Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti P. T., bez advokátního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. září 2024, č. j. 5 Co 81/2024-213, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel podal bez zastoupení advokátem blanketní ústavní stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí vrchního soudu. V tomto podání zároveň uvedl, že proti napadenému rozhodnutí směřuje i nedávná ústavní stížnost J. T., a proto žádá, aby byly obě stížnosti "sloučeny v jednu stížnost o dvou stěžovatelích".
2. Ústavní soud se může zabývat ústavní stížností věcně pouze tehdy, pokud splňuje náležitosti podle zákona o Ústavním soudu (viz § 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), což se v projednávané věci nestalo.
3. Stěžovatel není zastoupen advokátem (jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu) a ani sám není advokátem (díky čemuž by zastoupený být nemusel - viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS 42/15-st). Jeho ústavní stížnost nesplňuje ani obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení a zvláštní náležitosti ústavní stížnosti (stanovené v § 34 odst. 1 a § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
4. Pokud má návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud obvykle vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [viz § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
5. Pokud však Ústavní soud stěžovatele o náležitostech ústavní stížnosti již dříve opakovaně poučil, není třeba, aby jej o nich v každém dalším obdobném řízení poučoval znovu. Jeho opětovně vadnou ústavní stížnost lze proto odmítnout i bez dalších výzev. K tomuto postupu Ústavní soud přistoupil i v této věci.
6. Stěžovatel byl Ústavním soudem již mnohokrát poučen tom, jaké náležitosti má ústavní stížnost obsahovat a že musí být v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem (tato poučení mu byla dána např. v řízeních vedených pod sp. zn. II. ÚS 1188/24, IV. ÚS 2215/23, IV. ÚS 21/22 či IV. ÚS 2564/20). Ačkoli si stěžovatel musel být těchto zákonných požadavků vědom, ani nyní posuzovaná ústavní stížnost je nesplňuje.
7. Ústavní soud nevyhověl stěžovatelově návrhu na spojení jeho věci s věcí týkající se ústavní stížnosti J. T. (viz řízení vedené pod sp. zn. III. ÚS 3282/24). Ačkoli jejich ústavní stížnosti směřují proti stejnému rozhodnutí, v daném případě není splněna podmínka, podle níž se má spojení věcí dít "v zájmu hospodárnosti řízení" (viz § 112 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu). Obě ústavní stížnosti totiž na první pohled vykazují vady, které Ústavnímu soudu umožňují je z procesních důvodů bez dalšího odmítnout. Za těchto okolností není podle Ústavního soudu nutné ani vhodné, aby byly před vydáním tohoto rozhodnutí obě věci předloženy ke spojení plénu a až poté byly ústavní stížnosti z předem známých důvodů odmítnuty jedním rozhodnutím namísto dvou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2024
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka