Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. Š., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 201/2022-41 ze dne 14. 9. 2023 za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Opavě, sídlem [adresa] Opava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 11. 2023 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž byla zamítnuta její kasační stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 73/2021-37 ze dne 3. 8. 2022, a bylo rozhodnuto, že účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
2. Ústavní stížnost stěžovatelky nebylo možno považovat za řádnou, jelikož byla zatížena procesními i obsahovými nedostatky (§ 34 ve spojení s § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Stěžovatelka zejména nebyla zastoupena advokátem podle § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu.
3. Stěžovatelka v návrhu výslovně uvedla, že si je vědoma povinnosti zastoupení advokátem jako podmínky řízení o ústavní stížnosti a že proto požádala dne 6. 11. 2023 Českou advokátní komoru o jeho určení. Zároveň Ústavní soud požádala o stanovení lhůty k odstranění vady povinného zastoupení do doby, než bude o její žádosti o určení advokáta rozhodnuto.
4. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podnikala kroky k odstranění nedostatku povinného zastoupení, považoval Ústavní soud za nadbytečné ji o povinnosti zastoupení advokátem znovu poučovat; ostatně to již učinil v řadě předchozích řízení, která stěžovatelka před Ústavním soudem zahájila. Namísto toho vyčkal rozhodnutí České advokátní komory. Česká advokátní komora k dotazu Ústavního soudu dne 18. 12. 2023 sdělila, že dne 29. 11. 2023 vydala rozhodnutí, kterým stěžovatelce neurčila advokáta k poskytnutí právní služby podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů; stěžovatelka zejména nedoložila jména alespoň dvou advokátů, které neúspěšně oslovila s žádostí o poskytnutí právní služby, jak plyne z kopie rozhodnutí poskytnuté stěžovatelkou. Toto rozhodnutí mělo být stěžovatelce doručeno dne 6. 12. 2023.
5. Ústavní soud v návaznosti na informaci o skončení řízení před Českou advokátní komorou přípisem ze dne 25. 1. 2024, doručeným dne 29. 1. 2024, stěžovatelku opětovně poučil o nutnosti prokázat zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem a stanovil jí dodatečnou lhůtu pro odstranění této vady v délce 10 dnů.
6. Na tento přípis Ústavního soudu stěžovatelka reagovala žádostí o stanovení další lhůty k odstranění vad podání, tentokrát do doby rozhodnutí o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí České advokátní komory, kterou stěžovatelka měla podat ke správnímu soudu dne 22. 1. 2024.
7. Ústavní soud dospěl k závěru, že další prodlužování lhůt k odstranění vad podání již za této situace není účelné. Stěžovatelka si je dobře vědoma, že její zákonnou povinností bylo podat ústavní stížnost v zastoupení advokátem; před Ústavním soudem již zahájila víc než sto řízení o ústavní stížnosti. Požadavek na zastoupení advokátem není samoúčelný a zákon pro jeho splnění poskytuje dostatečný časový prostor. Přesto stěžovatelka opakovaně podává ústavní stížnosti, aniž by byla zastoupena, ačkoli si je sama vědoma nesprávnosti svého postupu. Ústavní soud proto v mnohých stěžovatelkou zahájených řízeních shodně jako v nynějším případě vyčkal, zda Česká advokátní komora stěžovatelčině žádosti o určení advokáta vyhoví, a po nevyhovění ústavní stížnost pro neodstraněné vady odmítl (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 413/23 ze dne 27. 2. 2023; sp. zn. IV. ÚS 2898/22 ze dne 2. 11. 2022; sp. zn. IV. ÚS 2217/22 ze dne 1. 9. 2022; sp. zn. I. ÚS 777/23 ze dne 2. 5. 2023 a řada dalších), jindy odmítl stížnost pro vady bez dalšího (usnesení sp. zn. III. ÚS 3266/22 ze dne 14. 12. 2022). Skutečnost, že stěžovatelka s rozhodnutím České advokátní komory nesouhlasí a brojí proti němu žalobou, nemůže zhojit, že nejsou splněny podmínky pro vedení řízení před Ústavním soudem (podobně usnesení sp. zn. II. ÚS 2897/22 ze dne 12. 1. 2023 nebo sp. zn. I. ÚS 368/22 ze dne 30. 3. 2022 v případech stěžovatelky; obdobně usnesení sp. zn. III. ÚS 1833/21 ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 2415/21 ze dne 19. 4. 2022 nebo sp. zn. I. ÚS 1157/22 ze dne 31. 5. 2022 ve věcech jiných stěžovatelů).
8. Proto soudkyně zpravodajka návrh odmítla podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2024
Kateřina Ronovská v. r. soudkyně zpravodajka