Ústavní soud

IV. ÚS 1089/11

IV. ÚS 1889/13

IV. ÚS 1933/13

IV. ÚS 307/13

III. ÚS 1772/13

IV. ÚS 1801/13

IV. ÚS 1616/12

IV. ÚS 3198/11

III. ÚS 1894/13

IV. ÚS 1961/13

IV. ÚS 2681/11

II. ÚS 1001/13

IV. ÚS 2276/13

I. ÚS 2263/13

IV. ÚS 1787/13

III. ÚS 1603/13

III. ÚS 1786/13

III. ÚS 1832/13

IV. ÚS 2089/13

I. ÚS 1782/13

I. ÚS 2197/13

I. ÚS 1785/13

I. ÚS 1644/13

IV. ÚS 2088/13

IV. ÚS 1684/11

Pokud je v čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod státním orgánům a orgánům územní samosprávy uloženo poskytovat informace o své činnosti přiměřeným způsobem, nelze po povinném subjektu spravedlivě požadovat, aby speciálně pro konkrétního žadatele ověřoval pravdivost každé podávané informace. Stejně tak po správních orgánech obecně nelze požadovat, aby automaticky, bez jakékoli žádosti, žadatelům o informace poskytovaly veškeré přílohy požadovaných dokumentů. Pokud žadatel o informace na základě informací již poskytnutých zjistí, že ho zajímají další informace, o kterých předtím nevěděl a vědět třeba ani nemohl, je vhodnější, aby podal novou žádost o poskytnutí takovýchto informací, jejichž existence mu předtím nebyla známa.

IV. ÚS 2173/13

II. ÚS 2174/13

IV. ÚS 2261/13

II. ÚS 1525/12

IV. ÚS 2287/13

IV. ÚS 2195/13

I. ÚS 705/13

IV. ÚS 2025/13

III. ÚS 2257/13

II. ÚS 2185/13

II. ÚS 2417/12

II. ÚS 183/13

II. ÚS 1408/13

I. ÚS 2608/11

II. ÚS 1512/12

Dohodnou-li si smluvní strany, že řešení sporů je možné jak cestou rozhodčího řízení, tak i cestou občanského soudního řízení, aniž je mezi nimi výslovně smluvena preference rozhodčího řízení v případě nesouhlasu žalované strany, nelze tuto skutečnost pominout či explicite vyjádřenou vůli umožnit stranám výběr mezi dvěma způsoby řešení sporů obsahově negovat, resp. vyprázdnit. Jiný přístup povede k nepřípustnému zasahování do soukromoprávního vztahu a k nalomení zásady smluvní autonomie, a to v rozporu s principy odvozenými ze zásady legální licence zakotvené v čl. 2 odst. 4 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 3 Listiny. Posuzování platnosti smlouvy o podpoře prodeje nemovitostí, popř. rozhodčí doložky v ní obsažené a přiměřenosti podmínek ve smlouvě, tj. hodnocení rovnováhy práv a povinností smluvních stran, nesmí být založeno na nadmíru formalistickém a selektivním hodnocení jejích ustanovení ze strany obecných soudů. Jednalo by se o případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Takový postup povede ve svém důsledku k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 2264/12

I. ÚS 261/11

I. ÚS 4802/12

II. ÚS 1094/13

I. ÚS 217/12

I. ÚS 3239/12

I. ÚS 692/12

II. ÚS 3360/12

IV. ÚS 3741/12

IV. ÚS 1903/12