Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. T. a P. T., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. července 2024 č. j. 14 Co 141/2024-323, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 26. 9. 2024 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelů proti v záhlaví specifikovanému rozhodnutí.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
3. Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelé si jsou vědomi, že podmínkou řízení o ústavní stížnosti je povinné zastoupení advokátem, a proto požádali Českou advokátní komoru o určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem.
4. Podle sdělení České advokátní komory ze dne 9. 1. 2025 bylo dne 3. 1. 2025 vydáno rozhodnutí č. j. 10.01-000575/24-0003, kterým stěžovateli P. T. nebyl určen advokát k poskytnutí dané právní služby, a stěžovatelka J. T. o určení advokáta nepožádala.
5. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. V nyní posuzovaném případě není pochyb o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelům dostalo opakovaně již v řadě řízení (např. usnesení ze dne 16. 3. 2022 sp. zn. IV. ÚS 40/22, ze dne 18. 10. 2023 sp. zn. III. ÚS 1911/23, ze dne 26. 6. 2024 sp. zn. I. ÚS 1189/24, ze dne 1. 7. 2024 sp. zn. II. ÚS 1188/24). Byť stěžovatelé podali několik ústavních stížností trpících stejnou vadou a byli o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění této vady, v minulosti opakovaně poučeni, znovu podali návrh, aniž by byli zastoupeni advokátem.
7. Jelikož žádost stěžovatele o určení advokáta k podání ústavní stížnosti nebyla u České advokátní komory úspěšná a stěžovatelka takovou žádost nepodala, je nutné uzavřít, že návrh je znovu vadný. Pro neefektivnost dalšího poučování a stanovování dodatečných lhůt k odstranění vad návrhu soudce zpravodaj návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, a to na základě přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2025
Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj