Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady

Spisová značka

III. ÚS 2855/26

Téma · generováno AIPovinné zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 5. 10. 2026Zpravodaj: Svatoň JanTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:3.US.2855.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - MS Praha MINISTERSTVO / MINISTR - spravedlnostiNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 23. 9. 2026

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelka napadla rozhodnutí městského soudu, avšak ústavní stížnost nepodala prostřednictvím advokáta. Ústavní soud ji odmítl bez nové výzvy k doplnění, protože stěžovatelka již byla v dřívějších věcech opakovaně poučena o povinném právním zastoupení. Neskončené pozůstalostní řízení podle soudu nebránilo zajištění advokáta.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Není-li ústavní stížnost podána v povinném zastoupení advokátem podle § 30 a 31 zákona č. 182/1993 Sb., může ji Ústavní soud odmítnout bez další výzvy k odstranění vady, byl-li stěžovatel o této náležitosti v předchozích řízeních opakovaně poučen. Žádost o lhůtu do skončení pozůstalostního řízení takový postup nevylučuje.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Pokud však Ústavní soud již dříve navrhovatele opakovaně poučil o náležitostech návrhu, není třeba, aby je poučoval znovu v každém dalším řízení. V takové situaci Ústavní soud jejich opětovně vadný návrh již odmítne bez dalších výzev a dodatečných lhůt (shodně např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1181/26 ; IV. ÚS 678/25, bod 6; II. ÚS 3516/24, bod 5; IV. ÚS 578/25, bod 6; II. ÚS 2409/24, body 4 až 6).
    Zobrazit v textu
  • Stěžovatelka sice uvedla, že dosud nebylo pravomocně skončeno pozůstalostní řízení, a požádala o poskytnutí lhůty k odstranění vad podání (a k doplnění ústavní stížnosti) po jeho pravomocném skončení, tato skutečnost však nepředstavuje překážku, pro kterou by se stěžovatelka nemohla obracet na Ústavní soud prostřednictvím právního zástupce (obdobně usnesení sp. zn. I. ÚS 2101/26 ).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2026 č. j. 70 Co 211/2026-144, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem [adresa] Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 23. 9. 2026 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka, aniž by byla zastoupena advokátem, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tím, že jím došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně žádá o poskytnutí lhůty k odstranění vad podání.

2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tento návrh (na zahájení řízení o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem, načež dospěl k závěru, že těmto požadavkům nevyhovuje, jelikož (mimo jiné) nebyla formálně ani materiálně naplněna podmínka obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu).

3. Má-li návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud zpravidla vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Pokud však Ústavní soud již dříve navrhovatele opakovaně poučil o náležitostech návrhu, není třeba, aby je poučoval znovu v každém dalším řízení. V takové situaci Ústavní soud jejich opětovně vadný návrh již odmítne bez dalších výzev a dodatečných lhůt (shodně např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1181/26; IV. ÚS 678/25, bod 6; II. ÚS 3516/24, bod 5; IV. ÚS 578/25, bod 6; II. ÚS 2409/24, body 4 až 6). Tímto způsobem Ústavní soud v nedávné době postupoval i ve věcech stěžovatelky (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1747/26, I. ÚS 2897/25, I. ÚS 3034/25, IV. ÚS 3320/25, III. ÚS 3319/25).

4. Stěžovatelka byla tedy opětovně informována, že musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. Ústavní soud tak učinil nejen ve výzvách k odstranění vad, ale i ve výsledných rozhodnutích. Ústavní soud nepovažuje za účelné odůvodnění těchto rozhodnutí opakovat, a proto na ně v podrobnostech odkazuje (z nedávné doby např. usnesení sp. zn. II. ÚS 432/26, II. ÚS 3033/25, II. ÚS 2752/25, IV. ÚS 2293/25, I. ÚS 3055/25).

5. Ústavní soud přitom neshledal žádný důvod, proč by se odmítnutí vadného návrhu bez předchozí výzvy nemělo uplatnit i v nynější věci. Stěžovatelka sice uvedla, že dosud nebylo pravomocně skončeno pozůstalostní řízení, a požádala o poskytnutí lhůty k odstranění vad podání (a k doplnění ústavní stížnosti) po jeho pravomocném skončení, tato skutečnost však nepředstavuje překážku, pro kterou by se stěžovatelka nemohla obracet na Ústavní soud prostřednictvím právního zástupce (obdobně usnesení sp. zn. I. ÚS 2101/26).

6. Z uvedených důvodů Ústavní soud již stěžovatelku nevyzýval k odstranění vad a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, a to za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 2026

Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací