Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. B., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2018 č. j. 30 Cdo 1320/2018-57, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2018 č. j. 30 Cdo 1321/2018-59 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2018 č. j. 30 Cdo 1323/2018-61, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 31. 5. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost proti v záhlaví označeným usnesením Nejvyššího soudu, kterým bylo v případě usnesení ze dne 18. 4. 2018 č. j. 30 Cdo 1320/2018-57 zastaveno dovolací řízení ve věci dovolání stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017 č. j. 15 Co 181/2017-17, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 3. 2017 č. j. 19 C 49/2017-11, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení, v případě usnesení ze dne 18. 4. 2018 č. j. 30 Cdo 1321/2018-59 odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2017 č. j. 15 Co 476/2017-30, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 7. 2017 č. j. 19 C 49/2017-25, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a v případě usnesení ze dne 18. 4. 2018 č. j. 30 Cdo 1323/2018-61 odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2018 č. j. 15 Co 627/2017-44, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 11. 2017 č. j. 19 C 49/2017-36, kterým bylo zastaveno řízení o ustanovení zástupce pro dovolací řízení pro překážku věci rozhodnuté.
2. Ústavní soud posoudil splnění procesních podmínek pro řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že nejsou dány.
3. Kromě jiných vad je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15, II. ÚS 292/16, II. ÚS 293/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, III. ÚS 1057/17, III. ÚS 3709/17 či III. ÚS 3721/17 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stejně tak tento závěr plyne pro stěžovatele z velkého počtu z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud dospěl k závěru, že v obdobných případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již ve více předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
5. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2127/16, II. ÚS 2506/16, II. ÚS 2997/16, II. ÚS 3787/16, III. ÚS 3875/16, II. ÚS 114/17, II. ÚS 302/17, IV. ÚS 303/17, III. ÚS 304/17, I. ÚS 712/17, III. ÚS 1057/17, III. ÚS 1359/17, III. ÚS 1933/17, III. ÚS 2425/17, III. ÚS 3709/17 či III. ÚS 3721/17, jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2018
Jan Filip v. r. soudce zpravodaj