Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele3× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 1005/13

Téma · generováno AIAktivní legitimace vedlejšího účastníka k ústavní stížnosti

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 30. 4. 2013Zpravodaj: Židlická MichaelaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2013:4.US.1005.13.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - MS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 22. 3. 2013

Shrnutí · generováno AI

Vedlejší účastníci napadli rozsudek odvolacího soudu, protože jim soud neprovedl navržené důkazy. Ústavní soud jejich stížnost odmítl, protože podporovaný žalovaný sám ústavní stížnost nepodal a vedlejší účastník ji nemůže podat samostatně. Věcně se proto námitkami nezabýval.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Vedlejší účastník nemá aktivní legitimaci k samostatnému podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí vydanému v řízení, v němž podporoval účastníka; podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. je proto zjevně neoprávněným navrhovatelem. Není-li ústavní stížnost podána podporovaným účastníkem, nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat ani k návrhu vedlejšího účastníka. Ústavní stížnost se odmítá podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Z řečeného plyne, že při neexistenci ústavní stížnosti žalovaného je vyloučeno proti jeho vůli - byť jen mlčky vyjádřené - učinit předmětem meritorního přezkumu ze strany Ústavního soudu rozhodnutí, které se dotýká především jeho zájmů (obdobně viz rozhodnutí Ústavního soudu zmiňovaná výše).
    Zobrazit v textu
  • Jestliže stěžovatelé podali ústavní stížnost, učinili tak coby subjekt nelegitimovaný, resp. zjevně neoprávněný, v důsledku čehož nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle shora citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudkyní zpravodajkou ve věci stěžovatelů Mgr. Š. H., PhDr. B. M. a L. R., právně zastoupených advokátkou JUDr. B. H., Za Poříčskou bránou 21/365, Praha 8, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2013, č. j. 21 Co 464/2012-182, takto:

Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 22. 3. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozsudku městského soudu. Své podání spojila stěžovatelka s návrhem na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozsudku. II.

Stěžovatelé vstoupili do řízení jako vedlejší účastníci na straně žalovaného a s jeho souhlasem poté, kdy podal odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně, a to na základě usnesení Městského soudu č. j. 21 Co 464/2012-173 ze dne 7. 12. 2012. Na prvním jednání po tomto vstupu stěžovatelů do řízení, které proběhlo 19. 2. 2013, stěžovatelé v souladu s § 118b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), navrhli důkazy k prokázání svých tvrzení. Městský soud návrhy na provedení dokazování zamítl s odůvodněním, že byly navrženy až v odvolacím řízení, a bezprostředně nato vydal rozsudek v neprospěch žalovaného a stěžovatelů. Postupem obecného soudu se stěžovatelé cítí být poškození ve svých základních právech, jež jsou jim garantovány čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a splnění zákonných podmínek její projednatelnosti. K podání ústavní stížnosti je ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), oprávněna fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.

V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Co 464/2012, z něhož vzešel ústavní stížností napadený rozsudek, stěžovatelé vystupovali jako vedlejší účastníci na straně žalovaného (§ 93 o. s. ř.). Ústavní soud ve své rozhodovací praxi již dříve vyložil, že "vedlejší účastenství je jak v řízení před obecnými soudy, tak před Ústavním soudem zákonem konstruováno jako procesní institut podpory účastníka řízení, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, což ve svých důsledcích znamená, že vedlejší účastník sám řízení o ústavní stížnosti zahájit nemůže" (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 719/2000 ze dne 13. 2. 2001, sp. zn. IV. ÚS 177/04 ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. IV. ÚS 979/07 ze dne 16. 1. 2008 a sp. zn. III. ÚS 1759/08 ze dne 24. 9. 2008; rozhodnutí jsou dostupná v elektronické formě na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud ověřil, že žalovaný, na jehož straně se stěžovatelé - jak bylo naznačeno výše - účastnili řízení coby vedlejší účastníci, ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze nepodal. Tím byla nastolena situace, že ústavní stížnost podaná jen stěžovateli nemohla být věcně posuzována ani jako podání, jímž by stěžovatelé v řízení před Ústavním soudem podporovali ústavněprávní argumentaci žalovaného účastníka, který v řízení před obecnými soudy neuspěl. Z řečeného plyne, že při neexistenci ústavní stížnosti žalovaného je vyloučeno proti jeho vůli - byť jen mlčky vyjádřené - učinit předmětem meritorního přezkumu ze strany Ústavního soudu rozhodnutí, které se dotýká především jeho zájmů (obdobně viz rozhodnutí Ústavního soudu zmiňovaná výše).

Tato okolnost (tj. procesní postavení stěžovatelů v řízení před obecnými soudy) se logicky (a pro stěžovatele nepříznivě) promítá do otázky hodnocení jeho aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl o předmětné ústavní stížnosti bez zbytečného odkladu, nerozhodoval o odkladu vykonatelnosti (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) ústavní stížností napadeného rozsudku.

Jestliže stěžovatelé podali ústavní stížnost, učinili tak coby subjekt nelegitimovaný, resp. zjevně neoprávněný, v důsledku čehož nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle shora citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2013

Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací