Usnesení ze dne 18. 1. 2023
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., bez právního zastoupení, směřující proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022 č. j. 33 Cdo 2450/2022-378 a č. j. 33 Cdo 2453/2022-379, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. února 2016 č. j. 17 Co 557/2015-227 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. května 2014 č. j. 17 Co 267/2013-193, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
_____________ *) ve znění opravného usnesení ze dne 31. 1. 2023
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel podání navrhovatelky označené jako ústavní stížnost směřující proti všem v záhlaví uvedeným rozhodnutím, v němž tvrdila porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka podala ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souvislosti s jejími předchozími podáními Ústavnímu soudu přitom již byla mnohokrát vyzývána k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupena advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání.
3. Ústavní soud v jiných věcech navrhovatelky rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3258/14, IV. ÚS 2056/11, II. ÚS 740/11, III. ÚS 452/11, III. ÚS 340/11, IV. ÚS 1270/10, IV. ÚS 1836/10, III. ÚS 2371/10, IV. ÚS 29/08, IV. ÚS 3220/14, I. ÚS 2844/15, IV. ÚS 1061/16 a další).
4. Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým, Ústavní soud návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2023
Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj
Usnesení ze dne 31. 1. 2023
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., bez právního zastoupení, směřující proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022 č. j. 33 Cdo 2450/2022-378 a č. j. 33 Cdo 2453/2022-379, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. února 2016 č. j. 17 Co 557/2015-227 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. května 2014 č. j. 17 Co 267/2013-193, opravným usnesením, takto:
Výrok
V záhlaví usnesení ze dne 18. ledna 2023 č. j. III. ÚS 3566/22-9 se slova "Vrchního soudu soudu v Praze" nahrazují slovy "Krajského soudu v Ústí nad Labem".
Odůvodnění
1. Usnesením ze dne 18. 1. 2023 č. j. III. ÚS 3566/22-9 odmítl Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro neodstraněné vady. Ohledně v záhlaví uvedených napadených rozhodnutí vycházel Ústavní soud z údajů obsažených v ústavní stížnosti.
2. Po vydání usnesení a jeho rozeslání účastníkům řízení Ústavní soud zjistil, že namísto v záhlaví nesprávně uvedeného usnesení "Vrchního soudu v Praze" ze dne 25. února 2016 č. j. 17 Co 557/2015-227 mělo být správně uvedeno usnesení "Krajského soudu v Ústí nad Labem" ze dne 25. února 2016 č. j. 17 Co 557/2015-227.
3. Ústavní soud shledal, že jde o jinou zjevnou nesprávnost, kterou není možné opravit ve stejnopisech rozhodnutí, a proto podle § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 164 věta druhá a § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, vydal opravné usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. ledna 2023
Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj