Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady↪ 4× citováno

Spisová značka

III. ÚS 4018/17

Téma · generováno AIOpakovaně vadná ústavní stížnost bez advokáta

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2018-01-17Zpravodaj: Filip JanTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2018:3.US.4018.17.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS Ostrava SOUD - OS ŠumperkNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2017-12-20

Shrnutí · generováno AI

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nebyl zastoupen advokátem. Nebyl znovu vyzýván k odstranění vady, jelikož byl v dřívějších řízeních opakovaně poučen o povinném advokátním zastoupení. Soud se proto věcnými námitkami nezabýval.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Ústavní stížnost lze při opakovaném podávání vadných návrhů odmítnout přiměřeným použitím § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., aniž by stěžovatel musel být v každém řízení znovu poučován o povinném zastoupení advokátem podle § 30 odst. 1 téhož zákona. To platí, byl-li již opakovaně řádně poučen a lze spolehlivě předpokládat, že požadavek zná.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud dospěl k závěru, že v obdobných případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech.
    Zobrazit v textu
  • Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
    Zobrazit v textu
  • Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1379/16 , II. ÚS 1618/16 , II. ÚS 1701/16 , IV. ÚS 4026/16 , IV. ÚS 3848/17 , jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. září 2017 č. j. 69 Co 294/2017-273 a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. března 2017 č. j. 18 C 134/2015-224, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení, a K. K. B., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 20. 12. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2017 č. j. 69 Co 294/2017-273 a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 3. 2017 č. j. 18 C 134/2015-224.

2. Ústavní soud posoudil splnění procesních podmínek pro řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že nejsou dány, takže nelze přistoupit k posouzení vlastního obsahu ústavní stížnosti.

3. Kromě dalších vad je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1379/16, II. ÚS 1618/16, II. ÚS 1701/16, IV. ÚS 4026/16, IV. ÚS 3848/17 a další - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stejně tak tento závěr plyne pro stěžovatele z velkého počtu z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal.

4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud dospěl k závěru, že v obdobných případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

5. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1379/16, II. ÚS 1618/16, II. ÚS 1701/16, IV. ÚS 4026/16, IV. ÚS 3848/17, jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

6. Ústavní soud závěrem konstatuje, že se ústavní stížností stěžovatele směřující proti stejným rozhodnutím s obdobnou argumentací jako v nyní posuzované ústavní stížnosti již zabýval (srov. odmítavé usnesení ze dne 15. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 3848/17). Vzhledem k tomu, že tato ústavní stížnost stěžovatele nebyla odmítnuta jako nepřípustná z důvodu překážky věci zahájené (litispendence) podle § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jakož i s ohledem na to, že překážku věci rozhodnuté (res iudicata) tvoří pouze nálezy Ústavního soudu, nikoli usnesení (srov. § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neodmítl nyní Ústavní soud stížnost stěžovatele jako nepřípustnou z důvodu rei iudicatae, ale z důvodu uvedených výše.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2018

Jan Filip v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací