci a ústavní stížnost proti takovému rozhodnutí není přípustná (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2304/16 ze dne 12. 8. 2016 či sp. zn. I. ÚS 2789/20 ze dne 3. 11. 2020). Přestože proti samotnému rozhodnutí o námitkách podjatosti není přípustné odvolání, zákon předvídá další opravné prostředky, kterými může stěžovatel brojit proti případnému rozhodnutí vydanému podjatým soudním exekutorem. Teprve po jejich vyčerpání se může domáhat zásahu Ústavního soudu (cit. usnesení sp. zn. I. ÚS 2789/20, bod 8).
6. Co se týče stěžovatelovy námitky ohledně nesprávného příkazu k úhradě nákladů exekuce, tu stěžovatel uplatnil až v doplnění ústavní stížnosti (včetně označení napadeného usnesení ze dne 7. 4. 2026), ke kterému byl vyzván v reakci na podání blanketní ústavní stížnosti, která původně směřovala pouze proti usnesení o zamítnutí námitky podjatosti soudního exekutora. V rozporu s § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, však nepřiložil kopii nově napadeného usnesení a dále ani blíže neuvedl, v čem konkrétně mělo zasáhnout do jeho základních práv. Ústavní soud stěžovatele dále nevyzýval k doplnění stížnosti ve vztahu k tomuto novému návrhu a v jeho rozsahu ústavní stížnost odmítl pro neodstranění vad (krom toho je ústavní stížnost proti němu, vznesená až v rámci doplnění ústavní stížnosti dne 1. 7. 2026, zřejmě opožděná). Stěžovatel již proti napadenému usnesení v minulosti ústavní stížností brojil, přičemž Ústavní soud pro stejné vady jako nyní stížnost odmítl (usnesení sp. zn. II. ÚS 1597/26 ze dne 23. 6. 2026). Zároveň byl stěžovatel již mnohokrát poučen o náležitosti ústavní stížnosti (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1810/18, III. ÚS 532/20, IV. ÚS 3497/20 či II. ÚS 3252/25) a přesto zvolil postup nesplňující předepsané náležitosti, ačkoli je sám právním profesionálem. Není nevyhnutelnou podmínkou, aby se mu poučení s výzvou dostávalo vždy pro každý individuální návrh (usnesení sp. zn. III. ÚS 768/26).
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, zčásti pro neodstranění vad podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. července 2026
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj