Ústavní soud

I. ÚS 1839/12

I. ÚS 268/12

II. ÚS 3951/12

IV. ÚS 2086/13

I. ÚS 2121/12

II. ÚS 880/13

I. ÚS 14/13

IV. ÚS 1869/13

II. ÚS 595/13

II. ÚS 607/13

II. ÚS 439/13

II. ÚS 1325/13

I. ÚS 2496/11

I. ÚS 1/13

II. ÚS 2296/11

II. ÚS 2804/12

II. ÚS 559/13

II. ÚS 1138/13

I. ÚS 4069/12

II. ÚS 858/13

II. ÚS 108/13

II. ÚS 2313/12

II. ÚS 915/13

I. ÚS 2617/11

K porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základní práv a svobod dochází tehdy, pPokud obecné soudy aplikovaly nesprávně aplikují kogentní normy občanského zákoníku, konkrétně pak ustanovení § 457 občanského zákoníku, které vyjadřuje obecnou povinnost účastníků neplatné (zrušené) smlouvy, vrátit si vše, co podle ní dostali, na situaci, kdy k faktickému plnění vůbec nedošlo. , došlo k nesprávné aplikaci kogentní normy občanského zákoníku, a tudíž k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základní práv a svobod.

II. ÚS 2225/13

II. ÚS 979/13

Při rozhodování o výši výživného musí soud dostatečně zjistit skutkový stav, vypořádat se se všemi námitkami stěžovatele a své rozhodnutí řádně odůvodnit. Jediným kritériem pro stanovení výše výživného nemohou být pouze hypotetické úvahy. Splatnost dlužného výživného musí být stanovena způsobem umožňující reálné plnění ze strany povinného.

II. ÚS 2126/13

II. ÚS 2236/13

II. ÚS 1003/13

IV. ÚS 1941/13

IV. ÚS 1908/11

IV. ÚS 1901/13

Pl. ÚS 37/11

K abstraktnímu přezkumu ústavnosti „automatického“ uložení sankce propadnutí věci není Ústavní soud zásadně povolán. Přiměřenost napadené majetkové sankce v tomto smyslu by Ústavní soud mohl v rámci abstraktní kontroly přezkoumávat pouze z hlediska jejího případného likvidačního nebo „rdousícího“ účinku. Uložení sankce propadnutí věci by však mohlo být protiústavní v konkrétním případě. Posoudit protiústavnost aplikace této sankce v konkrétním případě proto musí samotný správní orgán, resp. obecný soud.

II. ÚS 2710/12

II. ÚS 583/13

I. ÚS 4894/12

I. ÚS 671/13

Pokud obecné soudy odmítnou ve správní žalobě námitku absence ústního jednání v řízení před správním orgánem s poukazem na zásadu písemné formy a neveřejnost správního řízení či nepřípustnost takové námitky aniž by jinak odůvodnily svůj přístup či se vypořádaly s námitkou odchylné judikatury Nejvyššího správního soudu k téže otázce, postupují v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 3781/12

IV. ÚS 2129/13

II. ÚS 1254/13

I. ÚS 2255/13

I. ÚS 2120/13

I. ÚS 2969/12

IV. ÚS 1324/12

I. ÚS 821/13

I. ÚS 4538/12

IV. ÚS 1476/11

IV. ÚS 2991/12

I. ÚS 1847/13

III. ÚS 4648/12