II. ÚS 1971/26

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení. Tím Okresní soud Plzeň-sever prozatímně rozhodl o péči o nezletilou v době letošních letních prázdnin (podle § 465a zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních). Stanovil, že otec nezletilé je povinen a oprávněn o ni pečovat každý druhý týden, a tedy v péči o nezletilou se s matkou střídají (konkrétně je nezletilá v péči otce 1.7.-6.7., 13.7.-20.7., 27.7.-3.8., 10.8.-17.8. a 24.8.-31.8.). Stěžovatelka tvrdí, že tímto usnesením bylo porušeno její právo na spravedlivý proces v řadě aspektů zaručené čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále došlo k porušení práva rodiče pečovat o své dítě zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny, principu nejlepšího zájmu dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a participačního práva dítěte zaručeného čl. 12 Úmluvy o právech dítěte.

2. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka navrhla odklad vykonatelnosti napadeného usnesení. Odůvodnila jej tím, že napadené usnesení je již vykonatelné a bezprostředně zasahuje do nyní probíhajícího prázdninového režimu nezletilé. Pokud už péče otce proběhne, bude přezkum Ústavním soudem jen deklaratorní. Podle stěžovatelky došlo v řízení k zásadním procesním pochybením. Stěžovatelka neupírá otci nezletilé péči během prázdnin, nechce ale aby byl realizovaný v opakovaných souvislých týdenních intervalech, které byly stanoveny bez vyjádření nezletilé. Není zde rozpor s žádným veřejným zájmem a újma hrozící otci je menší než ta, která hrozí nezletilé.

3. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhoduje o velmi omezeném časovém úseku již probíhajících letních prázdnin, rozhodl o odkladu vykonatelnosti bez zasílání návrhu k vyjádření vedlejším účastníkům.

4. Ústavní soud dospěl po posouzení obsahu návrhu k závěru, že v posuzované věci nejsou splněny podmínky pro odložení vykonatelnosti napadeného výroku.

5. V řízení o ústavní stížnosti je odložení vykonatelnosti mimořádným institutem, při jehož použití postupuje Ústavní soud restriktivně (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 949/22 ze dne 21. 6. 2022 či usnesení sp. zn. II. ÚS 262/24 ze dne 21. 2. 2024). Jde o výjimku z obecné zásady, podle níž ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. § 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

6. Stěžovatelka dovozuje hrozící újmu zejména z toho, že má dojít k realizaci týdenní péče otce, aniž by před vydáním prozatímního rozhodnutí měly stěžovatelka i nezletilá možnost se k vydávanému rozhodnutí vyjádřit. Taková skutečnost však sama o sobě nepředstavuje mimořádný zásah, který by odůvodnil odložení vykonatelnosti. Z rozhodnutí opatrovnických soudů, které stěžovatelka předložila k ústavní stížnosti, vyplývá, že otec by o nezletilou ve větší či menší míře měl mít možnost pečovat již několik let. Nezletilá navíc od průběhu roku 2024 u otce přespává, a to i několik dní v kuse. Aniž by nyní Ústavní soud předjímal výsledek řízení o věci samé, nemá z předložených tvrzení a skutečností za to, že by bylo na místě přistoupit k výjimečnému institutu odložení vykonatelnosti.

7. Ústavní soud nesouhlasí s tím, že by odklad vykonatelnosti nemohl zasáhnout do práv třetích osob. Naopak, odložení vykonatelnosti prozatímního rozhodnutí by zasáhlo vedlejšího účastníka v jeho rodičovských právech. Současně by došlo k zásahu i do hmotných (ne pouze procesních) práv nezletilé vedlejší účastnice v jejím právu na soužití s oběma rodiči. Námitka stěžovatelky není podložená žádnými konkrétními skutkovými okolnostmi a zůstala pouze v rovině obecného tvrzení. Stěžovatelka tak neunesla své břemeno tvrzení ohledně existence nepoměrně větší újmy, než jaká by mohla vzniknout jiným osobám.

8. Z výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario tak, že návrh zamítl. Tím není nijak předjímán konečný výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2026

Jiří Přibáň v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, jímž Okresní soud Plzeň-sever prozatímně rozhodl o péči o nezletilou v době letošních letních prázdnin (podle § 465a zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních). Stanovil, že otec nezletilé je povinen a oprávněn o ni pečovat každý druhý týden, a tedy v péči o nezletilou se s matkou střídají (konkrétně je nezletilá v péči otce 1.7.-6.7., 13.7.-20.7., 27.7.-3.8., 10.8.-17.8. a 24.8.-31.8.).

2. Podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 469 zákona o zvláštních řízeních soudních a § 892 odst. 3 občanského zákoníku platí, že rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.

3. V řízení o ústavní stížnosti má nezletilá vedlejší účastnice b) postavení vedlejší účastnice řízení a matka (jako stěžovatelka) a otec (jako vedlejší účastník) jsou rovněž účastníky řízení. Protože by mohlo v posuzované věci dojít ke střetu zájmů každého z rodičů a nezletilé, je nutno jmenovat nezletilé kolizního opatrovníka.

4. Ústavní soud proto jmenoval opatrovníka schopného účinně hájit zájmy nezletilé v řízení o ústavní stížnosti. S ohledem na dosavadní průběh sporu se jeví jako nejvhodnější opatrovník město X, které dosud zastupovalo nezletilou jako kolizní opatrovník v rámci řízení před obecnými soudy.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2026

Jiří Přibáň v. r. předseda senátu