UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady15× citováno

I. ÚS 656/10

Téma · generováno AIPovinné advokátní zastoupení při ústavní stížnosti

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 12. 3. 2010Zpravodaj: Duchoň FrantišekTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2010:1.US.656.10.1

Další údaje

Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NSSNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 8. 3. 2010

Originál na webu soudu

Shrnutí · generováno AI

Ústavní stížnost byla sepsána samotným stěžovatelem bez doložené plné moci advokáta. Ústavní soud ji odmítl, protože stěžovatel už z dřívějších obdobných řízení věděl o povinnosti advokátního zastoupení, a nebylo proto nutné jej znovu vyzývat k doplnění.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Podle § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, musí být stěžovatel v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem již při sepsání návrhu a zastoupení doložit plnou mocí. Jestliže byl o této povinnosti v předchozích obdobných řízeních prokazatelně poučen, soud jej nemusí znovu vyzývat k odstranění vad; návrh odmítne podle § 43 odst. 1 písm. a) téhož zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

Podle ustanovení § 30 a § 31 tohoto zákona především platí, že pro řízení před Ústavním soudem musí být stěžovatel zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a zastoupení musí doložit plnou mocí, v níž je výslovně uvedeno, že byla udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
Zobrazit v textu
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích.
Zobrazit v textu
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jeho ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

§ 30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním souduznění ke dni rozhodnutí 12. 3. 2010
§ 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním souduznění ke dni rozhodnutí 12. 3. 2010
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním souduznění ke dni rozhodnutí 12. 3. 2010

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 3 Ads 108/2009, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 3 Ads 109/2009, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 5. března 2010, stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozsudků, jakož i jim předcházejících rozhodnutí Městského soudu v Praze. Stížnost si sepsal sám a k jejímu textu připojil sdělení, že shora označená rozhodnutí a plnou moc advokáta zašle dodatečně poté, co mu bude advokát ustanoven.

Tento návrh nesplňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), pro řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Podle ustanovení § 30 a § 31 tohoto zákona především platí, že pro řízení před Ústavním soudem musí být stěžovatel zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a zastoupení musí doložit plnou mocí, v níž je výslovně uvedeno, že byla udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Ústavní soud stěžovatele formálně nevyzýval k odstranění vad jeho ústavní stížnosti, neboť vyšel ze zjištění, že z množství jeho předcházejících ústavních stížností (např. sp. zn. I. ÚS 257/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/09, III. ÚS 765/09, I. ÚS 787/09, Pl. ÚS 5/09, I. ÚS 787/09, I. ÚS 786/09, III. ÚS 1989/09 a dalších) mu muselo být velmi dobře známo, jaké náležitosti musí ústavní stížnost, jako řádný návrh na zahájení řízení, splňovat. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jeho ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2010

František Duchoň, v. r. soudce Ústavního soudu